O podstatných věcech v českém školství i vědě rozhodují v drtivé většině muži. Například české vysoké školy mají jen dvě rektorky a necelou třetinu prorektorek. Podle rozsáhlé monitorovací zprávy Sociologického ústavu AV ČR je sice žen v akademickém prostředí více než před deseti lety, ale jejich počet roste příliš pomalu. Co s tím? Mnoho univerzit zavádí příspěvky na školku, dětské skupiny nebo flexibilní úvazky.
Nůžky mezi zastoupením žen a mužů v české akademické sféře se uzavírají. Ovšem jen mírně a velmi pomalu. Zatímco v roce 2005 působilo na českých vysokých školách 22 % docentek a 11 % profesorek, o deset let později, v roce 2015, už mezi muži učilo 25 % docentek a 15 % profesorek. Vyplývá to z rozsáhlé Monitorovací zprávy za rok 2015, která mapuje postavení žen na českých vysokých školách a ve vědě a již loni publikovalo Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR. Celkem na českých vysokých školách působí přes sedmnáct tisíc pedagogů, ženy z toho podle zprávy v roce 2015 tvořily necelých 36 %. (Na začátku září 2018 vyšla monitorovací zpráva za rok 2016. Uzávěrka tohoto textu byla před jejím vydáním, připravujeme článek s novými daty – pozn. red.).
„Podíl žen ve výzkumu téměř stagnuje, a to již celé desetiletí. Je proto nutné konstatovat, že český výzkum dlouhodobě není schopen dát příležitost kvalifikovaným ženám. Negativní dopady to má nejen na tvůrčí a profesní rozvoj konkrétních badatelek, ale zejména na český výzkum jako celek, protože tím přichází o nápady a řešení, jež by nás jako společnost mohly posouvat dál,“ shrnuje výsledky šetření autorka monitorovací zprávy Hana Tenglerová.
Méně rozhodovacích postů
Vypovídající je i pohled na to, kdo v akademické sféře rozhoduje: Také v roce 2015 to byli převážně muži. Celkové zastoupení žen stojících v čele výzkumných, vysokoškolských a dalších institucí výzkumu a vývoje, jako jsou grantové agentury, Rada vysokých škol či Rada pro výzkum, vývoj a inovace, dosáhlo v roce 2015 jen 10,3 %.
Podle přehledu, který si letos v červenci udělala redakce Universitas.cz, stojí v čele osmadvaceti českých veřejných a státních vysokých škol jen dvě rektorky a z celkového počtu 118 prorektorů je jen 32 žen-prorektorek. Konkrétně 27 %, tedy necelá třetina.
Nižší platy
Disproporce se ukazuje i v platech. Jak ukazují data ministerstva školství, zatímco docenti v Česku berou v průměru téměř 57 tisíc korun hrubého a profesoři 73 tisíc, docentky dosáhnou na 50 tisíc a profesorky na 69 tisíc korun hrubého.
V roce 2015 se také v Česku udělilo více než osm desítek cen za vědecký výkon, inovace či pedagogickou práci. Ovšem ženy se staly laureátkami jen v 17 % případů.
Existují ale i ocenění, která se udělují pouze vědkyním. Například cena L’Oréal Pro ženy ve vědě. V soutěži mohou každý rok získat finanční podporu dvě nadějné vědkyně ve věkových kategoriích do 35 let a od 36 do 45 let, které na základě předložených vědeckých projektů vybere odborná porota. V České republice se uděluje už od roku 2006 a ocenění již získalo přes 30 mladých vědkyň. Ty mohou získat částku ve výši až 250 000 korun, kterou nemusejí použít jen na výzkum. Mohou z ní zaplatit svůj osobní rozvoj, například školení a vzdělávání, nebo třeba chůvu pro své dítě. Rozhodnutí, jak s výhrou naloží, je zcela na nich.
„Hlavním cílem je podpořit mladé vědkyně již od začátku jejich kariéry. Právě to je totiž období, kdy je případné počáteční neúspěchy mohou odradit od dalších snah v odborné činnosti. Společnost L’Oréal by tak ráda motivovala další generace mladých dívek, které zatím třeba jen zvažují vědeckou kariéru a jejichž nadání naše země potřebuje,“ říká generální ředitel L’Oréal v Česku Tomáš Hruška.
Na Vysoké škole technologické (VŠCHT) zase nově ustanovili Cenu Julie Hamáčkové, která mimo jiné vybírá a oceňuje ženy za mimořádný přínos k rozvoji vědy, výzkumu nebo pedagogiky. „Soutěž proběhla již ve třech ročnících a konala se vždy v měsíci listopadu, týden před celoškolskou Studentskou vědeckou konferencí,“ podotýká její spolupořadatelka Anna Mittnerová z VŠCHT.
