Komentář: Aby mělo studentské hodnocení smysl

Hodnocení, které studenti udělují učitelům a jejich kurzům, bude mít efekt pouze v případě, že jejich komentáře budeme brát vážně. Například tak, že dobré kantory pak odměníme. A špatné kurzy zrušíme.

Studentské hodnocení kvality výuky vnímám jako úplný základ pro zajišťování kvality terciárního vzdělávání. Obecně bych studentské hodnocení rozdělil na dvě roviny. Tou první je vlastní zpětná vazba studentů – posluchačů přednášek, účastníků kurzů. Každoročně probíhá na vysokých školách, respektive na fakultách průzkum, při němž studenti podají zpětnou vazbu svému pedagogovi, který z ní má posléze vyvodit důsledky, ideálně za supervize dané katedry.

Tento princip je velice důležitý, avšak ne zcela bez chyb. První úskalí spočívá v tom, že pedagog může dané závěry zcela ignorovat – a v mnoha případech i bez dalších následků. Studenti pak celé hodnocení pojímají jako zbytečné. Druhým problémem jsou naopak sami studenti, kteří nevěnují celému institutu studentského hodnocení patřičnou pozornost. Hodnotí kurz, který již znovu nebudou absolvovat, navíc na přednášky mnohdy ani nechodili. To se nakonec podepíše na nereprezentativnosti celého průzkumu.

Jak z toho ven?

Zaprvé by měli být pedagogové s vynikajícími výstupy z ankety odměňováni (tak to obvykle již v současnosti chodí), samotné závěry z výstupů by měly být studentům přístupné a katedry by měly zavádět kroky, v případě opakovaného špatného hodnocení kurzu. Studenti by oproti tomu měli brát svou roli v tomto systému vážněji, přeci jenom se to bez jejich perspektivy prostě neobejde.

Druhou rovinou hodnocení kvality je pak zcela jistě Národní akreditační úřad pro vysoké školy (NAÚ), který je nejvyšší akreditační instancí v zemi. NAÚ vytváří hodnotící komise složené z širokého spektra proškolených odborníků. V hodnotící komisi je pak vždy jedno místo pro studenta, který figuruje na seznamu proškolených hodnotitelů NAÚ. Tento student se pak podílí na hodnocení studijního programu, který je určen k akreditaci, a to jako plnoprávný člen komise. V tomto ohledu je to skutečně veliký posun kupředu, kdy studenti dostali možnost přímo se podílet na akreditačním procesu. Osobně tento postup vnímám jako velice důležitý a potřebný, neboť perspektiva studujícího, tedy člověka, který je příjemce informací a zkušeností ve studijním programu, je naprosto zásadní.

Každá mince má však dvě strany. V současné době se nacházíme v situaci, kdy není ze strany studentů odpovídající zájem o zařazování do seznamu hodnotitelů NAÚ, což nás může dostat i do bodu, kdy NAÚ nebude schopna sestavit hodnotící komisi, protože bez studenta to prostě podle zákona není možné. Tím se může stát, že určité studijní programy mohou být na cestě k akreditaci znatelné zpoždění. Na to samozřejmě doplatí studenti. To nás dostává do situace, kdy dochází k postupnému zvětšování důrazu na studující a jejich integraci do procesu zajišťování kvality, nicméně je třeba si též klást otázku, zda o to sami studenti mají vůbec zájem. Zda pro ně vysoká škola nezačala znamenat spíše splnění nutnosti získat titul a pak rychle začít pracovat na vlastní kariéře.

Studentské hodnocení kvality tak či onak hraje nezastupitelnou roli v celém systému zajišťování kvality terciárního vzdělávání, který je dlouhodobě diskutován po celé Evropě. Závěry těchto diskusí jsou pak formulovány například v Boloňském procesu či ve sborníku European Standards and Guidelines for Quality Assurance, který bych doporučil prostudovat každému člověku, jenž je jen trochu zapojen do procesu zajišťování kvality. Studentská komora Rady Vysokých škol v tomto ohledu nezaostává. V Radě NAÚ máme svého zástupce, který nám poskytuje aktuální informace. Sami jsme založili pracovní skupinu pro kvalitu a snažíme se zapojovat i do mezinárodního rámce tak, abychom mohli napomoci zvyšování kvality vzdělání v České republice, jak nejvíce to bude možné.