Stromečky, koledy, řízky. Symboly Vánoc očima vědců

Vánoce se nezadržitelně blíží a adventní nálada prostoupila také prostory Ostravské univerzity. Jak se vědci a akademici dívají na vánoční symboly? A co si dnes můžeme odnést z Dickensovy vánoční povídky?

Stromeček zdobí o Vánocích téměř každou domácnost. A není divu, je středobodem mnoha vánočních aktivit – společně jej zdobíme, ukládáme pod něj dárky, zpíváme u něj koledy… Ale nemá vánoční zvyk negativní vliv na naše přírodní prostředí?

„Budeme-li otázku posuzovat objektivně biologicky, tak musíme konstatovat, že každý lesní strom je nejvýznamnějším fixátorem oxidovaného uhlíku, o kterém víme, že eliminuje hromadění tohoto skleníkového plynu,“ uvádí Václav Krpeš z Katedry biologie a ekologie PřF OU. Přesto jsou ale zásahy do mladých lesních porostů smrku ztepilého a borovice lesní nutné – pokud by se neprořezávaly, růst přehoustlých porostů ustrne. Zanedbané porosty smrku ztepilého i borovice pak trpí nedostatkem prostoru k růstu.

„Péče o ně musí být založena na periodických zásazích, kdy selektivně odebíráme určité jedince, a tím porost prořeďujeme. Proto je nutný zákrok, při kterém jsou někteří jedinci odstraňováni, a právě ti mohou být využiti k danému vánočnímu účelu,“ vysvětluje Krpeš.

Dnešní náročná poptávka po kvalitních vánočních stromcích je ale vysoká. „Nikdo už nechce obyčejný smrk ztepilý z prořezávek, protože poté, co se dostane do tepla, začne rychle odpařovat vodu, a když ji nemá, ztrácí jehlice. Je proto nahrazován exotickými druhy, které však do našich přírodních lesů nepatří,“ popisuje Krpeš a zmiňuje například smrk pichlavý, jedli kavkazskou, jedli ojíněnou či jedli obrovskou.

Sytá barva zdravých, neopadavých jehlic, vzpřímený růst, pravidelné a husté větvení – taková kritéria mohou podle Krpeše plnit jen vybudované plantáže pro pěstování vánočních stromků. Ty se nenacházejí jen u nás, ale hodně v zahraničí, odkud vánoční stromky také dovážíme, abychom pokryli tuzemskou vysokou poptávku.

„Bez vánočního stromku by celková vánoční výzdoba byla značně ochuzena o vůni pryskyřice, krásu přírodních chlorofylových barev, od olivově zelené, světle zelené po namodrale zelenou – ojíněnou. Nemusíme mít obavy, že ničíme naše přírodní prostředí,“ ubezpečuje Krpeš.

Mnohem horší situace je podle něj spojena s hospodařením v našich lesích, kde jsou holosečným způsobem káceny obrovské plochy dospělého – stoletého lesa. „Na těchto místech pak opětovně hromadně vysazujeme čtyřleté sazenice, a ještě vykazujeme nezdary zalesnění. Zakládáme tak nové lesní porosty proto, abychom je za mnohem delší čas holosečně zase pokáceli,“ upozorňuje Krpeš.

Kapr má mezi našimi rybami několik prvenství

Pokud nejste rybář či ichtyolog, tak o kaprovi přes rok asi příliš neuslyšíte. Vše se ale mění s příchodem adventu a ustavičnými myšlenkami na štědrovečerní tabuli. Na ní totiž v mnoha domácnostech tato ryba nemůže chybět. „Kapr je intenzivně chován převážně na produkci k vánočním a velikonočním svátkům. Největší roční přírůstky vykazují dokonce naše rybniční soustavy na severu Moravy a ve Slezsku,“ popisuje Bohumír Lojkásek z Katedry biologie a ekologie PřF OU.

