Řada předních – a nejen evropských – univerzit si otevřela kancelář v Bruselu. Propagují tu dobré jméno školy. Samostatně nebo i v různých asociacích lobbují za směrování evropských peněz. A získávají cenné kontakty. Co ale fyzická přítomnost v Bruselu obnáší? Vyplatí se? A jak jsou na tom se zastoupením české vysoké školy?
Rozvoj mezinárodní spolupráce, mobilita studentů i akademiků nebo podpora společných vzdělávacích programů vyučovaných v angličtině jsou momentální priority vysokých škol – a také českého ministerstva školství. Jak si k takzvané internacionalizaci pomáhají jiné evropské školy? Řada z nich otevřela kancelář v Bruselu.
Důvod pro přítomnost v evropském hlavním městě je jasný: kontakty, vliv a přístup k informacím. Evropská vysokoškolská i výzkumná politika se rodí právě zde, neformální informace řízeně i neřízeně unikají a šíří se mezi bruselskými úředníky, kteří s nimi dále pracují.
Ti, kteří se mohou opřít o fungující administrativní aparát „doma“, (tedy uvnitř instituce, kterou v Bruselu reprezentují, ale také o související státní správu), mohou informace využít pro získání vlivu: včas se vyslovit pro, či proti, formulovat pozměňovací návrhy a získávat podporu u dalších, podobně naladěných kolegů. To samozřejmě neznamená, že bez styčného úředníka v evropském hlavním městě prosazovat zájmy nelze. Ale může to být těžší.
Mít vlastního vyslance, či spolupracovat s místními úředníky?
V Bruselu je v současnosti zastoupeno kolem stovky univerzit ze zemí Evropské unie i mimo ni – kromě institucí ze zemí asociovaných k Evropskému výzkumnému prostoru (ERA) také z Ruska či Japonska. Existují různé formy zastoupení: univerzita může vyslat svého zaměstnance a vytvořit tak určitý druh pobočky. Takto v současnosti funguje mezi jinými například Freie Universität Berlin či Norská univerzita vědy a technologie. Škola také může spolupracovat s jiným zastoupením (například kraje, pod který spadá) a pověřit sledováním příslušné agendy styčného úředníka regionu, což je případ Univerzity Jižního Dánska v Odense nebo britské University of Warwick.
Další model je založený na spolupráci více vysokoškolských institucí a zřízení společné reprezentace. Příkladem může být White Rose Consortium Brussels Office sdružující univerzity Leeds, Sheffield a York, španělská aliance Office for the Promotion of European Research Activities (OPERA), pod niž spadají čtyři významné univerzity v Madridu (Autónoma a Carlos III) a Barceloně (Autónoma a Pompeu Fabra), či uskupení EuroTech Alliance, kde figurují čtyři špičkové technické vysoké školy: Švýcarský federální technologický institut v Lausanne, Technická univerzita Mnichov, Dánská technická univerzita a nizozemská Technická univerzita Eindhoven.
Kromě toho sídlí v Bruselu také zástupci velkých celoevropských sítí, jako je například Evropská asociace univerzit, The Guild, síť univerzit hlavních měst Evropy UNICA, sdružení konferencí rektorů, sdružení evropských škol CESAER, evropská asociace pro vysokoškolské vzdělávání EURASHE a podobně.
České zkušenosti z Bruselu
Žádná z českých vysokých škol v současnosti vlastní zastoupení v Bruselu nemá, ačkoli řada z nich do Bruselu pravidelně jezdí a bruselské kontakty využívá. Dobrým příkladem je třeba provázání brněnských vysokých škol se Zastoupením Jihomoravského kraje. „Zastoupení například dál prezentuje zajímavé výsledky výzkumu, naposledy jsme takto představovali projekt Intersucho Mendelovy univerzity na jednání pracovní skupiny Evropské sítě regionů pro výzkum a inovace ERRIN pro vodu. Pravidelně také rozesíláme školám projektové nabídky spolupráce, pracovní programy a další informace,“ popisuje Eliška Buzková ze zastoupení.
