Anketa: Proč jsou pedagogické fakulty finančně otloukánci

Vyučující na pedagogických fakultách v Česku dostávají třeba jen 22 tisíc korun. Nejhorší situace je na Plzeňsku. Proč tomu tak je, kolik berou pedagogové na jednotlivých školách a jakým směrem se situace může vyvíjet dál, odpovídají v anketě děkani pedagogických fakult.

1) Kolik činí průměrný plat na vaší fakultě?
2) Proč myslíte, že právě pedagogické fakulty jsou platově největšími otloukánky?
3) Pokud se situace nezlepší a MŠMT platy učitelů pedagogických fakult nezvýší, jak se to podle vás projeví?

doc. PhDr. MgA. František Vaníček, Ph.D.

děkan, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové

1) Loni činil průměrný plat na PdF UHK 32 338 korun, což bylo skoro o 6 tisíc více než v předešlém roce 2016. Tohoto navýšení jsme ale dosáhli pouze díky zvláštnímu příspěvku MŠMT tzv. Fondu F.

2) Důvodů je několik. Pedagogické fakulty nejsou schopny konkurovat, a tedy ani obstát v naprosto nerovném srovnání s jinými druhy fakult. Podstata práce na PdF je jiná. Hlavní důraz je na vzdělávací činnost, vezměme si například, že u dvouoborového učitelského studia je objem přímé týdenní výuky 25 hodin, navíc mnoho let praxe, kterou se logicky snažíme stále rozšiřovat a zkvalitňovat. A zde musíme zaplatit více pedagogů i fakultních učitelů, což je daleko ve větším rozsahu než jinde. Vědecká práce na PdF je také z podstaty jiná, v menším rozsahu než jinde. Zcela logicky je u rozdílnosti vzdělávacích systémů různých zemí, z důvodu více praxe méně výjezdů studentů do zahraničí atd. V ukazatelích této „kvality“ pak PdF musí zcela logicky zaostávat. Často pak bojujeme i uvnitř univerzit, kdo si „utrhne větší díl z už tolik okousané kosti“. Doufáme zde v podporu ze strany MŠMT. Vždyť pedagogické fakulty plní státní zakázku. Jsme rezortními fakultami MŠMT, byť jsme součástmi univerzit. Ale na pedagogické fakulty se nedá dívat pouze skrz ekonomické ukazatele. Když nám klesají například počty studentů v jednotlivých oborech, když jsou některé obory z logiky věci dražší, nemůžeme je zavřít. To by bylo neskutečně krátkozraké. Potřebujeme a budeme potřebovat učitele všech oborů.

3) Již nyní protestujeme. Snažíme se věc více medializovat, oslovovat politiky na všech stupních. Pokud by se věc urychleně nevyřešila, zkolabuje celý systém, nebudeme mít dostatek kvalifikovaných učitelů, a to jak v regionálním školství tak také na pedagogických fakultách, učitelé nám jednoduše utečou za lepšími podmínkami. Osobně vkládám do řešení této situace veškerou sílu a čas. Mám pocit, že se po 20 letech věci hýbají k lepšímu. Ano, posun je sice pomalý, ale musíme být trpěliví. Pokud by se však proces zlepšování zastavil či přibrzdil, dle mého názoru nám nezbývá nic jiného – začneme stávkovat. Ale je třeba si uvědomit: Aby celý systém nezkolaboval, není prioritně můj úkol, to je úkolem MŠMT.

prof. RNDr. Jan Picek, CSc.

děkan, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Technická univerzita v Liberci

1) Průměrný plat vědecko-pedagogického pracovníka na naší fakultě byl loni 33 944 korun, v roce 2017 43 309 korun a v roce 2018 za období leden až duben 35 621 korun. Vychýlení v roce 2017 odpovídá tomu, že MŠMT poskytlo pedagogickým fakultám v rámci Fondu vzdělávací politiky poměrně značné prostředky na zlepšení mzdových podmínek.

2) Netroufám si pedagogické fakulty nazvat platově největšími otloukánky, neboť neznám dost dobře situaci na všech fakultách v republice. Rozhodně ale aspoň některé pedagogické fakulty na tom nejsou opravdu finančně příliš dobře. Důvody by mohly být následující: Financování podle KENu (koeficientu ekonomické náročnosti) KEN všech učitelských programů je 1,2 a v řadě vyučovaných oborů, neodpovídá KENu odborným programům. Některé obory, jako je učitelství fyziky, chemie či matematiky, mají malé počty studentů, což může mít za následek, že úhrnné zajištění všech oborů nemusí být finančně tak rentabilní jako u jiných fakult. A za třetí: Charakter práce a složení vyučujících bývá na pedagogických fakultách jiné než na odborných. Nepěstuje se na nich tolik věda, proto zde vzniká méně uznatelných odborných výstupů (RIV), což má za následek menší objem prostředků rozdělovaných na institucionální podporu.

