Déšť v boji s kůrovcem pomohl, ale vyhráno není. Vysazujme už jiné stromy

Tlak kůrovce na české smrkové lesy letos dokázalo zmírnit počasí. Díky deštivému konci jara a vlhkému létu a také nižším teplotám než v posledních letech se letos na horách vylíhly pouze dvě generace, ale třetí už to do mrazů nestihla. Loni byly tři a v nižších polohách i čtyři. Díky tomu letos získali majitelé lesů čas k tomu, aby zamezili dalším obrovským škodám na lesích. Zároveň se díky dešťům dařilo výrazně lépe obnovovat lesy na holinách.

Radek Pokorný z Ústavu pěstění a zakládání lesů Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně očekává, že nové lesy budou druhově pestřejší a že se v nich objeví i dřeviny z jižních částí Evropy či introdukované. „Měli jsme tu posledních téměř 10 000 let velmi stabilní klima. To se však s globální změnou klimatu zásadně mění, proto je potřeba využít takové stromy, které jsou zvyklé na teplé a sušší klima. Proč nevysadit i takový dub červený, který je sice potenciálně invazivní, ale když mi na daném stanovišti nic jiného neporoste, je potřeba ho využít. Je důležité udržet krajinu lesnatou. Strom je skvělá klimatizační jednotka,“ řekl Pokorný.

Kůrovec letos neřádil v takové míře jako v předchozích horkých a suchých letech?
Vypadá to s ním lépe než loni, protože se začal ve vyšších polohách rojit ve druhé polovině května a pak začalo období dešťů. Ke druhému rojení došlo v první polovině srpna. Díky tomu nestihl více generací před nástupem zimy. Loni měl v nižších polohách čtyři, v horských tři, teď má na horách dvě, ale třetí už nevyletí. V nižších polohách se první rojení objevilo o měsíc dříve, takže zde tři generace vývoj dokončí. Ale s ohledem na minulé roky problém přetrvává, protože počet jedinců je velký a jsou stále nově napadené okraje porostů. Například hajní u Černé Hory na Blanensku používají drony, aby zjistili s pomocí zvýraznění červené barvy obrazu, kde kůrovec je, aby mohli operativně zasáhnout.

Čemu pomohlo výrazně více srážek než v předchozích letech?
Měli jsme v letech 2015, 2018 a 2019 poměrně výrazné sucho, v letech 2016 a 2017 panovalo na částech území republiky. Kvůli tomu se rozpojila kapilární voda od gravitační, takže je jiné zvrstvení vlhkosti v půdě. Normálně jsou „trubky“ propojené a spodní voda vzlíná nahoru, ale spojení se přerušilo a dole je sušeji než u povrchu. V některých oblastech, kde letos hodně pršelo, už se opět propojily, ale někde klesla spodní voda tak výrazně, že „odešly“ i hlubokokořenící dřeviny jako borovice.

Co dalšího se pod zemí kvůli „přerušeným trubkám“ dělo či děje?
Často na sucho reagují nejdříve dřeviny mělce kořenící, typicky smrk. Také starší jedinci nedokážou reagovat zvýšenou tvorbou kořenů na pokles hladiny spodní vody. Začaly trpět dřeviny neschopné kořenových srůstů jako borovice a modřín i přesto, že jsou schopny vytvářet středně a hluboce kořenící systémy, nebo dřeviny rostoucí mimo dosah jiných druhů schopných jim vypomoci tzv. hydraulickým liftem. Ten funguje tak, že hlouběji kořenící dřeviny nasávají vodu z větších hloubek a vydávají ji kořeny do svrchních sušších horizontů půdy mělčeji kořenícím druhům dřevin na základě rozdílů ve vodním potenciálu. Tento „výtah“ ovšem nefunguje právě při výskytu extrémnějších a opakujících se such.

Získali letos lesníci alespoň více času připravit se na další působení kůrovce?
Počasí pomohlo zmírnit průběh gradace, ale určitě nepovede k úplnému zastavení. Teď už ale lesníci vědí, na co se soustředit. Spolupracuji s Arcibiskupskými lesy a statky Olomouc, které mají lesy od Olomouce až po Jeseníky. Kontrolují porosty i z letadla. Kácí ještě teď stromy, které jsou napadené, a v nichž jsou ještě stádia aktivního brouka. Na jaře zjistí z nakácených lapáků, nejen kolik kůrovce přežilo v půdě, ale jejich odvozem z lesa snad zlikvidují i zbytky kůrovce, který přezimoval. Udělají vše pro to, aby se nešířil dál. Jejich letecká pozorování jasně ukazují, že nejvíce zasažené oblasti jsou severozápadně od Brna – Černá Hora, Malá Haná, Svitavy, Konice.

Daří se ochránit lesy v západní části republiky, kde kůrovec zatím neřádil plošně?
Zatím kalamita došla na Českomoravskou vrchovinu. Nyní je potřeba soustředit těžební kapacity tam, kde lze kůrovce eliminovat a odvozit napadené stromy. Suchý les lze sice nechat zatím stát, ale stejně se začne za tři až pět let rozpadat a bude potřeba jej vytěžit.

