Evropská síť Eurydice porovnala loni vysokoškolské systémy v Evropě, výzkumníci se zaměřili na poplatky za studium, tedy na výše školného a administrativní poplatky v různých státech, a také na to, jak moc jsou studentům dostupná stipendia, granty a půjčky. Na podzim Eurydice výsledky zveřejnila v publikaci Poplatky a podpora studentům ve vysokoškolském vzdělávání v Evropě 2016/17. Jak si které státy stojí?
Kdo platí poplatky
V některých zemích, například ve Skandinávii, Německu či Řecku, se za vysokoškolské studium neplatí žádné poplatky, ve většině evropských zemí však studenti nějakou formou přispívají, ať již administrativními poplatky nebo v podobě školného.
Zhruba v polovině evropských zemí platí naopak poplatky všichni studenti (kupříkladu Francie, Velká Británie kromě Skotska, Španělsko, Belgie, Itálie), v dalších státech však platí pouze takzvaní part-time studenti (měřeno podle nižší studijní zátěže) - tak je tomu například v Polsku, Dánsku, Slovinsku či Skotsku.
Další skupinu platících studentů tvoří ti, kteří překročí standardní dobu studia (například v České republice, na Slovensku či Rakousku) nebo mají špatné studijní výsledky, respektive nedosáhnou na určitý počet kreditů (Estonsko, Polsko či Chorvatsko).
Nejčastější kategorie studentů, kteří platí poplatky (zahrnuto je školné a administrativní poplatky) v prvním cyklu studia v roce 2016/17
Konečně, některé země, jmenovitě Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Rumunsko, Bosna a Hercegovina a Srbsko, mají státem dotovaná místa (state subsidised places). Studenti přijatí na tyto pozice nemusí platit poplatky, platí je za ně stát,; ostatní studující však poplatky platí, ať již studují řádně či part-time.
Rozhodování svázané s tím, kdo dosáhne na dotované studium, je založeno na prospěchu a studijních výsledcích; v některých zemích se bere v úvahu i celkový prospěch na střední škole (např. Srbsko, Bosna a Hercegovina). Dále, například v Lotyšsku platí stát studium prioritně ve vybraných studijních programech, v současné době mají tuto přednost přírodní vědy, IT technologie a technické obory. V Maďarsku je při přijímacím řízení spojeným s výběrem studentů na dotovaná místa zohledněn nejen jejich prospěch, ale určité „body“ jsou připsány rovněž znevýhodněným studentům. V roce 2015 představovali v Maďarsku studenti ve státem placeném studiu 64,7 % ze všech studujících. V Bosně a Hercegovině se tento podíl pohybuje okolo 50 %. Obecně platí, že studenti v placeném studiu zpravidla nejsou osvobozeni ani od dalších administrativních poplatků spojených se studiem (přihláška, vydání diplomu apod.).
Co se týče podílu platících studentů, z těch zemí, kde se za studium platí, patří Česká republika a Slovensko ke státům s nejnižším podílem platících; nejvíce – 100 % studentů – naopak platí například ve Spojeném království (kromě Skotska), Portugalsku či Švýcarsku.
Zajímavý aspekt představuje rovněž výše poplatků, který znázorňuje následující obrázek. Do úvahy jsou vzaty pouze poplatky za školné a administrativní poplatky za 1 rok studia, nejsou zde tedy zahrnuty například poplatky za překročení standardní doby studia. Nejméně, do 100 EUR, se platí u nás, na Slovensku či v Polsku, naopak nejvíce je to ve Velké Británii, kde poplatky přesahují 5 000 EUR ročně; relativně vysoké jsou ale např. i ve Španělsku či Itálii.
Nejčastější výše poplatků za studium (pouze školné a administrativní poplatky); řádní studenti v prvním cyklu studia 2016/17
Stipendia, granty, půjčky
Všechny evropské země poskytují alespoň jeden ze dvou typů přímé podpory studentům, kterými jsou na jedné straně stipendia, resp. granty, na straně druhé půjčky. Ve většině států existují oba typy podpory, tzn. stipendia i půjčky, v některých jsou dokonce stipendia a půjčky provázány a jsou dostupné ve formě jakýchsi balíčků (např. v Německu, Norsku či Švýcarsku).
Česká republika patří k zemím, kde stát podporuje studenty pouze formou stipendií, stejně jako například ve Francii, Španělsku, Itálii či Rakousku. Naproti tomu Anglie a Island jsou jediné dvě země, kde existuje pouze podpora ve formě systému studentských půjček na životní náklady. Systém půjček je zde však velmi propracovaný, jejich výše se odvíjí od mnoha faktorů (zda student bydlí s rodinou či samostatně, v Londýně či mimo něj). Navíc absolvent musí začít půjčku splácat, až když dosáhne příjmu nad určitou hranici (21 000 GBP v roce 2016). Velká Británie dosud vyplácela i sociální granty, odvislé od příjmu rodiny, od roku 2016/17 je však postupně ruší a nahrazuje je vyššími půjčkami (studenti, kteří začali studovat před rokem 2016/17, mohou dostávat ještě sociální stipendia, proto se objevují v grafech.). Naopak Island stipendia a granty plánuje zavést.
