Peníze pro doktorandy: vážně je 11 tisíc motivujících?

Zhruba v polovině doktorátu jsem poprvé zaznamenal aktivitu České asociace doktorandek a doktorandů, která začala postupně upozorňovat na problémové aspekty vědecké výchovy v České republice. Přestože se mi díky podpoře rodiny, skvělé vstřícnosti a značné obětavosti školitelky a mnoha dalším okolnostem vědeckého světa vcelku dařilo plnit jednotlivé dílčí povinnosti, jako doktorand s počátečním garantovaným příjmem 6000 Kč (navíc v pozici samoplátce zdravotního pojištění) jsem si uvědomoval, že můj status není úplně optimální.

K dobré náladě mi nepřidávaly ani prvotní reakce okolí mimo školu, které někdy o tristním stavu doktorátů v České republice ani netušilo, jindy považovalo nynější stav za dostačující. Nově vzniklou debatu jsem tedy začal sledovat. Ačkoliv byla debata leckdy velmi emotivní a útočná, šlo o debatu o stavu nejvyššího stupně českého vysokoškolského vzdělání, respektive o stavu systému vědy, výzkumu a inovací ČR.

Doktoráty sice existují v Česku hlavně v prostředí vysokých škol, avšak doktorandi coby nejnižší vědečtí pracovníci si v průběhu doktorátů osvojují metody systému vědy, výzkumu a inovací a nadto vnáší do tohoto systému nové myšlenky. Debatu jsem považoval za důležitou, a tak jsem se do ní v průběhu druhé poloviny svého doktorátu začal po boku asociace v omezené míře i aktivně zapojovat. To mi přineslo jednak úlevu, neboť jsem zjistil, že problematické aspekty doktorátu pociťují na vlastní kůži i ostatní lidé kolem mě a dále mi to umožnilo hlubší vhled do systému doktorátů. Své postřehy člením podle tří faktorů, které značně ovlivňují reálnou délku doktorátu a jeho úspěšnost.

Státní podpora vědecké přípravy

Nejdůležitějším faktorem pro úspěšné dokončování vědecké přípravy ve standardním termínu je výše státní podpory. Těsně poté, co jsem disertační práci obhájil, se státní příspěvek na doktoranda konečně zvýšil alespoň na 11 250 Kč. Do té doby dosahoval, zřejmě i více než jedno desetiletí, pouhých 7 500 Kč. V okamžiku, kdy jsem během prvního ročníku na doktorátu přesáhl hranici 26 let a stal se samoplátcem zdravotního pojištění, stačil můj počáteční příjem sotva na zaplacení nájemného. S počátkem roku 2018, kdy se státní příspěvek zvýšil, se tyto velmi nedůstojné podmínky sice o něco zlepšily, avšak nejistota ohledně dalšího přístupu státu k výchově budoucích vědců přetrvává.

Alespoň v médiích se mi nepodařilo zaznamenat to, zdali při navyšování státního příspěvku na doktoranda představili zástupci MŠMT dlouhodobější koncepci financování vysokých škol, respektive systému vědy, výzkumu a inovací s důrazem na podmínky doktorátů. V okamžiku, kdy se ekonomika přehřívá, míra nezaměstnanosti se pohybuje na 3,5 %, mzdový medián přesáhl 27 000 Kč a meziroční růst cen nemovitostí se pohybuje nad 5 %, je otázka, zdali aktuální efekt zvýšení státního příspěvku na doktoranda brzy nevyprchá.

Navíc v souvislosti s doktoráty a jejich (ne)atraktivitou nesmíme zapomínat, že jednotlivé programy jsou akreditovány v institucích, které se ve většině případů nacházejí v alespoň krajských městech. Najít v krajských městech specializované zaměstnání, které bude absolventa VŠ naplňovat a které mu navíc umožní se během několika let po převzetí diplomu alespoň přiblížit se mzdovému mediánu, není pro většinu vysokoškoláků nedosažitelný cíl, včetně těch humanitně a sociálně vědně vzdělaných. Nadto prakticky ve všech anotacích charakterizujících doktorské programy jsou formulace, podle kterých jsou tyto programy určeny pro „nejlepší absolventy VŠ“ a jejich cílem je „vychovat odborníky“ v dané oblasti. Skutečně je částka 11 250 Kč, která se zejména v humanitních a sociálně vědních oborech stává dlouhodobě jediným spolehlivým příjmem, pro tyto jednotlivce motivující?

