Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) se stal předsedou rady vlády pro výzkum. A chce zhodnotit výkon osmačtyřiceti středisek, které vznikly z Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Univerzitám z nich patří osmadvacet. Premiér se zajímá hlavně o podrobnosti o jejich financování a provozu – a to zejména po roce 2020, kdy bude omezený přístup k fondům EU.
Do klíčového operačního programu, který do českého výzkumného prostředí poslal 41 miliard korun, se mohly zprvu zapojit jen součásti vysokých škol sídlících mimo Prahu, respektive mimo příliš bohatý region.
„Chceme se přesvědčit, co se zkoumá, proč se to zkoumá a jak to bude fungovat a do jaké míry to bude zatěžovat rozpočet. Je otázka, jestli všechna centra mají smysl,“ citovala ČTK premiéra v demisi Babiše po zasedání vládní výzkumné rady (RVVI), jíž předsedá.
Univerzity v hledáčku
Přes OP VaVPI ministerstvo školství nasměrovalo unijní peníze do nových budov i zařízení, ale takzvanou udržitelnost – tedy zajištění provozu – mají zařizovat jiné rozpočtové kapitoly. V podkladech jsou přímo uvedeny coby „věcně příslušné“ Akademie věd a ministerstva průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a dopravy. Hned osmadvacet z těchto center – vlastně již do různé míry integrovaných součástí univerzit – má v kolonce „příjemce“ uvedena jména veřejných vysokých škol.
Co přesně tedy premiéra Babiše zajímá? Nejvíce VaVpI projektů – šest – získala Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava. Patří sem především superpočítač IT4Innovations, který vyšel na 1,8 miliardy korun. Kromě něj vznikla i univerzitní centra pro materiálové technologie (RMTVC), pro energetické jednotky (ENET), pro čistou těžbu (ICT), pro environmentální technologie (IET) a také pro inovace v životním prostředí (INEF), což jsou věci pro Ostravsko typické, ale hlavně prospěšné.
Zkratky pro hi-tech i léčiva
Druhou nejúspěšnější školou v zisku projektů bylo Vysoké učení technické v Brně. Vedle toho, že se významně podílí na pětimiliardovém centru CEITEC s Masarykovou univerzitou, má i pět svých samostatných záměrů.
Dotaci takřka jedné miliardy se přiblížilo betonářské středisko AdMaS (kolem nějž se strhly i různé akademicko-politické boje) a za čtvrtmiliardu vyrostlo NETME, centrum pro nové strojírenské technologie. Sestavu brněnské techniky doplňují výzkumná centra SIX (pro komunikační technologie), CVVOZE (pro obnovitelné zdroje energie) a konečně CMV – centrum materiálového výzkumu při chemické fakultě.
Třetím největším příjemcem se stala Západočeská univerzita v Plzni. Ve velmi sledované soutěži vypsané ministerstvem školství zabodovala čtyřikrát, nejvýraznějším plzeňským projektem je NTIS pro informatický výzkum za 822 milionů korun, který měl těžit z nápadů výzkumně silné fakulty aplikovaných věd.
Další tři takzvaně regionální centra se zabývají elektrotechnikou (RICE), technologiemi (RTI) a vývojem nových materiálů (CENTEM).
Do celostátní změti vědeckých akronymů a zkratek přidaly po třech příspěvcích i dvě velké, kamenné školy. Druhá nejstarší vysoká škola v Česku, Univerzita Palackého, vsadila na tři menší kompaktní „výzkumáky“, které těží z tradičně silných disciplín v Olomouci.
CR-Haná se věnuje biotechnologickému a rostlinnému výzkumu, ÚMTM zase medicíně i vývoji léčivých látek, přičemž spolupráce s nejcitovanějším Čechem Jiřím Bártkem (působícím na Karolinska Institutetu ve Švédsku) leckdy vede ke studii v top časopise Nature. Jako nedávno, kdy olomoučtí vědci zjistili, že antabus – známý lék proti alkoholové závislosti odborně zvaný disulfiram – má mimořádné protinádorové účinky.
