Jak moc se v online komunikaci emoce „ztrácejí v překladu“ ukáže výzkum, hledají se dobrovolníci

Jakou roli hraje schopnost vyjadřovat a číst emoce při komunikaci mezi lidmi? Odpověď na tuto otázku se ve svém výzkumu snaží najít psychologové a psycholožky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (FF UP). Pro unikátní výzkum, v němž budou pomocí moderních metod sledovat reakce a pocity dvojice lidí při rozhovoru, hledají dobrovolníky a dobrovolnice ve věku do 35 let. 

Nepříjemný pocit, že mu ostatní při komunikaci online nerozumí – nebo naopak on jim – zažil někdy snad každý. Ať už při online poradě, distanční výuce, nebo psaní si s blízkými. Jedním z důvodů pro časté nedorozumění při komunikaci na dálku je podle odborníků omezená schopnost těchto nástrojů zprostředkovávat emoce.  

Právě ty ale při vzájemném porozumění hrají zásadní roli. „Díky tomu, že při osobní komunikaci můžeme vyjádřit pocity, nemusíme řadu informací sdělovat slovy, stačí se jednoduše usmát nebo zamračit. Výrazem tváře, celkovým postavením těla a tím, jak se v interakci s druhými chováme, dokážeme ale vyjádřit i mnohem složitější emoce,“ uvádí Martin Seitl z Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, na které koncem roku 2022 odstartoval unikátní výzkum zaměřený na výzkum emocí při komunikaci dvojic Emoact

V online prostředí se tato možnost zprostředkovávat a číst emoce významně ztrácí, a psychologové proto radí naučit se v takových případech o svých emocích a pocitech více psát či mluvit, zkrátka začít je slovně popisovat. 

Velké zkušenosti s tím mají zejména ti, kteří se zaměřují na psychologickou podporu týmů dlouhodobě pracujících na dálku bez možnosti osobního setkání. „Jde o náročnou činnost, protože už sama schopnost uvědomit si a následně popsat své emoce se u jednotlivců značně liší,“ zdůraznil Seitl.

Schopnost vyjadřovat a číst emoce má přitom klíčový význam: dávají slovnímu vyjádření kontext, třeba zda je informace míněna vážně či ironicky, zda z ní má autor radost, smutek, obavy. 

A online náhražky, emotikony a smajlíky, prostě mnohdy nestačí. 

„Představují značné zjednodušení, které může fungovat pouze v situacích, kdy jsou emoce výrazné a jednoznačné, jako je například smích, pláč nebo vztek. Avšak standardní komunikace obsahuje emoční sdělení, která tak jednoznačná nejsou. Při osobním kontaktu je vyjadřují mikromimické výrazy ve tváři, které je protějšek mnohdy schopen číst, aniž by si to uvědomoval,“ vysvětlil Seitl. Jde o tu část nonverbální komunikace, kterou v online komunikaci zatím nelze nahradit a na kterou se vědci zaměřují. 

Složitější emoce jsou paradoxně pro mozek snazší

Lidský mozek je totiž překvapivě naprogramovaný k tomu, aby vnímal spíše vícečetné emoce než ty jednoznačné. „I v situacích, kdy člověk, s nímž komunikujeme, vyjadřuje čistou emoci, například radost, máme tendenci hledat ještě další zabarvení,“ upozorňuje Seitl. 

Podle psychologů je to dáno mimo jiné tím, že jsme během socializace vystaveni tlaku některé emoce nedávat tolik najevo a jiné naopak ano. Tím pádem pak při čtení emocí sami nedůvěřujeme ostatním. 

„U čtení složitých emocí proto příjemce sleduje nejen drobnou mikromimiku ve tváři, ale i postavení těla a další fyziologické projevy, a pokud jde o komunikaci se skupinou nebo ve skupině, tak také projevy a emoce dalších účastníků. Snaží se zjistit, co největší množství signálů, které mu pomáhají se v dané situaci zorientovat,“ doplňuje Seitl. Právě toto množství informací však při komunikaci větších skupin v online prostředí, jako je například distanční výuka, není schopna zachytit ani kamera.  

Vědci a vědkyně se ve výzkumu zaměří i na to, jak může pocit z neporozumění, způsobený neschopností či nemožností vyjádřit emoce na straně jedné a jejich nesprávným vnímáním a pochopením na straně druhé, ovlivnit budoucí komunikaci jednotlivce, jeho prožívání a v konečném důsledku i kvalitu jeho života. 

Výsledky výzkumu pak odborníci využijí například při kariérním poradenství, při vzdělávání vedoucích v organizacích nebo pedagogů a pedagožek. Dobrovolníci a dobrovolnice, kteří se do výzkumu zapojí, se naopak dozví, jaká je jejich schopnost rozpoznávat emoce a získají i popis své osobnosti na základě charakteristik jako jsou emoční stabilita, extraverze, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost. 

Zájemci a zájemkyně ve věku do 35 let se mohou přihlásit na adrese projektu Emoact.  

Pro zlepšení znalosti toho, jak emoce při vzájemné komunikaci dvou lidí fungují, připravili vědci sérii rozhovorů pro stejnopohlavní dvojice, při kterých budou sledovat a zaznamenávat všechny tři složky emocí, tedy osobní pocity, změny mimiky a napětí svalů ve tváři, ale i fyziologické změny v organismu jako je zvýšení tepové frekvence. Nedílnou součástí bude i následné dotazování a zjišťování toho, jak se zážitek spojený s rozhovorem v laboratoři projevil v následné komunikaci v reálném životě.