Nezávislost. Svoboda bádání. Pětiletá finanční stabilita. To jsou nejčastější odpovědi držitelů ERC grantů na otázku, jaké jim štědrá podpora Evropské výzkumné rady přinesla výhody. Magazín vysokých škol Universitas oslovil dvanáct českých a slovenských vědců, kteří na prestižní granty dosáhli. A co je podle nich pro získání štědré vědecké podpory nejdůležitější? Rozhoupat se a žádost o podporu si vůbec podat.
V anketě, která může účastníkům tvrdé soutěže ERC přinést cenné rady, odpovídají významní biologové, chemici, fyzici, ale také například právník David Kosař z Masarykovy univerzity, jenž je spolu s ekonomem Filipem Matějkou z ústavu CERGE-EI dosud jediným tuzemským příjemcem grantu ve společenskovědních oborech (další dva takoví Češi působí v cizině: historička Pavlína Rychterová i demograf Tomáš Sobotka řešili granty v Rakouské akademii věd).
Co ERC dalo Janě Roithové, řešitelce dvou grantů, startovního i konsolidačního? „Přineslo mi to svobodu dělat riskantní výzkum, který nám umožňuje vyvíjet nové metody a spolupracovat s nejlepšími vědci z celého světa,“ říká profesorka Roithová z Univerzity Karlovy.
Jedním z českých příjemců, který již také uspěl dvakrát, je matematik Daniel Kráľ. „ERC Starting grant a navazující Consolidator grant poskytly stabilní financování mé vědecké práce bez nutnosti hledat další finanční zdroje. Toto financování mi umožnilo věnovat se ambicióznějším a dlouhodobějším tématům. Některá z nich se ukázala jako neperspektivní, jiná naopak přinesla překvapivé výsledky, které v mém oboru zaznamenaly silný ohlas,“ říká přední matematik, jenž v současné době působí na britské University of Warwick.
Pro úspěch je podle oslovených vědců důležitá dobrá publikační stopa, zkušenost se zahraničními institucemi a stážemi, zdravá sebedůvěra a skvělá příprava projektu – včetně diskusí s kolegy a přijetím jejich připomínek a kritiky. „Hlavně je potřeba se konečně rozhoupat a grantovou žádost napsat a podat. Nepodání žádosti patří v soutěži o ERC granty k hlavním důvodům neúspěchu, a v Česku to platí zejména,“ radí entomolog Vojtěch Novotný, jeden z pouhých sedmi Čechů, kteří kdy získali elitní pokročilý ERC grant.
Jana Roithová, Univerzita Karlova – chemie
příjemkyně dvou ERC grantů, startovního (2010) a konsolidačního (2016)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Příprava projektu byla trošku náročnější než například u standardního grantu GAČR. Nicméně je to normální grantová žádost, která má zhruba patnáct stran, takže je to neporovnatelně snazší než příprava projektů pro jiné evropské výzvy nebo pro výzvy OP VVV. Řešení grantů je flexibilní, grant mi umožnil řídit výzkum tak, abych byla úspěšná (nikoliv tak, abych plnila tabulku milníků). Přineslo mi to svobodu dělat riskantní výzkum, který nám umožňuje vyvíjet úplně nové metody a spolupracovat s nejlepšími vědci z celého světa.
Co byste poradila českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Poradila bych jim, aby to brali jako možnost splnit si svůj vědecký sen. Neměli by k psaní projektu přistupovat jako k velké výzvě; velkou výzvou by od začátku měla být situace, že grant dostanou.
Vojtěch Novotný, Biologické centrum AV ČR – ekologie
příjemce pokročilého ERC grantu (2014)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Zkušenosti jsou jenom dobré, návrh grantu je velmi jednoduchý, svoboda řešitele v nakládání s prostředky bezprecedentní, můžeme jen snít o tom, že jednoho dne tak bude vypadat veškerá podpora vědy z EU.
ERC grant umožňuje řešit otázky o stupeň složitější a na širší frontě než běžné granty. V mém případě to znamená, že rozdíly v biodiverzitě mezi lesy mírného a tropického pásma můžeme studovat na všech kontinentech zároveň a s mezinárodním týmem doktorandů a postdoků, jaký bychom si jinak nemohli dovolit.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Hlavně se konečně rozhoupat a grantovou žádost napsat a podat. Nepodání žádosti patří k hlavním důvodům neúspěchu v soutěži o ERC granty, a v Česku to platí zejména.
