Anketa: Jak zvýšit počet žen ve vedení škol

Na českých vysokých školách a ve vědě je žen hodně, jenže ne na rozhodujících pozicích. Docentek je u nás jen pětadvacet procent, profesorek patnáct. Rektorky veřejných vysokých škol máme v celé zemi jen dvě. V Evropě jsme tím trošku raritou, upozorňuje rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Co s tím? Pomoci akademičkám a vědkyním, které se rozhodly mít děti. Hledat hosty na konference cíleně i mezi ženami. Být na pozoru před projevy sexismu a zesměšňováním ambic. V anketě Universitas odpovídají dvě rektorky a tři děkanky.

1) Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
2) Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
3) Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?

prof. Ing. Hana Machková, CSc.

rektorka, Vysoká škola ekonomická v Praze

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
Určitě ano. Ženy mohou ve vedení českých vysokých škol zastávat stejné funkce jako muži. Například funkci kvestora, která byla dříve spojena s mužskou rolí, protože se jedná o vrcholovou manažerskou funkci v oblasti finančního řízení, dnes zastává řada žen, a to i na těch největších univerzitách, které hospodaří s miliardovými rozpočty, například na Karlově či Masarykově univerzitě. Kvestor ale není funkce volená, je vybírán na základě běžného výběrového řízení.

Problém je s nejvyšší funkcí, tedy s funkcí rektora, kdy na veřejných vysokých školách máme pouze dvě ženy, a to na VŠE a na Mendelově univerzitě v Brně. Na soukromých vysokých školách je zastoupení žen četnější. V komoře soukromých vysokých škol ČKR je 25 % žen. Malý podíl žen je i ve funkcích děkana, což je také funkce volená, která je spojena s velkou pravomocí a zodpovědností. Myslím si, že ženy do značné míry odrazuje již samotný proces volby. Jednak proto, že ženy jsou méně soutěživé, ale hlavně proto, že se obávají průvodních jevů, například agresivních forem volební kampaně na sociálních sítích, které bohužel často volby provázejí.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
Nejsem příznivcem kvót ani jakýchkoli kariérních zvýhodnění, na vysokých školách by se mi tyto formy podpory zdály nedůstojné. Jsem ale velkým příznivcem podpory mladých žen po návratu z rodičovské dovolené. Tam celý problém začíná, protože ženy naberou určité „kariérní zpoždění“. Proto máme na VŠE mateřskou školu, kterou budeme rozšiřovat i o předškolní oddělení, a přemýšlíme nad tím, že bychom zavedli i další formy podpory pro nové nastartování vědecké kariéry žen po návratu z rodičovské dovolené. A je třeba si také připomenout problém nedostatečných služeb v oblasti péče o seniory. Ženy, které aspirují na nejvyšší funkce ve vedení vysokých škol, mají sice obvykle již odrostlé děti, zato však řeší problémy spojené s péčí o rodiče. I proto se do nejvyšších funkcí nehrnou. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?
Žádná. Věřím ale, že můj osobní příběh bude pro kolegyně dobrou inspirací a budou se o nejvyšší funkce stále více ucházet. Mimochodem jsem druhá rektorka VŠE v novodobé historii VŠE a s profesorkou Durčákovou, historicky první rektorkou, jsme stále v kontaktu. Ona je dlouhodobě, vlastně po celou dobu mé profesní kariéry, mou velkou podporovatelkou.

prof. Ing. Danuše Nerudová, Ph.D.

rektorka, Mendelova univerzita v Brně

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
Předem je nutno říci, že jsme v Evropě tak trochu raritou. V Evropské unii existuje sdružení European Woman Rectors Association, které sdružuje ženy na pozicích rektorek. Musím říci, že z ostatních členských zemí tam figuruje daleko více žen, než je tomu v případě ČR. Nedávno jsme v Brně měli delegaci bavorských rektorů a s nimi přijela předsedkyně bavorské konference rektorů. Německo je tedy důkazem toho, že je možné mít nejenom premiérku, ale i předsedkyni konference rektorů. Mám-li se vrátit k otázce, tak ano, myslím si, že by ve vedení českých vysokých škol mělo být více žen. A to z toho důvodu, že každá podobná disproporce je nepřirozená a plodí další, a to je i tento případ.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
Osobně jsem odpůrkyní kvót a považuji je za něco téměř nedůstojného. Domnívám se, že zásadním faktorem je vnitřní kultura organizace a připuštění si toho, že problém rovnosti příležitostí skutečně existuje. Druhým krokem pak samozřejmě je, aby vedení univerzit a fakult šlo příkladem a dotazovalo se, jak je možné, že např. na dané konferenci není v hlavním panelu žádná žena. Zřídkakdy je to totiž tím, že by v daném oboru neexistovala odbornice, ale pouze tím, že organizátor prostě toto hledisko nevzal v potaz. Další opatření je samozřejmě třeba činit v oblasti kariérních plánů žen na vysokých školách, a to v podobě umožnění částečných úvazků a podobně.

Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?
V tuto chvíli jsme jediná univerzita v ČR, která ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí provádí genderový audit. Na základě jeho výsledků budou samozřejmě přijata opatření k tomu, abychom u nás na univerzitě zlepšili rovnost příležitostí. Dalším projektem, který bych ráda realizovala, je mentoring schopných žen a jejich motivování k tomu, aby měly chuť o tyto vedoucí pozice soutěžit. Již dnes hovořím se ženami ve vedení univerzity o tom, že se budeme snažit vytipovat ženy s potenciálem a snažit se jim předávat zkušenosti. Dalším nástrojem, který bych ráda zavedla, je něco, co je na západ od nás známo jako programy „be compliant or explain“. Tedy že obecně platí dodržování rovných příležitostí, a pokud je dodržet nelze, musí být vysvětleno proč. Zkušenosti ukazují, že tento „pozitivní přístup“ k řešení problému funguje lépe než zákazy.

JUDr. Zdenka Papoušková, Ph.D.

děkanka, Právnická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
Mám za to, že je kvantitativně úplně jedno, kolik je kde žen. Nevidím jediný důvod, proč by ve vedení českých vysokých škol mělo být více žen, či nemělo. Jde o kvalitu odvedené práce. O to, zda člověk ve vedení univerzity nebo fakulty dělá svou práci správně, pro dobro vysoké školy a v souladu s celospolečenským vývojem a ekonomickou situací ve vysokém školství.

Otázka měla spíše znít, zda ženy ve vedení vysokých škol vůbec chtějí být? Jsem bohužel přesvědčená, že ženy stejně jako do politiky primárně do vedení vysokých škol nechtějí. Ne, že by neměly potřebné schopnosti. Mají je! Jen je na ně dnes kladeno příliš mnoho úkolů. Jsou stavěny před množství výzev a ony se s nimi chtějí vypořádat co nejlépe. Zvládat při takové funkci rodinu je velmi náročné. A důležitý je i přístup mužů, kolegů. Pokud se už najde schopná žena, která tuto odpovědnou a náročnou funkci může dělat, neměli by muži brát její snahu jako útok proti sobě samým. Měli by s ní spojit síly, spolupracovat a důvěřovat si, teprve pak bude její práce prospěšná nejen pro jednotlivé univerzity či fakulty, ale i pro celé vysoké školství v České republice.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
Akademické prostředí je podle mě specifické tím, že nerozlišuje mezi ženami a muži. Podívejte se na podmínky habilitačních řízení, podmínky doktorských studijních programů… Zároveň si ale nemyslím, že by bylo správné ženy zvýhodňovat například kvótami nebo granty, protože by to nakonec mělo opačný efekt. Ženy si určitě podporu ze strany zaměstnavatele – vysoké školy – zaslouží. Viděla bych ji ovšem na úrovni vytvoření vhodných „společensko-sociálních“ podmínek. Například zajištění hlídání dětí. Aby žena mohla v klidu dělat svou práci, a to bez ohledu na to, zda má, či nemá vyšší funkci. Ke zlepšení situace by zřejmě pomohlo i odpovídající ohodnocení. Mzdy na univerzitách by měly být na takové úrovni, aby si zázemí, podporu žena mohla sama zabezpečit. Pak by se i počet žen ve vedoucích funkcích, podle mého názoru, mohl zvýšit.

Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?
Když jsem před třemi lety sestavovala svůj proděkanský tým, chtěla jsem ve vedení schopné lidi napříč fakultou – katedrami, obory. Dalším kritériem byla genderová vyváženost. A výsledek? Z pěti proděkanských křesel patří hned tři ženám. Co se vedení kateder týče, těch má naše právnická fakulta v současnosti osm. I zde máme síly genderově vyváženě rozložené, je to čtyři na čtyři. K tomuto stavu jsme se dostali přirozeně, žádná opatření nebyla nutná. A věřím, že tomu tak bude i nadále. S čistým svědomím mohu říct, že na fakultě máme schopné a šikovné ženy i muže. A toho si velmi cením.

Mgr. et Mgr. Pavlína Springerová, Ph.D.

děkanka, Filozofická fakulta, Univerzita Hradec Králové

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
Bylo by fajn, kdyby to tak bylo, protože ženy k vedoucím pozicím většinou musely projít složitější cestou než muži. Obvykle čelily celé řadě předsudků a genderových stereotypů. Takto vybavené ženy pak s větší pravděpodobností budou činit zdravá a nezatížená rozhodnutí.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
Přestože současnou situaci, kdy v Česku ženy ve vrcholných pozicích velmi chybí a jejich postavení není zcela rovné, považuji za velmi nešťastnou, nejsem zastánkyní zavádění kvót či nějakých pozitivně diskriminačních opatření. Univerzity musí být otevřeným a nediskriminujícím prostředím, které bude všechny kvalitní adepty na vedoucí funkce motivovat k tomu, aby o ně usilovali. Na příkladu své fakulty, kde jsme v minulém roce na děkanátu pracovali ve složení tři ženy a jeden muž (nyní je složení vyrovnané), vidím, že nepotřebujeme institucionalizované pobídky a vystačíme si s rovným přístupem založeným na preferenci kvality.

Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?
Na UHK jsme nepřijali žádná speciální opatření. Do vedoucích funkcí jsou lidé voleni akademickými senáty, a to na základě nařízení platného vysokoškolského zákona. V případě proděkanů a prorektorů jde o výběr přímého nadřízeného taktéž projednaný senátem. Tedy v podstatě záleží na reflexi genderové otázky ze strany rektora a děkanky či děkana, případně na tlaku akademických senátů, které mohou problematiku genderu rovněž tematizovat.

PhDr. Alice Němcová Tejkalová, Ph.D.

děkanka, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova

Myslíte si, že by mělo být ve vedení českých vysokých škol více žen?
Nikdy jsem nebyla příznivkyní sociálně-inženýrských „hurá akcí“ jako pojďme někde zvýšit počet žen, pojďme zvýšit počet zástupců minorit a podobně. Připadá mi správné srovnat čísla, říct, kolik je ve vedení univerzit žen, kolik mužů, a zeptat se na to, proč tomu tak je. Když se podíváte na počty docentek a profesorek na Univerzitě Karlově, ze kterých se pak logicky rekrutují nejvyšší reprezentantky univerzity, zjistíte, že tato čísla setrvale rostou, což je skvělá zpráva. Zároveň když vidíte, jak poměr mezi muži a ženami vypadal před dvaceti lety, nepřekvapí vás, že je ve vedení univerzity nebo fakult menšina žen. Akademické prostředí bylo dlouhou dobu hodně předpojaté vůči ženám, znám desítky děsivých historek o zacházení, jakého se před lety dostalo mým kolegyním či jejich kamarádkám, často od respektovaných autorit oboru. Zesměšňování ambic, nedůstojné rádoby vtipy, podceňování kvůli skloubení rodinného a pracovního života. Zároveň vnímám, jak se atmosféra během posledních let změnila. Zažila jsem podobnou věc kdysi v redakci sportu České televize. Vždy se musí nějak začít a podstatné je, aby ve vedení instituce byli lidé, kteří nemají předsudky a nevybírají si kolegy podle pohlaví, ale podle toho, co daný člověk umí.

