Migrace není novým fenoménem posledních let. K přesidlování do jiných zemí docházelo z nejrůznějších důvodů i v dávné minulosti. V nedávné době však začaly stoupat počty lidí hledajících nové místo pro život především v důsledku válek či pronásledování v domovské zemi. K výraznému nárůstu počtů přistěhovalců z mimoevropských zemí došlo zvláště v letech 2015 a 2016, kdy v zemích EU téměř 2,6 milionu osob požádalo o azyl. Přibližně polovina z nich přitom byla ve věku od 18 do 34 let, tedy ve věku, který bývá spojován s účastí ve vysokoškolském vzdělávání. Vysoké školy by proto potenciálně mohly sehrávat významnou roli při integraci uprchlíků a žadatelů o azyl do společnosti.
Jsou ale evropské systémy vysokoškolského vzdělávání připraveny reagovat na potřeby těchto uchazečů? Jakým problémům v této oblasti čelí? Existují v jednotlivých evropských zemích speciální politiky nebo rozsáhlá opatření zaměřená na podporu nově příchozích imigrantů při vstupu i v průběhu studia na vysokých školách?
Odpovědi na tyto otázky se snaží nalézt evropská informační síť Eurydice ve své zprávě Začleňování žadatelů o azyl a uprchlíků do vysokoškolského vzdělávání v Evropě: národní politiky a opatření. Pro přiblížení celkového kontextu publikace nejprve představuje výběr ukazatelů migračních toků a dále se zaměřuje na přehled politik, strategií a opatření pro začleňování žadatelů o azyl a uprchlíků do vysokoškolského vzdělávání ve 35 evropských zemích. Referenčním rokem pro studii je akademický rok 2017/18.
Národní politiky a opatření v evropských zemích
Přestože úspěšné vysokoškolské studium je jak v zájmu jednotlivce, tak hostitelské země, začleňování imigrantů do vysokoškolského vzdělávání rozhodně není lehkým úkolem. Obvykle je především potřeba, aby se potenciální studenti nejprve naučili jazyk své nové země a přizpůsobili se jejímu systému vysokoškolského vzdělávání. To vyžaduje adekvátní informace a pokyny, stejně jako poskytování uzpůsobených přípravných programů. Potřebná bývá rovněž psychologická i finanční podpora. Důležité je také najít způsob, jak vyhodnocovat a uznávat dříve získané vzdělání, které není možné doložit oficiální dokumentací (vysvědčením apod.).
Mezi hlavní zjištění studie Eurydice patří, že většina evropských zemí žádné zvláštní politiky či strategie zaměřené speciálně na tuto oblast nevyvinula. Částečným vysvětlením by mohl být fakt, že jen omezený počet zemí řeší záležitosti týkající se významnějšího počtu žadatelů o azyl a uprchlíků.
V evropských zemích obvykle existují širší strategie pro oblast migrace, jejichž některé prvky mohou souviset s vysokoškolským vzděláváním. To je i případ České republiky, kde pro uprchlíky a žadatele o azyl obecně existuje řada opatření, např. jazyková příprava a informační služby (včetně informací o možnostech vzdělávání), jichž mohou využít i zájemci o studium na vysoké škole.
V řadě zemí je často ponecháno přímo na samotných vysokých školách, aby reagovaly způsobem, který vyhovuje jejich místnímu kontextu, případně mohou existovat různé místně i časově omezené iniciativy umožňující například studium na vysokých školách studentům ze zemí zasažených válečným konfliktem. Vláda ČR tak v nedávné době například umožnila studium na českých vysokých školách vybraným studentům ze Sýrie a Ukrajiny.
Při začleňování žadatelů o azyl a uprchlíků do vysokoškolského vzdělávání došlo nejdále Německo, které vyvinulo zvláštní strategii s hlavním cílem zajistit hladší přístup k vysokoškolskému vzdělávání těm žadatelům o azyl a uprchlíkům, kteří jsou motivováni a schopni studovat nebo kteří již studovali na vysoké škole před svým příchodem do Německa. Prostřednictvím organizace DAAD Německo poskytuje specializované komplexní programy, jež zahrnují jazykové i přípravné kurzy, informační, překladatelské a poradenské služby, mentoring apod. V rámci těchto programů se řeší i uznávání kvalifikací a předchozího vzdělání a poskytování finanční podpory.
Jiné evropské země v rámci snahy usnadnit uprchlíkům přístup k vysokoškolskému studiu obvykle zavedly jen některá dílčí opatření. Například Norsko, Švédsko a Dánsko se zaměřují především na uznávání předchozího vzdělání (včetně případů, kdy žadatelé nejsou schopni doložit získanou kvalifikaci) a dále na podporu jazykového vzdělávání. Francie, Itálie a Portugalsko poskytují uprchlíkům finanční podporu formou grantů, stipendií či osvobození od poplatků. Obvyklé bývají také informační služby a poradenství.
Není bez zajímavosti, že v řadě zemí existují také různá opatření cílící obecně na netradiční studenty, jimiž mohou být například osoby, které předčasně opustily vzdělávací systém, nebo absolventi programů, které neumožňují přímý vstup na vysoké školy. Takovýchto opatření mohou obvykle využívat nejen domácí zájemci o vysokoškolské studium, ale i žadatelé o azyl a uprchlíci. Jedná se zejména o alternativní možnosti přístupu ke studiu formou doplnění maturitní či obdobné zkoušky, umožnění zahájení studia bez formálních vstupních kvalifikací nebo uznání předchozího neformálního a informálního učení pro postup ve vysokoškolském studiu, například ve formě kreditů.
Pro získání zpětné vazby k vytváření politik a zavádění příslušných opatření by bylo třeba účast a úspěšnost uprchlíků a žadatelů o azyl ve vysokoškolském vzdělávání pravidelně monitorovat. Soustavné monitorování situace však provádí pouze šest zemí (Chorvatsko, Francouzské společenství Belgie, Itálie, Lucembursko, Rakousko a Německo). Zatímco v pěti z těchto zemí počty dosahují desítek až stovek těchto studentů, Německo uvádí mnohem vyšší čísla. Do programů prvního cyklu se zde zapsalo více než 6 000 a do přípravných programů více než 10 400 uprchlíků.
Závěrem
Jak již bylo naznačeno v úvodu článku, mimo zemi svého původu žije stále více lidí a migrace je jedním z nejvýznamnějších témat současnosti. Zaměříme-li se úžeji na hledání cest a způsobů pro usnadnění integrace uprchlíků a žadatelů o azyl do studia na vysokých školách, zjišťujeme, že ve většině zemí EU neexistuje žádný specifický politický přístup zaměřený na tuto oblast. Důležitým zjištěním je ale fakt, že v jednotlivých evropských zemích existuje řada dílčích přístupů a opatření, které se při řešení této problematiky mohou pro ostatní země stát významnou inspirací. Jak se však bude celková situace v jednotlivých evropských zemích dále vyvíjet, ukáže až budoucnost.
Studii (v originální anglické verzi i v českém překladu), stejně jako další publikace a informační materiály z oblasti vzdělávání, je možné zdarma získat v elektronické formě na webových stránkách Eurydice nebo DZS.