Anketa: Jak české univerzity lapají a odhánějí predátory

O takzvaně predátorských časopisech, jež dávají prostor špatné vědě či mají nestandardní publikační postupy, se už v Česku ví o dost více než před šesti lety, kdy vypukla největší tuzemská aféra s nimi spjatá. „Varujeme, informujeme,“ zní z devíti oslovených škol. 

Byl to docela poprask, když týdeník Euro, Lidové noviny a pak i další média v prosinci 2015 referovaly o akademikovi Wadimu Strielkowském z Fakulty sociálních věd UK, který sepsal nebývale hodně (indexovaných) článků – třeba o upírech –, přičemž si vymyslel dokonce i fiktivní autorku: Emily Welkins. 

Právě tehdy začalo v Česku zvýšené úsilí o osvětu ve věci predátorských časopisů, jež vydají za úplatu prakticky cokoliv, imitují recenzní řízení a mívají i fiktivní redakční rady. 

Jaká je situace s „predátory“ dnes? Jak studující i akademiky a akademičky vychovávat ke správné publikační praxi? A jak „dravce“ krotí české vysoké školy?

Redakce Universitas oslovila v anketě zástupce a zástupkyně devíti veřejných vysokých škol – velkých i menších.

 

Prof. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D.

prorektorka pro výzkum a doktorské studium, Masarykova univerzita v Brně

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Existenci predátorských časopisů vnímáme jako vážný problém. V roce 2016 jsme na univerzitě k této oblasti dokonce vydali i oficiální postoj MU, který nyní v rámci přípravy nové Strategie Open Science 2022–2028 prochází revizí, aby reflektoval aktuální situaci. Cílem je více se zaměřit na doporučení pro rozpoznání nekvalitního časopisu než na řešení skrze blacklist. Je však nutné podotknout, že se s problémy setkáváme na univerzitě čím dál méně, protože za poslední léta téma do univerzity různými kanály komunikujeme, a většina vědeckých pracovníků už proto o těchto aktivitách slyšela a dávají si na „predátory“ pozor.

Nicméně jsme si vědomi, že není možné polevit, neboť nepoctiví vydavatelé hledají stále nové praktiky, jak akademiky nalákat. Některé jsou čitelnější, třeba predátorské konference, u některých je těžké rozlišit tenkou hranici publikační etiky. Je možné uvažovat i o tématech predátorských praktik spojených s vědeckými daty, kde k šíření dezinformací a pseudovědy může také docházet. Zde situaci zatím analyzujeme, ale pokud někdo nad takovými daty postaví další výzkum, může to mít zásadní dopad. Tedy ano, tyto praktiky vrhly bohužel negativní pohled zejména na publikování v Open Access, které jako univerzita podporujeme. Toto snížení kreditu otevřeného publikování vnímáme jako negativum, se kterým se snažíme pomocí podpory v oblasti Open Science pracovat a změnit pohled našich akademiků.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Jak jsem uvedla výše, povědomí se zlepšuje a otázek spojených s predátory je čím dál méně. Nicméně není možné polevit a nepokračovat v podpoře našich akademických pracovníků v této oblasti. Masarykova univerzita ráda dále přispěje k řešení této otázky prostřednictvím svých zkušeností a expertizy v rámci České republiky.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Pokud má vědecký pracovník pochybnosti o kvalitě časopisu, může se obrátit na univerzitní podporu Open Science, která mu s hodnocením daného časopisu pomůže. Na každé fakultě či vysokoškolském ústavu je od roku 2020 dedikovaný Open Science metodik, který poradí buď přímo, anebo ve spolupráci s celouniverzitním týmem. Na naší univerzitě působí i v rámci Knihovny univerzitního kampusu odborníci, kteří se tématu věnují dlouhodobě, a dokonce o něm i publikují. Součástí připravované Strategie Open Science je i podpora směrem k tzv. platinové cestě Open Access a podpora pro vydávání otevřených publikací na MU. Věříme, že postupnými kroky, diskuzí s vědeckými pracovníky a zejména přístupem, který se nebojí diskutovat i některá negativa spojená se zaváděním Open Science praktik do každodenní akademické praxe, se nám podaří tyto nástrahy překonat.

