Školy by měly víc udávat trend, zaznělo v debatě o společenské odpovědnosti

Marketingový trik pro omluvu elit, které přispěly k rozpadu společnosti i životního prostředí, nebo nezbytný koncept, který nutí firmy a instituce k tomu, aby převzaly odpovědnost i za rozvoj svého okolí? Lidé vnímají potřebu a samotnou definici společenské odpovědnosti různě, z diskuze osmi zástupců vysokých škol, veřejné správy a inovačního centra na toto téma ale vyplynulo, že na půdu univerzit toto téma rozhodně patří. 

Hned na úvod dvouhodinové debaty zazněl provokativní názor od jednoho ze zástupců studentů v diskuzi – Vojtěcha Kundráta, který studuje na Masarykově univerzitě a zároveň na Vysokém učení technickém v Brně. Hodně se angažuje v pomoci různým lidem, v minulosti pomáhal například s instalací filtrů na vodu v Tanzanii, s vytvořením levného a účinného opalovacího krému pro albíny na africkém kontinentu nebo s výrobou nanofiltrů do roušek, které během pandemie vznikaly v Divadle Husa na provázku. 

Na otázku moderátorky, jak vnímá společenskou odpovědnost a zda je pro něj důležitá, zareagoval slovy, že neví, co to vlastně je. „Přijde mi to jako zvláštní novotvar, který vzniká proto, abychom omlouvali určité věci, které tu byly napáchány za desítky let, aby garnitura, která drží moc a peníze, si mohla omluvit to, že se tu kompletně rozes*aly společenské třídy, že všechno jde od pěti k nule – především v udržitelnosti,“ odpověděl.

Zdůraznil, že přitom zapomínáme, že skutečné dobro vždycky musí dělat primárně lidé. „Dělají to ne proto, že jsou v nějaké struktuře, ale vzniká to horizontálně, v prapodstatě toho, že lidé chtějí pomáhat,“ řekl. Zdůraznil však, že univerzity dokážou udělat perfektní zázemí pro takovou práci. Neměly by k tomu ale aktivně pobízet.

Anna Putnová z Vysokého učení technického, mimo jiné členka Etické komise VUT a výboru Společnosti pro etiku v ekonomii, která se tématu společenské odpovědnosti věnuje dlouhodobě, však připomněla, že společenská odpovědnost je koncept starý přes sedmdesát let. Vznikl s rostoucím tlakem na zodpovědnost soukromých podniků i veřejných institucí v souvislosti s jejich mocí ve společnosti.

„O tom, že univerzita má společenskou moc, není třeba pochybovat, ať už je to z hlediska rozdělování zdrojů, nebo ovlivňování mladé generace, a tudíž formování budoucnosti,“ podotkla. 

Záznam z debaty můžete sledovat zde, začíná v 11:50 minutě.

Kvestorka Masarykovy univerzity Marta Valešová připomněla, že druhá největší česká univerzita má třicet tisíc studentů a přes pět tisíc zaměstnanců a rozpočet téměř devět miliard korun, a je tedy důležité si uvědomovat, jak působí nejen dovnitř na své studenty a zaměstnance, ale také v rámci regionu. „Jako druhý největší zaměstnavatel v kraji si myslím, že je i naše povinnost, abychom na tyto principy upozorňovali a byli možná jakýmisi lídry v udávání trendů v tom, co je důležité.“ 

Podle náměstka jihomoravského hejtmana Jana Vituly (TOP 09) se Evropa i Česká republika za poslední desetiletí hodně posunuly například v péči o životní prostředí, ale malé prohřešky, které jednotlivé státy neřešily, se dnes slily do globálních hrozeb. Společenskou odpovědnost tak vnímá především jako nutnost vyvíjet tlak na politiky i celou společnost a ukazovat, že tyto problémy existují a musí se řešit i přesto, že to bude něco stát. 

Školy by měly víc udávat trend a propojovat lidi

Rozmanitost názorů na společenskou odpovědnost může osvětlit definice Evropské komise, která ji charakterizuje jako odpovědnost podniků za svůj dopad na společnost s tím, že podnik by měl integrovat sociální, environmentální, etické a spotřebitelské záležitosti a také otázku lidských práv do své strategie a do podnikových operací. Moderátorka diskuze Sylvie Formánková z Mendelovy univerzity se proto zeptala, jak moc se dají principy určené v prvé řadě pro soukromé korporace přenést na univerzity.

Kvestorka Valešová podotkla, že univerzity už řadu principů společenské odpovědnosti plní, ale mohly by víc působit jako instituce, které udávají trendy a propojují lidi, kteří se společensky odpovědnými aktivitami zabývají.