V Bruselu se v minulosti zviditelňovala i olomoucká Univerzita Palackého – například promítáním snímků z festivalu vědecko-populárních filmů Academia Film Olomouc v prostorách Evropského parlamentu a v bruselských kinosálech.
„Kromě zprostředkovávání informací k legislativě, budoucí podobě vzdělávacích programů či partnerských nabídek spočívala spolupráce bruselských zástupců Olomouckého kraje s univerzitou v doprovodu jejích zástupců na jednání, technicko-administrativní podpoře jejich cest, zajištění tematických exkurzí studentů vybraných oborů do Bruselu či pravidelných odborných pracovních stáží pro studenty,“ popisuje Michaela Vráželová, která v letech 2011 až 2016 v Bruselu právě jako zástupkyně Olomouckého kraje působila.
V současnosti pracuje na Fakultě elektrotechniky a informatiky Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě, kde své bruselské zkušenosti a kontakty využívá. „Za nejdůležitější považuji navázání kontaktů nejen se zástupci institucí Evropské unie. S ohledem na vývoj kohezní politiky je pro univerzity stěžejní, aby ve větší míře využívaly unijní programy jako například Horizont 2020 a zapojovaly se do velkých mezinárodních projektů. I proto je důležité sledovat vývoj legislativy v oblastech vzdělávání, vědy a výzkumu a přípravu unijních programů v raném stadiu, kdy je ještě možné ovlivnit jejich podobu. Za neméně důležité považuji pravidelnou účast na akcích, jako jsou informační dny, síťovací aktivity, významné konference,“ dodává Vráželová.
Univerzita Karlova: Samostatné zastoupení nepotřebujeme
Pražská Univerzita Karlova možnost stálého zaměstnance v Bruselu zvažovala, ale nakonec se k ní nepřiklonila. „V době nástupu současného rektora Zimy univerzita vyhodnocovala možnost vyslat jednoho zaměstnance permanentně do Bruselu. Od toho jsme ale upustili z několika důvodů. Jedním z nich je pravidelné cestování našich zástupců do Bruselu v rámci různorodých aktivit a členství školy v mezinárodních uskupeních, například Coimbra Group, UNICA nebo chystané členství v organizaci European Association of Research Managers and Administrators. Univerzita dále rozvíjí spolupráci s Katolickou univerzitou v Lovani a přístup ke strategickým informacím získává částečně od tohoto významného partnera. Od října 2016 jsme také přidruženým členem League of European Research Universities v rámci skupiny CE7 a konečně spolupracujeme se styčnou kanceláří CZELO. Samostatné zastoupení se nám proto v současnosti nevyplatí,“ shrnula Adéla Jiroudková z Evropského centra rektorátu Univerzity Karlovy.
Být či nebýt v Bruselu?
Uskupení Ambiorix Group sdružuje zaměstnance vysokých škol, kteří mají na starost evropské záležitosti, především projektový management a podporu. Jedna z pracovních skupin Ambiorixu nyní provádí rozsáhlé šetření o tom, zda má zastoupení v Bruselu vliv na úspěšnost dané vysoké školy v evropských grantových programech. Navazuje tak na studii vypracovanou dánským týmem v roce 2015 pro asociaci EARMA. Podle této studie získaly univerzity s bruselským zastoupením ve výzvách prvního roku H2020 v průměru 3,6 milionu euro oproti průměru 1,4 milionu euro u vysokoškolských institucí bez styčné spolupráce v Bruselu.
To je možná důvod, proč je v posledních letech patrný dynamický rozvoj aktivit bruselských vysokoškolských reprezentací. V roce 2015 vznikla osmnáctičlenná skupina Young European Research Universities Network (YERUN) sdružující evropské univerzity, které byly založeny v posledních padesáti letech a patří do špičky mezinárodních hodnotících žebříčků Times Higher Education a QS. V roce 2016 si bruselské zastoupení zřídila asociace devatenácti vysokoškolských institucí The Guild of European Research-Intensive Universities. The Guild se soustředí na vědecké poradenství politickým činitelům, tedy na využívání výzkumných poznatků při politickém rozhodování na různých úrovních.