Doc. Mgr. Pavel Drozd, Ph.D.

prorektor pro vědu a tvůrčí činnost, Ostravská univerzita

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Predátorské časopisy jsou nebezpečné jen do jisté míry a pro určitou vědeckou komunitu. Zkušený vědec zná časopisy, které jsou komunitou akceptovány, a v případě volby nějakého „nového časopisu“ si raději prověří redakční radu a zda je časopis zařazen do některého ze známých a prověřených citačních rejstříků (Web of Science, Scopus). Existují ale určité „šedé zóny“, kdy jsou časopisy z důvodu rychlého procesu peer review podezřelé z „predátorství“.

Zde nezbývá nic jiného než se spolehnout na zdravý úsudek. Mnohem větší škodu mohou časopisy způsobovat v komunitě „laických čtenářů“. Ti často vyhledávají zdroje například na Google Scholar, kde dosud není žádný způsob odfiltrování takových zdrojů. Obavy ale nejsou pouze z časopisů, ale také z predátorských konferencí, které je mnohem horší odlišit.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Určitě. Existuje řada webových stránek a na univerzitách probíhají školení a osvětové akce.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Na univerzitě probíhá debata o predátorských praktikách už řadu let. V případě zaznamenání intenzivnějších aktivit jsme centrálně rozesílali na fakulty informace (například o zvláštních nabídkách konferencí na conferenceseries.com). Společně s univerzitní knihovnou jsme nabídli fakultám možnost konzultací a prověření případných časopisů podezřelých z predátorství. Na témata akademické etiky zahrnující také predátorské praktiky jsou organizována školení a také nová příručka dobré praxe ve výzkumu, kterou jsme vydali, zmiňuje mezi neetickými praktikami publikování v predátorských časopisech.

Prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.

prorektorka pro studijní záležitosti (od února nastupující rektorka), Univerzita Karlova v Praze

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Z mého pohledu se jedná o nežádoucí a neetickou praktiku, která přináší řadu negativ do vědeckého prostředí. Je třeba podotknout, že se přitom nejedná pouze o publikování v predátorských časopisech, ale i o predátorské konference a další příbuzné praktiky. Obdobně jako v případě jiných neetických jednání je potřebné účinně kombinovat vhodná preventivní a restriktivní opatření. Omezit se pouze na potírání prohřešků problém nevyřeší.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Domnívám se, že situace se za poslední roky významně zlepšila. O této problematice se hovoří, je obsahem seminářů pro mladé vědce a neslyšela jsem, že by tento problém někdo bagatelizoval. Jsem ráda, že se této oblasti, kromě řady jiných, věnuje i naše celouniverzitní centrum pro podporu Open Science (https://openscience.cuni.cz/…tml).

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Na Univerzitě Karlově probíhá řada záslužných aktivit. Některé jsou realizovány na fakultních úrovních, jiné jsou celouniverzitní povahy. Již zmíněné centrum pro podporu Open Science při Ústřední knihovně UK vytvořilo stručnou a srozumitelnou informaci k tomu, jaké jsou základní znaky predátorského časopisu a jaké základní preventivní kroky lze učinit k tomu, abychom se jim vyhnuli: je to zásada „Přemýšlím–Prověřím–Publikuji“. Tyto body by měli znát všichni naši akademičtí zaměstnanci i studující.

 

Prof. Ing. Zbyněk Škvor, CSc. 

prorektor pro vědu, tvůrčí činnost a doktorské studium, České vysoké učení technické v Praze

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Existence predátorských časopisů je nechtěným výsledkem politiky Open Access a financování vědy podle počtu publikovaných výsledků. Pokud za články v podřadných časopisech nedostanou instituce prostředky a pseudopublikacemi nepůjde vydláždit cestu k akademickým titulům, bude jev omezen na snesitelnou míru. Predátorské časopisy neohrožují samu podstatu vědy (téměř nikdo z expertů je nečte), mohou však klamat laiky. Unikají přes ně však nemalé částky publikačních poplatků, které by pro vědu bylo možno využít účelněji.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Povědomí je dobré, zejména na vynikajících pracovištích, kde by se případný autor článku v podvodném časopise styděl před svými kolegy.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
ČVUT ctí svobodu každého publikovat dle svého výběru. Zároveň ovšem dbáme, aby se pochybné praktiky nestávaly zdrojem peněz či slávy. Naše pravidla rozdělování finančních prostředků kladou důraz na kvalitu, takže se publikování v predátorských časopisech nevyplácí. Stejně tak je povinností habilitačních a jmenovacích komisí vyjádřit se ke každému případu publikace v takovém pochybném periodiku u uchazečů o akademický titul docenta nebo profesora. Ústřední knihovna ČVUT poskytuje našim budoucím autorům informační a metodickou podporu při výběru vědeckého časopisu.

