Dánští studenti protestují proti vládním škrtům

Staronová dánská koaliční vláda pokračuje ve změnách řízení a financování vysokého školství. Potvrzuje tak pověst dánského vysokého školství jako evropské laboratoře vysokoškolské politiky, reforem a inovací. Naráží však přitom na řadu komplikací a v některých krocích i nesouhlas akademické obce. Současná dánská diskuse je v otázkách i tématech podobá diskusím v řadě dalších evropských zemí. Díky nim je možné pozorovat, jak se liší názory akademiků od pohledu politiků nebo mezinárodních institucí.

Dánský premiér Lars Løkke Rasmussen v listopadu 2016 již podruhé obměnil svůj koaliční kabinet, složený z jeho středopravicové liberální strany Venstre, Liberální aliance a Konzervativní lidové strany, aby zabránil hrozbě další vládní krize. Ministrem vysokého školství a vědy se stal oblíbený politik a dřívější ministr spravedlnosti Søren Pind. Při svém nástupu do nové funkce vymezil svou roli tak, že se chce stát „ministrem pro budoucnost“, a prohlásil, že ač se technologie vyvíjejí mimořádně rychle a mladí lidé se s tím budou muset vypořádat, vzděláváme je stále stejným způsobem, a že se v tom chce „opravdu angažovat“.

Obsáhlé vládní prohlášení uvedlo jako hlavní priority staronové vlády ve vysokém školství zaměření na kvalitu studia a na zaměstnatelnost absolventů. V prvé řadě se vláda zavázala znovu ustavit již dříve na přechodné období (2012–2014) zřízenou komisi pro kvalitu s úkolem prozkoumat délku, obsah a strukturu studijních programů, a zejména jak do nich začlenit prvky odpovídající požadavkům práce, jak zvýšit podíl absolventů odcházejících pracovat do soukromého sektoru a jak ve spolupráci vysokých škol a podniků nejlépe nastavit studium při zaměstnání.

Pokračovat má reforma modelu financování vysokých škol, aby se zvýšila jejich kvalita a zlepšil se přechod absolventů na pracovní trh. Pokračovat se má rovněž v úpravách systému podpory studentů, které započala již předchozí ministryně Ulla Tørnæsová. Část dnešních grantů (stipendií) se změní na studentské půjčky a ušetřené prostředky se v období 2019–25 převedou právě ve prospěch opatření, která povedou ke zvýšení kvality vysokého školství. Vláda posílí úlohu správních rad vysokých škol a jejich externích členů; společenský význam a dopad vysokého školství zapracuje do nové legislativy. Současně chce omezit byrokratické řízení ze strany státu (ministerstva) a zvýšit tedy autonomii vysokých škol.

Úprava systému financování (tzv. taximeter)

V květnu 2017, tedy půl roku po svém nástupu, schválil ministr Søren Pind další krok reformy financování vysokých škol, který upravuje užití systému taximeter. Ten funguje již více než 20 let a svého času byl dáván za příklad jiným zemím. Od roku 1994 se dánské vysoké školy financují především podle počtu složených zkoušek, tedy zjednodušeně řečeno podle počtu úspěšných studentů. Ministr soudí, že to ovšem jen velmi „nedostatečně podporuje kvalitu vzdělávání a přechod absolventů na pracovní trh.“

Ministerstvo proto již několik let připravovalo nový návrh, podle kterého se má 10 % celkové alokace rozpočtu přidělovat „podle výsledků a kvality“. V konkrétní podobě návrhu to znamená podle podílu těch, kteří absolvují nejpozději 3 měsíce po stanovené délce studia, a podílu těch, kteří mají zaměstnání (práci) do dvou let po absolvování. Při 20% podílu tzv. základního financování se pak podíl rozdělování rozpočtu mezi školy podle systému taximeter sníží na 70 %. Ministr se vyjádřil, že „nový systém je jednoduchý, transparentní a podporuje zaměření vysokých škol na dlouhodobé strategické priority.“ Má platit od roku 2019, a aby se jeho zavádění usnadnilo, bude ministerstvo kompenzovat část propadu rozpočtu těm vysokým školám, kterým se celkové finanční prostředky výrazněji sníží. Vládní návrh se nyní dostal do parlamentu a některé politické strany k němu již vyjádřily svůj nesouhlas.