Ve stejném roce, tedy 2016, byla formálně ustavena platforma univerzit aplikovaného výzkumu UAS4EUROPE (Universities of Applied Sciences), za níž stojí, kromě již zmíněných sítí EURASHE, zejména švýcarské univerzity a spolupracující bavorské a rakouské organizace (bavorská výzkumná aliance BayFOR, rakouská FHK). I tato platforma usiluje o zviditelnění svých členů na mezinárodní scéně a o profesionální lobbying při tvorbě vysokoškolských a výzkumných politik. V současnosti se pak formuje neformální síť UniLion (Universities Informal Liaison Offices Network), která má být oficiálně spuštěna na počátku roku 2018, již nyní ale čítá 34 kanceláří zastupujících dohromady kolem padesáti vysokých škol. Cílem tohoto uskupení je primárně sdílet strategické informace, zejména skrze pravidelná jednání tematických pracovních skupin. Jedna z nich bude například úzce zaměřena na dopady brexitu na univerzitní a výzkumnou spolupráci.
Zvláštní kapitolu pak tvoří zastoupení národních konferencí rektorů, které se vesměs soustředí na evropskou politiku vysokoškolského vzdělávání, ale již méně na výzkumnou spolupráci. Všechny bruselské sítě nicméně hlásí nedostatek členů ze střední a východní Evropy.
Španělé i Němci si zastoupení v Bruselu chválí
Stefanie Ubrig ze španělské aliance OPERA o své práci v Bruselu říká: „Jsme zde zastoupeni od roku 2008, na strategické adrese blízko Evropské komise, ale také nedaleko dalších španělských zastupitelství, ať už regionálních, nebo oborových. Všechny čtyři univerzity spolu úzce spolupracují doma, rektoři proto zvolili tuto cestu mezinárodního zviditelnění. Přístup k informacím a velmi užitečné kontakty patří rozhodně k největším benefitům přítomnosti v Bruselu. Osobní kontakt je velmi důležitý pro budování důvěry a chcete-li určité věci sledovat a ovlivňovat, je třeba být tu permanentně. Největší výzvou práce v Bruselu je přitom podle mě efektivita práce. Pokud máte jasně určené poslání a vynikající komunikaci s managementem v ústředí, včetně kvalitní správy lidských zdrojů tak, aby získané informace padaly na úrodnou půdu, můžete svým institucím pomoci značně. Člověk ale musí informace filtrovat a vědět, čeho chce dosáhnout. K tomu je zapotřebí dlouhodobá vize a podpora.“
Souhlasně hovoří i Claudia Siegel z Freie Universität Berlin: „Moje univerzita zřídila jako první německá vysokoškolská instituce bruselskou styčnou kancelář v roce 2009. V Berlíně funguje centrum projektové podpory, kam se výzkumníci obrací jak s národními či regionálními, tak s evropskými a jinými mezinárodními programy. Kancelář v Bruselu patří pod rektorátní oddělení výzkumu a slouží jak výzkumníkům, tak akademickým činitelům. Všem, kdo uvažují o zřízení kanceláře v Bruselu, ze své zkušenosti určitě doporučuji permanentní kancelář. Já v současnosti pendluji a kromě toho, že je to velmi vyčerpávající, navíc řadu důležitých akcí stejně pravidelně propásnu a pěstovat kontakty je také třeba soustavněji.“
Zastoupení v Bruselu se vyplatí v případě, že má daná škola jasnou strategii, čeho chce jeho prostřednictvím dosáhnout, a že disponuje zázemím a podporou managementu v ústředí. Nemalou roli samozřejmě hraje i dlouhodobá národní koncepce internacionalizace prostředí vysokých škol a výzkumu a vývoje. Velmi nízký poměr zastoupení vysokých škol ze států, které k EU přistoupily od roku 2004, tedy států bývalého východního bloku, dále ukazuje na přetrvávající rozdíly oproti „starým“ členským státům právě v dlouhodobých vizích a strategiích.
Aktualizovaný přehled zastoupení univerzit v Bruselu s příslušnými kontakty naleznete na stránkách kanceláře CZELO.
Autorka působila v České styčné kanceláři pro výzkum, vývoj a inovace v Bruselu CZELO.