Hlavní typy přímé podpory studentům; řádní studenti v prvním cyklu studia 2016/17
Co se týče typů stipendií, v některých skandinávských zemích či v Lucembursku existuje systém univerzálních grantů, což znamená, že určitou formu podpory dostávají všichni nebo téměř všichni studenti (s omezením na tzv. full-time studenty a osoby s místem trvalého bydliště v daném regionu) během svého studia, a to v týdenních nebo měsíčních částkách. Například ve Švédsku mají nárok na finanční podporu všichni řádní (full-time) studenti po dobu 6 let, v roce 2016 činilo 704 SEK na týden po dobu 40 týdnů v roce. V některých zemích je výše grantu omezena tím, zda jde o part-time studenta (part-time studenti studující alespoň na 50 % dostávají méně, proporcionálně ke své studijní zátěži), příjmem rodiny a studenta a tím, zda bydlí sám nebo s rodinou (ve Finsku). Ve Švédsku či Dánsku dostává podporu 80–90 % studentů, tedy převážná většina, v Norsku a Finsku je to méně, ale stále více než polovina studentů.
Hlavní typy stipendií; řádní studenti v prvním cyklu studia (2016/17)
Většina zemí poskytuje rovněž sociální stipendia (need-based grants) s cílem podpořit znevýhodněné studenty. Nárok na tento typ stipendií je podmíněn socio-ekonomickými kritérii, z nichž nejčastější je celkový příjem rodiny. Některé země, například Bulharsko, Řecko, Francie, Itálii, Irsko či Rakousko, mají systém grantů založených na kombinaci sociálních a prospěchových kritérií. Takový typ stipendií má za cíl ocenit dobré studijní výsledky s prioritou znevýhodněným studentům. Stipendia jsou udělována na základě ohodnocení výchozí sociální a ekonomické situace studenta a jeho studijních výsledků. Váha, jakou dávají jednotlivé země těmto dvěma kritériím, se liší. Litva, Bosna a Hercegovina, Island či Srbsko jsou jediné evropské země, které nemají žádný systém sociálních stipendií.
Co se týče prospěchových stipendií (merit-based grants), nabízí je 18 evropských vysokoškolských systémů, mezi nimi i Česká republika. Ve většině zemí mají nárok na prospěchová stipendia ti studenti, kteří mají dobré studijní výsledky během vysokoškolského studia, někdy se však nárok odvíjí již od výsledků středoškolského studia (Francie, baccalauréat).
Následující obrázek ukazuje podíl studentů pobírajících sociální stipendia nebo univerzální granty. Největší podíl studentů pobírajících stipendia je v Dánsku a Švédsku, kde přesahuje tři čtvrtiny, v Lucembursku a na Maltě je to dokonce 100 % studentů. Česká republika patří k zemím, kde je tento podíl velmi nízký, nedosahuje ani 1 %. V posledních letech se navíc dále snižuje.
Podíl řádných studentů pobírajících univerzální a/nebo sociální stipendia v prvním cyklu studia (2015/16)
Další obrázek znázorňuje, v jakých částkách se stipendia a granty pohybují (jedná se pouze o univerzální nebo sociální stipendia vyplacená za jeden rok). Nejčastější výše stipendia se pohybuje mezi 1 000 až 5 000 EUR ročně. Nejvyšší částky jsou studentům vypláceny v Dánsku a Německu, kde převyšují 5 000 EUR, relativně štědré jsou i ve Finsku a Norsku – v těchto zemích jsou navíc vysoká stipendia doprovázena nulovými poplatky za školné. Naopak v Anglii a Walesu je relativně velká podpora studentům kombinována s vysokými poplatky.
Nejčastější výše stipendií (pouze univerzální a sociální stipendia) vyplácených řádným studentům v prvním cyklu studia (2015/16)
Typologie zemí podle výše poplatků a podpory studentům
Na základě sledovaných údajů rozděluje zpráva evropské země do čtyř skupin (v grafu označené jako sektory) podle toho, jaký je podíl studentů platících poplatky na straně jedné a procento těch, kteří dostávají stipendium / grant, na straně druhé (z hlediska podpory studentů jsou do výpočtu zahrnuty pouze univerzální granty a sociální stipendia; v oblasti poplatků jsou zahrnuty pouze poplatky vyšší než 100 EUR).
Sektor A charakterizují malé poplatky spolu s vysokou podporou studentům; patří sem skandinávské země, Malta či Skotsko.
Do sektoru B patří země, kde existují relativně nízké poplatky, ale také nízké granty – řadí se sem ČR (vůbec nejnižší poplatky, ale i nejnižší podíl studentů pobírajících stipendia), většina postkomunistických zemí, ale také Německo či Rakousko.
V sektoru C nalezneme relativně vysoké poplatky a současně nízkou podporu studentům, tak je tomu např. v Belgii, Francii, Itálii či Švýcarsku.
Konečně, sektor D je charakteristický vysokými poplatky za studium, ale v kombinaci s vysokou podporou studentů; do této skupiny se řadí země Spojeného království vyjma Skotska (tzn. Wales, Anglie, Severní Irsko) a Lucembursko.
Následující obrázek ukazuje rozdělení evropských zemí do čtyř sektorů podle podílu full-time studentů prvního cyklu studia, kteří platí poplatky (zahrnuty jsou pouze poplatky nad 100 EUR), a podílu těch, kteří dostávají stipendia (pouze univerzální a sociální stipendia). Zahraniční studenti nejsou zahrnuti.
Autorka spolupracuje se Střediskem vzdělávací politiky PedF UK.