Mgr. Helena Sedláčková

ředitelka Knihovny UP, Univerzita Palackého v Olomouci

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Toto složité a komplikované téma už několik let rezonuje v informačních službách vysokoškolských knihoven, které se při odhalování predátorských časopisů a jejich praktik snaží být co nejvíc nápomocny vědcům a výzkumu na svých domovských školách a univerzitách. Predátoři se, bohužel, v naší informační praxi stali běžnou realitou a stále hledáme účinné nástroje k tomu, jak nejlépe se bránit a jak co nejrychleji odhalit jejich podvodnou a stále se zdokonalující praxi a praktiky.

Ano, mohou bohužel ohrozit vědecké prostředí, kdy metodika hodnocení vědy a tlak na rychlé publikování a citování a na to návazané finanční prostředky jim nahrávají. Obratně totiž zdokonalují svoje postupy – a jejich identifikace není vůbec snadná. Predátoři rovněž sofistikovaně parazitují na myšlence Open Access (otevřeného publikačního přístupu). Může tak dojít k velmi nešťastnému ohrožení osobní reputace vědce i jeho pracoviště.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Z našeho knihovnického pohledu ano. Existují návody na odhalování tzv. predátorských časopisů či postupy k upozornění na podezřelý časopis. Na toto téma jsou pořádány semináře, konference, autoři si čile předávají své osobní zkušenosti. My v knihovnách v rámci výuky informační gramotnosti vždy o predátorství informujeme, abychom tyto nekalé praktiky dostali do povědomí jak akademiků, tak zejména současných studentů = budoucích vědců.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Mohu mluvit jen za náš úsek informačního vzdělávání Knihovny UP – k této problematice více než pět let pořádáme kurzy, kde upozorňujeme na praktiky a typické znaky predátorských časopisů. Učíme akademiky a především začínající autory, jak postupovat při publikování, nabízíme možnost analýzy ověření věrohodnosti vybraného periodika. Disponujeme základními elektronickými nástroji, podle kterých se hodnotí věda a výzkum. Za účelem tohoto ověření nabízíme individuální i skupinové konzultace. Jsme poradním hlasem, konečné rozhodnutí o publikování v konkrétním periodiku je na zodpovědnosti autora článku. Na webu naší knihovny jako variantu další podpory shrnujeme zásadní informace pro publikování.

Doc. Ing. Luděk Hynčík, Ph.D. 

prorektor pro výzkum a vývoj, Západočeská univerzita v Plzni

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Domnívám se, že mezi predátorskými a nepredátorskými časopisy je velmi zamlžená hranice. Historicky se jako predátorský časopis vnímal prakticky každý, který publikoval za úplatu. Tato situace se ale výrazně změnila nástupem Open Access vydavatelů, kteří jsou v současnosti vlastně naopak podporováni zavedením jiného modelu financování pro šíření výsledků vědeckého výzkumu.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Rozhodně ano. S ohledem na významný tlak na kvalitu před kvantitou si vědecké týmy začínají tuto problematiku uvědomovat a pečlivě vybírají tituly, ve kterých publikují. Mladší generace je v tomto samozřejmě ovlivňována seniorními výzkumníky.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Samozřejmě, že věnujeme. Centrálně provádíme analýzy časopisů na základě renomovaných vědeckých databází Web of Science nebo Scopus a pořádáme osvětové přednášky pro vědecké pracovníky na všech stupních kariéry.

Prof. Ing. Mária Režňáková, CSc. 

prorektorka pro akademické záležitosti, Vysoké učení technické v Brně

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Tento typ časopisů vznikl, když vydavatelé vycítili ekonomickou příležitost – potenciál tvorby vysokého zisku. Jak známo, vědci a instituce jsou hodnoceny podle počtu publikací. Ve zlatém modelu (cestě) otevřeného publikování platí za vydání článku přímo autor nebo jeho zaměstnavatel, proto se vydavatelství v rámci peer review snaží oslovovat méně náročné oponenty, kteří umožňují i publikování méně kvalitních článků.

