Lidé se bojí GM plodin z neznalosti. GM bakterie pro inzulín či kosmetiku nikomu nevadí

Protestuje proti tomu, aby se nové, podle něj bezpečné metody genetické modifikace regulovaly stejně přísně jako klasické, tak jak to nedávno rozhodl Evropský soudní dvůr. Společně s kolegy obeslal české politiky, aby usnadnili povolování plodin upravených takzvanou metodu CRISPR. „Když budeme omezovat GMO tak přísně jako dosud, svět nás předběhne a my budeme závislí na dovážené kukuřici nebo sóji,“ varuje Ivo Frébort, biochemik a ředitel Centra regionu Haná v Olomouci.

Říkáte, že metoda CRISPR je šetrnější než jiná než klasické genetického modifikování. V čem je tedy jiná?
GM rostliny, které se ve světě pěstují na velkých rozlohách, například sója, kukuřice nebo bavlník, všechny obsahují vložený gen z jiného organismu. Většinou baktérie, tedy část cizorodé DNA, která se v přírodě takto vloží jen velmi vzácně. Na druhou stranu organismy mutované metodou CRISPR obsahují jednu specificky cílenou změnu v genomu, tedy editaci, nikoliv vložení něčeho cizího. Tato mutace je stejného typu, jako nastává při tradičních technikách šlechtění, které se nepovažují za genetickou modifikaci a ve velkém se uplatňují. Při těchto tradičních technikách ovšem nastávají stovky dalších nechtěných mutací, o jejichž dopadu se nic neví, takže metoda CRISPR je v tomto směru velkým pokrokem vpřed.

Proč se lidé GMO tak bojí?
Podle mého názoru je to zejména z neznalosti a nedostatku vzdělání. Tato problematika je složitá, pro opravdové pochopení evoluce a genetických změn na molekulární úrovni je nutné mít za sebou alespoň semestr molekulární biologie. Lidé v Evropské unii se překvapivě bojí GM rostlin, ale nebojí se GM baktérií s jejichž pomocí se vyrábí inzulín a řada dalších produktů pro farmacii, kosmetiku, chemický a potravinářský průmysl.

Vy a další vědci z Centra regionu Haná jste se ozvali proti rozhodnutí Evropského soudního dvora, který ukládá plodinám změněným metodou CRISPR stejně přísnou regulaci jako ostatním plodinám upraveným klasickými metodami GM. Čeho konkrétně chcete dosáhnout?
Legislativní proces umožňující pěstování GM rostlin v Evropské unii je velmi zdlouhavý a pro žadatele velmi nákladný, což podporuje dominanci nadnárodních biotechnologických firem. Dodnes bylo povoleno pěstování pouze 10 odrůd, z nichž navíc 7 jsou karafiáty, oproti asi dvěma stovkám odrůd povolených jinde ve světě. Na druhou stranu EU povolila dovoz více než stovky odrůd GM rostlin a dováží ve velkém množství GM sóju a kukuřici a z nich připravené krmné směsi. Podíl takto dovážených krmiv dosahuje 70 %. Živočišná výroba v Evropské unii se tak stala zcela závislá na dovozu GM produktů z Argentiny, Brazílie a USA. Než začneme kritizovat biotechnologické firmy za to, že pěstováním GM plodin ničí přírodu v Jižní Americe, měli bychom si uvědomit, že je pěstují pro nás, my v EU jsme jejich velmi dobře platící zákazníci.

Co se týče rozhodnutí Evropského soudního dvora, to pouze vykládá současně platnou legislativu. Nemá smysl se obracet na Evropský soudní dvůr, oni svou práci skončili. Teď je třeba intenzivně upozorňovat na nastalou situaci a vysvětlovat, že legislativa brání rozvoji šlechtění a zemědělství za využití moderních metod. Je třeba, aby se o toto zasadily politické reprezentace jednotlivých členských států.

Co se podle vás stane, pokud se změny nepodaří dosáhnout a vše zůstane pod stávající přísnou regulací? Co to bude znamenat pro výzkum?
Pokud se nic nezmění, a rychlá změna ani není možná, šlechtění plodin v Evropské unii nebude schopno konkurovat světu a šlechtitelské firmy se postupně přesunou jinam. Pro základní výzkum to snad nebude znamenat až tak výrazná omezení, alespoň ne v České republice, ale aplikované výsledky, tedy ono ovoce, které výzkum přináší, bude sklízet někdo jiný mimo EU. Plodiny připravené technikami editování genomu, a není to jen CRISPR, mají ve Spojených státech a dalších zemích výrazně zjednodušený proces schvalování a ve většině případů se nepovažují za geneticky modifikované.