První lesy se plošně rozpadly již před pěti lety. Jak hodnotíte činnost majitelů při obnově? Je lépe nechat stát mrtvý les?
Z mrtvého lesa semeno nevypadne, může akorát přilétnout nebo nějakou dobu přeléhat v půdě a čekat na příležitost. Stále se řeší otázka, jestli i mrtvý porost poskytuje natolik lepší mikroklima pro podporu obnovy. Ale podle lesního zákona, byť nyní s odkladem, je potřeba suchý les vytěžit. Navíc je nebezpečný, stromy se postupně začnou rozpadat. Sice je dnes návštěva lesa na vlastní zodpovědnosti občana, ale nikdo neví, jak by případné soudní spory probíhaly.

Do jaké míry se na holinách daří přirozené obnově a jak moc je potřeba umělá obnova?
Na velkých holinách musíme přijít s umělou obnovou. Není zde mateřský porost a nemá na ně co nalítnout. Když jde o živné stanoviště, zaroste navíc buření.  Určitě je vhodné jít přes přípravné dřeviny, což jsou břízy, borovice, modřín, na vlhčích stanovištích osika a olše. Nebo je potřeba vysadit cílovou dřevinu, která vydrží klimatické extrémy, které na obrovské holině panují. Dá se sice při zbytku okraje porostu vysadit i stinná jedle, ale okraj musí vydržet nějakou dobu a ne že ho kůrovec za dva roky zničí.

Daří se to lesníkům a mají na obnovu kapacity?
Jasně, Lesy ČR i jiní majitelé prováděli zalesňovací práce, i když koronavirus všechno zpomalil, chyběli dělníci z Ukrajiny. Ale daří se. Začátek jara byl sice suchý, ale pak se díky dešťům hodně nového lesa naštěstí ujalo. To byla klika. Naděje umírá poslední a obnova se musí podařit. Příroda letos pomohla, bude dokonce semenný rok. Nejhorší je nechat volnou plochu. Největším problémem obnovy ovšem zůstává zvěř. Do problému s ní je potřeba šlápnout ještě víc a je potřeba ještě víc omezit množství zvěře alespoň dočasně. Nepochopitelné proto pro mě je, že se Lesy ČR zbavily péče o zvěř a výkonu myslivosti a pronajaly nejen honitby, ale dokonce i obory. Jako hospodář bych péči o majetek z ruky nepouštěl. Až se velké holiny obnoví a bude na nich za pár let mlazina, zvěř už v ní nikdo neuvidí a regulovat její stavy pak bude velmi obtížné. Budou se muset častěji organizovat společné lovy.

Jak dlouhou bude růst nový les?
Důležitá je mlazina, která vznikne pět až deset let od sazenice či náletu. Z pařezové výmladnosti ještě rychleji, i za dva roky. Pařezinu bude vhodné alespoň přechodně využít v nižších polohách až pahorkatinách, na mělkých vysychavých stanovištích s jižní či jihozápadní expozicí, navíc ve srážkovém stínu či blízkosti tepelných ostrovů. Pařezová a kořenová výmladnost většiny našich listnatých druhů dřevin dovoluje využít, alespoň pro přechodnou dobu, obnovy porostu, existujícího kořenového systému nebo celé její sítě pro vytvoření vhodného mikroklima rychle rostoucími výmladky. Ty jsou schopny již po jednom až dvou letech utvořit dvou i vícemetrový dostatečně zapojený porost kryjící půdu a utvořit vhodné podmínky pro odrůstání dalších již generativně ze semene obnovených či vysazených jedinců, aby výsledkem mohl být les sdružený – střední, či nepravá kmenovina, popřípadě po převodu klasická kmenovina vysokého lesa. Jinak les roste samozřejmě dlouho. Přípravné porosty bude třeba podsazovat a pečlivě vychovávat.

Lze nyní hodnotit pozitivně obnovu lesa s ohledem na vhodné druhy?
Problém je, že nemůžete na velkou holinu sázet cílovou stinnou dřevinu. Lze vysadit i smrk, který má i pionýrskou strategii růstu, ale pak je potřeba jej podsadit stejně jako jiné přípravné dřeviny. Ale předpokládám, že minimálně tím, že smrk odchází, budou lesy druhově bohatší. Smrk byl na 50 procentech lesních ploch, udržíme jej tak na 35 procentech. Opakuji, že velký a náročný úkol nás bude čekat při pěstební výchově obnovených porostů.

Bioklimatologové říkají, že smrk zůstane jen ve vyšších polohách a v nížinách bude potřeba sázet teplomilnější stromy. Otevírají se možnosti pro introdukci nepůvodních dřevin?
Posledních téměř 10 000 let jsme měli extrémně stabilní klima, to se však rychle mění. Především v nižších polohách našich teplých oblastí se díky klimatickým extrémům otevírají dveře pro teplomilnější a k suchu tolerantnější druhy dřevin. Vhodné růstové a produkční podmínky ve střední Evropě budou pro jilm vaz, řadu dubů, například letní, zimní, pýřitý, cer, uherský, červený, pro třešeň ptačí, kaštanovník setý, trnovník akát, z jehličnanů pro borovici černou. Mezi naše další domácí dřeviny suchu odolné patří jeřáby břek a oskeruše, nebo javory babyka a mléč. Buk lesní mezi ně spotřebou vody nepatří, jak se možná lesníci domnívají. Jeho vhodné růstové podmínky se budou nacházet až ve středních polohách. Důležité je, aby i v nižších polohách nějaké stromy vůbec rostly, i když nebudou původní.