Daniel Kráľ, Univerzita Warwick, Velká Británie – matematika
příjemce dvou ERC grantů, startovního (2010) a konsolidačního (2015)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
ERC Starting grant a navazující ERC Consolidator grant poskytly stabilní financování mé vědecké práce bez nutnosti hledat další finanční zdroje. Toto financování mi umožnilo věnovat se ambicióznějším a dlouhodobějším vědeckým tématům. Některá z nich se ukázala jako neperspektivní, jiná naopak přinesla překvapivé výsledky, které v mém oboru zaznamenaly silný ohlas. Samotná příprava žádosti o ERC grant je časově náročná a řešení grantu vyžaduje vyrovnat se s řadou velmi formálních záležitostí. Možnost dlouhodobého a relativně flexibilního financování ale za vynaložené úsilí stojí.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Myslím si, že nejdůležitější je získat zkušenosti z jiných vědeckých pracovišť, nejlépe na postdoktorských pozicích hned po získání titulu Ph.D. Dle mého názoru je ideální strávit část času v Evropě a část v Severní Americe, byť stěhování mezi různými zeměmi představuje výrazný zásah do osobního života. Pro získání ERC grantu je však zásadní mít ambiciózní a realistický projekt, který lze bez významné mezinárodní zkušenosti připravit jenom obtížně.
Richard Štefl, Masarykova univerzita / CEITEC – biologie
příjemce konsolidačního ERC grantu (2014)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Žádost o ERC grant vyžaduje nejen detailní plán přípravy projektu na pět let, ale i určitou míru vizionářství. Formulování otázek výzkumného projektu, generování předběžných dat a ověřování testovatelných hypotéz de facto nasměrovalo výzkumný směr mé laboratoře daleko za horizont ERC grantu. Energie vložená do této žádosti by byla skvělou investicí i v případě neúspěchu na ERC…
Stabilní flexibilní financování výzkumu na pět let s minimem administrativní zátěže je luxus, po kterém ve výzkumu všichni toužíme. Můžeme se zaměřit na fundamentální a složité problémy, které by byly pro svoji složitost a rizika stěží financovatelné v jiných grantových schématech. Působím ve Středoevropském technologickém institutu (CEITEC), který má velmi kvalitní grantovou kancelář, a ta mi velice pomohla s formální přípravou tohoto projektu.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Aby si ve výzkumu pokládali důležité, obecné otázky. Aby přemýšleli mimo zaběhlá lokální schémata výkon-příkon à la kafemlejnek. Aby nepublikovali předběžná data a dokončili „velký příběh“, který má šanci skončit v top žurnálu. Tohle se ale lehko radí, těžší je to v českém prostředí udělat.
Michal Otyepka, Univerzita Palackého / RCPTM – chemie
příjemce konsolidačního ERC grantu (2015)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Samotná přihláška k ERC grantu je relativně krátká, spíš jsem musel škrtat a dobře formulovat, abych se vešel do limitů. Její příprava si vyžádala svůj čas a opakované čtení, kdy jsem se snažil zesilovat silné stránky a potlačovat nepodstatné detaily. Hodně pomohlo i kritické čtení kolegů.
Ale víc času než samotným psaním jsem strávil přemýšlením, jak původní nápad nejlépe uchopit a představit jej z nejzajímavějšího úhlu. Cítil jsem se trochu jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde – jedna část mozku přinášela nápady a druhá je drsně kritizovala… Postupně však projekt krystalizoval.