Kvalita těchto časopisů není posuzována ve formě „výběru do knihovny“, jsou k dispozici všem. Tyto časopisy jsou často multioborové. Vzájemným citováním článků různých časopisů stejného vydavatele se zvyšuje jejich citační index a dostávají se do nejvyšších kategorií hodnocení (například vydavatelství MDPI v roce 2020 vydávalo již 74 časopisů s impakt faktorem (https://paolocrosetto.wordpress.com/2021/04/12/is-mdpi-a-predatory-publisher/), značný počet z nich je již v prvním nebo druhém kvartilu. Stejný zdroj uvádí, že v roce 2017 MDPI vydalo 36 tisíc článků, ale v roce 2020 již 167 tisíc článků.

Články vycházejí elektronicky; recenzenti honorář nedostávají, publikační poplatky rostou – jde o skutečně kvetoucí business, kterého se vydavatelé nechtějí vzdát. Pokud navíc přináší bonus i autorům v rámci hodnocení, pak se z toho stává závažný problém. Statistiky ukazují, že publikování v těchto časopisech je i v Česku rozšířené. Tato praxe vyvolává tlak na kvalitu hodnocení výsledků jednotlivců i institucí z hlediska oborových zvyklostí.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Dle našeho názoru může problém nastat u méně zkušených či začínajících pracovníků, kteří nemusejí vždy dobře rozlišit kvalitní a nekvalitní vydavatele. Snaha o splnění podmínek doktorského studia, případně podmínek získaného grantu je však někdy může tlačit k tomu, aby publikovali své výstupy vědecké práce rychle, a tudíž i v méně kvalitních časopisech. 

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Vedení VUT tomuto problému věnuje pozornost. Naší snahou je dosahovat kvalitních výsledků a publikovat je v kvalitních časopisech. Proto se zaměřujeme zejména na výchovu doktorandů. Ústřední knihovna VUT připravila několik kurzů pro doktorandy (Vědecké publikování od A do Z, Základy vědeckého publikování, Citování ve vědecké praxi), v nichž učí studenty zásadám publikování odborných textů a výběru časopisů. V rámci úkolů studenti jednak hodnotí vybraný časopis a posuzují jeho kvalitu, také si sami vybírají vhodné periodikum k publikování dle svého oborového zaměření. Obdobné semináře jsou nabízené i dalším zájemcům z řad zaměstnanců VUT.

Pracovníci knihovny také nabízejíí autorům pomoc s posouzením vybraného časopisu a informace popisující praktiky predátorských časopisů a vydavatelství jsou zveřejněny na internetových stránkách naší knihovny (vizte https://www.vut.cz/uk/podpora-publikovani/predatorsti-nakladatele). Ústřední knihovna brněnské techniky dále iniciovala a spravuje web Vím, kde publikuji https://vimkdepublikuji.cz/, který radí autorům, jak poznat kvalitní časopis, monografii či konferenci... V tomto roce jsme výrazně zpřísnili podmínky poskytování podpory z fondu, kdy lze podpořit pouze časopisy z prvního kvartilu v oborovém hodnocení databáze Journal Citation Reports dle metriky Article Influence Score (AIS).

Doc. Ing. Luděk Berec, Dr.

prorektor pro vědu a výzkum, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Osobně považuji existenci těchto časopisů za velký problém. Nejde totiž jen o samotné publikování, jak v rozhovoru pro Universitas Jeffrey Beall výstižně popisuje, ale také o přejímání výsledků článků publikovaných v predátorských časopisech do vlastní vědecké práce. Nejsme-li schopni takovýto časopis rozlišit, můžeme pak výsledky v nich publikované považovat za „rovnocenné“ s výsledky publikovanými v časopisech kvalitních. Řetězová reakce pak může i do vědy publikované v kvalitních časopisech zanést pseudovýsledky, jichž se pak věda v řadě případů nesnadno zbavuje. Dnešní věda je totiž často nastavena tak, že je důležitá originalita a novost výsledků, a není tak téměř žádný motivační prostor pro verifikaci výsledků už publikovaných, přinejmenším ne prvoplánově.

Predátorské časopisy se svým způsobem snaží využít zvýšenou poptávku po publikační činnosti. Dnešní věda je daleko více byznys nežli věda před, řekněme, dvaceti lety. Experimenty jsou dražší, přístroje jsou nákladnější, ve vědě je dnes daleko více lidí než dříve... Peníze určené na vědu však v řadě oborů rostou daleko pomaleji, a roste tak konkurenční boj o tyto omezené prostředky. Tlak na publikační činnost je dnes enormní. Rostou však také publikační náklady. U kvalitních Open Access časopisů nejsou výjimkou takové, které požadují dva až čtyři tisíce eur za článek. Ne každý si může dovolit v takových časopisech publikovat. Nůžky mezi úspěšnými a neúspěšnými se tak mohou i z tohoto důvodu nebezpečně rozevírat, přičemž je může odlišovat jen jiná startovní finanční pozice.

