Český systém zajišťování kvality vysokého školství čelí dlouhodobé výzvě: jak naplnit evropské standardy ESG a přitom nezahltit instituce nadbytečnými procedurami. Tato analýza přináší zkušenosti z Finska, Irska a Rakouska – zemí s funkčními a uznávanými systémy, které ukazují, že efektivní vnější hodnocení nemusí být složité. Materiál sloužil jako podklad k diskuzi na konferenci Hodnocení kvality vysokých škol 2025 v Telči.
České akreditace vnější perspektivou
ČR v minulosti nesplnila požadavky evropských struktur EQAR a ENQA, protože nedostatečně naplňovala některé standardy ESG. To nás může vést k pocitu, že náš národní systém zajišťování kvality není dostatečně robustní a musíme do něj hlavně přidávat nové prvky. Je přitom pravda, že některé elementy ESG jsou v našem systému řešené spíše nedostatečně. Pohled do zahraničí ale ukazuje, že mnoho věcí můžeme zároveň také škrtat a zjednodušovat.
V této krátké analýze se proto zaměříme na konkrétní zkušenosti ze tří vybraných zemí, jejichž agentury jsou stabilní součástí EQAR a ENQA a standardy ESG plní. Podíváme se zejména na to, jakou roli v systému hraje externí hodnocení ze strany národní agentury pro kvalitu a jak je nastaveno rozdělení kompetencí mezi vnitřní a vnější zajišťování kvality.
Pro srovnání jsme vybrali tři západoevropské systémy, které jsou z hlediska počtu institucí a studujících zhruba podobné ČR a které mají, stejně jako my, právě jednu veřejnou národní agenturu pro zajišťování kvality ve vysokém školství. Volba padla na Finsko, Irsko a Rakousko. Přestože jsme systémy vybírali bez jejich hlubší znalosti a nebylo cílem zaměřit se na takové, které by byly obzvlášť minimalistické, ukázalo se, že ve všech třech je vnější zajišťování kvality pojato výrazně odlišně, než na co jsme zvyklí.
Při analýze jednotlivých zemí jsme kromě právních předpisů a dokumentů příslušných agentur čerpali i z hodnotících zpráv ENQA. Významný vhled nám dodaly také rozhovory s oslovenými experty a expertkami z jednotlivých zemí.
Finsko má historicky binární systém vysokého školství zahrnující na jedné straně 13 univerzit a na druhé straně 22 neuniverzitních (polytechnických) VŠ. Oba pilíře systému se k sobě ale přibližují a oba spadají pod stejný systém zajišťování kvality. Finsko jako jediné ze sledovaných zemí nemá žádné soukromé VŠ. Informace z veřejných zdrojů pro nás doplnila Mirella Harri, expertka národní agentury FINEEC, která v současnosti vede pracovní skupinu zodpovědnou za reflexi nedávno uzavřeného cyklu externích hodnocení VŠ.
Podobně jako Finsko, i Rakousko má binární systém, který je ještě navíc rozšířený o specifická pravidla pro soukromé VŠ (velmi podobná pravidlům pro profesní Fachhochschulen) a zvláštní režim pro učitelské VŠ. Zajišťování kvality spadá do kompetence národní agentury AQ Austria. Praktické zkušenosti s fungováním systému nám dodal Günter Wageneder, vedoucí odboru řízení kvality na Univerzitě Salzburg.
Irský systém vysokého školství je velmi diverzifikovaný, s několika různými typy institucí, z nichž některé navíc v nedávné době prošly významnou transformací. Všechny nicméně spadají pod působnost národní agentury QQI a s výjimkou soukromých VŠ všechny podléhají i téměř identickému systému vnějšího zajišťování kvality. Hluboký vhled od systému nám poskytl ředitel odboru integrace na QQI a zkušený hodnotitel ENQA Bryan Maguire.
