Univerzity by měly investovat do studentů. Hybateli inovací jsou oni

Evropská asociace univerzit na začátku března zveřejnila rozsáhlou studii o tom, jak devět univerzit z různých oblastí celého světadílu spolupracuje s regiony a průmyslem. V porovnání se Západem zaostávají středoevropské školy například v počtu spin-offů, získávají i nižší podíl financí ze spolupráce s průmyslem. V počtu inovací nicméně zaostává celá Evropa (například na rozdíl od USA či Asijskými zeměmi). Co ovlivňuje spolupráci a transfer technologií v té které oblasti a jak se celá spolupráce univerzit s okolím musí změnit, prozrazuje v rozhovoru Thomas Jørgensen z Evropské asociace univerzit.

Rozhovor v anglickém originále najdete zde. / Read the interview in English.

Univerzity by už neměly firmy brát jen jako zákazníky, kteří do praxe převedou výsledky jejího výzkumu. „Měly by s firmami více vytvářet strategická partnerství, a to už mnohem dříve,“ říká Jørgensen. A to nejen v přírodních, ale i ve společenských a humanitních vědách. Dnešní problémy jsou totiž podle studie natolik propojené a složité, navíc obsahují obrovská množství dat, že jinak než propojením všech oblastí a aktérů to prostě nejde. Pokud jde o partnerství škol s firmami, v Evropě není dost inovací, které by na trhu přilákaly investory. Evropská unie proto i na roky 2021–2027 plánuje deset miliard eur na projekty pro strategická partnerství mezi zeměmi, školami i firmami, které požadované inovace mají přinést.

Nová studie zdůrazňuje, že i dobré finanční zázemí je důležité. „Školy se stabilními a silnými zdroji s nízkým poměrem mezi počtem studentů a zaměstnanců jsou pak silnými hráči,“ doplňuje Jørgensen.

Jak se vůbec vybíraly konkrétní regiony pro novou zprávu EUA?
Studie srovnává devět vysokých škol s rozdílnou úrovní a zázemím, včetně těch, kteří patří mezi deset procent nejkonkurenceschopnějších regionů v EU, i těch, jejichž HDP leží pod průměrem EU. Nechtěli jsme nicméně sestavit žebříček, ale najít různé příklady toho, co kde může fungovat. A také poukázat na problémy. U všech škol například narůstalo financování průmyslového výzkumu, ale jako problém vnímali, že peníze se nezvyšují pro základní výzkum. To viděli zástupci škol jako problém, může to podle nich v budoucnu vést k riziku zvyšování závislého výzkumu a méně průlomovým objevům v základním výzkumu, což na konci může snížit i celkový počet inovací.

Vybrali jste různé typy univerzit. Proč si myslíte, že je možné, nebo přímo nutné srovnávat technické univerzity s „klasickými“, které jsou často více orientovány na základní výzkum než na spolupráci s průmyslem nebo soukromými společnostmi?
Studie zahrnuje mnoho technických univerzit, ty ale do velké míry dělají základní, tedy takzvaný „curiosity driven“ výzkum (nezávislý výzkum, jehož cíl, zadání není předem přesně známý, často podle odborníků vede právě on k významným objevům – pozn. red.). Mnozí respondenti ve skutečnosti nechtěli příliš rozlišovat mezi základním a aplikovaným výzkumem.

Tedy toto staré rozdělení už vlastně nefunguje?
Sami cítili, že to nedává moc smysl. Jedním z příkladů byl dotazovaný radioastronomii, která je velmi jako základní „curiosity driven“ výzkum, ale vzhledem k velkým datům, s nimiž radioastronomové pracují, byla velká část jejich práce využita při vývoji umělé inteligence. A to je přece už velký přesah do aplikační sféry. Každý ve studii zdůrazňoval interdisciplinaritu. Právě vysoké školy obecně, které mají autonomii při strategických rozhodnutích o tom, kam směřují, mají dostatečné zdroje a jsou schopny pracovat jako plnohodnotní partneři se zbytkem společnosti, jsou ty, které mohou skutečně věci posunout.

