Inovativními technologiemi se Jana Petrů zabývá přes deset let. Docentka, která stojí v čele Katedry obrábění, montáže a strojírenské metrologie ostravské VŠB – Technické univerzity Ostrava, soudí, že výuka i výzkum ve strojírenství nesmí ztratit kontakt s praxí a přenášet praktické zkušenosti z firem zpět na vědecké stoly. A současně je nutné neustále vytvářet i nová témata k bádání.
Těžištěm vaší vědecké práce je problematika konvenčního a vysokoproduktivního obrábění strojírenských materiálů, inovativní a aditivní technologie výroby. Jaké jsou aktuální trendy výrobních technologií ve strojírenství?
Jednoznačně se dnes ubíráme cestou integrace výrobních technologií. Hlavními tématy jsou dnes robotizace, aditivní výroba, virtuální realita a digitální platformy. Firmy vyhledávají chytrá řešení, protože jim přinášejí konkurenční výhody. Konkrétně v technologii obrábění je často skloňovaným termínem integrita povrchových a podpovrchových vrstev po obrábění, problematika nových postupů obrábění těžkoobrobitelných materiálů na bázi titanu a niklu, vznik hybridních technologií. Usilovně se také vyvíjí nové materiály využitelné pro řezné nástroje s cílem zvýšit efektivitu obráběcího procesu jako celku.
Strojírenství vždycky patřilo v kontextu české ekonomiky mezi vedoucí obory. Je trvale silné v exportu, ale dnes se navíc očekávají rostoucí příležitosti v podobě 4. průmyslové revoluce, takzvaného Průmyslu 4.0. Odráží se tato očekávání také ve vzdělávání v oboru?
Téma digitálního propojení zařízení výrobních technologií již začleňujeme do výuky našich odborných předmětů. Konzultujeme zkušenosti s předními odborníky z akademické sféry a aktivně spolupracujeme se zástupci z průmyslové praxe. Aktuálně zavádíme do výuky zcela nový předmět s názvem Aditivní technologie, určený pro studenty se zájmem o výrobní technologie 3D tisku kovů, plastů i kompozitních materiálů. Disponujeme špičkovým zařízením od společnosti Renishaw 3D tiskárnou kovových prášků AM 400, na které studenti mohou tisknout ve specializované laboratoři své návrhy topologicky optimalizovaných prototypů součástí. Aditivní technologie je vhodné chápat jako komplementární výrobní technologii k dosavadním konvenčním technologiím.
Stále častěji se u nás hovoří o potřebě podpořit technické školství, a to jak na středoškolské, tak zejména na vysokoškolské úrovni, nejen ve výuce, ale i ve výzkumu. Děje se tato podpora reálně nebo zůstává u vizí a proklamací?
Ministerstvo školstvíspustilo řadu výzev Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání na podporu vzdělávací i výzkumné infrastruktury a další výzvy jsou připravovány. Tím se nám dnes otevírá možnost vylepšit infrastrukturu i systém vzdělávání. Pokud máte zájem rozvíjet střední či vysoké školství, možnosti získání finanční podpory se průběžně objevují. Jen narážíme na rozbujelou administrativu, která nám bere drahocenný čas. Často chápu, že byrokratická pravidla EU i Česka odrazují od dalšího zapojení do výzev. Přestože se o tomto problému často hovoří, politici ubezpečují, že další výzvy již nebudou tak náročné, bohužel se situace nadále zhoršuje.
Strojírenství se ještě dnes potýká s předsudky fyzicky náročné, špinavé a obecně pro dívky a ženy nevhodné práce. Ale snaha o osvětu a trend bourání genderových stereotypů v poslední době patrný je. Co na něj sama po více než deseti letech v oboru říkáte?
Sami se o zmizení genderových předsudků v našem oboru snažíme. Postupně počet studentek ve studijních skupinách i u náročných technických oborů roste. Vlastnosti žen je často předurčují pro určitě pozice ve strojírenství, například metrologie, řízení kvality, toto však nelze zevšeobecňovat pro všechny. Je vždy potěšující vyučovat skupinu s vyšším počtem studentek, skupina je často aktivnější, živorodá, cítíte pozitivní energii a radost ze studia. Ale domnívám se, že při hledání zaměstnání ve strojařině ženy stále na genderové překážky naráží.
Co je pro vás ve vaší práci stále hnacím motorem?
Možnost vzdělávat a ovlivňovat studenty. Je zadostiučinění, když si studenti výuku chválí, třeba i zpětně po letech. Snažím se motivovat studenty k zodpovědnosti za své vzdělávání. Vážím si možnosti realizace inspirativních vědeckých projektů na témata aditivní výroby, produktivního obrábění, testování hybridních technologií, hodnocení integrity povrchu a dalších. A v neposlední řadě je to spolupráce s praxí. Je to důležitou oblastí činnosti akademických pracovníků na univerzitách pro přenos praktických zkušeností z firem do vzdělávacího procesu a pro generování nových vědeckých témat k řešení.
Vy osobně boříte mýtus, že žena musí volit mezi úspěšnou kariérou a rodinou. Ve vašem případě jde v dokonce nejen o spojení role mateřské a vědecké, ale také role vedoucí katedry, tedy role manažerské. Jak takovou trojroli zvládáte?
Spojit práci vědkyně s péčí o rodinu je sice výzvou, ale zdaleka ne nesplnitelnou. Každodenně rozděluji svůj čas mezi rodinu a práci. Zásadou je se v danou chvíli plně věnovat dané situaci. Když trávíte čas se svými dětmi, je třeba se jim věnovat, naopak když jste v zaměstnání, cílem je v plném nasazení řešit pracovní záležitosti. Často se setkáváme s lidmi, kteří pro svou „zaneprázdněnost“ postrádají schopnost vnímat aktuální život plynoucí kolem nich. K tomu dnes přispívá neustálé internetové připojení a nutkání řešit více osobních či pracovních záležitostí současně. V konečném důsledku neprožíváme danou chvíli, spíše nám zůstává pocit uspěchaného života s permanentním nedostatkem času.
Co je podle vás pro takové skloubení rozdílných rolí podstatné?
Důležitou oporou pro vyvážení času pro rodinu a práci je pro mne podpora ze strany univerzity. A to nejen vybudovanou Univerzitní mateřskou školkou v areálu kampusu, která je zařízením pro děti předškolního věku již od dvou let. Jsem vděčná, že mi bylo umožněno se částečně navrátit do zaměstnání po ukončení mateřské dovolené na předchozí pozici vedoucí Katedry obrábění, montáže a strojírenské metrologie. Považuji to za vhodnou motivaci pro další budoucí matky, že není nutné rozhodovat se mezi rodinným životem a prací.