Autonomní postavení veřejných univerzit
Všechny tři země mají společné, že veřejným univerzitám přiznávají v zajišťování kvality velkou míru samostatnosti. To nutně neplatí pro jiné vysoké školy v systému – pouze Finsko (které nemá žádné soukromé VŠ, ale má neuniverzitní veřejné VŠ) přistupuje ke všem školám stejně. Oproti tomu v Irsku platí dodatečné povinnosti zejména pro soukromé VŠ a v Rakousku podléhají zvláštnímu typu akreditací jak soukromé VŠ, tak profesní Fachhochschulen (FH). Následující odstavce se tedy týkají primárně veřejných univerzit ve všech třech zemích.
Ani v jedné z těchto tří zemí veřejné univerzity nepodléhají akreditaci studijních programů, a to ani externě, ze strany národní agentury, ani interně. Nově vznikající programy samozřejmě musí v rámci univerzity někdo schválit, ale nejde o akreditace v našem smyslu – neexistuje jednotný seznam požadavků, které by musely všechny programy splňovat v duchu našich akreditačních standardů, a není předepsaný jednotný schvalovací proces, který by musely univerzity dodržovat. V rámci externího hodnocení se hodnotitelé dívají, jakým způsobem mají univerzity své interní procesy nastaveny, ale instituce mají velkou volnost v tom, jak konkrétně procedury pojmou, a hodnotitele zajímá spíš proces designu programů (zejm. kdo všechno je do přípravy programů zapojen) než pravidla pro formální schvalování.
Ani v jedné zemi také univerzity nemají povinnost hlásit nově akreditované studijní programy národní agentuře. Například v Rakousku o nich musí vyjednávat s ministerstvem v kontextu financování a performance agreements, ale zde nejde o kontrolu kvality, ale spíš o řízení kapacit a relevanci nabídky ve vztahu k potřebám společnosti. Obdobně ve Finsku musí škola vyjednávat s ministerstvem, pokud chce začít realizovat studijní program v nové oblasti vzdělávání.
Ani ve chvíli, kdy dojde na vnější hodnocení univerzity, externí hodnotitelé nekontrolují jednotlivé programy proto, aby odhalili, že univerzita schválila něco, co podle nich není dost dobré. Pokud se v některých případech hodnotitelé na konkrétní programy dívají, tak pouze proto, aby viděli, jak v praxi fungují interní procesy a jestli univerzita reálně dodržuje to, co má napsáno ve svých předpisech.
Institucionální audity
Všechny tři země mají svou formu periodického externího institucionálního auditu, který může mít různé názvy, ale principy jsou vždy velmi podobné.
Ve Finsku se institucionální audit týká všech VŠ, je v zásadě jedinou formou vnějšího hodnocení a vede k udělení „certifikátu kvality“ na šest let. V Rakousku se institucionální audit týká veřejných univerzit a také všech soukromých VŠ a Fachhochschulen, které předtím dvakrát úspěšně prošly institucionální akreditací, takže už jsou považované za „zralé“. V Irsku je obdobou institucionálního auditu periodical review zvané CINNTE. To má mírně odlišnou formu pro různé typy vysokých škol, ale v hlavních rysech je totožné jak pro univerzity, tak pro neuniverzitní VŠ a národní agentura v současnosti nastavuje způsob, jak pod něj zahrnout i etablované soukromé VŠ.
Vysoké školy ve Finsku i Rakousku mají zároveň právo vybrat si agenturu, která pro ně audit realizuje – v obou zemích působí jen jedna (veřejná) agentura, ale zejména v Rakousku je běžnou praxí, že univerzity využívají služeb agentur ze Švýcarska nebo Německa, ale i třeba právě Finska. Audit realizovaný zahraniční agenturou pak má stejnou váhu jako audit domácí AQ Austria a není již dále přezkoumáván.
