„Světový objev v umělé jeskyni kroměřížského zámku. Je plný polodrahokamů.“ „Stovky polodrahokamů objevili odborníci v kroměřížském zámku.“ „Ametystový poklad odhalen v Kroměříži.“ „Stěny osázené polodrahokamy odhalil náhodný svit baterky.“ To je jen zlomek z novinových titulků, které na konci srpna minulého roku zaplavily česká média. Jana Zapletalová z katedry dějin umění Filozofické fakulty UP se tak na sklonku loňských prázdnin stala mediální hvězdou. K těmto zprávám však vedla dlouhá, rok a půl trvající cesta.
Psal se začátek ledna 2024, když se Janě Zapletalové ve svitu baterky zaleskla ametystová výzdoba potemnělé umělé jeskyně v přízemí kroměřížského zámku. Tyto tzv. grotty byly v druhé polovině 17. století, kdy zámek vznikal, mezi šlechtou velmi populární.
Náhoda, která se vyplatila
Objev to byl zcela nečekaný, Jana Zapletalová měla v Kroměříži úplně jiné plány. Dlouhodobě se věnuje barokním štukovým dekoracím, které zkoumala v rámci mezinárodního projektu v přízemí zámku v salách terrenách, reprezentačních sálech, jež jsou ze dvou stran lemovány umělými jeskyněmi. Historička umění asi půl roku před objevem navíc prohlásila, že se do studia rozpadajících se grott nikdy pouštět nebude.
Náhoda tomu však chtěla, že se při zkoumání štuků v salách terrenách v jeden moment nevešla na lešení, na kterém mohli z bezpečnostních důvodů pracovat jen dva lidé. Zvědavá akademička tak začala přehlížené tmavé kouty památky UNESCO procházet. Přece jen ji zlákala originální štuková výzdoba jeskyní: umělé stromy, horníci, kůň či bájný drak Pýthón.
Jednu ze dvou grott zdobí ve středu hlubokého výklenku socha boha Apollóna. Když Jana Zapletalová vystupovala temným korytem pro vodní řečiště k soše, uviděla ve světle baterky první odlesky polodrahokamů. „Pomalu mi začalo docházet, že celý výjev, který se návštěvníkovi grotty v době jejího vzniku naskytl, musel být opravdu ohromující. Představte si potemnělý prostor osvícený mihotavým světlem loučí, v jejichž světle září socha Apollóna mezi stovkami fialových krystalů ametystů. Kaskádou kolem probublává voda, která napomáhá světlo odrážet a zvýrazňuje barvu a lesk ametystů. A z tlam divokých zvířat mezi dubovými stromy a ze stěn kolem faunů tryskají prameny vody a padá vodní mlha. Celá scenérie byla vymyšlená tak, aby důmyslně oslavovala objednavatele biskupa Karla z Lichtensteinu-Castelcorna jako světelný kámen, tedy Lichtenstein, jak šíří víru a potírá hereze ve své diecézi,“ popisuje původní podobu Apollónovy grotty odbornice.
Nicméně biskup vzápětí po dokončení zemřel, časem tato opulentní výzdoba vyšla z módy a velkolepé unikátní dílo pomalu upadlo v zapomnění.
„Svým mužům“ rozumím
Vedle náhody hrál Janě Zapletalové do karet i fakt, že jí biskup Karel nebyl cizí. Mnoho let studovala jeho život a dílo, významně také přispěla do dvou monumentálních publikací o něm. Ihned tak pochopila uměleckou hodnotu a historickou důležitost na první pohled povrchního nablýskaného nálezu.
„Po prvotním úžasu a ohromení z té nečekané krásy a velkoleposti se velmi záhy zhroutilo mnoho vědeckých hypotéz. Bláhově jsem si myslela, že už tomuto velkému muži, s nímž jsem vědecky prožila mnoho let, rozumím. Ale on se mi v přítmí grotty naráz zjevil v úplně novém světle. Teprve tehdy jsem v plném rozsahu pochopila, jak tento ‚můj muž‘ přemýšlel. O sobě, o své misi na Moravě i o poselství, které chce zanechat dalším generacím. Člověk občas dostane lekci. Musí nejprve sám sobě přiznat, že věci byly jinak, najít odvahu to říct veřejně a jít dál. Tohle mám na vědě ráda,“ svěřuje se historička umění.
