Příležitost? Promarněná šance? Nebo možnost zviditelnit se? Co znamená předsednictví Radě EU, které Česko převzalo se začátkem července, pro akademickou obec? Tato politicko-administrativní role má pro vysokoškolské prostředí spíše sekundární dopad, shodují se akademici a odborníci na evropskou integraci napříč tuzemskými univerzitami. Může být příležitostí tuzemská pracoviště zviditelnit i za hranicemi či vítanou kariérní šancí pro studující. Podstatné také bude, jak se povede prosadit jednotlivé priority, například kybernetickou bezpečnost.
„Předsednictví v Radě Evropské unie dává českým akademikům možnost výrazněji se zviditelnit v evropském prostoru. Předsednická země je vždy víc vidět, akademici mohou například na různých jednáních představit svou činnost, jednání rad je doplněno doprovodnými akcemi, na stálém zastoupení se také pořádají semináře a setkání,“ komentuje generální tajemník Evropského výboru regionů Petr Blížkovský.
Česká republika v Radě Evropské unie může podle něj nastavovat agendu a také je v pozici honest brokera. „Tedy je elementem, který hledá rovnováhu, takže může zohlednit českou pozici mimo jiné v oblasti vědy a výzkumu. Další možností je představit například během externích zasedání rad a pracovních skupin naše špičková pracoviště a tím je propagovat.“
Čeští akademici jsou ale k možnosti zviditelnit vědu a vysoké školství spíše skeptičtí. „Lze očekávat, že se některé propagační a marketingové aktivity předsednictví dotknou vědeckých témat či českých úspěchů na poli vědy, to ale opravdu nebude znamenat, že by se zahraniční odborníci začali více o své potenciální české partnery zajímat,“ obává se Tomáš Weiss z Univerzity Karlovy.
Na čem se ale všichni oslovení odborníci shodují, je vítaná profesní šance pro studující. „Například na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity je velký počet studentů, kteří uspěli a jsou v různých spolupracujících pozicích ať už v Bruselu v rámci stálého zastoupení, nebo v Praze,“ uvádí Markéta Pitrová z Masarykovy univerzity v Brně.
„Vysíláme několik stážistů na CZ Press, bude to o dost zajímavější, než kdyby to předsednictví bylo lépe personálně vybavené, protože se stážisté dostanou k zodpovědnější práci,“ potvrzuje Petr Jurek ze Západočeské univerzity v Plzni a naráží tak na další aspekt předsednictví, ve kterém nacházejí akademici shodu. Totiž na nedostatečnou připravenost a finanční podporu ze strany předchozí vlády.
„Předchozí vláda se rozhodla minimalizovat investici z hlediska lidské síly do přípravy a osekat předsednictví na minimum,“ upozornil Jurek s tím, že současná vláda neměla v krátkém čase možnost deficit dohnat. „Je to ale lepší, než kdyby zůstala u moci vláda, jejíž premiér je opakovaně řešen v Evropském parlamentu, nadělal si celou řadu nepřátel mezi evropskými politiky a hovoří o Unii s despektem,“ podotýká Pitrová.
I přes to, že se podle odborníků dalo české předsednictví Radě lépe připravit a někteří z nich o přínosu akademické sféře spíše pochybují, v jednom se s Petrem Blížkovským shodují. Česká republika má možnost se ukázat jako dobrý mediátor, vyjednavač, harmonizační prvek. A pokud se podaří prosadit priority předsednictví, konkrétně třeba téma kybernetické bezpečnosti, bude to úspěch, který pozitivně ovlivní také české vysoké školství a vědecká pracoviště.
PhDr. Mgr. Petr Jurek, Ph.D.
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra politologie a mezinárodních vztahů
Pro akademickou sféru by za normálních okolností znamenalo předsednictví v Radě Evropské unie hlavně příležitost, protože akademická sféra je tradičně více či méně zapojená do procesů formulace politiky, do jejího vyhodnocování nebo třeba i do různých akcí v rámci takzvané třetí role. To znamená šíření toho, co akademická sféra vybádala, směrem k veřejnosti. Takže by se dalo říci, že je to velká příležitost dostat se k zajímavým informacím, získat nový vhled. Bylo by dobré pracovat s tím, aby veřejnost více vnímala, že Česká republika je členský stát v Evropské unii. Veřejnost má na členství silný názor, ale o spoustě konkrétních faktů nemá povědomí a to je třeba zvyšovat.
To české předsednictví, které nás čeká, je specifické. Kurz nastavila předchozí vláda v čele s Andrejem Babišem, která se rozhodla minimalizovat investici z hlediska lidské síly do přípravy a osekat předsednictví na minimum. To znamená, že tím českou akademickou sféru ochudila o některé příležitosti, kde být slyšet. Protože přesně ta část, kde mohla akademická sféra přijít ke slovu, z velké části nebude nebo bude oproti prvnímu předsednictví České republiky v Radě v roce 2009 podstatně zúžená. Nová vláda, která nastoupila v začátku roku, nemohla mít šanci to dohnat.