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Myslím, že ano. Přinejmenším většina jistě ví o jejich existenci a jejich praktikách. Na druhou stranu, sám Beall mluví o jejich nesnadné identifikaci a o nejednoznačném přístupu k nim ze strany vědců. Přitom právě zkušenější vědci, kteří jsou často školiteli doktorandů, by s nimi o tomto měli v prvé řadě hovořit a vtáhnout je do vědy nejen z hlediska odbornosti, ale i z hlediska porozumění tomuto prostředí a orientace v něm, včetně určité vědecké morálky.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Knihovna Jihočeské univerzity, ale i některé naše fakulty, na svých webových stránkách na problém upozorňují, poskytují detailní informace a rady, jak takové časopisy identifikovat, a křížově odkazují na podobné stránky na jiných univerzitách či webové stránky různých antipredátorských iniciativ. Navíc, nejen začínající autoři se mohou na knihovnu obrátit a požádat ji o prověření kvality časopisu a o pomoc s identifikací možných predátorských časopisů nebo vydavatelů. Konečné rozhodnutí, zda v daném časopise publikovat či nepublikovat, je vždy na samotném autorovi. Knihovna také pořádá školení na dané téma: například v únoru dělala školení pro Pedagogickou fakultu JU o Open Access a část byla věnována i predátorským časopisům: https://www.lib.jcu.cz/media-library/uvod-do-open-access_9_2_2021.pdf.

Kromě toho je systém hodnocení akademických pracovníků na Jihočeské univerzitě dnes postaven zejména na výstupech, které se objeví v databázích Web of Science (a tam pouze typy Q1 a Q2), Scopus (s vědomím toho, co říká v citovaném rozhovoru Beall) a ERIH. Jak už jsem se zmínil výše, myslím, že by největší roli v tomto měli sehrát školitelé doktorských studentů, kteří by sami vysoké standardy publikování měli brát a mít za své.

Prof. Ing. Ondřej Krejcar, Ph.D.

prorektor pro vědu a tvůrčí činnost, Univerzita Hradec Králové

1) Jak vnímáte existenci predátorských časopisů a související byznys? Ohrožuje vědecké prostředí? Jaká případně přináší negativa, kvazivědu apod.?
Problematice predátorských časopisů a jejich odhalování velmi pomohla existence Beallova seznamu a dalších navazujících platforem, jež na problém upozornily a otevřely oči těm akademikům, kteří nejsou tak zběhlí v bibliometrických analýzách, a nejsou tak schopni takový časopis sami odhalit, nebo publikování v něm i přesto chtějí zkoušet – pak musí zasáhnout kontrola na vyšší (fakultní) úrovni, kde se platba za Open Access realizuje. 

2) Myslíte si, že už se u akademiků a akademiček i mladých vědců a vědkyň zlepšuje povědomí o podloudných časopisech a jejich postupech?
Určitě ano. Díky množství dostupných informací a upozorňování na predátorské časopisy a „selfplagiátorství“ mají o tomto problému povědomí již doktorandi, ale mnohdy to u těchto informací končí s mylným předpokladem, že ostatní svět časopisů a nakladatelství je již jen „růžový“ a vědci tam mohou publikovat bez obav. Na tomhle je třeba nadále pracovat a ukazovat na příkladech, jak si dobře vybírat časopis pro publikování svých článků, jak stavět strategii pro výstupy projektů a cílení na kvalitní časopisy nejen dle impakt faktoru.

3) Co proti tomu činí vaše univerzita? Věnujete se osvětě, informování o kvalitní publikační praxi, identifikaci pochybných žurnálů a podobně?
Snažíme se cílit komplexněji dle oborových specifik a dle strategického záměru. Podporujeme mezinárodní spolupráci, a tedy získávání externích znalostí a pohledu tradičních univerzit, abychom omezili tendence úzkého českého pohledu na problematiku. Sledujeme též publikační trendy a pomocí analýz upozorňujeme fakulty a vědce na aktuální rizika.

Poznámka: Odpovědi oslovených veřejných vysokých škol byly získány během srpna a září 2021.