Rektorka: Jednání se ženami jsou věcnější
Jednou ze dvou českých rektorek je od letošního února i Danuše Nerudová, která stojí v čele Mendelovy univerzity v Brně. Tato univerzita má jako jedna z mála mezi prorektory více žen než mužů. Z pěti jsou tři prorektorky. „Při výběru užšího vedení univerzity pro mne byly hlavním měřítkem odborné kvality, schopnosti a ochota pilně pracovat. To, že nakonec z těchto měřítek vyšli tři prorektorky a dva prorektoři, nebylo záměrem,“ vysvětluje Nerudová.
Nikdo z jejich mužských kolegů prý zatím genderovou vyváženost neřešil. „Troufám si však říct, že to širšímu kolektivu vedení univerzity prospělo. Změnily se zavedené vzorce jednání, které se uplatňovaly v ryze mužském kolektivu. Jednání jsou více věcná a konstruktivní,“ připouští Nerudová.
Fakt, že žen na důležitých pozicích vysokých škol přibývá, ale velmi pomalu, hodnotí Nerudová kladně, jako jakousi první vlaštovku. „Cesta k vyšším číslům ovšem bude velmi dlouhá. Ze své zkušenosti vím, že velmi často to bývají ženy samy, které jsou příčinou těchto nízkých počtů. A to proto, že na rozdíl od mužů se velmi často zbytečně podceňují a přisuzují větší váhu svým případným slabinám, než by na jejich místě kladli muži,“ myslí si Nerudová. Dodává, že i proto nemají žádnou děkanku. „Žádná žena se nepokusila kandidovat, a to ani na jedné z fakult. Kandidovali pouze muži,“ vysvětluje Nerudová.
V Evropě je podle ní Česko tak trochu raritou. V Evropské unii existuje sdružení European Woman Rectors Association, které sdružuje ženy na pozicích rektorek. „Musím říct, že z ostatních členských zemí tam figuruje daleko více žen, než je tomu v případě ČR,“ upozorňuje Nerudová. Podle její kolegyně děkanky Zdenky Papouškové, která vede Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, je důležitý i přístup mužů, kolegů. „Pokud se už najde schopná žena, která tuto odpovědnou a náročnou funkci dělat může, neměli by muži její snahu brát jako útok proti sobě samým,“ doporučuje Papoušková.
Dívčí válku nevedeme, vtipkuje děkanka
Podle českých děkanek bylo akademické prostředí dlouhou dobu vůči ženám hodně předpojaté. Například děkanka pražské Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová prý zná desítky děsivých historek o zacházení, jakého se před lety dostalo jejím kolegyním či jejich kamarádkám, často od respektovaných autorit oboru. Šlo o zesměšňování ambic, nedůstojné rádoby vtipy nebo podceňování kvůli skloubení rodinného a pracovního života.
„Zažila jsem podobnou věc kdysi v redakci sportu České televize. Zároveň ale vnímám, jak se atmosféra během posledních let změnila. Vždy se musí nějak začít a podstatné je, aby ve vedení instituce byli lidé, kteří nemají předsudky a nevybírají si kolegy podle pohlaví, ale podle toho, co daný člověk umí,“ soudí Němcová Tejkalová. S nástupem současného rektora UK Tomáše Zimy přišlo podle ní do vedení univerzity hned několik schopných prorektorek, které ukázaly, že jakékoliv podceňování není na místě, a otevřely tak cestu dalším.
„Když jsem před čtyřmi lety kandidovala na ředitelku Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, zeptal se mě jeden z emeritních představitelů naší fakulty, zda kandiduju, abych vedla nějakou dívčí válku. Udržela jsem emoce na uzdě a odpověděla, že bych musela být pěkně hloupá, protože všichni víme, jak dívčí válka dopadla,“ usmívá se dnes Němcová Tejkalová.
Když se některých kolegů zeptá, koho by jí doporučili, vždy z nich vypadne mužské jméno. Až když dodá, zda neznají i nějakou schopnou ženu, nezřídka přijdou s pedagožkou či výzkumnicí, která je buď stejně dobrá, nebo dokonce lepší než člověk, kterého uvedli jako prvního. „Ale první volbu pro ně představuje muž. Až se díky podobným otázkám a také většímu výskytu žen ve vedoucích funkcích podaří ‚přepólovat‘ myšlení takto uvažujících lidí, bude to skvělé,“ myslí si Němcová Tejkalová.
Přes kvóty cesta nevede
Brněnská Mendelova univerzita už zahájila plán, jak dostat více žen na rozhodovací pozice. V tuto chvíli je jedinou univerzitou v Česku, která ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí provádí genderový audit. Na základě jeho výsledků přijme škola opatření k tomu, aby se rovnost příležitostí na univerzitě zlepšila.