Institucionální audity mají zpravidla přesně stanovený proces, kterým probíhají a který se podobá tomu, co známe z hodnocení výzkumných organizací M17+. Proces vždy zahrnuje sebehodnotící zprávu instituce, panel složený z nezávislých odborníků a odbornic, návštěvu na místě, návrh hodnotící zprávy, k jehož faktické správnosti se může škola před uzavřením vyjádřit, a závěrečnou hodnotící zprávu, která je vždy veřejná (jak to požadují i ESG). Hodnotící panel typicky zahrnuje i zástupce studujících a někdy i zaměstnavatelů a může být mezinárodní. Počet členů panelu je ale typicky nižší než u našich MEP – například v Rakousku jsou to jen čtyři lidé.
Hodnocení v institucionálních auditech je založeno na předem známých kritériích nebo oblastech hodnocení, ty jsou ale méně podrobné a konkrétní než to, co známe z ČR. Například v případě Rakouska je základem pro hodnocení pět standardů, z nichž každý je popsán v jednom odstavci a rozveden upřesňujícími poznámkami na dalších dvou odstavcích (viz strana 3–5 zde). Například hned první standard zní:
Finská kritéria pro právě uzavřený cyklus auditů můžete najít na straně 11–16 zde. Irská agentura má separátní dokumenty pro různé typy vysokých škol, pro příklad se můžete podívat na Terms of Reference pro univerzity, ve kterých jsou cíle hodnocení popsané na straně 4–5 a na ně navázaná kritéria hodnocení na straně 5–7.
Výstupem z auditu může být hodnocení na škále.
Ve Finsku jsou školy v jednotlivých oblastech ohodnoceny známkami excelentní – dobrý – nedostatečný. Excelentní známku u každého kritéria dostane vždy jen velmi omezený počet institucí, což pomáhá zviditelňovat konkrétní dobrou praxi. V případě, že je škola v nějaké oblasti hodnocena jako nedostatečná, musí přijmout nápravná opatření a po dvou letech projít reauditem.
Rakouská agentura používá hodnoticí škálu splněno – splněno s výhradou – nesplněno. Pokud hodnocení zjistí odstranitelné nedostatky, udělí známky „splněno s výhradou“ a škola musí do 18 měsíců přijmout nápravná opatření a informovat o nich agenturu. Pokud by nějaké kritérium bylo hodnoceno „nesplněno“, škola musí po dvou letech projít reauditem.
V Irsku hodnocení na škále není explicitně používáno, ale princip je podobný – pokud hodnotitelé odhalí nedostatky, uloží škole povinnost přijmout nápravná opatření.
Všechny tři systémy mají společné to, že s postupující zralostí systému je udělováno čím dál tím méně špatných známek a výhrad. Zatímco v prvních hodnoceních, kdy byla zaváděna do praxe nová pravidla a VŠ teprve budovaly své vnitřní mechanismy, byly výhrady a reaudity poměrně běžné, po dvou nebo třech cyklech hodnocení je takových výsledků mnohem méně. To vede i k diskuzím o dalším smyslu auditů, které tak směřují buďto více ke kolegiální a formativní zpětné vazbě pro další rozvoj, anebo (jako ve Finsku) k úvahám o zavedení jemnějších škál, které by umožnily lépe hodnotit školy, které nejsou přímo špatné, ale mají prostor pro zlepšení.
Významný rozdíl mezi institucionálními audity a našimi institucionálními akreditacemi nebo M17+ spočívá v tom, že výsledky auditu nemají pro školy žádné přímé dopady, kromě případné výše popsané povinnosti reportovat nápravná opatření nebo projít reauditem. Výsledky auditu v žádné z těchto zemí nevstupují do financování a ani v případě špatného hodnocení nevedou přímo k omezení práva realizovat programy nebo přijímat studující ke studiu. Například v Rakousku ale může výsledky auditu zohlednit ministerstvo při vyjednávání performance agreements.