Rovněž reakce akademické veřejnosti upozorňují na některá rizika. Tak třeba univerzita v Kodani by nedopadla dobře, protože pouze 36 % jejích bakalářů končí v řádném termínu a 61 % potřebuje rok navíc. Časopis dánských výzkumníků Forskerforum vidí za vládními návrhy „ekonomickou logiku, postrádající kvalitu a kulturu“, některé prvky modelu „povedou k užšímu vymezení oborů studia a jejich cílů; nejvíce to přitom postihne humanitní obory, jejichž uplatnění na pracovním trhu není ani vyhraněné, ani jednoznačné.“

Podle předsedy Akademikerne (Dánské konfederace profesionálních sdružení) Larse Qvistgaarda „je hlavním problémem, jak začlenit kvalitu do algoritmu pro financování, riziko tzv. Matoušova efektu, kdy nejvíc dostanou ti, kteří již mnoho mají,“ a „dlouhodobě se kvality nejlépe dosáhne stabilním a předvídatelným modelem financování.“ Jesper Rasmussen z Kodaňské školy designu a technologie zdůraznil, že systém taximeter je jednoduchý a předvídatelný a že se prakticky nikdy neuvažovalo ani o možnosti začlenit do něj kritérium kvality. „Nikdy se totiž nedosáhlo jiné shody o pojmu kvality vysokoškolského vzdělávání než té, že je vnitřně nepostižitelný, nedefinovatelný a neuchopitelný a navíc multidimenzionální. To je také důvod, proč kvalita není vhodná jako kritérium pro financování ... a nikdy proto nebude v reálném světě dobře fungovat. Předpokládám, že si to na ministerstvu uvědomili, protože z dalekosáhlé reformy financování se nakonec ve skutečnosti stala jen velmi mírná revize stávajícího systému taximeter.“

Dánská studentská unie (DSF – Danske Studerendes Fællesråd) zdůrazňuje, že vysoké školy nemají přímý vliv na mnoho proměnných, které ovlivňují míru zaměstnanosti, včetně například celostátních ekonomických trendů, regionálních rozdílů či ochoty podniků zaměstnávat čerstvé absolventy. Na základě diskusí představitelů vysokých škol v Evropě zastává podobný názor i Thomas Estermann z EUA (Evropská asociace univerzit): „Jsme opatrní, pokud jde o použití ukazatelů, které vysoké školy mohou ovlivnit jen omezeně, jako je zaměstnatelnost (míra nezaměstnanosti) absolventů, která do značné míry závisí na různých externích faktorech.“

Probíhající dánská diskuse je v těchto otázkách a tématech obdobná jako diskuse v řadě dalších evropských zemí. Také na jejím základě je tedy možné pozorovat, jak zřetelně se liší názory akademické obce od pohledu politiků nebo mezinárodních institucí, jako jsou například OECD nebo Evropská komise.

Rušení některých dřívějších změn

V současnosti, kdy v Dánsku již probíhají uzavřená jednání politických stran o vládním návrhu nového modelu financování vysokých škol, se objevují velké pochybnosti o užitečnosti dalších dvou nedávno zavedených opatření. Ty jsou ovšem kritizovány nejen vysokými školami a studentskými organizacemi, ale jsou rovněž vystaveny dlouhodobému tlaku ze strany ministerstva financí a ministerstva vysokého školství a vědy. Nový model financování učiní tato opatření nadbytečnými, a proto výsledkem politických jednání bude pravděpodobně jejich zrušení.

Je to v první řadě nepopulární opatření regulace průběhu studia, která má urychlit absolvování vysokoškolského studia tím, že penalizuje instituce za překročení standardní délky studia. Protože byla spojena i s určitým omezením finanční podpory studentů, setkala se již při schvalování s velkým odporem. Všechny větší dánské politické strany – až na sociální demokraty – ji nyní chtějí zrušit. Sociální demokraté nevidí důvod, proč ji okamžitě rušit, když dobře funguje. Již v roce 2016 se totiž průměrná doba studia zkrátila o 3,9 měsíce, přičemž cílem bylo zkrátit studium v roce 2019 o 4,3 měsíce.

Někteří politici a představitelé vysokých škol chtějí také zrušit další již zavedené opatření, tzv. „dimenzování“ vysokoškolského studia (Dimensionering af de videregående uddannelser). Propojuje v každé vysokoškolské instituci dohromady počet nově přijímaných studentů v jednotlivých oborech s počtem čerstvých absolventů, kteří získali práci (zaměstnání; ať už jako zaměstnanci, zaměstnavatelé nebo osoby samostatně výdělečně činné). Jde o opatření podobné stanovování limitů nebo tzv. caps v řadě jiných evropských zemích.

