Na listopadové pražské konferenci KRECon 2017 diskutovali doktorandi, zástupci univerzit i představitelé výzkumných institucí o problémech doktorského studia v Česku. Nízké stipendium od státu zdaleka není to jediné, co doktorandy tíží. Studentů postgraduálního studia je v tuzemsku až moc, jenže cesta k titulu Ph.D. jim trvá příliš dlouho. A chybí dostatek školitelů.
Na Univerzitě Palackého v Olomouci studium ve standardní době studia úspěšně zakončí jen osm až devět procent doktorandů. Tedy ani ne každý desátý magistr, který se rozhodne pokračovat dál. „A to jsme na tom ještě celkem dobře. Celorepublikový průměr doktorandů, kteří završí studium v řádném termínu, je podle nedávno zveřejněných výzkumů jenom sedm procent,“ upozornil rektor olomoucké univerzity Jaroslav Miller publikum v přednáškovém sále Národní technické knihovny v Praze v Dejvicích, kde se konference KRECon 2017 konala.
Zhruba dvě stovky účastníků ze všech koutů republiky se na začátku listopadu sjely do Prahy, aby společně v přednáškách i při workshopech v pracovních skupinách představili svůj náhled na úskalí doktorského studia v Česku i nápady, jak se dá situace zlepšit.
Peníze, tedy skutečnost, že doktorské stipendium činí v průměru 7 500 korun, z čehož se nedá během práce na doktorátu přežít, totiž zdaleka není jediný problém českých aspirantů na doktorát. Dalším je fakt, že více než polovina studentů doktorské studium nikdy nedokončí. „Pracoviště často nejsou zainteresována na vyšší míře efektivity v tomto směru. I proto uvažujeme o systému úvazků nebo bonifikací a penalizací pro katedry či školitele, který by mohl vést k zodpovědnějšímu výběru doktorandů, a v důsledku k vyšší kvalitě a k nižší míře studijní neúspěšnosti,“ plánuje Miller.
Univerzita Palackého v Olomouci právě doktorské studium vyhodnotila v žebříčku střednědobých rizik jako největší riziko. „Je dobře, že stát posílá pouze část peněz. Je totiž třeba nejen přímých peněz od státu, ale také rozumné kofinancování ze strany univerzit. Doktorandské studium by obecně mělo tvořit jakýsi finanční joint venture, tedy společný podnik státu, univerzit a jednotlivých pracovišť,“ podotkl Miller.
Miller dodal, že univerzita chce zlepšit také uplatnění svých absolventů doktorského studia a vybraným z nich nabídnout další perspektivu. „Jeví se nám jako dobrá strategie systém postdoktorandských juniorských grantů. Na Univerzitě Palackého bude mít od roku 2018 podobu financování projektů v medicínských, přírodovědných a humanitních oblastech, kde bude moci mladý postdok získat financování na tři roky v hodnotě několika milionů korun. Prostě se snažíme mobilizovat prostředky, abychom postdoktorandům nabídli důstojnou šanci po doktorátu a oni mohli ukázat, zda jsou schopni ji využít,“ plánuje Miller. Právě Univerzita Palackého byla první vysokou školou v Česku, která podepsala dohodu o spolupráci s Akademií věd.
Kam po studiu?
Především o možnostech podpory pro mladé vědce promluvila na konferenci i předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová. „Nechceme, aby Česká republika byla jen montovna. Chceme, aby byla vědeckým centrem,“ podotkla. Důležité podle předsedkyně je, aby podpora vědy byla predikovatelná, tedy aby vědci předem věděli, kolik prostředků získají a mohli tomu přizpůsobit svou práci na projektech.
Srovnání se zahraničím přinesla Katarína Rentková, předsedkyně Asociácie doktorandov Slovenska. Na Slovensku na rozdíl od Česka studentů vysokých škol ubývá, meziročně téměř o sedm procent. Ubývá přitom nejen slovenských doktorandů, ale také bakalářů a magistrů. „Navíc nám doktorandi často odcházejí studovat do České republiky. Velkým problémem je také uplatnění postdoktorandů. Jen čtyři procenta lidí, kteří ukončili doktorát, najdou uplatnění v akademické sféře,“ upozornila Rentková.
Příliš mnoho doktorandů
Její český protějšek – Kateřina Cidlinská, předsedkyně České asociace doktorandek a doktorandů, připomněla, že Česká republika má doktorandů příliš. Přesněji příliš mnoho je těch, kteří se na doktorské studium dostanou.
„Na některých školách je úspěšnost uchazečů o doktorské studium stoprocentní. S tím, jak narůstá počet studentů nižších stupňů studia, využívají se doktorandi pro pokrytí výuky bakalářských a magisterských studentů. Někde doktorandi dokonce vedou diplomové práce,“ pozastavila se Cidlinská.
Ani student, ani zaměstnanec
Jako další problém vidí nedostatečné vedení doktorandů, příliš velkou závislost úspěchu studia na jejich školitelích a nízká stipendia a nedostatek pracovních úvazků spojených s dizertačním projektem. Tyto problémy přispívají k tomu, že jen minimum doktorandů dokončí úspěšně studium v řádné době, a více než polovina jej nedokončí nikdy. Doktorandi mají podle Cidlinské nejasný status, kdy jim chybí výhody studenta (musí si platit sociální pojištění, nad 26 let plné jízdné a podobně), ale chybí jim i výhody zaměstnance (stipendium se nezapočítává do důchodu či mateřské, banky jej nevnímají jako příjem a tak dále). „Je třeba vyjasnit, jestli je doktorand spíše student nebo spíše pracovník. Je třeba vyjasnit cíle doktorského vzdělávání a od nich odvíjet nároky na doktorandy,“ myslí si Cidlinská.
Špatný přístup školitelů
Martin Fusek z Ústavu organické chemie a biochemie na konferenci zase přiblížil pohled z Akademie věd. Podle něj je často chybný přístup školitelů. Ti by neměli otevírat Ph.D. pozice, pokud na ně nemají peníze z kvalitních grantů, pokud na studenta nemají čas nebo pokud student nemá kvalitní téma dizertační práce.
Fusek ale také zdůraznil zodpovědnost studentů, kteří na Ph.D. studium nastupují. Jednak existuje vysoké procento studentů, kteří o vědu ve skutečnosti nemají zájem, ale Ph.D. studium na mateřské instituci je pro ně snadným řešením, a jednak akceptují minimální platové podmínky a nevhodná témata, uvedl.
Nízká stipendia? Problém škol
Změny, které chystá ministerstvo školství, představil náměstek pro vysoké školství, vědu a výzkum Robert Plaga. „Pokud některý doktorand dostává příliš nízké stipendium, nemůže za to ministerstvo, ale je něco špatně v nastavení vnitřního systému školy. Uvnitř univerzit musí dojít k přerozdělení prostředků,“ podotkl Plaga. Již nyní je ovšem mezi schválenými návrhy navýšení stipendia ze současných 7 500 korun na 10 500 korun v průměru.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.