Ne všichni pedagogové umějí reagovat na nástrahy internetu. A žáci zkoušejí, co si můžou online dovolit

Pandemie koronaviru přesunula do online světa mnohem víc lidí – i ty, kteří o to příliš nestáli. Jak přechod na online zvládlo české školství? A umějí učitelé a učitelky dostatečně reagovat na bezpečnostní rizika v kyberprostoru? A na „elektronické zlobení“ žáků a žákyň? Odpovídá Kamil Kopecký, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. 

Přechod na online výuku s sebou přinesl nová bezpečnostní i učitelská rizika. Pedagogy a pedagožky mnohdy překvapilo, že žáci a žákyně například do online hodiny sdíleli nevhodný obsah, zasahovali jim do výuky, vypínali učitelům a učitelkám mikrofon a podobně.

„Problém spočíval i v tom, že nebyly dodržovány základní bezpečnostní standardy, k nimž patří například silné heslo. Často se stávalo, že podle názvu účtu nebylo možné odhalit majitele, sdílelo se i nadměrné množství záznamů z hodin, které obsahovaly osobní údaje dětí,“ říká Kamil Kopecký, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a zároveň vedoucí tamního projektu E-Bezpečí.

Objevilo se nové takzvané elektronické zlobení – snaha žáků a žákyň se i v online výuce pobavit, rozbít monotónnost hodiny, otestovat si hranice.

Jak se s pandemickou situací a přesunem na online vyrovnává české školství?
To je velmi složitá otázka. České školství je velmi diverzifikované. Mezi jednotlivými školami jsou často až propastné rozdíly. Proto se i zásadně liší způsoby, jak se s přechodem na distanční vzdělávání – především pak s omezeními spojenými s první vlnou pandemie – vyrovnaly. Některým se podařilo rychle spustit e-learningové vzdělávání a jejich učitelé tak začali aktivně využívat jednotná vzdělávací prostředí, plánovali webináře, tvořili materiály, sdíleli zkušenosti v učitelských komunitách a podobně. Velká část škol však zůstala u prostého týdenního zadávání úkolů, které pak jejich žáci samostatně plnili – často s aktivní spoluúčastí rodičů. Podle průzkumu České školní inspekce totiž rodiče trávili online výukou s dětmi i několik hodin denně. 

V druhé pandemické vlně již byla situace lepší a ve větší části škol začala fungovat jednotná vzdělávací prostředí. Z pohledu technologie se školství přechod podařil. Co však pokulhávalo a stále pokulhává, jsou pedagogické aspekty online výuky. Přestože Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo doporučení jak online vzdělávání realizovat, řada škol se těmito doporučeními neřídila. Například běžný rozvrh nahrazovala online synchronními hodinami, a to zcela v rozporu se zásadami pro distanční vzdělávání. Často i děti učivem přehlcovala. 

A co bezpečnost v kyberprostoru?
Samozřejmě přechod na online výuku s sebou nese jistá rizika. K těm nejznámějším asi patřilo špatné nastavení uživatelských práv. Ve výsledku si tak žáci například mohli nahrávat hodiny, sdílet nevhodný obsah, zasahovat učiteli do výuky, dokonce mu vypnout i mikrofon a podobně. Problém spočíval i v tom, že nebyly dodržovány základní bezpečnostní standardy, k nimž patří například takzvané silné heslo. Často se stávalo, že podle názvu účtu nebylo možné odhalit majitele, sdílelo se i nadměrné množství záznamů z hodin, které obsahovaly osobní údaje dětí. 

Zaznamenali jste v tomto smyslu v poradně E-Bezpečí za poslední rok nějaké změny?
Ne. V letošním roce máme od dětí evidovaných zhruba sto čtyřicet dotazů. V devětadevadesáti procentech případů však nejsou spojeny s online výukou. Víme, že se děti potýkaly především se sociální izolací, frustrací a strachem. Nedopouštěly se ve zvýšené míře rizikového chování spojeného s internetem. K tradičním potížím řešeným naší poradnou patří úniky intimních materiálů dětí do online prostředí – ty však s online výukou nesouvisí. 

A co se týče potíží pedagogů a pedagožek?
To už je horší. Během března až června jsme zachytili celkem jedenatřicet různých typů online útoků na pedagogy. Do současnosti jich evidujeme už přibližně padesát. Nejde vždy o kyberšikanu, to bychom museli mluvit o činnosti intenzivní, opakované a se skutečným dopadem, zpravidla s motivovanou snahou agresora učiteli skutečně ublížit. V drtivé většině případů se jedná spíš o incidenty mírné. Bohuslav Hora z Učitelské platformy pro ně razí úsměvné označení „elektronické zlobení“. V těchto případech totiž nejsou útoky motivovány snahou učiteli ublížit, ale spíš se pobavit, rozbít monotónnost hodiny, otestovat si hranice, stejně jako by se dělo při běžné hodině. Také řada problémů i vychází z toho, že se žáci dostatečně neseznámili s tím, co dané vzdělávací prostředí umožňuje – například sdílení obrazovky, vypnutí zvuku či vyhazování účastníků. To, co pak učitel může považovat za incident, například že jej někdo vyhodí z hodiny, může být pouhou snahou otestovat si, jak prostředí funguje a zda jsou nastavená správná uživatelská práva. 

Neříkám tím, že nemáme vážnější případy. Zachytili jsme jich během pandemie řadu, nejsou však primárně spojeny s dětmi a rodiči, ale s podvodným jednáním, phishingem a podobně.

Jak byste potíže pedagogů a pedagožek navrhoval řešit?
Co se týče možných řešení – důležitá je především osvěta a systémové vzdělávání učitelů v této oblasti – ať už formou inovací učitelské přípravy, různých kurzů i prostřednictvím dalších neformálních cest. Naše fakulta má již deset let zakomponovány do své učitelské přípravy předměty věnované jak online bezpečnosti, tak i online vzdělávání, e-learningu. V rámci zápočtových prací studenti učitelství například řeší, jak postavit funkční e-learningový kurz, v jakém prostředí, jak podpořit jeho interaktivitu, jak s žáky v online světě testovat, ale také, jak například vytvořit bezpečné heslo, případně jak zabezpečit, aby se do hodiny někdo další nepřipojil. Téma bezpečnosti online výuky jsme pak podrobně zpracovali například zde.

S čím tedy mají rodiče a žáci nebo žákyně největší problém?
Podíváme-li se na pandemii a s ní spojená různá omezení, vyvstane celá řada problémů. Děti se nevzdělávají prezenčně a kvalita výuky je bohužel velmi různorodá. Hrozí tedy oprávněné obavy z toho, co se reálně děti v době těchto omezení naučí a jak je to poznamená. Když se na problém ale podíváme pozitivně, dalo by se říci, že pandemie může pro děti znamenat i celou řadu benefitů. Mohou se například naučit samostatnosti, zodpovědnosti, naučí se využívat online nástroje k vlastnímu sebevzdělávání. Problémem je dozor nad dětmi, případně kombinování práce a péče o děti a také izolace. Dětem, ale i pedagogům, hodně chybí osobní kontakt. 

Vaší snahou je osvěta – jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Jako odborný poradce jste pomáhal vzniku dokumentárního filmu V síti, který se věnuje kybergroomingu. Co pro vás tato zkušenost znamená a co vám přinesla pro vaši práci?
V řadě rodičů probudil tento snímek zájem o svět dětí a jeho potenciální rizika. Právě tyto dopady považuji za nejpodstatnější. Velmi důležitá je pak z mého úhlu pohledu dětská verze snímku nazvaná V síti: Za školou, která je určena žákovskému publiku a která je doplněna o metodiku, jak s filmem pracovat před a po školní projekci, jak téma otevřít ve škole, jaké dělat aktivity a tak dále. Právě tato verze, v níž je potlačen nadbytek sexuálně explicitního materiálu, je pro mne zásadní. Jsou v ní zařazeny pozitivní pasáže a film jako celek končí pozitivním poselstvím. Když jsem psal obsah jakéhosi desatera filmu V síti: Za školou, chtěl jsem především, aby nešlo o mentorování a poučování, ale aby šlo spíše o „vrstevnické rady“, které mohou děti využít v běžném životě. Film V síti měl v kinech vysokou návštěvnost, jsem za to velmi rád. Bylo by ale nefér, kdybych neuvedl, že není prvním ani posledním snímkem v této oblasti. Prevenci rizikového chování v České republice již podpořily například seriály Marty is dead (který nedávno dokonce získal jako vůbec první české dílo v historii mezinárodní televizní cenu Emmy – pozn. red.), Na hory či Seznam se bezpečně. 

Jak by podle vás měly znít obecné pokyny pro onlinovou výuku?
Určitě je potřeba podporovat dobré klima ve školní třídě. Je důležité si také nastavit s žáky jasná pravidla pro realizaci online výuky a dbát na jejich dodržování. S žáky je také potřeba pravidelně udržovat kontakt a poskytovat jim zpětnou vazbu, dát jim prostor ke komunikaci. Pro realizaci online výuky je potřebné používat jednotná vzdělávací prostředí a jednotné aplikace. Je potřebné také oddělit uživatelské role pedagogů a žáků. Jde o nastavení správných oprávnění. Je dobré mít na paměti, že do přihlašovacích údajů nepatří jméno a příjmení žáků. Je také důležité používat bezpečná hesla obsahující fráze kombinující číslice, písmena a další znaky. Zároveň je potřebné využívat funkce předsálí, učitelé by měli vstupovat do videokonferencí před svými žáky a poté jim umožnit přístup. V případě potřeby by měli vědět, jak online videokonferenci uzamknout a zamezit tak přístupu nežádoucích osob. Je podstatné také myslet na ochranu osobních údajů, a to jak pedagogů, tak i žáků. Nesdílet tedy veřejně záznamy z výuky. Pro zálohování vzdělávacího obsahu je dobré využít cloud. Pozor, do cloudu nepatří citlivé údaje žáků. A samozřejmě nesmíme zapomenout na dodržování obecných bezpečnostních pravidel: pravidelně aktualizujme, používejme antivir a firewall a další.