Podle expertů a expertek, se kterými jsme mluvili, nemají audity významný vliv ani na reputaci vysoké školy na veřejnosti a nezdá se, že by významně ovlivňovaly například zájem uchazečů a uchazeček o studium. Mají ale reputační význam v rámci odborné komunity a špatná známka je vnímána jako špatná vizitka jak pro vedení školy a samosprávné orgány, které ji řídí (obdobu našich akademických senátů nebo správních rad), tak do jisté míry přeneseně i pro všechny, kdo na této škole pracují.
Kontrola vs. podpora kvality
Rozdíl mezi výše popsanými institucionálními audity a naší institucionální akreditací do velké míry vychází z odlišné filozofie, na které systémy stojí. Pro naše přemýšlení o zajišťování kvality je ústřední téma kontroly – snažíme se především zajistit, aby žádná škola a žádný program nepodkročily minimální standardy toho, co považujeme za dostatečně kvalitní. Pro finský a irský systém (a v menší míře i pro Rakousko) je naopak centrálním konceptem podpora rozvoje kvality (quality enhancement) – tedy aby se všechny školy zlepšovaly bez ohledu na to, z jaké startovací čáry vycházejí.
Proto i když jsme v ČR zavedli institucionální akreditace, tak se jen málo podobají institucionálním auditům ve sledovaných zemích. Stále je pro nás klíčová kontrola a přísné hlídání standardů. Pravomoc provádět akreditace studijních programů jsme sice delegovali na orgány (některých) vysokých škol, ale v praxi jde spíše o pouhou snahu o administrativní zefektivnění systému, ale ne o skutečnou změnu přemýšlení o kvalitě.
Odlišný myšlenkový základ v zahraničí stojí mimo jiné na odlišné míře důvěry v systému – zejména v Irsku a ve Finsku mnohem více než u nás jak veřejnost, tak stát (ministerstvo, politické reprezentace, národní agentura…) vysokým školám důvěřuje, že jsou v zásadě dobré, důvěryhodné a jsou schopné kolegiální seberegulace a autonomního strategického řízení.
Jak ale zdůrazňují expertka a experti, se kterými jsme mluvili, tato důvěra není samozřejmá a je nutné, aby celý vysokoškolský systém vytrvale pracoval na jejím udržení – třeba právě tím, že vysoké školy neustrnou na místě a kontinuálně informují veřejnost o tom, kam se posouvají a jak reagují na aktuální výzvy a potřeby společnosti. O tom, jak Irsko pracuje na budování důvěry ve vysoké školství, samostatně níže.
Dalším faktorem, který paradigma systému zřejmě determinuje, je to, že ve všech třech sledovaných zemích existuje mnohem hlubší tradice širokého přístupu k vysokoškolskému vzdělávání a také s tím spojené diverzifikace a heterogenity systému. Ve všech těchto zemích, a zejména pak v Irsku, nějakou formu vysokoškolského vzdělávání získává mnohem větší podíl obyvatel než v ČR. Nejde přitom jen o záležitost posledních dekád, ale o dlouhodobé nastavení systému – jak je patrné i z podílu vysokoškolsky vzdělaných ve vyšších věkových skupinách:
S širokým přístupem ke vzdělávání se zároveň pojí i to, že jak společnost, tak akademická komunita chápou, že nabídka pro tak širokou populaci studujících nemůže být homogenní, ale naopak je důležité, aby systém zahrnoval různé typu programů a institucí. Systém tedy nepředpokládá, že kvalita znamená pro všechny to samé, a naopak klade velký důraz na diverzifikaci a zohledňování specifických misí a profilů jednotlivých vysokých škol.
Toto myšlení se promítá i do toho, že v externím hodnocení je důležitým kritériem to, jaká data vysoká škola sbírá o svých studujících, jak reaguje na jejich zpětnou vazbu a jaké procesy má vytvořené pro práci s jejich proměňujícími se potřebami. Naopak se při externím hodnocení nezkoumá publikační výkon institucí ani to, zda jsou nároky kladené na studující dostatečně vysoké, protože systém přijímá, že to nejsou univerzální standardy, které by měli plnit všichni stejně.