Hodně mi pomohly zkušenosti se psaním článků a zejména s komunikací s editory a recenzenty. Nejhorší pak byl nedostatek času, kdy jsem musel projekt dopsat a stále cítil slabá místa… Na hodnocení přínosů je ještě brzy, neboť mám za sebou teprve rok řešení. Finance mi pomohly stabilizovat a rozšířit skupinu, ale stále ještě nejsem na cílovém stavu. Otevřeli jsme nové výzkumné směry a vše začíná „nést ovoce“. Podařilo se nám připravit několik nových dvojrozměrných materiálů, umíme cíleně řídit jejich složení a vlastnosti, testujeme jejich uplatnění v senzorech či nových generacích baterií. Dosud jsme výsledky publikovali v devíti článcích a několik dalších připravujeme. Snad se tedy start vydařil. Jen se trochu bojím možné byrokracie spojené s hodnocením projektu, ale snad to vše dobře zvládneme.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Pokud mají dobrý nápad a jsou, nebo začínají být nezávislou vědeckou osobností, aby ani chvíli neváhali. Už jen formulace myšlenky je posune v kariéře dál. Klíčové je vidět projekt z nadhledu, v širších souvislostech a neutopit se v detailech. Nastavit si přísnou vnitřní kritiku a jak mne naučil můj postdoc supervisor, pořád se ptát „Proč?“ Tedy mít na mysli účel, význam, novost a dopad, což jsou ostatně atributy, které vyžadují redakce špičkových časopisů pro své publikace. Rád bych též všem popřál pevné nervy a kapku toho štěstí.
Jan Kuneš, Technická univerzita Vídeň, Rakousko – fyzika
příjemce konsolidačního ERC grantu (2014), původně na Fyzikálním ústavu AV ČR
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Moje zkušenost s žádostí je celkem pozitivní. Interview bylo věcné, víceméně odborná diskuse. Vůbec nedošlo na „soft“ otázky typu kariéra, kde bych chtěl být za pět let a podobně. Posudky, které jsem četl, byly docela tvrdé, ale férové a k věci.
Velmi dobrý dojem na mě udělala příprava grantové smlouvy, v podstatě jsem se musel starat jen o věcné záležitosti, formality mi připravil můj project officer. Horší zkušenost jsem měl s převodem grantu. Příslušná ERC úřednice mi moc nepomáhala, odkazovala mě na různé help linky a manuály, kvůli čemuž se celá věc dost natáhla.
K samotnému řešení: přihlásilo se mi pár kvalitních postdoků, ze kterých jsem si mohl vybrat a slušně je zaplatit. U postgraduálních studentů to bylo a je slabší, většina přihlášek je ze zemí jako Írán, Alžírsko… Možná jsou mezi nimi i kvalitní uchazeči, ale bez osobních kontaktů v těchto zemích si prostě někoho „naslepo“ přijmout netroufám. Teď, když jsem na univerzitě, mám ke studentům blíže a doufám, že ještě jednoho brzy najdu. Znatelně také vzrostla moje „cena na trhu práce“. Častěji než předtím jsem se dostával na short listy a byl zván k pohovorům. Koneckonců místo, které teď mám ve Vídni, jsem dostal hlavně díky ERC grantu… Vyhlídka slušného financování na pět let je samozřejmě příjemná a dovoluje mi lépe zvládnout přechod na instituci, kde musím též pravidelně učit.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Zvážit, zda na to mám – každý má nějaké srovnání s lidmi z oboru, kteří podobný grant dostali anebo byli alespoň ve druhém kole. Pokud už se rozhodnu do toho jít, tak si vyhradit dostatek času (tak dva měsíce) na sepsání (už rámcově rozmyšleného) projektu. Najít si nějaký vzor. Já jsem na webu našel celý úspěšný projekt (z jiného oboru), a tak jsem nemusel tolik vymýšlet strukturu návrhu.
Myslím, že je zbytečné absolvovat různá školení a coaching od profesionálních školitelů. Naopak je naprosto nutné nechat projekt přečíst několik lidí z oboru i mimo něj. Pořádně se připravit na prezentaci – uměl jsem ji skoro nazpaměť a cvičně jsem ji přednesl aspoň čtyřem pěti různým lidem nebo skupinám. V zahraničí jsem zažil několik cvičných přednášek lidí, kteří jsou ve svém oboru na špici, a přesto nepovažovali přípravu a kritiku od (méně věhlasných) kolegů za zbytečnou. Pokud znáte někoho, kdo má zkušenost jako hodnotitel nebo aspoň žadatel, tak s ním prezentaci konzultujte (i když je třeba z jiného oboru). Mně velmi připomínkami pomohl Zdeněk Strakoš, který je matematik.
