Ve vědě měla Veronika Šedajová „dobře našlápnuto“ už během studia. Vyhrála prestižní cenu Jean-Marie Lehna za chemii v roce 2022 a nedlouho po dokončení doktorátu má na svém kontě přes 30 vědeckých prací, často v nejprestižnějších časopisech. Přiznává, že v kariéře, ale i osobním životě ji velmi posouvají zahraniční pobyty na špičkových zahraničních pracovištích. Ten poslední, z nějž se nedávno vrátila zpět do CATRIN Univerzity Palackého v Olomouci, byl z kategorie splněných snů. Fyzikální chemička totiž díky své pracovitosti a talentu působila na proslulé britské univerzitě v Cambridge.
V dubnu 2023 získala vědkyně postdoktorandskou pozici na Yusuf Hamied Department of Chemistry, kde se věnovala materiálovému výzkumu v úzkém kontaktu s průmyslem.
„Byl to úplně jiný mikrosvět, než na jaký jsem byla zvyklá. Ze začátku jsem si musela hodně zvykat na jiné prostředí a kulturu. Pracovala jsem ve výzkumné skupině, kde bylo přes 50 lidí. Každý pocházel z jiného prostředí, měl za sebou různé zkušenosti a znalosti. Panovala tam ale obrovská kolegialita a ať jsem měla jakýkoliv problém, věděla jsem, za kým jít, a dostalo se mi pomoci. Každý z nás měl přesně dané povinnosti a oblasti, za něž zodpovídal,“ přibližuje tamní prostředí.
V novém prostředí se naučila i trochu jinak pohlížet na vědu. To vyplývalo i ze skutečnosti, že zatímco v CATRIN se do té doby věnovala zejména aplikovanému výzkumu, v Cambridge se podle ní jednalo o fundamentální výzkum. „Často jsme pracovali i s běžně dostupnými komerčními materiály a zkoumali je do nejmenších detailů. Já jsem s kolegy pracovala například s lithium-iontovými bateriemi, kdy jsme se snažili velmi detailně sledovat, jak fungují, co způsobuje jejich degradace a podobně, přičemž jsme se dostávali až na atomární úrovně. O výzkumu jsme přemýšleli jinak. Nebylo nutné být nejlepší v nějaké oblasti, i když i na takových projektech kolegové také pracovali, ale spíše přinášet do nějakého problému dílčí znalosti, které dotvoří celkové poznání o dané věci. Zažít i toto pojetí vědy pro mě bylo velmi zajímavé. Vidět, jak si tamní špičkoví vědci kladou výzkumné otázky a jak na ně hledají odpovědi, byla skvělá zkušenost,“ doplňuje výzkumnice, která je od loňského listopadu zpět v CATRIN.
Díky úzkému propojení s průmyslem měla Veronika šanci nahlédnout i do firemního prostředí. V neposlední řadě se naučila řadu nových technik a obsluhovat různé přístroje. V CATRIN výzkumníci pro měření využívají většinou operátory, v Cambridge si ale každý provádí vše sám, což má své přínosy i nevýhody. „Je to zcela jiné, když sedíte u mikroskopu a musíte sám dojít k výsledku. Nitky se pak začnou jakoby rychleji propojovat. Ale zase to mnohem déle trvá, než dojdete k výsledku,“ objasňuje.
Kromě odborných znalostí získala i řadu zkušeností pro svůj osobnostní rozvoj. Za velmi inspirativní i motivující označuje například způsob vedení tamní výzkumné skupiny profesorkou Clare P. Grey. Vysoká míra internacionalizace ji naučila ještě většímu respektu. „V porovnání s českým akademickým prostředím je tam výrazně větší internacionalizace, diverzita a jinak se pohlíží i na postavení žen ve vědě. Člověk se naučí daleko většímu respektu. Ačkoliv i v CATRIN je vysoká míra internacionalizace, na britských univerzitách je ještě o úroveň výš. Jen v naší padesátičlenné skupině bylo zastoupeno v jednu chvíli 26 národností. Našla jsem si tam kamarády mezi kolegy i mimo práci, ti mi budou chybět,“ říká.
Nyní již v CATRIN pracuje na tom, jak úspěšně převést do praxe velkokapacitní zařízení pro uchovávání elektrické energie s využitím materiálu odvozeného od grafenu, na jehož vývoji se podílela. Práce v Cambridge v ní však zůstává hluboko zakořeněná. „I když to často nebylo jednoduché, byla to obrovská škola. Musím říct, že mě to posunulo v řadě věcí. Jsem velmi vděčná své paní profesorce Clare P. Grey, protože její podpora byla neuvěřitelná. Jsem ale vděčná i Michalu Otyepkovi, v jehož skupině nyní pracuji, že mi dal po návratu tuto příležitost,“ uzavřela.