Přístup, který tyto země volí, je v souladu s ESG. Evropské standardy nevyžadují, aby součástí systémů zajišťování kvality byly ex ante akreditace tak, jak je známe v ČR, a to ani na úrovni programů, ani na úrovni institucí. Vysoké školy mají dle ESG povinnost mít interní pravidla pro vytváření a schvalování nových programů, spíše než na akademická kritéria je zde ale kladen důraz právě na procesní stránku věci:
Jak zdůrazňuje oslovený irský expert, relativně štíhlé pojetí externího hodnocení vychází z pozorování, že důkladná kontrola ke zvyšování kvality nevede. Irové na základě vlastních zkušeností vidí, že pokud školy zahltí povinnostmi, snaží se kontrolovat každý detail a příliš šťouravě zpochybňují každý podklad, který jim škola předloží, vede to k opaku toho, čeho chtějí dosáhnout. Školy začnou být kontrolou zahlcené, takže omezené zdroje, které pro řízení mají, pak věnují spíše vyplňování formulářů než práci na skutečné kvalitě. Zároveň přitom ztrácí pocit zodpovědnosti za rozvoj vlastní kvality a zodpovědnost pasivně přenášejí na vnější orgány. Namísto strategického řízení pak spíše formalisticky hledají cestu nejmenšího odporu, jak hodnocením projít.
I proto Irové v současnosti vyvíjejí procesy, které by vedly k delegování větší autonomie na soukromé VŠ, které dosáhnou dostatečného stupně zralosti, a přiblížily jejich fungování režimu, ve kterém operují veřejné univerzity.
Dialog jako klíčová složka pro podporu kvality
Na rozdílu mezi Irskem a Rakouskem je patrné, jak je pro skutečnou podporu rozvoje kvality důležitá osobní komunikace a dialog. Institucionální audity v obou zemích na papíře vypadají podobně, reálná zkušenost s nimi je ale odlišná.
Oslovený expert z rakouské univerzity popisuje, že i pro ně má výstup z auditu rozvojový rozměr – pojmenovává případné mezery v interních procesech školy a oceňuje práci, která už byla udělána. Význam auditů je ale pro reálný chod školy omezený – zpráva vzbudí trochu rozruchu ve chvíli, kdy je schválena, ale rychle zmizí z povědomí jak vedení školy, tak akademiků a akademiček. Jediný, kdo s ní tak možná pracuje, je úzký tým specializovaných kvalitářů a kvalitářek. Expert zkušenost s národní agenturou popisuje jako profesionální, ale zároveň spíše strohou, formální a odtažitou a míru dialogu v systému charakterizuje jako nízkou.
Oproti tomu irská národní agentura nepovažuje zprávu z auditu za nejdůležitější výstup, a naopak má promyšlený systém návazných aktivit (follow-up). Vysoké školy ve svých každoročních zprávách o kvalitě popisují, jak se dále vyvíjejí, a agentura s jejich zprávami skutečně aktivně pracuje, reaguje na ně a dělá z nich shrnutí, ve kterých komentuje široké spektrum témat, která se napříč školami objevují. Každé dva roky pak proběhne setkání s každou vysokou školou („dialogue meeting“), kterého se na straně národní agentury účastní seniorní pracovníci a experti na konkrétní témata (např. akademickou integritu, inkluzi, umělou inteligenci…) a na straně školy jak kvalitáři a kvalitářky, tak zástupci vedení školy a fakult, často včetně prezidenta či prezidentky.
Tato setkání pomáhají na jedné straně udržovat otázky kvality v pozornosti vedení škol a tím i posilovat pozici týmů, které na rozvoji pracují, a na druhé straně udržují experty národní agentury v kontaktu s realitou na školách a přispívají i k budování osobních vztahů a důvěry mezi oběma stranami.