Pavel Plevka, Masarykova univerzita / CEITEC – biologie
příjemce startovního ERC grantu (2013)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
ERC grantovou žádost jsem připravoval déle než čtyři měsíce. Bylo docela příjemné plánovat pokusy na dalších pět let. Samozřejmě však byla stresující otázka, jestli grant dostanu, nebo ne. Výhodou ERC grantu je štědré financování, které mi umožnilo personálně stabilizovat moji výzkumnou skupinu. Pětiletá délka grantu mi umožnila provádět „normální“ výzkum v oboru strukturní biologie: první výsledky jsme publikovali ve třetím roce řešení grantu, většinu až ve čtvrtém. Tohle by bylo těžko slučitelné s tříletým obdobím řešení GAČR grantu. Alespoň v biologii mnohé projekty vyžadují několik let, nežli je možné výsledků dosáhnout a publikovat je… Pro mě osobně ERC znamenalo především skutečnou vědeckou nezávislost.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Cítím se kvalifikovaný pouze (opatrně) radit žadatelům o ERC Starting grant. Důležitá je dlouhodobá (alespoň čtyři roky) zkušenost v nějaké kvalitní zahraniční výzkumné skupině. Vylepší to životopis a uchazeč o grant získá představu, jak asi mají vypadat projekty velikosti právě ERC grantu.
David Kosař, Masarykova univerzita – právo
příjemce startovního ERC grantu (2015)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
ERC grant mi přinesl svobodu a zodpovědnost. Na jedné straně se mohu věnovat výzkumu otázek, které považuji sám za důležité, a určovat směr svého bádání. Na druhé straně mám zodpovědnost za své spolupracovníky, což je pro mě nová úloha. Dříve jsem vedl katedru, ale to bylo něco jiného. Na katedře všichni věděli, co mají dělat, a vše bylo takříkajíc zaběhnuté. U ERC grantu jsme začínali na „zelené louce“ a navíc musím své představy o směrování projektu jasně komunikovat a pak zpětně kontrolovat, zda jsem byl správně pochopen.
Za největší přínos ale považuji to, že mi ERC grant umožnil vybudovat vědecký tým. Měli jsme už před tím s kolegy neformální skupinu, ale byla to spíš práce po večerech z nadšení, než že bychom na to měli nějaké reálné zdroje. S ERC grantem jsem mohl naši skupinu konsolidovat a doplnit o zahraniční pracovníky. Na hodnoceni zkušeností s řešením mého ERC je ještě brzy – fungujeme sotva deset měsíců.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Chytrých rad je spousta. Existují i specializované agentury, které vědcům pomáhají při sepisování návrhu ERC grantu a posléze je také připravují na ústní pohovor.
Mojí základní radou ale je dělat pokud možno jen špičkové věci. Čeští a slovenští vědci mají často problém, že se „rozdávají v drobných“. Mají spoustu malých projektů a píší mnoho článků. Podporuje to i český systém hodnocení vědy, takzvaný kafemlejnek, který preferuje kvantitu nad kvalitou. U ERC projektů se ale počítají jenom špičkové výsledky. Ty ostatní se neberou v potaz a podle mne přichází doba, kdy povedou i k minusovým bodům (na těch nejlepších zahraničních právnických fakultách to tak při výběru nových akademických pracovníků funguje už dnes).
Z pragmatického hlediska považuji za důležité správně načasovat, kdy grantovou přihlášku podat, a dopředu si na dotčeném pracovišti ověřit, zda bude v případě získání grantu ochotno a schopno poskytnout perfektní administrativní servis, aby se řešitel mohl věnovat primárně vědě a minimalizovat byrokracii.
Jan Macák, Univerzita Pardubice – chemie
příjemce startovního ERC grantu (2015)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Podával jsem žádost jedenkrát, napoprvé to vyšlo. Stálo mě to dva měsíce života, ale stálo to za to. Řešení projektu je fantastická záležitost, zejména z těchto důvodů: značná svoboda (mohl jsem si vybrat lidi, které jsem chtěl, mírná rozpočtová omezení), skvělí spolupracovníci (i pro jejichž kariéru je ERC přínosem), zvýšila se má tvořivost, kreativita (nemusím během roku psát plno projektových návrhů), uspokojení (cítím se lépe já i moji spolupracovníci) a máme mnoho interních a externích kooperací. K drobným nevýhodám patří: značné pracovní zatížení (což se dá zvládnout…), ale také jistá „žárlivost“ a veřejná viditelnost, což pro mne není snadné.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Doporučuji žádat, až když mají nějaké opravdu dobré výsledky za sebou – a nový riskantní nápad, jinak nemají šanci. Ideální je pár článků v žurnálech s vysokých impakt faktorem, zahraniční zkušenosti a kooperace. Pak je zapotřebí napsat velmi kvalitní proposal, což ne každý dokáže tak, aby hodnotitelé měli radost ze čtení.