Přestože by se u takového objevu nabízelo určit množství či váhu drahých kamenů a stanovit jejich cenu, z pohledu dějin umění je zásadní umělecká hodnota grott, jejich význam a kontext, který ukazuje na velmi rafinované objednavatelské prostředí. Že se v útrobách dobře prozkoumané památky UNESCO nachází něco, co se svou duchovní, kulturní a koncepční hodnotou vymyká podobným počinům jinde v Evropě, je hlavním zjištěním objevu. Ten tak pomáhá lépe pochopit dějiny Moravy v době baroka a nasvěcuje známou historickou postavu z nového úhlu.
Krycí název: akce „šutry“
Jana Zapletalová ve své práci také často boří mýty o práci historiků umění. Netráví všechen čas jen v knihovnách, archivech a galeriích. Pracuje v terénu, často na lešení ve velkých výškách, v montérkách a s přilbou na hlavě. K dnešní práci historiků umění také neodmyslitelně patří spolupráce s restaurátory či materiálovými specialisty. Díky modernímu přístrojovému vybavení se tak mohou podívat doslova pod povrch či dovnitř uměleckých děl, analyzovat jejich složení a technický stav.
A právě špatný technický stav grott, nezbytné výzkumné práce a zajištění ochrany památky a bezpečnosti pro vědce i návštěvníky byly hlavním důvodem, proč bylo nutné držet objev poměrně dlouhou dobu v utajení.
O nálezu tak věděla jen hrstka zasvěcených. Druhou klíčovou osobou byla Alena Tobolková, vedoucí oddělení památkové péče Arcibiskupství olomouckého, absolventka katedry dějin umění FF UP a bývalá studentka Jany Zapletalové.
„Z objevu jsem měla obrovskou radost, ale zároveň se dá s trochou nadsázky říct, že mi paní docentka přidělala spoustu práce. Vedle mineralogické analýzy a archivního a uměleckohistorického průzkumu bylo nutné zajistit statické posudky, odvlhčování prostor či detailní 3D dokumentaci. Velkým oříškem bylo řešení zabezpečovacího systému, které by bylo estetické a citlivé zároveň. Představte si například, jak třímetrová síla zdí s bohatou dekorací komplikovala instalování kamerového systému či wifi připojení,“ vypočítává Alena Tobolková některé z prací, které bylo nezbytné realizovat v časem silně degradovaných prostorách umělých jeskyní.
Také díky tomu, že se obě ženy znaly a měly v sebe vzájemnou důvěru, se podařilo celou akci s krycím názvem „šutry“ dotáhnout do zdárného konce. Od jara loňského roku se k nim postupně přidávali další aktéři z arcibiskupství, univerzity a zámku a pod informačním embargem připravovali objev ke zveřejnění.
Objev je jen začátek
Všechna zmíněná práce, která byla dosud v Kroměříži odvedena, je však jen začátkem dlouhé cesty. „Nyní budou muset proběhnout materiálové a technologické analýzy, na jejichž základě stanovíme celkovou koncepci konzervování a restaurování. Naplánováno je konzervování kovů v Důlní grottě, aby se zpomalila jejich degradace. Dalším úkolem je stavba lešení v Apollónově grottě, aby mohli restaurátoři komfortně zkoumat štukovou výzdobu. To vše bude vyžadovat mezinárodní a mezioborovou spolupráci,“ nastiňuje další postup vedoucí památkové péče arcibiskupství.
Situaci vysokého rizika pádu částí výzdoby zároveň komplikuje časová a finanční náročnost celého projektu. Mimo vlastních zdrojů, dotačních programů a spolupráce s univerzitou tak Arcibiskupství olomoucké spustilo veřejnou sbírku, díky níž je možné na záchranu této jedinečné památky přispět. Arcibiskupství zprovoznilo také webové stránky, kde se vedle informací o sbírce návštěvníci dozví více o objevu, významu a výzdobě grott a průběhu a plánu restaurátorských prací.
Pokud se vše podaří, bude možné za několik let vidět ametystové grotty zářit v podobě, která dá návštěvníkům tušit, jak si přízemí kroměřížského zámku biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna na konci 17. století vysnil.