„Dalším projektem, který bych ráda realizovala, je mentoring schopných žen a jejich motivování k tomu, aby měly chuť o vedoucí pozice soutěžit,“ plánuje Nerudová.
Již dnes hovoří se ženami ve vedení univerzity o tom, že se budou snažit vytipovat ženy s potenciálem a předávat jim zkušenosti. „Dalším nástrojem, který bych ráda zavedla, je něco, co je na západ od nás známo jako programy ‚be compliant or explain‘. Tedy že obecně platí dodržování rovných příležitostí, a pokud je dodržet nelze, musí být vysvětleno proč. Zkušenosti ukazují, že tento pozitivní přístup k řešení problému funguje lépe než zákazy,“ podotýká Nerudová.
Přes kvóty podle ní cesta nevede. „Jsem odpůrkyní kvót a považuji je za něco téměř až nedůstojného,“ tvrdí rezolutně. Zásadním faktorem je podle ní vnitřní kultura univerzity a připuštění si toho, že problém rovnosti příležitostí skutečně existuje. „Druhým krokem pak samozřejmě je, aby vedení univerzit a fakult šlo příkladem a ptalo se, jak je možné, že například na určité konferenci není v hlavním panelu žena,“ navrhuje Nerudová.
Na VŠE rozšíří školku
Druhou vysokou školou, která má ve svém čele ženu, je pražská Vysoká škola ekonomická (VŠE). Její rektorka Hana Machková také není příznivkyní kvót ani jakýchkoli jiných kariérních zvýhodnění pro obsazování vrcholných orgánů univerzit ženami. „Na vysokých školách by se mi tyto formy podpory zdály nedůstojné. Jsem ale velkým příznivcem podpory mladých žen po návratu z rodičovské dovolené. Tam celý problém začíná, protože ženy naberou určité kariérní zpoždění,“ shrnuje Machková.
Podle Machkové se ženy do vedení univerzit, například na post rektora nebo děkana, neženou i proto, že jde o funkci volenou. „Myslím si, že ženy do značné míry odrazuje již samotný proces volby. Jednak proto, že jsou méně soutěživé, ale hlavně proto, že se obávají průvodních jevů, například agresivních forem volební kampaně na sociálních sítích, které bohužel často volby provázejí,“ soudí Machková.
Na VŠE již mají mateřskou školu, kterou budou rozšiřovat i o předškolní oddělení a přemýšlejí nad tím, že by zavedli i jiné formy podpory pro nové nastartování vědecké kariéry žen po návratu z rodičovské dovolené.
Vědkyně-matky se často musí pracovně uskromnit
Právě skloubení osobního a pracovního života představuje pro české vědkyně velké téma. Psychologický ústav AV ČR loni provedl rozsáhlý průzkum mezi dvěma tisíci českými vědci a jedním z doporučení bylo pomáhat akademikům lépe skloubit pracovní a soukromý život. To může mnohým z nich pomoct ulevit od stresu, který je jedním ze spouštěčů profesního vyhoření. I sami dotázaní to ve svých odpovědích naznačují. „Naše fakulta otevřela školku – co bych za to dala v době, kdy se mě to týkalo! Teď vidím kolegy, jak to využívají, protože školka je od 2,5 let, což je super. Navíc je to školka, kde člověk vidí, jak funguje, a běží skvěle. Připadá mi to úplně úžasné,“ napsala dotázaná vědkyně.
Pracovat při rodičovské či mateřské dovolené je však v českém akademickém prostředí stále ještě spíše neobvyklá kombinace a většinou to dopadá tak, že žena, byť byla do narození dítěte úspěšnou výzkumnicí, svou kariéru kvůli dětem upozadí. Je to i případ rodiny Bryjových: Vítězslav Bryja, molekulární biolog a genetik z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity a zároveň nositel Ceny Neuron za rok 2016, má se svou manželkou Lenkou Bryjovou, rovněž bioložkou a genetičkou, celkem pět dětí. S prvními dvěma dětmi byli manželé Bryjovi společně ve Švédsku, kde pracovali na stejné univerzitě. „Po návratu jsme chtěli ještě další děti a nakonec to byly další tři. Manželka byla rozhodně ta, která se v pracovním životě uskromnila a vzala na sebe větší část péče o rodinu,“ vzpomíná Bryja.
Flexibilní úvazky
Téma genderové vyváženosti berou vážně i na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK). Podporují tam flexibilní úvazky, které ženám po návratu z rodičovské dovolené umožňují pracovat tak, jak jim to péče o dítě dovolí.