S nástupem rektora Zimy přišlo do vedení univerzity hned několik schopných prorektorek, které ukázaly, že jakékoliv podceňování není na místě, a otevřely tak cestu dalším. Když jsem před čtyřmi lety kandidovala na ředitelku Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, zeptal se mě jeden z emeritních představitelů naší fakulty, zda kandiduju, hahaha, abych vedla nějakou dívčí válku. Udržela jsem emoce na uzdě a odpověděla, že to bych musela být pěkně hloupá, protože všichni víme, jak dívčí válka dopadla. Od té chvíle mě začal brát vážně a atmosféra pohovoru se úplně proměnila. Přesto musím říct, že jsem v tom okamžiku nevěřila tomu, že se nacházíme na začátku 21. století. Na druhé straně, jeho hlas jsem získala a domnívám se, že jsem ho i částečně přesvědčila, že se ve svém stereotypním přístupu plete. Zároveň jsem se pak mezi kolegy řediteli (byla jsem první ředitelkou institutu na FSV) nikdy nesetkala s podceňováním nebo jakkoliv nekorektním chováním. Když jsem kandidovala na děkanku fakulty, gender nebyl v předvolebním boji veřejným tématem, a ač z kuloárů vím, že se podobná argumentace objevila, byla smetena ze stolu jako nepřípadná, z čehož je vidět pokrok v uvažování. Abych však neutekla od otázky – myslím si, že by ve vedení českých vysokých škol v současnosti už mohlo být víc žen, zároveň se ovšem domnívám, že k tomu postupně dochází a tento trend bude ještě intenzivnější právě proto, že stoupá počet docentek a profesorek v akademické populaci. Podstatné je, aby bylo akademické prostředí vůči ženám v managementu prosté předsudků a aby výběrové komise a akademické senáty nebyly vůči ženám, které se o pozice ucházejí, apriori negativně předpojaté, tedy aby soutěž byla férová.

Jaká opatření by podle vás měly školy přijmout, aby se situace se zastoupením žen zlepšila?
Obecně, co se týče kariérních podmínek pro ženy na vysoké škole, je především důležité, aby ženy mohly po návratu z rodičovské pracovat tak, jak jim to jejich situace umožňuje. To znamená vytvořit dostatečně flexibilní prostředí (ve společenských vědách to možné je), aby ten, kdo chce, mohl pracovat na část úvazku klidně při mateřské či rodičovské dovolené, případně se vracel záhy na úvazek plný. Nebo pokud si žena přeje být s dítětem doma celou „standardní“ dobu, byl najatý zástup za její celý úvazek na tři roky. U motivovaných zaměstnankyň se vám takový individuální přístup maximálně vyplatí. Jeho podmínkou je nicméně i férový postoj žen, kterých se to týká. To znamená, že své představy jasně formulují, společně je prodiskutujete a následně úmluvu oboustranně dodržujete. Co se týče kariérního postupu, tak jestliže neztrácíte léta izolací od oboru a máte alespoň nějaký kontakt, stoupá se vám pak samozřejmě lépe, to je realita. V poslední době je v rámci většího zapojování mužů do péče o děti a domácnost čím dál častější i to, že s požadavkem na úpravu pracovní činnosti přicházejí také kolegové. Nevidím důvod, proč nevyjít vstříc také jim, například formou home office, když je třeba, aby se postarali o nemocné dítě, ale zvládnou přitom pracovat na dálku, eventuálně úpravou výše úvazku.

Jaká opatření jsou přijata na vaší škole, aby se do vedení univerzity či jejích fakult dostalo více žen?
Kromě podpory flexibilních úvazků je to u nás na fakultě ještě poskytování takzvaného školkovného, tedy příspěvku na školku pro rodiče dětí ve věku 2 až 4 let. Je to opatření, které jsem zaváděla ještě jako členka kolegia rektora pro sociální záležitosti pro celou univerzitu. Nově máme na fakultě pro zaměstnance administrativy s dětmi mladšími deseti let každý týden možnost jednoho dne home office, pokud jsou děti nemocné. Totéž nabízíme těm, kteří ve své rodině pečují o seniora. A co se týče obsazování pozic, setkávám se u některých kolegů s tím, že když se jich zeptáte, koho by vám doporučili, vypadne z nich vždy mužské jméno. Až když dodáte, zda neznají i nějakou schopnou ženu, nezřídka přijdou s pedagožkou či výzkumnicí, která je buď stejně dobrá, nebo dokonce lepší než člověk, kterého uvedli jako prvního. Ale první volbu pro ně prostě představuje muž. Ve chvíli, kdy se díky podobným otázkám a také většímu výskytu žen ve vedoucích funkcích podaří „přepólovat“ myšlení takto uvažujících lidí, bude to skvělé. Nějakým násilným narovnáváním čísel a poměrů toho ale nedosáhnete.