„Řada aktivit je o studentech, zaměstnancích, kteří mají potřebu to dělat, ale často o sobě ani neví. Je to ohromná síla, kterou na univerzitě máme, a nový trend je v tom, abychom se o tom začali bavit a začali hledat cesty, jak tyto činnosti zlepšit a zefektivnit, jak se od sebe učit a dělat to lépe,“ řekla Valešová.

Vitula: Firmy jsou o deset let napřed před školami

Přestože náměstek Vitula ocenil pokroky v oblasti rozvoje společenské odpovědnosti, upozornil také, že veřejný sektor v těchto otázkách moc efektivní není.

„Při přípravě nové verze regionální inovační strategie jsem zaznamenal, že především hi-tech firmy jsou ve společenské odpovědnosti a ve způsobech přemýšlení o ní o deset let dál než univerzity a veřejné instituce. Řada majitelů si uvědomuje, že svět se velmi rychle mění a chovat se zodpovědně znamená pořád se dívat na nové věci, reagovat na ně, abychom se světem zacházeli rozumně. Takto veřejný sektor moc nepřemýšlí,“ řekl. 

Poznamenal, že například z hlediska vynakládání peněz vidí velké rezervy právě u univerzit, konkrétně v tom, že české vysoké školy neumí dobře generovat nové start-upy či inovativní firmy, které díky znalostem a výsledkům výzkumu mohou v regionu pomoci s vytvářením nových pracovních a dobře placených příležitostí.

Oponovala mu kvestorka MU s tím, že univerzity přispívají k rozvoji regionů a přenosu výsledků výzkumu do praxe i jinak než jen prostřednictvím soukromých firem.

Kundrát zase z principu odmítl srovnávat soukromé firmy a univerzity, protože ty první se chovají společensky odpovědně jen kvůli tlaku trhu, kdežto vysoké školy jsou přirozenou platformou pro rozvoj těchto hodnot. 

Putnová z VUT připomněla, že pokud školy povedou studenty k tomu, že společenská odpovědnost je o aplikaci etických, sociálních a environmentálních aktivit do každodenních operací dané instituce, tak ať už pak budou působit ve veřejné správě, či komerčním sektoru, v dlouhodobém horizontu se to projeví. 

První náznaky už jsou. Svědčí o tom i zkušenosti Jihomoravského inovačního centra. Jeho marketingový ředitel Michal Veselý podotkl, že centrum spolupracuje s brněnskými vysokými školami mimo jiné na organizaci kurzů či soutěží, kde jim předávají znalosti a zkušenosti potřebné pro podnikání. „Účastní se jich aktivní studenti, u kterých cítíme, že je pro ně řešení velkých společenských výzev skrze podnikání velké téma a chtějí se tomu aktivně věnovat.“  

Společensky odpovědné je i promýšlet, co je třeba nakoupit

Právník Ministerstva práce a sociálních věcí Adam Gromnica zase v debatě upozornil na platformu pro společensky odpovědné zadávání a nakupování, do níž se mohou zapojit i univerzity a i touto formou naplňovat část principů společensky odpovědného chování. Jde především o to, důkladně promýšlet, zda instituce nakupují věci potřebné a zda do požadavků na dodavatele mohou zahrnout například i zodpovědné chování vůči životnímu prostředí, zaměstnancům a podobně. 

Diskuze se věnovala také dobrovolnickým aktivitám a tomu, zda by je měly univerzity organizovat, nebo jen nechat prostor a možnosti pro to, aby se do nich mohli zapojovat jednotlivci. Většina diskutujících se pak shodla na tom, že světová pandemie nemoci COVID-19 a blížící se ekonomická krize mohou pomoci tomu, aby se principy společensky odpovědného chování ještě víc etablovaly. 

Další diskuze budou ke klimatu i úloze škol při krizích

Brněnské diskuzní setkání organizovaly v rámci projektu Partnerská síť vysokých škol pro společenskou odpovědnost Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Masarykova univerzita, Mendelova univerzita v Brně, Technická univerzita v Liberci, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích a Vysoké učení technické v Brně. Mediálními partnery byly magazín vysokých škol Universitas a MUNI TV.

Na brněnskou debatu o obecném tématu společenské odpovědnosti navážou na podzim další dvě setkání v Ostravě a Praze, která by se měla zaměřit na konkrétnější nástroje společenské odpovědnosti, a to na roli vysokých škol při propuknutí celospolečenské krize a na pomoc se zvládáním klimatické změny.