Právě dobudování podobných návazných procesů je tak i jedním z doporučení, které pro Rakousko formulovala poslední zpráva ENQA. Ta hodnotí rakouský systém jako vyzrálý a funkční, ale zdůrazňuje potřebu posílit právě dimenzi quality enhancement, která je v současném pojetí vnímána jako nedostatečná.
Finský systém se v tomto ohledu kulturně blíží spíše irskému než rakouskému, byť nemá systém dialogu se školami tak propracovaný. Finská agentura ale formativní element podporuje ještě jiným způsobem – v hodnoticích kritériích pro externí audity nechává prostor pro vysokou školu, aby si sama vybrala jedno téma, které by chtěla nechat podrobněji prozkoumat, nad rámec základních oblastí společných pro všechny. Agentura tím podtrhuje, že její audity nejsou koncipované v první řadě jako dohled, ale především jako vnější zpětná vazba, která má být pro školy užitečná. Sama agentura svou roli popisuje jako „kritického přítele“.
Budování důvěry v Irsku
Oslovený irský expert zdůrazňuje, že jejich systém je na jedné straně založen na velké důvěře, ale na druhé straně vyžaduje, aby vysoké školy i národní autority tuto důvěru neustále upevňovaly důkladnou prací.
To znamená mimo jiné aktivní komunikaci s veřejností. Irské vysoké školy každý rok zveřejňují zprávy o kvalitě, které nejsou jen formálním cvičením, ale popisují rozvoj kvality věcně a ve strategické perspektivě. Na základě těchto zpráv národní agentura zpracovává shrnutí, ve kterých kriticky komentuje vývoj na vysokých školách, včetně například toho, jak se vypořádaly s pandemií covid-19, jak reagují na nástup umělé inteligence nebo co dělají pro zlepšení přístupu ke studiu pro znevýhodněné studující.
Vedle těchto průřezových shrnutí irská agentura v posledních letech posiluje i pilíř thematic reviews, ve kterých podrobně analyzuje vybraná témata, která vnímá z hlediska kvality jako zásadní. Letos tak například zveřejnila dvě podrobné zprávy o work-integrated learning (typicky např. praxe a stáže) a zajišťování jejich kvality. V roce 2023 se zase soustředila na opatření, která vysoké školy přijímají v oblasti access, transfer and progression, tedy co dělají pro podporu přístupu k vysokoškolskému studiu a průchod studujících systémem. V těchto zprávách agentura oceňuje příklady dobré praxe, ale nebojí se ani upozornit na problémy, které odborníci vidí jak v praxi vysokých škol, tak ve fungování celého systému. Právě otevřenost, se kterou je agentura schopná případné nedostatky pojmenovávat, je vnímána jako signál společnosti, že systém před problémy nezavírá oči a aktivně je řeší.
Hodnoticí cykly ve Finsku a Irsku
Ve všech třech zemích jsou institucionální audity vysokých škol organizované v několikaletých cyklech. Nejpropracovanější systém má v tomhle směru Finsko, které má po uzavření každého cyklu vyhrazený čas na jeho systematickou reflexi a revizi pravidel. V současnosti probíhá příprava na čtvrtý cyklus hodnocení, který vede pracovní skupina složená jak ze zástupců vysokých škol, tak zaměstnavatelů a dalších aktérů.
Aktuální reflexe ve Finsku otevírá otázky například toho, jak procesy přizpůsobit postupující internacionalizaci finských vysokých škol, jak více zdůraznit význam podpory rozvoje pedagogických kompetencí akademických pracovníků nebo jestli a jak více hodnotit relevanci vzdělávací nabídky jednotlivých vysokých školy. V diskuzi je zastoupen jak tábor, který stojí za tím, že audity mají být zaměřené primárně na procesy a politiky vysoké školy, tak opozice, která volá potom, aby byla více zkoumána „skutečná kvalita“ vzdělávání.