Přestože by se v rybnících či řekách jistě našlo více zajímavějších ryb, pyšní se kapr několika prvenstvími. „Po sumcovi se jedná o naši druhou nejtěžší a pravděpodobně i nejvyššího věku se dožívající rybu. Běžně dorůstá celkové délky přes 1 metr a hmotnosti 30 kilogramů, výjimečně může dosáhnout hmotnosti až 50 kilogramů. Nejvyšší potvrzený věk je zatím 38 let,“ říká Lojkásek s tím, že kapři, které si na Vánoce kupujeme ve váze 2-3 kilogramů a věku 3-4 let, jsou vlastně ještě mláďata.

Byli jste se někdy přes Vánoce projít v přírodě a viděli jste, jak rodinka vesele vrací zakoupeného kapra do řeky či rybníku? Tento trend začíná být u nás poměrně rozšířený, a to i přesto, že kaprovi nepřinese nic dobrého.

„Je třeba brát v úvahu, že náš vánoční kapr už víc jako měsíc neodpočíval na dně tůně nebo rybníka, tak jako volně žijící ryby. Naopak prožívá období trvalého stresu v sádkách, kde hladoví a je namačkán mezi tisící dalšími rybami. Jeho vypuštění do přírody neznamená upadnutí do stavu kýženého odpočinku, ale naopak,“ vysvětluje Lojkásek. Kapr má prožitým stresem významně sníženou imunitu, a pokud se dočká jara, již při prvním zvednutí teploty vody k 20 stupňům Celsia obvykle podlehne některé z chorob, nejčastěji jarní virémii kaprů.

Vypouštění kaprů zpět do vody nejenže ve výsledku kaprovi nepomůže, ale navíc je pro něj pouze pokračujícím utrpením. „Právě v tomto adventním čase, kdy se v nás víc než jindy probouzí pocity sounáležitosti a něhy, bychom si měli uvědomit, že i ryba, přes svůj smutný osud, si zaslouží náš soucit. A že jde o obratlovce vybaveného vysoce vyvinutým nervovým systémem vnímajícím stres i bolest,“ uzavírá Lojkásek.

Pokud máme smažené jen občas, můžeme si kapra nebo řízek dopřát

Hrachová polévka, smažený kapr či řízek a bramborový salát – stálice české tradiční štědrovečerní večeře. Již od pohledu se ovšem nejedná o příliš dietní pokrmy. Máme mít při převalování soust kapra se salátem výčitky?

„Štědrovečerní večeři ze svého odborného pohledu vnímám v porovnání s běžnými dny poněkud odlišně. Jsem totiž více shovívavá. Vánoce a v podstatě celý advent mám moc ráda. Můj názor je, že pokud občas s chutí a opravdu v dobré náladě sníme něco, co není vzorem nutričně vyváženého jídla, bude to úplně v pohodě,“ uvádí zástupce vedoucího ústavu pro nutriční terapii Lékařské fakulty OU Karin Petřeková.

Když pak opravdu pohlédneme na tradiční kombinaci štědrovečerní večeře z výživového hlediska, tak máme podle Petřekové večeři energeticky vydatnou a vzhledem k vyššímu obsahu tuku také hůře stravitelnou. Spolu s nějakým tím množstvím alkoholu pak jde o skutečně vysoký přísun energie.

Petřeková však uvádí tipy, jak štědrovečerní pokrmy připravit trochu lehčí a ve výsledku snížit jejich energetickou hodnotu. „Hrachovou polévku nemusíme zahušťovat moukou, jen použijeme při vaření více hrachu, který pak rozmixujeme a dochutíme. Hrách také na delší dobu den předem namočíme do studené vody a vaříme ve vodě nové. Uvidíte, že bude lépe stravitelný, což jistě všichni oceníme. Dále do polévky nepřidávejte opečenou housku a tuku vložte jen menší porci,“ popisuje nutriční terapeutka. Hrách se řadí mezi luštěniny, je zdrojem škrobu a vlákniny, což je z výživového hlediska výborné, ale má také poměrně hodně bílkovin.