3) Pokud se platové podmínky na fakultách nezlepší, bude problematické personální zajištění řady oborů v blízké budoucnosti, neboť atraktivita zaměstnání na pedagogické fakultě bude pro mladou „šikovnou“ generaci nízká. I současní zaměstnanci mohou pochopitelně odcházet do finančně lukrativnějšího zaměstnání. Obé platí asi pro řadu fakult, nejen pedagogických. Specifické pro pedagogické fakulty je porovnání s platy na středních a základních školách. Pokud na fakultě budou nižší, lze očekávat odchod řady učitelů na střední, případně základní školy. Tato situace ostatně nastává už v současnosti – řada odborných asistentů s vědeckou hodností má plat nižší než na některých středních školách. Skutečně několik mých kolegů z fakulty na střední školy už odešlo. Dalším problémem je, že i když učitel neodejde, tak má v řadě případů další úvazek, čímž trpí jeho práce na fakultě. S nedobrým finančním ohodnocením se tato situace patrně ještě prohloubí.

prof. PaedDr. Michal Nedělka, Dr.

děkan, Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova

1) Pro odborného asistenta je to 22 500 korun, pro docenta 27 000 korun, pro profesora 32 000 korun. Jenže pedagogické fakulty v České republice již druhý rok dostávají prostředky na navýšení platů akademických pracovníků v průměru asi o 5 000 měsíčně. To je výrazná pomoc. Kromě toho s financemi, které jsou fakultě v rámci univerzity každoročně přidělovány, nakládáme tak, aby zbývalo na ocenění kvalitní práce. A protože činnost akademických pracovníků spočívá nejen ve výuce, ale i v dalších aktivitách (vědeckých, výzkumných, rozvojových), dostáváme se v nadtarifních složkách k jiným číslům: odborný asistent kolem 28 000, docent kolem 40 000, profesor kolem 50 000. Záleží skutečně na aktivitě a kvalitě práce, na tom, jak využíváme příležitostí k takovým aktivitám. A osobně si vážím toho, že tyto možnosti pro odměňování máme.

2) Existují fakulty, které výrazné prostředky získávají například z vědecké činnosti, z výzkumné spolupráce s různými odvětvími hospodářství. V tomto směru jsou pedagogické fakulty přirozeně v nevýhodě. Jejich výzkumná činnost není tak bohatá, a navíc není ani tak výnosná. Výzkum v oblasti pedagogiky skutečně není natolik lukrativní, aby převážil nad příjmy z výuky. Oproti jiným fakultám ovšem bývá na pedagogických fakultách více studentů, více se zde tedy učí. A právě příjmy z dotací na studenty jsou pro pedagogické fakulty tím hlavním finančním zdrojem, i když zas obecně neznamenají příjmy mimořádně vysoké.

3) Již nyní jsou běžné situace, kdy akademičtí pracovníci mají další pracovní poměry na základních či středních školách. Někteří vyučují také na jiných fakultách. Zatím naštěstí převažuje situace, že lidé na fakultě setrvávají a jinde si jen přivydělávají. Jistě, otázkou je, zda by se tito lidé neměli zapojit intenzivněji do činností přímo na fakultě, a jsem přesvědčen, že tak by to mělo být. Jsem také přesvědčen, že by pomohlo, kdybychom si mohli dovolit navýšit právě pevné složky platů. Byl by to i určitý psychologický, motivační moment pro nové zájemce o práci na fakultě. A kvalitní zájemce o vědecko-pedagogickou práci a o kvalifikační růst v této oblasti potřebujeme. Pokud by nepřicházeli noví aktivní lidé, fakulta by zanedlouho zestárla, nemohla by personálně zabezpečovat studijní programy, a tím by přišla o své poslání. To je jistě zcela katastrofický scénář. Ale ono již nyní stačí, když personální ztráty utrpí třeba jen některý z oborů. Hrozí pak znatelně omezená doba akreditace, je nutné vyhledávání vhodných odborníků. A tomu musíme přecházet, dokud je čas.

doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D. 