Zároveň na fakultě poskytují takzvané školkovné, tedy příspěvek na školku pro rodiče dětí od dvou do čtyř let. „Je to opatření, které jsem zaváděla ještě jako členka kolegia rektora pro sociální záležitosti. Nově máme na fakultě pro zaměstnance administrativy s dětmi mladšími deseti let každý týden možnost jednoho dne home office, pokud jsou děti nemocné. Totéž nabízíme i těm, kteří ve své rodině pečují o seniora,“ vyjmenovává děkanka Němcová Tejkalová. V poslední době je v rámci většího zapojování mužů do péče o děti a domácnost čím dál častější také to, že s požadavkem na úpravu pracovních podmínek přicházejí také kolegové. Škola jim vychází vstříc například s nabídkou práce z domova.
Nejvíc studentek, ale žádná na špici
Překvapivě nejvíce žen-studentek ze všech technicky zaměřených škol mají na Vysoké škole chemicko-technologické. V současnosti je podíl studentek na celé VŠCHT v průměru 60 %. Co se týče zastoupení žen ve vedení školy, už na tom tak dobře VŠCHT není. Nemají ani jednu prorektorku a výrazný rozdíl je u profesorských pozic, kde je poměr 90 % ku 10 % ve prospěch mužů. I proto se VŠCHT zapojila do celoevropského projektu Trigger a začala se touto problematikou zabývat. Loni čtyřletý projekt skončil a výsledkem je například rozsáhlý průzkum o problematice genderu mezi zaměstnanci školy a mnoho dalších vylepšení.
„Naše škola má významně více studentek než studentů, přitom na profesorských pozicích je to přesně naopak. Chtěli jsme si udělat vlastní analýzu, proč tomu tak je, a případné překážky ústící v jakoukoli nerovnost začít postupně odstraňovat. Jedná se ale o dlouhodobý proces,“ vysvětluje mluvčí VŠCHT Michal Janovský.
VŠCHT je zapojena do mnoha mezinárodních projektů, řadu z nich dokonce vede, přičemž v poslední době je v žádostech o projekty stále více zohledňováno, jak škola dokáže reflektovat genderové otázky ve výzkumu a vzdělávání.
„Bohužel systém financování vědy a výzkumu nezohledňuje skutečnost, že ženy po ukončení studia zakládají rodinu a je pro ně i po krátkém přerušení kariéry velmi obtížné naskočit zpět do rozjetého vlaku,“ upozorňuje Anna Mittnerová z VŠCHT, která měla projekt na starosti. VŠCHT například zřídila školku DK Zkumavka pro děti ve věku od dvou do sedmi let, která je mezi zaměstnanci školy velmi populární a funguje nadále i po skončení projektu.
„Podařilo se nám rozšířit pravidla Interní grantové agentury o ustanovení, které umožní žádat o grant i studentkám, jež přerušily studium v doktorském programu kvůli mateřské nebo rodičovské dovolené a chtějí se vrátit a ve studiu pokračovat,“ popisuje Mittnerová. Škola se také snaží umožnit zaměstnancům práci z domova, případně jim poskytnout možnost pracovat na zkrácené úvazky nebo využívat flexibilní pracovní dobu.
Janovský dodává, že na prvním místě je na VŠCHT vždy kompetence a odbornost daného člověka bez ohledu na pohlaví. „Z toho důvodu neřešíme žádné kvóty. Na druhou stranu jakékoli společnosti evidentně prospívá, když je rozmanitá v mnoha ohledech. Akademická sféra je tradičně hodně konzervativní, vedení škol bývalo a mnohdy stále je doménou mužů. My se na to snažíme reagovat tak, že poskytujeme všem bez rozdílu rovné šance, snažíme se maximálně podporovat ženy-matky a ženám-vědkyním dáváme jasně najevo, že je jejich zapojení do řídicích struktur žádoucí a chtěné,“ podotýká Janovský.
Málo žen mají i na Cambridge či Oxfordu
Ani prestižní zahraniční univerzity na tom nejsou – co se týče genderové vyváženosti – zrovna dobře. Respektovaný britský magazín Times Higher Education se zaměřil na více než dvě stovky univerzit v západní a jižní Evropě. Nejlépe z průzkumu vyšla Middlesex University v Londýně, která je jedinou univerzitou s genderovým poměrem zaměstnanců 50 : 50. Ve vedení má dokonce převahu žen s poměrem 63 : 37. Naopak proslulé britské univerzity jako Oxford nebo Cambridge figurují v žebříčku na spodních příčkách. Na obou těchto univerzitách tvoří ženy necelou třetinu zaměstnanců, pouhých 29 %.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.