Josef Šivic, Institut INRIA, Francie – kybernetika
příjemce startovního ERC grantu (2013)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Jsem řešitelem ERC startovního grantu. Příprava grantu i jeho řešení byla zkušenost zásadní pro získání a upevnění vědecké nezávislosti. Už jen příprava grantu – pokud je k ní přistoupeno zodpovědně ze strany řešitele i instituce – je zásadní zkušenost. Řešitel v ní má možnost rozmyslet a definovat svůj vědecký program; instituce dává řešiteli příslib, že mu umožní opravdu nezávisle vědecky pracovat.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Určitě to zkusit a dát do toho všechno, hlavně dostatečné množství času. Mně příprava grantu zabrala přibližně dva měsíce full-time. A to jsem už měl přibližně rozmyšlen směr a téma grantu.
Už jen příprava grantu je jakási „vědecká vzpruha“. Na připraveném vědeckém programu lze začít pracovat, i když grant nevyjde. Také zájemcům doporučuji mít vědce „seniora“ (stačí starší kolega), který je schopen dát vám k připravenému materiálu kritické komentáře. Je potřeba se kritiky nebát a komentáře zapracovat.
Jana Kalbáčová-Vejpravová, Univerzita Karlova – fyzika
příjemkyně startovního ERC grantu (2016), původně na Fyzikálním ústavu AV ČR
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Žádost o ERC Starting grant jsem musela „dát na první dobrou“, protože rozhodnutí žádost podat padlo na poslední chvíli. Počítala jsem totiž s podáním navazujícího konsorciálního projektu v programu Horizon 2020, jenže termín vyhlášení vhodné výzvy se odsunul o půl roku, a to bylo pro zachování mojí skupiny skoro likvidační. Takže myšlenky, které jsem měla načrtnuté v imaginární přihrádce sci-fi, jsem zformovala do grantové žádosti.
Celý proces velmi usnadnil fakt, že podání žádosti a management projektu jsou po technické stránce, třeba ve srovnání s běžnými projekty Sedmého rámcového programu nebo H2020, velmi přátelské. I proces sestavení grantových dohod a další komunikace s kanceláří v Bruselu byly velmi efektivní; stejně tak musím ocenit pomoc Technologického centra AV ČR, zodpovědných pracovnic ve Fyzikálním ústavu AV ČR a na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Po předchozím velkém konsorciálním grantu, který jsem řešila, to byla příjemná administrativní úleva…
O zkušenostech s řešením projektu zatím mnoho říct nemohu, protože projekt byl zahájen s citelným zpožděním vzhledem k jeho transferu na stávající hostitelskou instituci (MFF UK). Takže asi nejzásadnější, co projekt dosud přinesl, je – jak říkají kolegové z matfyzu – „návrat ztracené dcery“. Nicméně experimenty běží skvěle, budování laboratoře na matfyzu zdárně pokračuje a díky spoluřešitelské skupině na Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského AV ČR už máme první výsledky.
Co byste poradila českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Doporučení, jak zlepšit svoje šance na získání startovacího (případně i konsolidačního) grantu, najdete na internetu hojně a nemá asi smysl opakovat mnohokrát zformulované. Všem bych však upřímně doporučila, aby důkladně zvážili, proč o ERC grant stojí a co jim jeho získání nejen dá, ale třeba i vezme. Toužím po něm proto, že chci dělat svoji vysněnou vědu, ve kterou věřím, a protože to prostě miluji? Pak ano, pak to má smysl, jděte do toho. Nebo je pro mě ERC „jen“ značka excelence, která má zaručit, že nositel bude už navždy považován za vědeckou elitu? Pokud je toto vaše motivace, dejte prosím šanci těm, kteří to s vědou myslí vážně a žijí pro „science“ a ne pro „scientometry“. Věřím, že pravého nositele zdobí skromnost, pokora, smysl pro vědeckou etiku a konzistentnost vědecká i osobnostní. A do třetice, protože se získáním projektu občas přicházejí i negativní momenty, které mnohdy nepředpokládáme – stojí o ERC projekt také členové týmu, nadřízení a moje hostitelská instituce? A pokud tomu tak není, mám chuť a sílu to všechno zvládnout? Prostě je důležité být ve všech aspektech žádosti o ERC grant upřímný sám k sobě.