děkan, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita

1) Průměr je vždy zavádějící. Je zatížený odlehlými hodnotami, v našem případě například funkčními příplatky vedoucích, akademických funkcionářů, garantů programů, dalšími úvazky na projektech a podobně. Průměr neodráží realitu mnohých akademických pracovníků, kteří jsou dlouhodobě pouze na svém tarifu. Průměrná mzda akademického pracovníka činila na Pedagogické fakultě MU loni 49 909 korun. V porovnání s ostatními fakultami MU to činí cca 80 % průměru, který byl na MU 62 356 korun. Je třeba však uvést, že řada našich pracovišť s malým počtem studentů a nižší mírou tvůrčí činnosti těchto částek nedosahuje a mají pouze základní tarif, který pro akademika s hodností Ph.D. činí 24 500 korun, u docenta 27 300 korun a u profesora 35 800 korun. Tyto částky jsou nově navýšeny od 1. 7. letošního roku. Nízké tarifní mzdy jsou hlavním důvodem, proč někteří kolegové zvažují, že se vrátí učit na základní školy, kde jsou mzdové podmínky, alespoň v případě odborných asistentů, lepší.

2) Faktorů je více. Předně to jsou takzvané koeficienty ekonomické náročnosti oborů, které zásadně ovlivňují, jaké příjmy fakulta obdrží za výuku studentů. Pedagogické fakulty například realizují individuální výuku nebo výuku v malých skupinách (například v oborech hudební výchova, technická výchova, výtvarná výchova a podobně) a také zajišťujeme výuku ve specializovaných laboratořích (například v oborech chemie, fyzika, biologie apod.), a to vše za koeficient ekonomické náročnosti 1,2. Obdobné obory mají na přírodovědeckých fakultách nebo umělecky zaměřených školách koeficienty výrazně vyšší. Dalším důvodem je převládající zaměření na výuku, nikoliv výzkum. Naše poslání nespočívá v soutěžení o prestižní vědecké granty nebo o umístění vědeckých textů do nejprestižnějších periodik světa, ale chceme kvalitně připravovat učitele, kteří obstojí v dnes tak náročném a diverzifikovaném prostředí školní třídy.

3) To se projevuje již nyní. Učitelé jsou frustrováni dlouhodobě se nelepšící situací. Stále na ně vytváříme tlak, aby se zlepšovali v parametrech, které jsou důležité pro rozpočet fakulty. Například vyšší tvůrčí činnost, vyšší podíl na grantech a internacionalizaci, to však přináší velkou demotivaci. Navíc před čtyřmi roky jsme museli vzhledem k nelehké finanční situaci omezit počet akademických pracovníků a některá pracoviště jsou personálně přetížena. Za takových podmínek můžeme jen obtížně budovat kvalitní pedagogický sbor. Často učitelé žijí „schizofrenním“ životem, snaží se co nejlépe učit, publikovat, vést závěrečné práce, účastnit se konferencí a pak zjistí, že nástupní plat pokladní v supermarketu je o pár tisíc vyšší než plat odborného asistenta.

doc. PaedDr. Pavel Doulík, Ph.D.

děkan, Pedagogická fakulta, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

1) Průměrný plat akademických pracovníků na PF UJEP činil loni 40 385 korun. To bylo ale dáno mimořádným navýšení z Fondu vzdělávací politiky MŠMT, v roce 2016 (bez tohoto fondu) činila průměrná mzda 35 207 korun.

2) Já bych pedagogické fakulty nepovažoval za otlounkánky. Myslím, že to má dvě dimenze – jednak to je tím, že je obecně profese učitele finančně výrazně podhodnocena (regionální školství, tedy základní a střední školy), proto jsou na tom finančně hůře i fakulty připravující učitele. Druhý problém, asi výraznější, spočívá ve financování veřejných vysokých škol – zejména pokud jde o kritérium kvality. Zde jsou nastaveny takové parametry (publikace v impaktovaných časopisech, vědecké výstupy), které nejsou pro pedagogické fakulty typické. Naopak výstupy typické pro tyto fakulty, jako učebnice, metodické materiály a podobně, hodnoceny nejsou vůbec. Také finanční náročnost učitelských studií je vyšší než přidělené prostředky.

3) Aktuálně se to neprojeví nijak – jak říkal František Palacký: Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm. Z dlouhodobějšího hlediska pak může nastat situace, že díky navyšování mezd v regionálním školství nebudeme schopni udržet zejména mladé asistenty, doktorandy, odborné asistenty s Ph.D. a může dojít k tomu, že pedagogické fakulty neuhájí v akreditačním procesu své studijní programy.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.