Ale pokud se jedná o příležitosti, tak i my od nás z katedry vysíláme několik stážistů na CZ Press jako na zajímavou pracovní zkušenost. Bude o dost zajímavější, než kdyby to předsednictví bylo lépe personálně vybavené, protože se stážisté dostanou k zodpovědnější práci. Budou na různých pozicích i na různých ministerských rezortech, někteří studenti směřují přímo do Bruselu, kde ten půlrok budou součástí návazných týmů z jednotlivých ministerstev a budou pomáhat s agendou a s přípravou akcí. Část našich stážistů bude v Praze, kde také bude třeba posílit týmy lidí.
Mrzí mě, že česká vláda se nepostarala o materiální podporu stážistů, kteří často hledají podporu jinde, třeba na své alma mater, například náklady na bydlení pokrývají z erasmového grantu.
Věřím ale, že díky stážím získáme další generaci vysoce postavených úředníků, politických poradců, nebo třeba i lidí, kteří se vrátí do soukromého sektoru, ale budou mít dobré povědomí o tom, jak Rada EU funguje, jak funguje lobbování, obhajování zájmů, střetávání názorů a hledání kompromisů.
Pozoruji, že když někdo na stáž vyrazil, tak potom viděl kariéru v některé z evropských institucí jako reálnou perspektivu. A já vnímám smysl v tom, aby Čechů v Evropské komisi bylo více. Často se hovoří o tom, že během prvního předsednictví se právě této příležitosti nevyužilo, že si stát nechal utéct lidi do soukromého sektoru a že transfer do evropských institucí nebyl dost velký.
Já se o evropskou integraci zajímám dlouhodobě a myslím si, že to téma se u nás dost podceňuje, ale protože se budou některé věci dít u nás doma, může to akademiky inspirovat. Je totiž škoda, že Česká republika nehraje vždycky v Evropské unii takovou roli, jakou by mohla.
doc. PhDr. Markéta Pitrová, Ph.D.
Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Předsednictví jako takové primárně nepřináší profit akademické sféře, ale má na ni sekundární dopady. Například na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity je velký počet studentů, kteří uspěli a jsou v různých spolupracujících pozicích ať už v Bruselu v rámci stálého zastoupení, nebo v Praze. Pro ně je to mimořádné kariérní okno, které se otevřelo právě v době, kdy jsou např. magisterskými studenty.
Dále je předsednictví doplněno celou řadou doprovodných akcí, kde se mohou prezentovat vědecká pracoviště, nejsem si ale jistá, jaký konkrétní dopad kromě publicity bude tato příležitost pro pracoviště mít. Obecně si myslím, ale to je opět sekundární dopad, že by bylo pro akademickou sféru přínosem, kdyby se podařilo prosadit jednu z priorit předsednictví – kybernetickou bezpečnost. Univerzity chrání velké množství vědeckých dat a mají omezené možnosti, jak se jejich prolomení bránit, myslím, že je potřeba chránit data na základě nějakých globálních principů.
Cílem předsednictví v Radě EU je, abyste dospěli ke shodě všech, je důležité být dobrý vyjednavač a mediátor, podle toho se posuzuje, jak předsednický stát uspěl. Tím, že došlo v ČR téměř na poslední chvíli ke střídání vlády, tak pravděpodobně došlo zčásti i ke střídání týmů a je otázka, zda měl nový personál dost času osvojit si schopnost vyjednávání. Ministři samotní nebo jejich náměstci jednoznačně neměli dostatek času, aby získali rutinní znalost. Někteří navštívili jednu Radu ministrů a vzápětí jí budou přímo předsedat. Je to ale pro ČR lepší, než kdyby zůstala u moci vláda, jejíž premiér je opakovaně řešen v Evropském parlamentu, nadělal si celou řadu nepřátel mezi evropskými politiky a hovoří o Unii s despektem.
Připomeňme si, že formální úloha předsednické země je po Lisabonské smlouvě jiná než v roce 2009. Tehdy to musel být předseda vlády Topolánek, který jel za Putinem a jednal o uvolnění plynovodů. Předsednická země v dnešní situaci musí moderovat chod v Radě, přispívat k dohodě všech, racionalizovat průchod legislativy, ale není již na vrcholu toho politického souboje. Nemá hlavní slovo, její role je více rutinní. Navíc má za zády sekretariát Rady, a kdyby se cokoliv dělo, tak sekretariát v dobrém slova smyslu předsednickou zemi stínuje. Při této míře profesionalizace postupů se předsednictví nedá podle mého názoru pokazit, možná se nepodaří proměnit všechny výzvy.
doc. RNDr. Petr Rumpel, Ph.D.