Podpora školící instituce

Druhým důležitý faktorem, který ovlivňuje úspěšné dokončení doktorátu ve standardní době studia, je podpora školící instituce. Počet doktorandů dokončujících doktorát ve standardní době je jedním z důležitých ukazatelů kvality doktorských programů. Za tímto účelem by školící instituce měly doktorandům a jejich školitelům poskytnout dostatečný prostor pro jeho realizaci. Ve školící instituci by měl být jasný konsenzus nad tím, že příprava vedoucí k získání vědeckého titulu spočívá v tom, že si doktorand osvojuje odbornou (vědeckou) činnost a že školitel je jeho nezbytným průvodcem.

Školící instituce by tomu měla uzpůsobit podmínky, které ovlivňují reálnou náplň činnosti doktoranda a školitele v rámci doktorátu. Doktorand a jeho školitel by společně měli věnovat drtivou většinu svého času právě výzkumu. Školící instituce by měla doktorandovi a jeho školiteli v rámci svého vnitřního autonomního systému řízení a rozhodování poskytnout maximální čas, prostor a hlavně maximální finanční ohodnocení vedoucí k realizaci kvalitního výzkumu. Ve školící instituci by měl existovat konsenzus nad tím, že podstatnou částí pracovní náplně doktoranda je osvojení vědeckých metod a podstatnou částí pracovní náplně školitele je právě školení doktoranda. To spočívá hlavně ve čtení, připomínkování a revizi doktorandových vědeckých výstupů. Opačná situace, kdy doktorand tráví většinu svého času výukou a zajišťováním administrativní činnosti pro instituci a školitel kvůli svému nízkému finančnímu ohodnocení působí na několika institucích současně, postrádá pro udělování Ph.D. coby vědeckého titulu smysl.

Doktorand

Třetím důležitým faktorem je samozřejmě samotný doktorand a jeho přístup. Ještě před vstupem na doktorát by měl uchazeč pečlivě zvážit, do jaké instituce a k jakému školiteli se na příští tři až čtyři roky zapíše. Vedle lokalizace instituce a osobních sympatií potenciálního školitele, které jsou samozřejmě důležité pro úspěšné dokončení a také pro příjemné vzpomínky na doktorát, by měl doktorand zohlednit také institucionální zázemí a publikační aktivitu potenciálního školitele. V případě institucionálního zázemí je namístě sledovat, zdali instituce má řádně akreditovaný doktorský program pro následující tři až čtyři roky.

V případě budoucího školitele je dobré si všímat jeho publikační aktivity. Uchazeč by měl věnovat pozornost také tomu, jestli školitel doktorandy do své publikační aktivity zapojuje. Alespoň v počátečních fázích doktorátu je zapojování doktoranda do publikační aktivity školitele či alespoň velmi intenzivní konzultace se školitelem klíčová k jeho hladkému průběhu, respektive k úspěšnému dokončení doktorátu ve standardní době. Vodítkem pro uchazečovo rozhodování by mohl být také počet úspěšných doktorandů potenciálního školitele.

Před vstupem na doktorát by si měl být potenciální uchazeč vědomý také toho, že doktorát je charakterem a objemem své náplně zaměstnáním na plný úvazek. Leč to zmiňovanou aktuální výší státního příspěvku příliš nevypadá.

Po vstupu na doktorát by doktorand neměl rozptylovat svou pozornost, kterou by měl maximálně směrovat na úspěšné dokončení doktorátu. To spočívá v dlouhodobém a systematickém plnění povinností předepsaných plánem, který obvykle doktorand uzavře ve spolupráci se svým školitelem krátce po přijetí do doktorského programu.

Tato a další vodítka pro uchazeče o pozice doktorandů budou brzy dostupné v manuálu pro uchazeče, který Česká asociace doktorandek a doktorandů právě dokončuje.