Právě proto je velkým problémem uplatnitelnost současné evropské legislativy na CRISPR organismy. Jak jsem již zmínil, změny vyvolané touto metodou jsou totožné jako ty, které vznikají tradičními metodami šlechtění, nelze je tedy analýzou jednoznačně odlišit. Metoda přípravy dané odrůdy se musí při jejím uvádění na trh vždy deklarovat, ale pokud dodavatel ze zemí mimo EU deklaruje tradiční metodu a ve skutečnosti byl použit CRISPR, nebude to možné analýzou odlišit. A současně šlechtitelé a výrobci z Evropské unie nebudou mít možnost tuto metodu použít a nebudou moci konkurovat.

K čemu je to celé vlastně potřeba? Dá se říci, že kdyby se šlechtily plodiny upravené metodou CRISPR, nebude se muset tolik hnojit a používat pesticidy a budeme mít výnosnější plodiny?
Metoda CRISPR fakticky umožňuje obrovské zrychlení tradičního šlechtění. Bude tedy možné se zaměřit na přípravu odrůd s vyšší tolerancí k suchu, odolných vůči škůdcům, chorobám, a podobně. To jsou ovšem výhody spíše pro pěstitele a obchodníky, svým významem srovnatelné s dnešními GM rostlinami. Ale další velkou oblastí, která se otvírá, je možnost získání plodin s lepšími vlastnostmi pro konzumenty, například s delší trvanlivostí, vyšším obsahem vitamínů a zdraví prospěšných látek, a naopak omezením látek, které zdraví neprospívají.

Když mluvíte o tom, co neprospívá: americká Univerzita ve Virginii vydala v roce 2016 jeden z nejrozsáhlejších výzkumů geneticky modifikovaných rostlin a pesticidů. Výzkum zjistil, že při pěstování GM se plodin využívá výrazně méně přípravků na hubení hmyzu, ale současně více látek na hubení plevele, herbicidů. Co říkáte na toto zjištění?
Vznik rezistence hmyzích škůdců, plevelů a organismů způsobujících choroby rostlin nastává díky přirozené evoluci těchto druhů, které se snaží co nejlépe přizpůsobit stávajícím podmínkám. Podobně se například člověk stává odolný vůči infekčním nemocem prostřednictvím očkování. Při šlechtění zemědělských plodin tedy člověk po tisíciletí svádí boj s těmito organismy, aby dosáhl co nejvyšších výnosů a kvality sklizně. Lze tedy předpokládat, že rezistence omezuje i pěstování GM plodin a bude nutné dalšího technologického pokroku, aby z toho člověk opět vyšel vítězně. Teď to jsou techniky editování genomu a CRISPR, co bude dál?

A jak jsme na tom s GM plodinami a používáním pesticidů a herbicidů v České republice?
Situace v České republice mi v mnohém i s ohledem na situaci v celé Evropské unii připadá značně iracionální. Často slyšíme zprávy o záborech zemědělské půdy a negativním vlivu výstavby, na druhou stranu naše zemědělská výroba je natolik efektivní, že vyvážíme velký podíl produkce obilnin. Na zhruba jedné třetině plochy pěstujeme plodiny, které se nevyužívají pro výrobu potravin ani krmiv. Mám na mysli zejména řepku, ze které se povětšinou připravuje přidaná složka do paliv pro motorová vozidla a kukuřici, která končí jako surovina v bioplynových stanicích. Obojí jsou tradiční odrůdy, ne geneticky modifikované. Při pěstování takovýchto technologických plodin platí podstatně mírnější limity pro používání pesticidů, které se také v hojné míře používají, a jejich zbytky nám opět začínají značně kontaminovat půdu a vodní zdroje. Přitom by mělo jít o aktivity přírodě prospěšné, smyslem je přeci omezování spotřeby fosilních paliv. Pro kukuřici se ve velkém používá postřik totálním herbicidem glyfosátem, který přímo na poli zajistí takzvané „dosušení“ narostlé biomasy a její následné snazší zpracování. Na druhou stranu v rámci kampaně byl glyfosát stažen z některých hobby marketů pro zahrádkáře. No není to absurdní?

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.