Ostravská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje
Vnímám několik oblastí, ve kterých bychom jako předsednická země měli být aktivní. Například harmonizovat pomoc pro ukrajinské uprchlíky a řešit otázku začleňování ukrajinských akademiků do akademické komunity v zemích, kam emigrovali. Do budoucna bude také nutné zabývat se tím, jak napomoci obnově ukrajinského akademického sektoru. Válka na Ukrajině se prolíná všemi sektory, i tím akademickým. Měli bychom zaujmout stanovisko, jak uznávat dosavadní studijní výsledky studentům z Ukrajiny.
Na naší univerzitě máme devět studentů z Charkova a ti se nás ptají, zda bychom jim neuznali nějaké kredity s tím, že měli před státnicemi. My jim je ale nemůžeme uznat, protože to nejsou akreditované studijní programy na území Evropské unie. Museli by jít do prvního ročníku. Stejně tak jsem na filozofické fakultě měl kolegy akademiky z Mariupolu. Oni sami nevědí, kdy se budou moci vrátit nebo jak se uplatnit v České republice, vzájemné uznávání titulů platí opět v rámci členských zemí EU.
Dalším bodem by mělo být lepší propojení českého akademického sektoru s tím tradičním západním. Myslím si, že v tomto ohledu nejsme dostatečně aktivní a že předsednictví by mohlo motivovat naši akademickou sféru, aby se více zapojovala do velkých mezinárodních projektů.
A důležité je také nastínit, jak bude dále fungovat kooperace evropských univerzit v případě, že by znovu udeřila vlna covidu. Jestli je dostatečnou formou takzvaný blended learning (aneb hybridní forma výuky ve smíšeném režimu online i prezenčně – pozn. red.). Protože já si myslím, že ta reálná mobilita studentů je nenahraditelná.
Mgr. Stanislav Myšička, Ph.D.
Univerzita Hradec Králové, Fakulta filozofická, Katedra politologie
Během našeho předsednictví v Evropské unii má Česká republika několik možností, jak zlepšit české akademické prostředí a pozvednout jak jeho kvalitu, tak výkonnost vzhledem k vynaloženým prostředkům.
Zaprvé podporovat spolupráci ve výzkumu napříč evropskými univerzitami, což je jedna z cest, jak být úspěšnější, kvalitnější a konkurenceschopnější v globálním měřítku. V tomto slova smyslu je nutné rozvíjet například zapojení českých vysokých škol do aliancí evropských univerzit. Bez toho budou čeští akademici mít slabší možnosti, jak se účastnit nejprestižnějších výzkumných grantů a projektů v rámci EU.
Jednou z dalších cest je dále rozvíjet takové principy politiky vědy a výzkumu, kde se vhodně doplňují iniciativy národní s těmi přicházejícími z unijní úrovně. Bez dostatečné synergie mezi těmito dvěma úrovněmi nejen že dochází ke zbytečně vynaloženým prostředkům, ale také to má negativní dopad na kvalitu akademického prostředí. To obecně úzce souvisí s programem předsednictví podporovat inovace výzkum v těch státech, které v EU dosahují těch slabších výsledků, včetně České republiky.
Samozřejmě by ministerstvo mělo být co nejvíce nápomocno ve všech fázích čerpání těch peněz z evropských fondů, které se dotýkající výzkumu, vývoje a obecně akademické sféry. Tyto peníze by měly účelně čerpány tím způsobem, aby opravdu zlepšovaly kvalitu vědy a postavení akademických pracovníků v Česku. Zásadně důležité je další podpora jak mobilita českých akademiků směrem do zahraniční (a zahraničních týmů), tak vytváření kvalitnějšího prostředí pro přijíždějící akademické pracovníky ze zahraniční.
Jedním z problémů, se kterým se české předsednictví v řadě oblastí unijní agendy bude muset vypořádat (včetně té v oblasti vzdělávání, vědy a výzkumu), jsou rozpočtová omezení způsobená ekonomickými dopady války na Ukrajině. S tímto souvisí z té positivnější stránky to, že jak na národní, tak evropské úrovni se rozvíjejí formy pomoci postiženým členům akademické obce na Ukrajině.
doc. Mgr. Tomáš Weiss, M.A., Ph.D.
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut mezinárodních studií, Katedra evropských studií
V principu je české předsednictví v Radě EU pro akademiky zcela irelevantní. Pro nás, kteří se věnujeme evropské integraci, nabízí maximálně trošku víc příležitostí objevovat se v médiích a vysvětlovat, jak funguje Evropská unie. Ale pro ostatní disciplíny nehraje české předsednictví žádnou roli. Jde o standardní součást evropské institucionální architektury, která se běžného provozu na univerzitách nebo ve výzkumných institucích nijak nedotýká. Z dlouhodobé perspektivy bychom mohli doufat, že předsednictví pomůže českým politikům a političkám trošku lépe pochopit, jak EU funguje. Ale po zkušenosti z minulého předsednictví bych i to považoval za přehnaně idealistické.