Jaká je budoucnost spolujízdy v univerzitních městech ukázala nová studie

Skutečnost, že studenti a zaměstnanci univerzity jsou nezanedbatelnou veličinou univerzitních měst, se odráží i ve výzkumných studiích o budoucnosti dopravního chování v krajských metropolích. Lze očekávat pozitivní změny? Sondu na toto téma provedli akademici v Ústí nad Labem.

Vědeckovýzkumný tým Doprava a mobilita na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem provedl výzkum ve významných ústeckých institucích, aby zjistil zájem zaměstnanců a studentů o spolujízdu při cestách do práce nebo do školy. Zjišťoval také, jak a z jaké dálky dojíždějí a zda jsou schopni změnit své dopravní návyky.

Dotazníkového šetření zaměřeného na zjišťování potenciálu pro využívání spolujízdy (car-pooling či ride-sharing) při cestách do práce/školy se účastnili zaměstnanci Magistrátu města Ústí nad Labem, Krajského úřadu Ústeckého kraje a studenti a zaměstnanci UJEP. Celkem bylo získáno 2 334 vyplněných dotazníků.

V délce dojížděk analýza odhalila zajímavé rozdíly:

Největší vzdálenosti pravidelně urazí studenti UJEP, které univerzita přitahuje i z regionů vzdálených běžně více než 100 km.

Krajský úřad ÚK i univerzita jsou zároveň významnými regionálními zaměstnavateli. Do těchto institucí se sjíždí zaměstnanci ze vzdálenosti běžně přesahující 50 km.

Magistrát města Ústí nad Labem je oproti tomu spíše lokálním zaměstnavatelem, kde pracují především místní obyvatelé.

„S potěšením lze konstatovat, že mnozí pracovníci ústeckého magistrátu docházejí do svého zaměstnání pěšky nebo jezdí hromadnou dopravou, a vítězí tak v šetrnosti dojížďky do zaměstnání,“ říká Ing. Mgr. Hana Brůhová-Foltýnová, Ph.D.

Jízdu automobilem v pozici řidiče jako každodenní způsob dopravy do zaměstnání/školy uvedlo za všechny instituce dohromady 256 respondentů (cca 10 %). Většina z dotázaných udala, že spolujízdu v pozici spolujezdce nikdy nevyužila a jako způsob každodenní dopravy do zaměstnání ji označilo pouze 23 respondentů (tj. 0,01 %).

Městská hromadná doprava je některými dotázanými využívaná každodenně (352 respondentů, tj. 15 %) k cestám do zaměstnání/školy. „Emhádéčkem“ jezdí do práce nejčastěji zaměstnanci Magistrátu města Ústí nad Labem, konkrétně 38,1 % z nich uvedlo, že MHD využívají jako způsob dopravy do zaměstnání každý pracovní den.

Dotazníkové šetření zároveň zjišťovalo, zda by respondenti měli zájem o využívání sdílení jízd pro cestování do školy či zaměstnání. Odpověď „ano“ či „rozhodně ano“ zazněla od 27 % dotázaných. Největší zájem o ridesharing měli studenti UJEP, 15,2 % z nich uvedlo „rozhodně ano“, 16,6 % se přiklonilo k názoru, že by zájem „spíše měli“. Vysoký zájem o využívání ridesharingu projevila, hodnoceno s ohledem na věk respondentů, věková kategorie 35–49letých. Naopak nejmenší byl ve věkové skupině 65 a více let.

Výzkum potenciálu sdílení jízd ukazuje, jak je možné změnit dopravní chování umožněním sdílet jízdu s ostatními uživateli automobilů. Indikuje zároveň možnosti sdílení jízd pro vzdálenou budoucnost autonomní mobility.

„I tento dílčí výzkum ukazuje, že při využití smart technologií, které umí propojit různé uživatele automobilů jedoucích stejným směrem, lze změnit současnou situaci nízké obsazenosti automobilů v řešení, které bude pro přírodu i lidi žijící ve městech výrazně šetrnější,“ uzavírá dr. Brůhová-Foltýnová.