V posledních desetiletích jsme byli svědky několika migračních vln. S jednou z největších jde ale spojit staré Slovany. Potvrdil to mezinárodní výzkumný tým, který vedli vědci z Masarykovy univerzity v Brně. Jejich závěry publikovaly prestižní časopisy Nature a Genome Biology. Díky tomu víme, že to nebyli jen dobyvatelé, migrovaly jejich celé rodiny a komunity, nikoliv jen mužští bojovníci.
Rozšíření Slovanů patří k nejvýznamnějším, a přesto stále ne zcela pochopeným událostem evropských dějin. Od 6. století našeho letopočtu se ve východořímských i západoevropských pramenech objevují zprávy o slovanských skupinách, které osidlují rozsáhlá území – od Baltu po Balkán a od Labe až k Volze. Na rozdíl od lépe popsaných tažení Gótů, Langobardů či Hunů však „původ” Slovanů zůstával dlouhou dobu opředen záhadami.
Jedním z důvodů je, že první slovanské komunity po sobě zanechaly jen málo hmotných, archeologických památek. Své mrtvé spalovali, stavěli pouze jednoduchá obydlí a vyráběli málo zdobenou keramiku. Nepodporovalo se ani písemnictví a záznamy o nich jsou pouze zprostředkované.
„Otázky, odkud Slované přišli a jak dokázali zásadně proměnit kulturní a jazykovou mapu Evropy, tak zůstávaly bez odpovědi,“ vysvětluje hlavní autorka studie Zuzana Hofmanová z Ústavu archeologie Masarykovy univerzity a Max Planck Institutu v Lipsku, která vede Archeogen laboratoře Masarykovy univerzity. Historici dlouhá desetiletí diskutovali o tom, zda se slovanská kultura a jazyk šířily díky masové migraci, postupné „slovanizaci“ místních obyvatel, nebo kombinací obou procesů. Dlouho však chyběly přesvědčivé důkazy.
Nová kapitola evropských dějin
Mezinárodní tým vědců z Německa, Rakouska, Polska a Chorvatska s rozhodujícím zastoupením vědců z Masarykovy univerzity nyní přichází s první komplexní kontinentální studií starobylé DNA středověkých slovanských populací. Tu umožnily nové vědecké metody, které ještě před několika lety nebyly k dispozici.
Genetické analýzy více než 500 lidských ostatků z prvního milénia našeho letopočtu potvrdily rozsáhlý dopad migračních pohybů, regionální rozmanitost a nové poznatky o organizaci raně středověkých komunit. Od 6. století n. l. dochází k migracím této východoevropské populace napříč střední a východní Evropou, což zásadně mění genetické složení regionů včetně dnešního území našeho státu. Nešlo však o dobyvačný model. Místo armád a elitních struktur budovali migranti nové společnosti založené na rozšířených rodinách a flexibilních komunitách.
Nové studie, z nichž jednu vydal dnes časopis Nature, nepřináší jen odpověď na otázku, jak vznikla jedna z největších jazykových skupin světa. Nabízí také nový pohled na to, proč byli Slované tak úspěšní. Bylo to zřejmě právě díky tomu, že neměnili jen elity, ale celé komunity.
„Slované možná uspěli právě proto, že se vyhýbali rigidním strukturám římského světa. Jejich jednoduchý životní styl a sociální pružnost jim umožnily prosperovat v dobách nestability. Nová genetická data potvrzují tento obraz: stejný původ, různé míry mísení s místními skupinami. Na severu se původní obyvatelstvo vytrácí, na jihu se spíše mísí. Tato mozaika vysvětluje genetickou i kulturní různorodost dnešní Evropy,“ upřesňuje vedoucí Ústavu archeologie Filozofické fakulty MU Jiří Macháček, který je garantem více než čtyřletého projektu RES-HUM (Připraveni na budoucnost: Porozumění dlouhodobé odolnosti lidské kultury), i díky jehož finanční podpoře studie vznikly.
Slovanská expanze je podle vědců možná poslední velkou demografickou událostí, která trvale a zásadně změnila genetickou i jazykovou mapu Evropy. „Díky těmto novým výsledkům můžeme nahlédnout za hranice písemných pramenů a rekonstruovat skutečný rozsah slovanské migrace – jedné z nejvlivnějších, a přitom nejméně doceněných kapitol evropské minulosti,“ doplňuje Hofmanová.
Potvrzení archeologických a lingvistických hypotéz
Genetické stopy ukazují na původ Slovanů v oblasti mezi jižním Běloruskem a střední Ukrajinou, což odpovídá dlouho předpokládaným lingvistickým i archeologickým hypotézám.
Ačkoliv přímé důkazy z raných slovanských jádrových oblastí jsou stále vzácné, tato genetická data přinášejí první konkrétní vodítka – nejpravděpodobnější je původ mezi Dněstrem a Donem.
Od 6. století n. l. nastaly rozsáhlé migrace této východoevropské populace napříč střední a východní Evropou, což zásadně změnilo genetické složení regionů jako východní Německo a Polsko. V různých regionech však průběh změn vypadal odlišně. Ve východním Německu vznikají rozsáhlé rodové linie, které kontrastují s malými rodinami dřívějšího období. Naproti tomu v Chorvatsku migranti více splývají s původními obyvateli a společenská struktura se mění jen mírně. Tato regionální pestrost ukazuje, že šíření Slovanů nebylo jednotným procesem, ale mozaikou přizpůsobení se místním kontextům.
Samostatná studie publikovaná v časopise Genome Biology ukázala populační změnu i na jižní Moravě. „Byla geneticky jasně doložena demografická změna v souvislosti s přechodem k slovanské materiální kultuře, která má původ na dnešní Ukrajině,” říká Denisa Zlámalová z Masarykovy univerzity, jedna z autorek studie. ”Analýzy DNA zahrnovaly i dítě pohřbené v raně slovanském kontextu, typicky spojovaném jen s kremací,“ vysvětluje archeolog Jiří Macháček, jeden z autorů studie. Tento nález se regionálně a časově váže k pražsko-korčakovské kultuře. Stejný genetický signál se objevuje u jedinců ze 7.–10. století, tedy i v době raného moravského knížectví známého díky sv. Cyrilu a Metodějovi a vzniku staroslověnštiny a hlaholice během jejich příchodu a šíření křesťanství na Moravě.