K novému modelu financování a jeho důsledkům se vyjádřila i organizace Danske Universiteter, která reprezentuje dánské univerzity. Za prvé požaduje, aby se financování podle kvality a výsledků ve výši 10 % celkové alokace realizovalo dvěma způsoby: polovina jednotně, tak jak bylo navrženo, a druhá polovina individuálně na základě jednání mezi ministerstvem a vysokou školou. Za druhé zdůrazňuje, že celkové řízení vysokého školství ze strany státu má být jednoduché a transparentní: „Jsme kritičtí k takovému modelu řízení, v jehož rámci máme být současně regulováni modelem „dimenzování“ studia, systémem financování taximeter a reformou průběhu studia.“

Kvalita studia a krácení vysokoškolského rozpočtu

Zatím posledním významným záměrem současné dánské vlády je další pokračování každoroční redukce rozpočtu na vysoké školství zhruba o 2 % až do roku 2021. Je přitom třeba připomenout, že dánské výdaje připadající na jednoho studenta z veřejných rozpočtů jsou stále ještě jedny z nejvyšších na světě; významně se na tom podílí skutečně štědrá dánská stipendijní politika. Proto také v návrhu rozpočtu na rok 2018 snížila vláda částku připadající na jednoho vysokoškolského studenta na 68 700 DKK (asi 240 tisíc Kč), což proti 75 000 DKK (asi 262 tisíc Kč) v roce 2012 činí již pouze 91,6 %. Ve výhledu rozpočtu do roku 2021 chce výdaje na studenta dále snížit až na 64 900 DKK (asi 227 tisíc Kč); během devíti let oproti roku 2012 by tedy šlo o snížení na pouhých 86,5 %.

Například rozpočet Kodaňské univerzity (Københavns Universitet) by se tak jen v období 2016-2021 snížil o 930 mil. DKK (tedy asi o 3,2 mld. Kč). Jen v roce 2018 by to znamenalo snížení o 123 mil. DKK (asi 430 mil. Kč), a to z ročního rozpočtu univerzity na vzdělávací činnost ve výši 2,1 mld. DKK (asi 7,3 mld. Kč). Jak jménem pracovníků univerzity prohlásil Thomas Vils Pedersen, všechny možnosti dalšího zefektivnění jsou však již vyčerpány a další redukce se nutně musí projevit ve snížení kvality vzdělávání.

Na podporu požadavků Kodaňské univerzity a vzhledem k tomu, že podle kolektivní smlouvy jsou platy pracovníků univerzity výsledkem kolektivního vyjednávání a jako takové jsou proto veřejně dostupné, zveřejnily studentské noviny U. Uniavisen výši pracovních příjmů 8,5 tisíce zaměstnanců univerzity za 1. čtvrtletí roku 2017. Je možné se tak například dozvědět, že rektor měl měsíčně v průměru příjem ve výši 150 tisíc DKK, prorektoři a ředitel univerzity v průměru 130 tisíc DKK, šest děkanů fakult 115 tisíc DKK, 34 vedoucích kateder 85 tisíc DKK, 483 profesorů 72 tisíc DKK, 1079 docentů 52 tisíc DKK, 1029 odborných asistentů a postdoců 41 tisíc DKK atd. Celkově se měsíční příjmy (přepočítané na celé úvazky, tzv. FTE) v tomto čtvrtletí na univerzitě pohybovaly v rozpětí od 26 do 150 tisíc DKK.

Zastřešující organizace Aliance pro vzdělávání (Uddannelsesalliancen), která sdružuje více než 40 studentských organizací, svolala do centra Kodaně i dalších univerzitních měst na 5. října 2017 protestní stávky, případně sit-in studentů pod heslem „Zvyšujte kvalitu vzdělávání, stop škrtům a nesnižujte podporu studentů.“ Podle jejího prohlášení „snižování rozpočtu již vedlo ke značnému zhoršení kvality celého vzdělávacího systému, jsme svědky řady propouštění akademických pracovníků z práce (úvazky na dobu neurčitou se mění na dočasné), rušení studijních programů, zvětšování výukových skupin a zhoršování výzkumné infrastruktury. To však je jen vrchol ledovce. Vláda pokračuje ve snižování rozpočtu a ohlásila další snižování podpory studentů. Musíme tomu zabránit, pokud ještě nějaká kvalita, za kterou lze bojovat, zůstává.“

Podle svých prohlášení se však vláda především snaží právě kvalitu vzdělávání zvyšovat. Když ministr Søren Pind oznamoval, že se v návrhu rozpočtu věnuje 10 mil. DKK (asi 35 mil. Kč) na výzkum měření kvality a změn vedoucích k lepším výsledkům, většímu úsilí studentů a větší intenzitě studia, prohlásil, že se „od prvního dne v úřadu chtěl zaměřit na zlepšení kvality vysokého školství místo na počet studentů.“ A počátkem září na konferenci o kvalitě vysokého školství řekl, že je třeba ji dostat na stejnou světovou úroveň, jakou mají například dánský nábytek nebo špičkové dánské restaurace.