Také ze třetího centra RCPTM se díky profesorům Radkovi Zbořilovi, Pavlovi Hobzovi či Michalu Otyepkovi (držitel konsolidačního ERC grantu) vyšla spousta článků a citací.
Velmi viditelný je brněnský CEITEC, jeden ze tří projektů přiklepnutých Masarykově univerzitě. Na jeho půdě bádají již čtyři ERC grantisté – biologové Pavel Plevka a Richard Štefl, k nimž přibyli nově příchozí na technické části centra spadajícího pod Vysoké učení technické: Vojtěch Adam a z Německa se vracející Petr Neugebauer.
Mezinárodní rozměr má výzkum toxických látek pod vedením Jany Klánové (projekt CETOCOEN), menší centrum CEPLANT se zase věnuje vývoji nízkonákladových povrchových úprav.
Další veřejné vysoké školy získaly už méně projektů: ČVUT dva (energeticky efektivní budovy a udržitelná mobilita) stejně jako zlínská Univerzita Tomáše Bati (polymerní systémy a bezpečností technologie). V Liberci vzniklo takřka miliardové centrum CxI specializující se na nanomateriály. Za stamiliony vylepšila své výzkumné zázemí Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni a Jihočeská univerzita ve Vodňanech (CENAKVA).
Zbývající dvacítka výzkumných center spadá pod neuniverzitní instituce. Devět pod Akademii věd, dva jsou resortními výzkumnými ústavy (v gesci zemědělství a dopravy), tři jsou spjaty s příspěvkovými organizacemi (včetně nemocnice), tři náleží akciovým společnostem a tři další „eseróčkům“. Právní formy předurčují i jejich příležitosti v získávání peněz a spoluprací, ovšem bez znalostí detailů je těžké posuzovat možnou budoucnost center.
48 různě vyplněných karet
Jenže právě to by nyní podle svého vyjádření premiér Babiš chtěl: Vědět, kdo je úspěšný, a kdo ne. Proto si vyžádal od ministra školství v demisi Roberta Plagy pracovní podkladový materiál, jak si centra, jejichž řídícím orgánem je resort školství, vedou.
Materiál má tři úvodní stránky a 48 listů s kartami jednotlivých center. Každá obsahuje informace o pořizovacích nákladech daného střediska, původní plány na příjmy (za rok 2016) následně konfrontované s reálnými příjmy z domácích a evropských grantů, ze smluvního výzkumu a od svého zřizovatele (čili institucionální podporu). Vláda chce vědět, jak se centra uživí po roce 2020, kdy bude mít ČR omezen přístup k fondům EU.
Jsou některá riziková? Jsou ohrožena tak, že by mohla výhledově i zaniknout? „Ministerstvo školství aktuálně neeviduje problémy v této oblasti,“ sdělil Lidovým novinám Václav Velčovský, náměstek pro strukturální fondy. „Centra nemají problémy s udržitelností. U některých větších center se ukazuje, že kladou větší nároky na provozní výdaje, které musí pokrýt hostitelská instituce,“ dodal.
Některá centra už získávají nad rámec takzvané národní podpory udržitelnosti i peníze z evropských dotací, jako je Horizont 2020 anebo z nového „operáku“ (OP VVV).
Jak posuzovat?
Ale hodnotit střediska není snadné. Zatímco některá měla chrlit vědecké studie a články do elitních časopisů (hlavně v základním výzkumu), jiná jsou aplikovanější – mají přinášet patenty a prospívat průmyslu. Každé centrum má i jinak nastavené „indikátory úspěchu“, takže nejde sestavit jediný univerzální žebříček nejlepších.
„Údaje je nutno interpretovat s maximální opatrností vzhledem k tomu, že každý projekt začínal v jinou dobu, má jinou dobu udržitelnosti a u některých projektů jsou bohužel neúplné či nepřesné hodnoty... Můžeme si udělat hrubý obrázek o tom, v jakých řádech se pohybují toky financí u jednotlivých center, ale v žádném případě nelze odpovědně posoudit, jak na tom ekonomicky jednotlivá pracoviště jsou a budou,“ dodal Aleš Vlk z portálu Vědavýzkum.cz. Na to podle něj může dát odpověď až řádná, poctivá a dlouhodobá studie RVVI, jež by se vyplatila, kdyby férově ukázala, co nefunguje.
Autor je redaktorem Lidových novin.
V minulém programovém období vzniklo v Česku 48 výzkumných středisek, která se věnují výzkumu od biomedicíny po nanotechnologie. Centra vznikla z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpi), ze kterého přiteklo 41 miliard korun. Praha jako bohatý region neměla zprvu na dotaci nárok. 28 ze 48 center spadá pod veřejné vysoké školy.
Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (Ostrava)
* Centrum excelence IT4Innovations (IT4I) – 1 819 490 241 Kč
* Regionální materiálově technologické výzkumné centrum (RMTVC) – 680 107 000 Kč
* Energetické jednotky pro využití netradičních zdrojů energie (ENET) – 316 600 707 Kč
* Institut čistých technologií těžby a užití energetických surovin (ICT) – 294 544 180 Kč
* Institut environmentálních technologií (IET) – 270 564 199 Kč
* Inovace pro efektivitu a životní prostředí (INEF) – 170 825 205 Kč
Vysoké učení technické (Brno)
* Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie (AdMaS) – 817 903 463 Kč
* Nové technologie pro strojírenství (NETME Centre) – 767 502 287 Kč
* Centrum senzorických, informačních a komunikačních systémů (SIX) – 293 781 336 Kč
* Centrum výzkumu a využití obnovitelných zdrojů energie (CVVOZE) – 260 166 439 Kč
* Centrum materiálového výzkumu na FCH VUT v Brně (CMV) – 232 772 000 Kč
Západočeská univerzita (Plzeň)
* Nové technologie pro informační společnost (NTIS) – 822 020 321 Kč
* Regionální inovační centrum elektrotechniky (RICE) – 625 000 000 Kč
* Regionální technologický institut (RTI) – 455 503 532 Kč
* Centrum nových technologií amateriálů (CENTEM) – 323 976 132 Kč
Masarykova univerzita (Brno)
* Středoevropský technologický institut (CEITEC) – 5 246 000 000 Kč
* Centrum pro výzkum toxických látek v prostředí (CETOCOEN) – 543 974 958 Kč
* Regionální centrum pro nízkonákladové povrchové úpravy (CEPLANT) – 214 068 156 Kč
Univerzita Palackého (Olomouc)
* Biomedicína pro regionální rozvoj a lidské zdroje (Biomedreg, ÚMTM) – 856 276 000 Kč
* Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum (CR-Haná) – 832 938 232 Kč
* Regionální centrum pokročilých technologií amateriálů (RCPTM) – 544 815 080 Kč
České vysoké učení technické (Buštěhrad, Roztoky)
* Univerzitní centrum energeticky efektivních budov (UCEEB) – 672 020 806 Kč
* Pořízení technologie pro Centrum vozidel udržitelné mobility (CVUM) – 195 667 200 Kč
Univerzita Tomáše Bati (Zlín)
* Centrum polymerních systémů (CPS) – 754 042 805 Kč
* Centrum bezpečnostních, informačních a pokročilých technologií (CEBIA-tech) – 174 474 015 Kč
Technická univerzita v Liberci (Liberec)
* Centrum pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CxI) – 800 009 500 Kč
Univerzita Karlova (Plzeň)
* Biomedicínské centrum Lékařské fakulty UK v Plzni (UniMeC) – 439 106 258 Kč
Jihočeská univerzita (Vodňany)
* Jihočeské výzkumné centrum akvakultury a biodiverzity hydrocenóz (CENAKVA) – 273 415 165 Kč
Pramen: MŠMT, RVVI