Dezinformace, fake news a covid mají stejnou rizikovou skupinu

Podle politologa Přemysla Rosůlka šíří nebezpečné dezinformace i seriózní zpravodajské servery nebo důvěryhodní lidé, a to falešným zprávám dodává na uvěřitelnosti. Fake news navíc se sílícími vlnami pandemie covidu-19 přibývá.

Sedící medvěd si klidným zrakem měří karikaturu viru s vyceněnými tesáky, na modře tónovaném pozadí koláže pluje vstříc poslední plavbě Titanic a září žluté hvězdy vlajky Evropské unie. Vše doprovází titulek: Západ nechápavě zírá na „ruský zázrak“: Proč největší země světa epidemii zvládá? Neschopný Brusel je v kómatu. Udrží se V4? Nejmocnější zbraň proti koronaviru? Není vše jen v našich rukách. Za jeden provaz.

Článek, který 18. března 2020 vydal jeden z našich nejznámějších proruských dezinformačních webů Protiproud, je typickým příkladem fake news, jež sice nejsou žádnou novinkou, nicméně s nástupem pandemie covid-19 jich výrazně přibylo. Fake news mají s koronavirem společnou nejméně jednu věc, a to rizikovou skupinu starších lidí, kteří takovým zprávám mohou věřit.

I proto připravila Univerzita třetího věku Západočeské univerzity v Plzni na téma fake news a koronaviru online přednášku Přemysla Rosůlka z Fakulty filozofické. Její posluchače s tímto fenoménem seznámil a dal jim několik rad, jak falešné zprávy poznat.

Podvržené zprávy totiž lze někdy odhalit na první pohled, ovšem jindy to není vůbec tak snadné, jak se při pohledu na medvěda a Titanic může zdát. „Fake news jsou velmi rafinované. Nemůžeme jednoduše říct, že jde o nepravdivé, lživé, podvržené zprávy. Téměř nikdy nejsou stoprocentní lží, protože by pak byly snadno odhalitelné. Velmi často tedy pracují na bázi pravdivé a nepravdivé části,“ vysvětloval Přemysl Rosůlek posluchačům. 

Jeho přednášku nabídla Univerzita třetího věku ZČU ve čtyřech termínech a pokaždé s velkým zájmem – jen k prvním dvěma se připojily v součtu čtyři stovky lidí.

Fake news? Nevíme

Nadační fond nezávislé žurnalistiky si nechal v roce 2019 zpracovat průzkum na vnímání dezinformačních webů a zpravodajství v ČR. Respondenti se při něm měli kromě jiného vyjádřit k tvrzení, že nelegální migraci obyvatel muslimských zemí do Evropy organizuje EU, a výsledek může překvapit. Více než čtvrtina, přesněji 27 procent z 1 015 dotazovaných starších 15 let se totiž domnívalo, že tomu tak skutečně je, a podobné množství dotázaných odpovědělo „Nevím“. Starší respondenti ve věku 45 – 54 let souhlasili ještě více, kladně odpovědělo 36 procent z nich.

Že se vnímání fake news liší podle věkových kategorií, potvrdila další otázka, zda se respondenti s falešnými zprávami vůbec někdy setkali. Nejvíce lidí, kteří o nich věděli, bylo ve skupině 15–24 let, nejvíce těch, kteří nevěděli, pak ve skupině 55 let a více.

Podle Přemysla Rosůlka je rok 2020 z hlediska politologie a mezinárodních vztahů zajímavý a na fake news bohatý. Pod pojmem fake news se ovšem neskrývají jen známé dezinformace, ale také tzv. misinformace. „Zpráva o tom, že je covid-19 v českém prostředí, přišla už skoro před rokem a fake news o něm jsou tu od té doby také. Dezinformace, to jsou falešné informace, vědomě a často skrytě šířené s cílem ovlivnit veřejné mínění nebo zatemnit pravdu. Naproti tomu misinformace jsou sice také falešné informace, ale už nejsou šířené s úmyslem klamat. Jsou to nesprávné nebo zavádějící informace,“ říká.

Jako příklad dezinformace uvedl politolog zmíněný článek z Protiproudu. Typickou misinformací ze světa podle něj byly například zprávy o tom, že koronavirus lze přepít alkoholem. Tvrzení uvěřili třeba Íránci a stovky jich kvůli tomu zemřely na otravu metanolem.

Během jarní první vlny pandemie se informace o účinnosti alkoholu rozletěla i českou společností, následovaly ji podobné zkazky o tom, že proti koronaviru pomáhá i kouření. „Misinformaci může někdo šířit s přesvědčením, že je to pravda,“ upozornil Rosůlek a vzpomněl na prezidenta USA Donalda Trumpa, který pod vlivem jedné misinformace navrhl proti koronaviru vpichovat čisticí prostředek do žil: „Pokud s takovou informací přijde prezident na tiskovou konferenci, je to nezodpovědnost.“

Misinformace po česku

Misinformací, které se v souvislosti s koronavirem objevují na české scéně, je mnoho. Vysoce postavení politici nebo celebrity jim stejně jako americký prezident několikrát uvěřili a pak je šířili dále. Obzvláště u politiků byla výsledkem zmatená komunikace a nejistota či dokonce zděšení lidí, kteří jim naslouchali. 

„Při sporu premiéra Babiše s epidemiologem Maďarem premiér začátkem srpna řekl, že se virus spletl. Koncem srpna vyzýval ‘Neřešte covid, řešte zahrádkářský zákon‘. Bylo to velmi nebezpečné, stejně jako kritika organizace WHO, ačkoliv ta na začátku epidemie skutečně máslo na hlavě měla. Když někdo takový jako premiér zlehčuje situaci a nevaruje ostatní, pak lidé dělají totéž co on. Týká se to i koronavirového statistika Ladislava Duška, jenž v srpnu tvrdil, že koronavirus si show už nezaslouží, a pak tu máme také prezidenta republiky, který začátkem září kritizoval nařízení o nošení roušek, čímž celou situaci bagatelizoval. I předseda ODS Petr Fiala se nechal slyšet, že roušky už ne, a opíral se do nařízení ministerstva zdravotnictví v době, kdy ministr Vojtěch poslechl přísnější epidemiology a roušky nařídil, než se opatření zásahem premiéra zase zmírnila,“ říká Rosůlek.

Stejně jako od politiků se zavádějící misinformace k lidem dostávají prostřednictvím nejrůznějších osobností. „Velkou celebritou se stala genetička Soňa Peková, která v červnu tvrdila, že za půl roku covid zmizí, po ní Jaroslav Flegr, kterého začala média exponovat s prohlášeními o tisícovkách mrtvých. Zpěvačka Lucie Bílá nebo zpěvák Janek Ledecký hovořili o zastrašující kampani v polovině září, kdy už čísla nakažených šla nahoru. Opět šlo o neúmyslné misinformace, které ovšem měly velký dopad. Podle Deníku N patřily statusy Ledeckého a Bílé k nejsdílenějším vůbec,“ dodává politolog.

Státy a trollové

Dezinformace podle plzeňského politologa šíří globálně státy s cílem zajištění vlastních geopolitických zájmů nebo ti, kteří chtějí diskreditovat oficiální zdroje. Šíří se také falešnými účty na sociálních sítích, šíří je trollové, veřejnost označovaná pojmem „užiteční idioti“ i jednotlivci. Šíří je konspirační teoretici stejně jako insideři vytváření médii nebo vtipálci, škodiči. 

Vůbec první dezinformací spojenou s koronavirem podle Rosůlka bylo, když čínské úřady tutlaly, že něco jako covid-19 vůbec existuje. S další přišla TV Zvezda, oficiální kanál Ruské federace.

„Šlo o tvrzení, že koronavirus je tajná biologická zbraň vlády USA. Další populární dezinformace, již zveřejnil bývalý zaměstnanec izraelských tajných služeb Dany Shoham, hlásala, že covid unikl z laboratoře a Čína má tajný plán biologických zbraní. Následovaly zprávy, že jde o dílo financované magnáty Billem Gatesem a Georgem Sorosem, ruskou teorii citovalo naše Forum24 a plynule přešlo ke zprávám o injekcích s vakcínou a čipy, sledování Billem Gatesem a sítí 5G,“ jmenuje Rosůlek.

Politolog seniory na přednáškách vždy upozorňuje, že cílem dezinformací není stranit okatě Rusku nebo Číně, ale vyvolat chaos a vštípit lidem myšlenku „něco na tom bude“. Někdy jde o politiku, ale mnohdy jednoduše o čtenost a výnos z reklam na webech.

Romská strana podle Parlamentních listů

Nejdůležitějším českým dezinformačním serverem jsou pro Přemysla Rosůlka Parlamentní listy. Podobných webů je ale více, a ačkoliv jsou dobře zmapované, problém nastane, když jejich dezinformaci přeberou i seriózní média a dodají jí na uvěřitelnosti. „Jedním z prvních českých hoaxů vůbec byla v roce 2012 zpráva Romové založili stranu, pokladník jim zmizel s penězi. Tehdy ji napsal člověk z Dělnické strany a řada médií na to skočila,“ řekl. S falešnou zprávou přišly právě Parlamentní listy, které se za ni později pod nátlakem omluvily. Do té doby ji ale bez dalšího ověřování převzaly hlavní seriózní zpravodajské servery.

Průzkum Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky ostatně ukázal, že ne všichni lidé umí odlišit dezinformační weby například od bulváru, když za ně kromě Parlamentních listů, Aeronet.cz nebo cz.sputniknews.com považovali i Blesk nebo Facebook.

Zdravý selský rozum

Ministerstvo vnitra aktuálně dělí dezinformace, s nimiž se Češi setkávají nejčastěji, do devíti kategorií. „Neschopnost EU, Koronavirus a migrace, Virus jako biologická zbraň, Alternativní léčba/prevence, Cizí státy zabavují ochranné prostředky – tady ale ministerstvo nemá úplně pravdu, protože Čína v lednu a únoru prostřednictvím svých komunit opravdu české obchody vykupovala, dále Karanténa měst a její dopady, Nucené škodlivé očkování, Epidemie je pouze předstíraná a Koronavirus a 5G,“ uvedl politolog.

Jak tedy poznat podezřelý mediální obsah a média, které informují dobře a jsou relevantní? Přemysl Rosůlek souhlasil s jedním z posluchačů, který navrhl spoléhat na zdravý selský rozum: „Podezřelé texty v nás vyvolávají emoce, například strach, na někoho útočí, chybí v nich vyjádření protistrany, jsou polarizující ve smyslu Rusko je zachránce, EU se potápí. BBC definuje zprávy jako založené na faktech, pozorovaných nebo ověřených novinářem či z ověřených nebo důvěryhodných zdrojů. Je to jednoduchá definice etické zprávy. Zprávy mají podle BBC být nestranné, přesné, nezávislé, férové, úplné. V etickém kodexu České televize se pak hovoří o dvou ověřených zdrojích.“

V diskuzi po první přednášce pro Univerzitu třetího věku padla na závěr otázka, jak je to s trestáním autorů dezinformací. Stejně jako s rozpoznáváním falešných zpráv ani toto není snadné, protože hranice mezi svobodou projevu a šířením poplašné zprávy je tenká. „Například za kritické komentáře či hoaxy už řada trestů padla, známý je třeba případ rasistického komentování fotografie školáků z Mostu. Ale doložitelnost šíření dezinformací není někdy vůbec jednoduchá,“ uzavřel Přemysl Rosůlek.