Vláda tak pokračuje v úsilí reformovat dánské vysoké školství, o které se během posledních dvaceti let intenzivně snaží vlády různého politického zaměření především ustanovováním široce založených expertních komisí, jako byly například komise pro produktivitu vysokého školství (Produktivitets kommissionen), pro kvalitu a relevanci (Udvalg for kvalitet og relevans) a další. Zastoupeny v nich byly vysoké školy, profesionální asociace a studenti a byly vedeny externími experty nezávislými na vládě (informace o vývoji v předchozích letech lze nalézt například v článku Komise volá po zvýšení kvality a relevance studia).

Novou komisi pro kvalitu ustavenou letos v květnu však vede vysoký funkcionář ministerstva vysokého školství a vědy. Jsou v ní sice přímo zastoupeny univerzity i profesionální asociace, ale studenti jen nepřímo, v tzv. referenčních skupinách. To se ovšem nelíbí Saně Mohin Doostové, předsedkyni DSF a mluvčí Uddannelsesalliancen. Také proto poněkud nazlobeně zdůraznila, že je výsměchem tvrdit, že vláda investuje do vysokého školství, když mu stále snižuje rozpočet, a jakmile tomu vysoké školy přizpůsobí své aktivity, následuje nové snížení na další rok. „Není možné si představovat, že vysoké školy v budoucnu budou rozvíjet špičkový výzkum a technologické inovace a zlepšovat výuku, aniž utratí jediný haléř.“ Dokonce i podle seriózních dánských novin Politiken „snižování rozpočtu povede k problémům s kvalitou, a protože snižování není cílené, bude mít vážné důsledky pro celý sektor.“

Podle ministra však kvalita nezávisí jen na množství peněz, ale „přinejmenším stejně i na tom, na co je vydáváme a jak se umíme poučit ze zkušeností druhých. … Často slyším o příkladech, jak se kvalita zlepšila například použitím digitální technologie. … Musíme bedlivě sledovat, jak se v jednotlivých institucích vyvažuje kvalita a efektivita. A dlouhodobě samozřejmě hranice pro další racionalizaci existuje, má-li se zachovat stávající kvalita.“

Ministr Søren Pind také uvedl, že velkým úkolem nové komise pro kvalitu bude přispět k objasnění, jak má vypadat budoucí vysokoškolské vzdělávání, protože trh práce se podstatně mění a bude potřebovat lidi, kteří „budou schopni přidat svoji osobnost, lidské porozumění, empatii a tvořivost. To stroje neumí.“

Proměny evropské vysokoškolské politiky

Nejen k dánskému vývoji ve vysokém školství se z jiného, širšího hlediska vyjádřil i známý profesor Ivar Bleiklie z univerzity v Bergenu v Norsku, mezinárodní expert pro oblast reforem a řízení vysokého školství. Profesor Bleiklie byl rovněž členem předchozí dánské Komise pro kvalitu a relevanci vysokého školství (Udvalg for kvalitet og relevans i de videregående uddannelser), která v roce 2014 zveřejnila svá závažná doporučení a podnítila tím nové kolo reforem dánského vysokého školství.

Podle něj dnešní debaty ukazují, jak se vysokoškolská politika stala arénou ideologického boje mezi hlavním politickými stranami: „Pravděpodobně se postupně vzdalujeme od situace, kdy vysokoškolskou politiku připravovala státní (veřejná) správa, často v těsné spolupráci s vysokými školami, a poté ji schvalovali politici. Většinou ji charakterizoval vysoký stupeň konsensu, a řadu významných vysokoškolských reforem v evropských zemích proto mohly podporovat i vlády různých barev. V poslední době se však objevuje příliš mnoho příkladů toho, že taková stabilita a konsensus se vytrácejí, neboť z vysokého školství se stal velký a důležitý veřejný sektor, který se dostává se do centra zájmu politiků a médií.“

Začínají-li však být spory o vysokoškolskou politiku založeny na ideologických názorech politických soupeřů, značně se zvětšuje pravděpodobnost jejich náhlých proměn a turbulencí, pokud se jeden ideologický filtr nahradí jiným. Změny vysokoškolské politiky budou stále více záviset na tom, jaká bude politická konstelace, zda vláda bude založena na stabilní straně s většinou v parlamentu či většinové koalici, nebo jen na proměňujících se většinách a nestálých koalicích.

Autoři působí ve Středisku vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK.