Problém není, že by výzkumu chyběly peníze, ale kam jdou, říká Rut Bízková

Byla ministryní životního prostředí, poté předsedala Technologické agentuře České republiky. Dnes Rut Bízková radí firmám i státu, jak popohnat inovace. Zabývá se problematikou výzkumu a vývoje, ochranou životního prostředí a energetikou. Pro Universitas se zamýšlí nad tím, co je potřeba, aby se inovacím ve východních zemích Evropské unie více dařilo, a jak situaci změní pandemie koronaviru. Paradoxně by mohla pomoci.

Jak jsou na tom jednotlivé země Evropské unie, když vezmeme v potaz dvě kritéria: kolik do jejich vědy teče peněz a jaký je počet jejich excelentních publikací? Sdružení Alliance4Life zveřejnilo studii, která státy podle těchto měřítek porovnala. Česká republika dopadla poměrně dobře: umístila se v polovině žebříčku, po boku Itálie, Španělska nebo Slovinska, a je na tom nejlépe ze všech zemí V4.

Co je potřeba, aby se vyšvihla i na úroveň západních zemí? A nezastaví veškeré – už třeba započaté – snahy pandemie? „Je to ztráta, ale také příležitost. Krátkodobě se opravdu obávám ekonomického propadu. A když už se bude investovat hodně státních peněz, aby se dopady zmírnily, bylo by dobré přidat i do výzkumu – toho, který bude užitečný nejen k léčbě a předcházení koronaviru, ale bude obecně užitečný pro společnost,“ říká Rut Bízková.

Co na výsledek studie Alliance4Life říkáte?
Není to špatné. Ze zemí visegrádské čtyřky je na tom Česko v žebříčku nejlépe. Jediná východně položená země, která se umístila lépe, je Slovinsko, což odpovídá historickému vývoji. Slovinsko mělo v minulosti značně vyspělý průmysl, bylo otevřeno na Západ, je podstatně menší co do počtu obyvatel, tím má větší koncentraci na několik oborů, takže pořadí není zas tak překvapivé. Doporučovala bych však podívat se ještě na žebříček HDP či obyvatele v PPS (Purchasing Power Standard – parita kupní síly, která se používá ve statistice pro srovnání HDP, pozn. red.) posledních dostupných dat OECD. Podle tohoto žebříčku je Česko těsně za Jižní Koreou a Izraelem, a to v rozmezí několika set dolarů při absolutní výši zhruba 40 tisíc dolarů na obyvatele. Všichni ostatní z Východu jsou za námi.

Jsou podle vás dotace Evropské unie do vědy vlastně prospěšné? Stavějí se vyspělá centra, která ale pak nemají peníze na provoz.
Myslím, že dotace EU hodně prospěly, byla vybudována opravdu moderní infrastruktura, velmi dobrá, mezinárodně srovnatelná. Ovšem myšlení budovatelů příliš nedoznalo změn a ochota ke změně vnitřního nastavení není příliš vysoká. Problém není v tom, že by v prostředí výzkumu nebyly peníze – problém je v tom, kam peníze jdou. Centra, která jsme vybudovali, měla částečně nahradit staré kapacity. Ovšem z nich nezmizelo nic, nové vzniklo a všichni očekávají, že rostoucí potenciál bude financovat stát. Také by bylo potřeba se podívat do projektů, na jejichž základě byly nové kapacity budovány. Co autoři slibovali, že budou dělat, až budou centra hotova? Dnes už nikdo ani nezmíní, jaký ekonomický efekt slibovali, jak se spojí s průmyslem, jak budou dělat věci užitečné pro ekonomiku. Kolik z toho opravdu dělají? Centra měla být užitečná společnosti, částečně přímo, teď hned, ne až někdy. Místo toho, aby tomu tak opravdu bylo, obrátil se diskurz k tomu, zda stát dává dost peněz.