Bramborový salát je plný zeleniny, Petřeková jej však radí připravit bez typické majonézy nebo pouze s jejím malým množstvím. Přidat je možné také hustý bílý jogurt. U smaženého kapra či masa je zase problematické právě charakteristické smažení, u kterého dochází vlivem vysoké teploty k přepalování tuku a vytváření škodlivých látek. Pokud máme ale smažený pokrm jen občas, můžeme si smaženého kapra nebo řízek o Vánocích dopřát.

„Ideálně doporučuji dát si ze všech pokrmů, včetně polévky či jiných chodů, menší porce, abychom měli sílu a energii na rozbalování dárků, a druhý sváteční den si pak zajděme na delší procházku, abychom nějaké kalorie spálili a bez výčitek si užívali sváteční pohody,“ navrhuje Petřeková.

Na otázku, zda bychom si pokrmy ze štědrovečerní večeře měli dopřát pouze o sváteční příležitosti, Petřeková odpovídá, že v tradiční úpravě nejspíše ano. „Ale pokud upravíme kapra pečením, případně v alobalu nebo na páře a bramborový salát bez majonézy, popřípadě si dáme kapra s bramborovou kaší, můžeme mít v jídelníčku zařazeno toto jídlo bez obav jednou týdně,“ uzavírá.

Zpívání koled je neodmyslitelnou součástí lidových tradic

Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši. A jaká koleda napadne jako první vás? Koleda je však široký pojem spojený nejen s písní, ale i s tradičním procesem koledování, a to v různých ročních obdobích, nikoliv pouze v čase Vánoc. Pro adventní období byly typické takzvané roráty, které lidé zpívali na ranních mších.

„U písní s vánoční tematikou může muzikolog na základě zvolené analýzy posuzovat různé aspekty přes melodiku, akordiku, určení časového období skladby až po geografické zacílení,“ říká Martin Kajzar z Katedry teorie a dějin umění FF OU. Dodává, že i hudební vědec se na vánoční písně může dívat jako na počátek období, kdy končí náročný semestr a začíná sváteční čas trávit se svojí rodinou a blízkými.

Píseň odjakživa plnila řadu významných společenských funkcí. „Ať už vzbuzovala veselí, smutek, respekt, dodávala energii při práci či svolávala k tanci. Ve chvílích adventních i svátečních je navíc elementem navozujícím slavnostní atmosféru, ale i váženost situace, kdy do chrámů a kostelů zavítají lidé, kteří zde běžně nechodí,“ popisuje Kajzar. Zpívání koled v domácím prostředí je také neodmyslitelnou součástí lidových tradic, které si předáváme po generace.

Kromě koled dnes v rádiích slyšíme velkou spoustu vánočních písní. Jak si stojí v porovnání s klasickými lidovými koledami?  „Umění není vždy měřitelné jako v případě jiných disciplín, přesto umí být jedním z kritérií například čas. Můj čistě subjektivní pohled na věc je takový, že je zkrátka „trendy“ v současnosti točit vánoční písně, avšak jejich úroveň je velmi různorodá a často se z nich vytrácí primární poslání. Přesto si své posluchače jistě najdou,“ zamýšlí se Kajzar. Přidanou hodnotu podle něj může charakterizovat také prvek „zlidovění“, který spatřujeme u písní Karla Gotta nebo Jiřího Suchého.

„Pro mne osobně umí být vrcholem vánoční estetiky Bachovo Vánoční oratorium (BWV 248) stejně jako třeba islandské koledy, písně Franka Sinatry nebo když Gorole zadují Świynty Szczepón po kolyndzie rod chodził,“ prozradil Kajzar.

Dickens nám ukazuje, že podstata Vánoc netkví ve věcech

Koledy nenajdeme jen ve zpěvnících, jednu proslulou vánoční „koledu“ objevíme také v díle britského autora Charlese Dickense. Z jeho pera pochází mnohokrát zadaptovaná povídka Vánoční koleda pojednávající o lakomém Ebenezeru Scroogeovi a jeho proměně poté, co se setkal se třemi vánočními duchy. „Tato povídka motivuje ke štědrosti a soucitu, které si s Vánocemi spojujeme. Velmi živě ukazuje, že když člověka opustí tyto vlastnosti, opustí ho i lidé kolem a zůstane sám se svým majetkem,“ uvádí Petr Kopecký z Katedry anglistiky a amerikanistiky FF OU.