Také Irsko zvažuje, jestli po uzavření aktuálního cyklu (který byl nestandardně prodloužen o několik let z důvodu transformace části neuniverzitních VŠ na nový typ „technických univerzit“) nezavést podobně důkladné a strukturované vyhodnocení po finském vzoru. Irský zástupce ale zároveň zdůrazňuje, že v jejich systému periodické audity nehrají tak zásadní roli, a jsou pouze jedním z dílků větší skládačky.
Kromě výše popsaných dialogue meetings a thematic reviews irská agentura aktivně pracuje i s focused reviews, tedy s ad hoc hodnoceními na školách, kde se vyskytne podezření na nedostatky při péči o kvalitu. Pokud agentura dostane podněty nebo z vlastní práce získá dojem, že má některá vysoká škola problémy s plněním některých kritérií, snaží se je prostřednictvím těchto cílených intervencí a individuálního dialogu vyřešit dřív, než přijde čas na standardní periodické hodnocení CINNTE. Díky tomu pak mohou být periodické audity stále zaměřeny na rozvojová a strategická témata, a ne na pouhé odhalování nedostatků a hašení požárů.
Nakolik musíme kontrolovat personální zajištění studijních programů
Jedním z ústředních aspektů českých akreditací je posuzování personálního zajištění a publikační aktivity akademických pracovníků, což je také častým důvodem pro zamítnutí žádostí o akreditace. Nic podobného ale nenajdeme ani ve Finsku, ani v Irsku.
Pouze Rakousko má model, který se tomu českému blíží, ale se třemi podstatnými odlišnostmi. Zaprvé, požadavky na personální zajištění programů jsou aplikovány pouze na Fachhochschulen a soukromé VŠ, nikoli na veřejné univerzity, u kterých panuje důvěra, že samosprávné orgány i jednotlivá pracoviště dokážou samostatně vyhodnotit, zda jsou výuku schopny dostatečně odborně pokrýt. Zadruhé, přestože studijní programy u FH a SVŠ podléhají akreditacím, tak tyto akreditace jsou udělovány na neomezenou dobu a personální zajištění, stejně jako ostatní kritéria, jsou tedy ověřovány pouze jednou, při vzniku programu. Poté je již další péče o kvalitu programu ponechána na instituci samotné. Zatřetí, přestože do akreditací programů na FH a SVŠ vstupuje požadavek na akademickou kvalifikaci některých akademických pracovníků, není přímo posuzován jejich publikační výkon a výzkumné výsledky.
Zajímavostí je, že v rakouském systému akreditací studijních programů je kladen zvláštní důraz na dvě skupiny akademických pracovníků. Jednak to je „Studiengangsleitung“, tedy obdoba našeho garanta SP, kterým musí být habilitovaný pracovník vysoké školy zaměstnaný na plný úvazek. Vedlo toho je to ale také „vývojový tým“ programu („Entwicklungsteam“), který musí zahrnovat nejméně čtyři pracovníky, z nichž alespoň dva musí mít akademickou kvalifikaci a zároveň minimálně dva musí mít významné zkušenosti z praxe. I členové tohoto týmu musí být zaměstnanci školy, ale už ne nutně na plný úvazek.
Co naopak je součástí institucionálních auditů v zahraničí, je posuzování personálních procesů vysokých škol a jejich politiky v oblasti lidských zdrojů a rozvoje pedagogických kompetencí vyučujících. Externí hodnotitelé se tak dívají například na pravidla, na jejichž základě škola povyšuje akademické pracovníky do vyšších funkcí, nebo na způsob, jakým zajišťuje, aby všichni vyučující měli „pedagogickou kvalifikaci“. Tento přístup je v souladu s evropskými standardy:
ESG Standard 1.5: Teaching staff
Standard: Institutions should assure themselves of the competence of their teachers. They should apply fair and transparent processes for the recruitment and development of the staff.