Moderní člověk dosáhl nejzápadnějšího cípu Evropy o pět tisíc let dříve

Moderní člověk (Homo sapiens) dosáhl nejzápadnějšího cípu Evropy před 41 až 38 tisíci lety, tedy přibližně o 5 tisíc let dříve, než se dodnes vědci domnívali. Dokládají to nové nálezy kamenných nástrojů vyrobených moderními lidmi. Poznatky o nich publikoval mezinárodní tým antropologů v prestižním vědeckém časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Jedním z vedoucích týmu byl také antropolog Lukáš Friedl z Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni.

Nálezy pocházejí z jeskyně Picareiro ve středním Portugalsku a korespondují s podobnými nálezy z různých lokalit Eurasie. Zahrnují kamenné nástroje a mnoho tisíc zvířecích kostí, které dokládají lov a zpracování zvěře, a dokazují přítomnost moderních lidí v nejzápadnější Evropě v době, kdy jediným přežívajícím druhem v tomto regionu měli být neandrtálci.

Zvířecí kosti z jeskyně Picareiro přitom podle odborníků představují jeden z největších souborů paleolitické fauny v Portugalsku, navíc se zachovaly ve vynikajícím stavu. Nálezy jsou důležité z hlediska pochopení možných interakcí mezi neandrtálci a moderními lidmi a pro zodpovězení otázky vymizení neandrtálců v Evropě.

„O tom, zda byli poslední neandrtálci v Evropě nahrazeni moderními lidmi, nebo zda určitou dobu žily oba druhy společně, se diskutuje dlouho a zatím jde o nevyřešené téma paleoantropologie,“ říká Lukáš Friedl, antropolog z Fakulty filozofické Západočeské univerzity a jeden z vedoucích výzkumu.

„Rané datování nástrojů z jeskyně Picareiro velmi pravděpodobně znamená, že moderní lidé nepřišli do regionu, který by byl dlouho bez neandrtálců. To je sám o sobě velmi vzrušující poznatek,” dodává.

Jeskyni Picareiro je už 25 let pro vědce důležitým zdrojem cenných informací. Mezinárodní vědecký tým z Interdisciplinary Center for Archaeology and Evolution of Human Behavior (ICArEHB) při Univerzitě v Algarve v současnosti zkoumá příchod moderních lidí a vyhynutí neandrtálců v regionu. Projekt vedou Jonathan Haws z Univerzity v Louisville, Michael Benedetti z Univerzity ve Wilmingtonu v Severní Karolíně a Lukáš Friedl ze Západočeské univerzity, ve spolupráci s kolegy z Portugalska. S přispěním U. S. National Science Foundation a Specifického vysokoškolského výzkumu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR odkryl výzkumný tým v jeskyni bohatý archeologický záznam.

Lukáš Friedl ze Západočeské univerzity v Plzni se výzkumu v uvedené lokalitě věnuje už od roku 2012. Společně s ním se do jeskyně Picareiro každý rok vydávají průměrně čtyři studenti Fakulty filozofické ZČU. Nejstarší doklady o přítomnosti moderních lidí v jižní polovině Pyrenejského poloostrova donedávna pocházely z lokality Bajondillo, ležící na jižním pobřeží Španělska.

Kamenné nástroje tzv. aurignacké kultury z jeskyně Picareiro však poskytly definitivní doklady o časném příchodu moderních lidí do Ibérie a potvrdily údaje z jeskyně Bajondillo. Stále však podle vědců není jasné, jak se moderní lidé do Ibérie dostali. Sahra Talamo, působící v lipském Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii a na Boloňské univerzitě, stanovila dobu osídlení jeskyně neandrtálci a moderními lidmi.

Využila moderní přístupy pro datování radioaktivního uhlíku C14 (Accelerator Mass Spectrometry) a určila stáří kostí, z nichž se lidé snažili získat nutričně bohatou kostní dřeň. Její výsledky ukazují, že moderní lidé přišli do středního Portugalska před 41 až 38 tisíci lety. Poslední neandrtálci se přitom dle datace vrstev v jeskyni vyskytovali před 45 a 42 tisíci lety.

Přesné stratigrafické vztahy mezi artefakty a datovanými radiokarbonovými vzorky potvrdila prostorová analýza 3D dat, která také pomohla odhalit jednotlivé úrovně osídlení v jeskyni. Zatímco datování nahrává myšlence, že moderní lidé přišli do regionu až poté, co zmizeli neandrtálci, nedaleko ležící jeskyně Oliveira nese doklady přežívání neandrtálců až do období 37 tis. let.

„Pokud se populace neandrtálců a moderních lidí překrývaly po nějaký čas na vrchovinách atlantického Portugalska, mohly udržovat vazby nejen na úrovni technologické, ale také reprodukční. To by mohlo vysvětlit, proč nese řada Evropanů neandrtálské geny,“ říká Nuno Bicho, vedoucí pracoviště ICArEHB při Univerzitě v Algarve.

„Vedle genetických a archeologických důkazů jsou velmi důležité také chronologie s vysokým rozlišením a fosilní důkazy. S velmi dobře zachovalými vrstvami z klíčových období očekáváme v následujících letech i lidské fosilní ostatky, které pomohou objasnit, jak zkoumaná tranzice proběhla,“ dodává Lukáš Friedl.

I přes překryv v radiokarbonových datech však zatím nejsou jasné důkazy pro kontakt mezi neandrtálci a moderními lidmi. Neandrtálci dál používali stejné kamenné nástroje jako dlouho před tím, než přišli moderní lidé. Ti si přinesli velmi odlišnou kamennou industrii.

„Rozdíly mezi kamennými nástroji datovanými do doby před 41 tisíci lety a po ní jsou v jeskyni Picareiro obrovské,“ říká João Cascalheira, člen ICArEHB a specialista na technologie výroby kamenných nástrojů. „Starším horizontům dominuje jako zdrojový materiál křemenec a křemen a technologie výroby nazvaná Levallois, typická pro neandrtálské lokality napříč Evropou. V aurignackých vrstvách jsou naproti tomu dominantně nástroje z rohovce (pazourek), velká část z nich jsou čepelky, které se vsazovaly do hrotů projektilů.“

Rohovec se používal také na nástroje sloužící k porcování zvířat, např. jelenů, kozorohů a pravděpodobně i králíků. Vědci odkryli také několik jeleních špičáků, které v době kamenné sloužily často jako osobní ozdoby. Dosud nalezené zuby ale podle nich nevykazují stopy výroby prehistorických šperků.

Výzkum v jeskyni Picareiro je součástí nové popularizační série Netflixu s názvem Connected, která se vysílá od července.