Učit seniory těší i akademiky, jejich zájem je strhující

Zdraví, historie, cizí jazyky. Takové zájmy mají čeští senioři a znalosti si chtějí prohlubovat – na univerzitách třetího věku. Příznivý ohlas ale mají i techničtější obory, prozrazuje koordinátorka vzdělávání seniorů z Univerzity Hradec Králové Iva Jedličková.

„Pojmenování univerzita třetího věku je za několik desetiletí existence ve stále silnějším povědomí širší veřejnosti a současně je takříkajíc osvědčenou známkou kvality vzdělávání,“ říká Iva Jedličková, která vzdělávání seniorů koordinuje na Univerzitě Hradec Králové a zároveň je členkou předsednictva Asociace U3V ČR.

Zájem o univerzity třetího věku rok od roku stoupá. Proč tomu tak je?
Jsem přesvědčená, že to má několik příčin. Seniorská populace početně roste, současní senioři jsou činorodí a zvídaví a vyhledávají různé aktivity včetně vzdělávacích, na které neměli dříve čas. Navíc pojmenování univerzita třetího věku je za několik desetiletí existence ve stále silnějším povědomí širší veřejnosti a současně je takříkajíc osvědčenou známkou kvality vzdělávání. A v neposlední řadě všechny univerzity stále posilují propagaci těchto vzdělávacích příležitostí.

Jaké předměty a obory jsou v současnosti mezi posluchači nejoblíbenější?
Studující v univerzitách třetího věku mají trvalý zájem o témata, která se týkají zdraví a zdravého životního stylu, předcházení nemocem, o témata z historie národních i světových dějin, dále o umění a dějiny umění, psychologii, cizí jazyky a informační a komunikační technologie.

A nabízí vysoké školy seniorům i méně rozšířené obory, třeba technického zaměření?
Několik vysokých škol v souladu se svým profilem nabízí i témata zcela jiná, z technických a dalších oborů, a také tato témata se setkávají s příznivým ohlasem. V souhrnu ale platí, že vlastně každé téma si najde své posluchače, protože současní senioři mají opravdu široký rozsah zájmů.

Jaký typ posluchačů na U3V chodí? Jsou to jen senioři, nebo třeba i invalidé a zdravotně handicapovaní?
Vzdělávací nabídka univerzit třetího věku je určena zájemcům v takzvaném třetím věku, tedy v seniorském věku. Pokud některé U3V umožňují účast i zájemcům v preseniorském věku, například ve věku od 55 let, může to být za trochu jiných podmínek, například s vyšším účastnickým poplatkem a podobně. V tomto ohledu se mohou podmínky pro vstup do studia na jednotlivých U3V lišit. Univerzity třetího věku ale zpravidla umožňují studium i těm zájemcům, kteří pobírají invalidní důchod, i když nedosáhli věku potřebného pro přiznání starobního důchodu.

Myslíte si, že senioři nabyté znalosti nějak využijí i v praxi, v běžném životě, třeba v práci, nebo tam chodí čistě jen ze zájmu?
Na U3V jde o zájmové neprofesní vzdělávání, studující se přihlašují do programů a kurzů ze svého opravdového zájmu. O vědomostech či dovednostech získaných v každém vzdělávání platí, že budou jistě využity v praxi, v běžném životě. Nelze přitom vyloučit, že tyto nové vědomosti a dovednosti senioři studující U3V využijí třeba i v nějaké pracovní aktivitě – třeba je absolvování U3V podnítí k hledání takové pracovní příležitosti.

Jak vlastně studium vypadá? Studuje se i po večerech nebo o víkendech a přednáší se i v prostorách univerzit?
Studium v programech, kurzech nebo jiných formách výuky se koná v různě velkých výukových blocích, například dvouhodinových. Probíhá jednou týdně nebo jednou za dva týdny, ale výukové bloky mohou být i větší. Počet hodin výuky za semestr se v jednotlivých programech může i dost lišit. Výuka bývá v pracovních dnech, protože o víkendech mají činorodí senioři jiné aktivity a bývá spíše v průběhu dne. Koná se zpravidla v prostorách univerzit, některé programy mají výuku nebo její část i v terénu. Je zapotřebí ještě říct, že některé vysoké školy konají výuku U3V nejen tam, kde sídlí, ale i v pobočkách mimo své sídlo, například ve spolupráci s místní knihovnou a podobně. Kromě toho nemůžeme opomenout ještě virtuální univerzitu třetího věku, která organizuje výuku v mnoha místech České republiky právě mimo sídla univerzit.

Je potřeba na U3V skládat nějaké přijímací zkoušky, když je více uchazečů než míst, dělají se testy a udělují se závěrečné diplomy?
I když se mohou podmínky pro vstup do studia na jednotlivých U3V lišit, v současnosti U3V neorganizují přijímací zkoušky. Vedle splnění formulovaných podmínek je podstatná kapacita programů a kurzů a její naplnění. Absolventům programů a kurzů U3V vydávají univerzity certifikáty o absolvování, jejichž podoba se může na jednotlivých školách lišit. Může jít například o osvědčení o absolvování U3V a podobně.

Dělají se i promoce?
Způsob předávání certifikátů absolventům má zpravidla slavnostní podobu a je více nebo méně podobné klasickým promocím. V konkrétní podobě tohoto slavnostního aktu se jednotlivé školy a fakulty mohou odlišovat, rozhodně není předepsána jednotná verze. Na certifikátu mohou pak mít absolventi podepsaného pana rektora, pana děkana nebo jiného představitele školy a fakulty, podle toho, která součást univerzity U3V organizuje.

Jak senioři to studium berou? Jako zábavu, nebo to berou vážně jako opravdoví studenti, připravují se doma a skutečně obor studují?
Pro studující na univerzitách třetího věku napříč republikou rozhodně platí, že ke studiu přistupují velmi odpovědně a se zápalem. Jde přitom o zájmové, neprofesní vzdělávání, nepředstavuje ucelenou přípravu pro profesi. Studující U3V se ve většině programů a kurzů průběžně připravují do výuky. Samozřejmě v nárocích na rozsah takové přípravy mohou být značné rozdíly podle zaměření programu a kurzu.

Kdo na univerzitách třetího věku vlastně učí? Jsou to profesoři z klasické univerzity, nebo nějací vyučující specializovaní na U3V?
Jako vyučující na U3V převažují akademičtí pracovníci univerzit, a tak to má právě být. Univerzity třetího věku stavějí na profilu škol a fakult a na odbornosti vlastních vyučujících. Vyučovat na U3V ale mohou i externí spolupracovníci vysokých škol, jak je tomu i ve standardním studiu.

Jak to berou vyučující? Baví je to, nebo je to pro ně spíš povinnost navíc?
Akademičtí pracovníci vysokých škol i externí vyučující učí v programech a kurzech U3V rádi. Kdyby to nebyla příjemná až radostná práce, nevyhledávali by ji. V žádném případě to není pro vyučujícího nějaká povinnost navíc.

Je rozdíl mezi tím, když se vyučují senioři a studenti? Kdo je pilnější a zapálenější posluchač?
Vzhledem k tomu, kolik je v současnosti studentů ve standardním studiu, mohou být mezi nimi jistě velké rozdíly v přístupu ke studiu. Rozhodně nelze tyto studenty nějak souhrnně charakterizovat, co se týče píle nebo studijního zápalu. Je určitě rozdílné vyučovat na univerzitě třetího věku a ve standardním studiu, ale srovnávat studenty-neseniory a studující U3V jako celé skupiny bychom asi neměli, právě kvůli velikosti těchto skupin a vnitřní různorodosti. V případě studujících U3V oceňují vyučující jejich zaujetí pro studovaná témata, píli a odpovědnost.

Pořádají univerzity třetího věku také výměnné pobyty se zahraničními univerzitami?
Některé univerzity třetího věku už více let rozvíjejí mezinárodní spolupráci, ale ta nemá podobu výměnných pobytů. Jde o společné tematické projekty střednědobého rozsahu. Příkladem U3V, které mají zkušenost s takovými projekty, je U3V Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nebo U3V Technické univerzity v Liberci.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.