Dickensova povídka vznikla v době, kdy chudoba sužovala miliony Britů, kterým se nedostávalo pomoci ani pochopení. „Tržní ekonomika bez sociálních ohledů a volební právo pouze pro majetné muže tehdy daly vzniknout největšímu lidovému hnutí v dějinách země – chartismu. Stejně jako dnes bylo ve společnosti hodně napětí, vytrácela se pospolitost a soudržnost. Sociálně slabí propadali beznaději a jejich problémy se přehlížely. To se v jiné podobě děje i dnes a tady,“ vysvětluje Kopecký a dodává, že budeme-li to ignorovat, koledujeme si o problém.

Podle Kopeckého nám Dickens ve své povídce také ukazuje, že podstata Vánoc netkví ve věcech, včetně množství dárků pod stromečkem, ale spíše v prožití pocitu sounáležitosti, vystoupení z každodenního shonu a zklidnění.

Solidarita a pomáhání by neměly patřit jen k Vánocům

Přestože se to v dnešní, reklamou zahlcené a uspěchané, době, leckomu nemusí zdát, advent by měl být spojen se zastavením shonu myšlenek, s rozjímáním, čekáním a také s dobročinností. „Ono adventní čekání trvá čtyři týdny, a to je dost dlouhá doba. Právě v tomto období uklidnění máme větší možnost přemýšlet a klást si otázky – můžu někomu pomoci? Mají se lidé kolem mě, tak jako já? Nemůžu udělat něco pro ostatní?“ zamýšlí se proděkanka Fakulty sociálních studií OU Marie Špiláčková. A upozorňuje, že nejde jen o materiální dary, které jsou často „viditelnější“.

„Pomoci dobrým slovem, pohlazením nebo oceněním druhého jako člověka může být obrovským darem. Vyplývá to zejména z křesťanských tradic, proto i sbírky patří neodmyslitelně k adventu a k Vánocům,“ vysvětluje Špiláčková s tím, že by každý sám za sebe měl najít aspoň maličkost, kterou udělá radost jinému či kterou pomůže.

Přesto by ale solidarita a pomáhání neměly patřit jen k Vánocům. Měly by se stát součástí života každého z nás. A naštěstí se tak tomu podle Špiláčkové i děje. „Podívejme na sbírky například k různým přírodním katastrofám, naposledy tornádo na jižní Moravě,“ vzpomíná Špiláčková.

Na podobu čertů měli nejspíš vliv církevní kazatelé

Stavil se u vás začátkem prosince Mikuláš? Tak to jej jistě doprovázel kromě anděla také čert. „Ten je asi jedinou „známou“ vyloženě démonickou postavou, která se pojí s obdobím adventu,“ říká Andrea Balharová z Katedry českého jazyka a literatury s didaktikou PdF OU, která se právě démonickým bytostem věnuje.

Postava čerta má základy pravděpodobně v křesťanství, kde se stal symbolem věčného opovržení. Jelikož v minulosti venkovský lid neuměl psát ani číst, vliv na vytváření představ, nejen o čertech, měli kazatelé. „Ti volili nejrůznější přesvědčovací prostředky. Je zachováno mnoho dokladů o tom, jak mimořádně sugestivní metody často používali během svých výkladů. Z dobových svědectví je zachováno, že pro dosažení úspěchu často využívali různé psychologické metody v kombinaci s konkrétními předměty. Například pro vzbuzení hrůzy používali řetěz, který vyvolával příznačný zvuk,“ popisuje ve své diplomové práci absolventka Ostravské univerzity Anna Šímová proces geneze a vizualizace této pekelné postavy.