V posledních letech se česká státní dotace do vědy rok od roku zvyšuje. Je inovační vyspělost podmíněna penězi, které stát do vědy dává, nebo hraje důležitou roli i něco jiného?
Množství veřejných peněz do výzkumu určitě patří k významným faktorům inovační vyspělosti. Výše uvedený žebříček ekonomické výkonnosti zemí OECD však ukazuje, jak rozdílné podmínky vedou k obdobným výsledkům. Izrael a Jižní Korea dávají do výzkumu hodně peněz, velké procento je ovšem ze soukromých zdrojů. Jedna země má obří národní firmy, druhá je zemí start-upů. My máme ekonomiku závislou na zahraničních vlastnících, kteří investují do výzkumu v Česku rok od roku více, ale ne do toho nejdůležitějšího, to dělají doma. Z mapování inovační kapacity INKA, které jsme dělali v Technologické agentuře ČR, vznikla dvě zásadní sdělení: Peníze jsou sice důležité, ale rozhodující je, zda máme leadership, tedy zda chceme být světoví. Takže nejen peníze jsou důležité. Hlavně platí, že desetimilionové Česko nemůže mít všechno. Dlouhodobě jsme na tom mimořádně dobře v chemii a v oborech s ní spojených. Jsme mimořádně úspěšní v IT řešeních, zde také nejrychleji rostou nové firmy. Pokud bychom vzali jako směrodatné statistiky EU, pak vlastně velká část našeho průmyslu je medium high-tech, což není vůbec špatné, ve fyzice fyzika a v aplikovaných vědách strojírenství jsou naše silné stránky. 

Máme ale dva problémy – nejsme světoví a propojení s aplikační sférou není dostatečné. Podle mého vidění světoví nejsme z toho důvodu, že nemáme dlouhodobé vazby s nejlepšími světovými pracovišti, protože ty se navazují velmi nesnadno a trvá to dlouho. A také ještě nevymřela moje generace, která není ochotna se vystavit mezinárodní konkurenci. Mladší generace, digitální domorodci, jsou doma všude a konkurence se nebojí. V nich je naděje ke změně. 

Co se tedy musí stát, aby se zvýšil inovační potenciál České republiky?
To, co se teď relativně dynamicky děje – tedy musí růst původní české firmy. V posledních letech vzniká řada start-upů, které statistiky dosud nezaznamenaly, to je velmi dobré. Důležité je, aby to byli ti, kteří přicházejí na trh s konečnými produkty, nejsou subdodavateli. Protože největší zisk má ten, kdo prodá na trhu, ne ten, kdo vyvíjí, ale objednatel mu stanoví marži, a když sám začne mít potíže, stlačuje cenu v řetězci subdodavatelů na minimum.

Jak ovlivní konkurenceschopnost v inovacích v Česku současná pandemie koronaviru?
Je to ztráta, ale také příležitost. V poslední době hodně myslím na Ivana Dejmala, jednoho z prvních ministrů životního prostředí. Říkával, že z cesty zmaru nás může vrátit jen katastrofa středního dosahu. Zdá se, že by to mohla být současná pandemie. Před necelým měsícem jsme s kolegyněmi a kolegy dokončili projekt SMART Česko. Je o tom, jak vytvořit dobré podmínky pro život lidí v Česku, ve 21. století a při sídelní struktuře, kterou máme. Hlavní teze, vyplývající ze studia světových trendů, je, že nám nové a po celém světě používané nástroje umožní žít v Kotěhůlkách stejně dobře jako v Praze.

Ani jsme netušili, jak rychle se toto realizuje – koronavirem negativně, prací na dálku pozitivně. V Česku jsme mimořádně dobří v IT oborech a teď se ukázalo, že digitalizace a dobrá infrastruktura pro rychlý přenos dat je nezbytná. To potřebujeme rychle vybudovat. Vzniká poptávka po nových koncových řešeních v oborech, které jsou rychloobrátkové a nevyžadují desítky let trvající výzkum. Jsou potřebná nová řešení, která dosud nikdo nevymyslel. V tom je naše mimořádná příležitost. Takže výsledek nakonec může být mimořádně pozitivní. Krátkodobě se ovšem opravdu obávám ekonomického propadu. A když už se bude investovat hodně státních peněz, aby se dopady zmírnily, bylo by dobré přidat i do výzkumu – toho, který bude užitečný nejen k léčbě a předcházení koronaviru, ale bude obecně užitečný pro společnost.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.