Autoři ale nechtěli sestavit žebříček, ale také najít různé příklady toho, co kde může fungovat. Můžete uvést příklad?
Například finská Aalto University se snaží vystoupit ze zajetého modelu a hledá takzvaný společného kreativního ducha a rozšířit oblasti vzdělávání. Musíme se zaměřit i na stárnoucí populace, která stále má pracovní kariéru. A také dnešní studenti musí být schopní fungovat v mnohem širším spektru disciplín, než tomu bylo dříve. Musí umět řešit problémy, mít podnikatelské myšlení. To staví na současném trendu vzdělávacích modulů, které kombinují práci a studium, které jsou dostupné bez ohledu na to, kde žijete. Proto v Aalto University otevřeli společný areál, jakýsi kampus, pro firmy i města z regionu, aby přitáhli jednotlivé partnery k sobě, aby pracovali na společných projektech, jako je Design Factory, která podporuje podnikatelské myšlení, zavedli i světovou špičkovou konferenci pro start-upy Slush, která se letos koná 21. a 22. listopadu. Mezi projekty jiných univerzit patří třeba inovační prostor Eindhovenu a barcelonská síť CARNET (Cooperative Automotive Research Network). Tam se stává Barcelona „živou laboratoří a finanční agenturou“ a univerzitou „výzkumným centrem a poskytovatelem technologií“. Cílem všech iniciativ je překlenout propast mezi akademickým výzkumem a průmyslovou inovací.

Vaše údaje ukazují na rozdíl mezi institucemi v zemích západní Evropy a východní Evropou. Mají nejen různá postavení v žebříčcích (pohybují se mezi 500. a 800. místem, zatímco instituce v západní Evropě jsou umístěny mezi 44. a 181.), ale zaostávají například ve spolupráci s průmyslem nebo v transferu technologií. Třeba brněnská Masarykova univerzita za posledních pět let založila pouze pět spin-offů, západní okolo stovky. Proč tomu tak je?
Podíváte-li se na celkové údaje o výzkumu a inovacích, existují samozřejmě rozdíly, ale nevidíme je jen při porovnávání východní a západní Evropy. Jedním z důležitých faktorů je obecné nastavení systému financování škol a vědy – v mnoha zemích střední Evropy jde do výzkumu a inovací obecně méně peněz. Dalším faktorem je institucionální autonomie. Pokud máte velmi rigidní akreditační systémy a nemůžete navrhovat inovativní studijní programy, nebo nemáte možnost zvolit si typ výzkumných pracovníků, kteří budou řídit inovace, pak jsou věci obtížnější než v případech, kdy univerzity mohou toto všechno lehce nastavit. Masarykova univerzita sice má málo spin-offů, ale měla dobrý počet start-upů, což je dobrý případ pro rozvoj digitálních dovedností.

Co je nejdůležitější věc, na kterou by se podle závěrů studie univerzity v Evropě měly zaměřit?
Velkým překvapením studie byli studenti, zejména to, jak často byli hybateli inovačních aktivit. Kromě toho se studenti velmi angažovali v hledání řešení společenských výzev a v úsilí o udržitelný rozvoj v rámci svého regionu. Univerzity by se měly skutečně snažit investovat do svých studentů a naslouchat tomu, co říkají, a dát jim prostor k rozvoji.

Tým EUA osobně navštívil instituce, o nichž studie píše. Jaký byl váš dojem z českých a polských institucí? Ptám se to proto, že z tohoto regionu je většina čtenářů Universitas.
Nelze říci, že by existovaly „východní“ příklady a že by se zásadně lišily od ostatních. I ti ostatní se lišili mezi sebou. Samozřejmě se ukázaly podobnosti mezi Polskem a Českou republikou. Například v tom, že tam proběhly změny v systémech, které se mnoha respondentům líbily, například v Česku to bylo více svobody dělat interdisciplinární studijní programy, v Polsku pak větší autonomie při přijímání strategických rozhodnutí, takže byly dobrými příklady, jak byly nedávné reformy pozitivní.

Co říkáte na tvrzení, že výuka a výzkum jsou to hlavní a že by měly zůstat nestranné, apolitické a neměly by být příliš úzce spojeny se soukromými společnostmi?
Nevidím žádný rozpor mezi soustředěním se na vzdělávání a výzkumem a spoluprací se soukromými společnostmi. Univerzity samozřejmě potřebují základ, aby mohly pracovat i bez takových soukromých smluv, což znamená, že potřebují stabilní financování od státu. Problém může vzniknout, pokud jsou univerzity omezeny na výzkumné laboratoře, které pracují pro soukromý sektor, protože síla univerzit leží jinde. Obecně by ale univerzity měly být součástí společnosti, rozvíjet znalosti spolu s relevantními partnery, jako jsou třeba nevládní organizace, občanské skupiny, soukromý sektor nebo veřejný sektor.

Jsou nějaké otázky, které se studii nepovedlo zodpovědět?
Studie neposkytuje definitivní odpovědi. Je spíše míněna jako inspirace pro ostatní. Je třeba se zamyslet, jak se zbavit představy, že inovace univerzit se týkají jen patentů a smluv se soukromými společnostmi, a více mluvit o tom, jak inovace univerzit poskytují řešení globálních problémů, které máme – jako změna klimatu, zdraví, mobilita a podobně.