Milan Vrábel, Ústav organické chemie a biochemie AV ČR – chemie
příjemce startovního ERC grantu (2015)
Jaké máte zkušenosti s žádostí o ERC grant a jeho řešením? Co všechno vám to přineslo?
Samozřejmě je důležité si celý projekt předem řádně promyslet a naplánovat. Můj projekt čerpá z mých předešlých zkušeností, ale také se pouštím do něčeho nového, co jsem nedělal ani na postdoku. Samotné psaní, čímž myslím organizaci psaní v online aplikaci, je celkově snadné. Vše je dobře zpracováno a člověk ví, co má kde být, co kam patří a jaké dokumenty je potřebné dodat a nahrát.
Jednoznačně doporučuji svůj projekt konzultovat se zkušenějšími kolegy. A to kriticky – ne dávat ho kamarádům. Pak jsem projekt nechával zkontrolovat po stránce angličtiny, a to rodilému mluvčímu. Určitě je důležité se soustředit na první část (B1), která rozhoduje o tom, jestli se dostanete do druhého kola, nebo ne. Když už se tam člověk dostane, dá se leccos ještě „napravit“ v rámci interview.
Co se týče samotného řešení ERC projektu: jelikož začínáme v podstatě nové téma, tak je přirozené, že nějaký čas trvá, než se potřebné techniky a zkušenosti naberou do té míry, že vše začne nějak fungovat. Nám to trvalo asi rok a půl, ale určitě to je individuální. Teď nás čeká první finanční audit, takže zatím nemůžu konstatovat, co vše obnáší řešení po formální stránce. Nicméně v rámci projektu jsou vyhrazeny peníze pro profesionální finanční audit, takže doufám, že vše proběhne hladce a na patřičné úrovni. Po vědecké stránce mám dodat project progress report v půlce (po dvou a půl letech) a pak na konci. Finanční audity jsou celkově čtyři. To je ale myslím individuální a závisí to na konečné dohodě s agenturou ERCEA v rámci grant agreementu.
Samotné ERC mi umožňuje dělat to, co bych dělal rád, a také v podstatě začít i jiné (riskantní) věci, jež bych jinak mohl dělat asi jen sotva nebo by bylo obtížné na ně získat financovaní. ERC mé skupině zaručuje celkovou finanční nezávislost a určitě mi umožnilo skupinu rozšířit. Je to i prestiž, která pomůže v kariéře. Asi nejdůležitější je skutečně ta jak finanční, tak vědecká nezávislost a možnost jít za svými touhami a nápady.
Co byste poradil českým a slovenským vědcům, kteří by chtěli o ERC požádat?
Co bych poradil… Určitě to za tu námahu stojí. Člověk musí mít nějakou sebereflexi a zhodnotit, jestli má vůbec teoretickou šanci uspět. Nicméně, občas se dozvídáme, že pokud nemá publikaci v těch nejlepších žurnálech (Nature, Science, Cell), tak to ani nemá smysl zkoušet. Já jsem rozhodně důkazem toho, že to smysl má. Určitě jsem měl dobrou publikační historii, stopu, ale ani v jednom z výše zmíněných časopisů jsem nepublikoval. Na druhé straně jsem měl už jednu publikaci jako corresponding author (v rámci postdoku), což není úplně běžné a samozřejmě to už vyjadřuje jakousi nezávislost a schopnost samostatné vědecké práce.
Člověk pak musí svůj projekt rozhodně dobře prodat. A nejen projekt, ale i sebe. Nebýt skromný v CV – a pokud jste už něčeho dosáhli, tak to zmínit. Zájemce by určitě neměl být arogantní (nedělat ze sebe „mistra světa“), ale zdravé sebevědomí je rozhodně žádoucí. To je ale pak možná důležitější u samotného interview.