V Česku vzniká nový typ doktorského studia, který má být velmi úzce propojený s praxí. Místo teorie na školách či simulace v laboratořích by doktorandi a doktorandky mohli významnou část studia strávit řešením problémů přímo v aplikační sféře, například ve výrobním závodě či inovačním centru. Firmy by se zároveň měly na financování doktorského studia spolupodílet. Ministerstvo školství si od průmyslových doktorátů slibuje, že budou studující lépe připraveni na praxi a také, že se sníží počet těch, kteří doktorát nedokončí třeba z finančních důvodů.
Vysoké školy v Česku už roky řeší otázku, jak se víc propojit s praxí. Například, jak své studující už během studia zapojit do reálných úkolů ve firmách a jak svým absolventům a absolventkám zajistit plynulý přechod do zaměstnání.
A stát nyní vysokým školám vychází vstříc. Formuje nový typ doktorského studia, který bude už ze své podstaty zaměřený na praktické uplatnění.
Novinkou by mělo být například to, že vedle svých vedoucích na univerzitě budou doktorandi spolupracovat se specialisty ve firmě.
„Dojde tak k důležitému transferu znalostí mezi univerzitami a komerčními subjekty. Doktorandovi se díky průmyslovému doktorátu rozšíří obzory zejména v aplikační sféře,“ říká ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová.
Dalším zásadním rozdílem je financování. „Zatímco na vysoké škole se doktorand podporuje z veřejných peněz formou stipendia, případně prostředky z projektů výzkumných skupin, díky průmyslovému doktorátu může být studium zčásti financované i ze soukromých peněz spolupracující firmy,“ vysvětluje Langšádlová. Konkrétní podmínky financování by si firmy, školy a studující dohodli sami.
„Vysoké školy mají vysokou míru autonomie, není tak rolí státu určovat podobu spolupráce. V současnosti některé firmy v Česku již poskytují doktorandské programy připomínající průmyslové doktoráty a podílejí se tak na financování samostatných studentů, typicky formou DPČ. Podporují také daný výzkum studujícího ať už finančně, materiálně, či formou přímé spolupráce na podnikovém výzkumu na jejich pracovišti,“ podotýká Langšádlová.
Jak zmírnit šedesátiprocentní neúspěšnost
V únoru zasedla v sídle vlády ve Strakově akademii v Praze pracovní skupina, jejímž tématem byly právě průmyslové doktoráty. Kromě Langšádlové se jednání zúčastnil náměstek ministra školství Jaroslav Miller, dále představitelé technických univerzit, studenti a zástupci firem se špičkovými vědecko-výzkumnými centry.
„Budoucnost České republiky spočívá ve vysoké přidané hodnotě, kterou mohou přinést jen vysoce kompetentní lidé. Průmyslové doktoráty jsou jednou z cest, jak je podpořit,“ řekl náměstek ministra školství Jaroslav Miller.
Ministryně Langšádlová dodala, že zavedení průmyslových doktorátů bude přínosné pro všechny aktéry. „Studující budou mít příležitost spolupracovat s významnými firmami, školám tento nový model přinese finanční prostředky na zlepšení práce se studenty a firmy navážou bližší spolupráci s univerzitami. Toto vše je dobrým předpokladem pro posílení transferu, tedy většího zhodnocování výsledků vědy pro naši ekonomiku,“ soudí ministryně.
Průmyslové doktoráty by také měly snížit míru neúspěšnosti doktorského studia, která je v Česku velmi vysoká. Zhruba šedesát procent doktorandů a doktorandek totiž své studium nikdy nedokončí. V koncepci průmyslových nebo také profesních doktorátů, jak se jim říká, se počítá s tím, že hlavním zájmem spolupracující firmy by měla být snaha vychovat odborníka, který se po konci svého studia stane kmenovým zaměstnancem daného podniku. Tím by se měl podle slov ministryně vyvinout tlak na studujícího, který jej motivuje k efektivní práci, a tím pádem k dokončení studia v řádném termínu.
Pokud však studující nakonec bude chtít pokračovat spíše ve své vědecké kariéře, bude mít větší pochopení a know-how pro spolupráci se soukromou sférou.
Náměstek Miller doplňuje, že v současné době je v České republice na 24 tisíc doktorandů a doktorandek, ovšem jen část z nich dostuduje v řádném termínu a pouze zlomek najde uplatnění ve vědě. „Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že průmyslové doktoráty jsou ve vyšším počtu případů dokončovány v řádném termínu a uplatnění ve vědě je prakticky zajištěno již v samotném průběhu studia,“ připomíná Miller.
Průmyslové doktoráty i pro humanitní obory
Zavedení průmyslových doktorátů se nabízí v technických a IT doktorských programech, ale nemusí to být podmínkou. Podle Langšádlové je možné je uplatnit v jakémkoliv studijním oboru. Podstatné je pouze nalézt vhodného komerčního partnera.
„Bojujeme s paradigmatem, že průmyslové doktoráty nelze zavést do humanitních oborů, to ale není pravda. Jednou z možných oblastí zájmu v humanitních oborech může být například tvorba strategických dokumentů pro veřejnou správu,“ dává příklad Langšádlová.
Dodává, že průmyslové doktoráty běžně fungují například v Německu, kde je typické, že studující platí jen firma, ve které jsou vedení jako zaměstnanci a provádí pro ni výzkum. Na univerzitě mají pak přidělené vyučující, kteří na průběh výzkumu dohlíží.
Průmyslové doktoráty ale fungují i v mnoha dalších vyspělých státech, například ve Francii nebo v Rakousku. Model průmyslových doktorátů dokonce podporuje také největší evropský výzkumný program Horizon Europe.
MŠMT: legislativa tomu nebrání
Zda a kdy se průmyslové doktoráty v Česku zavedou, nyní není jasné. Současná legislativa však konceptu nijak nebrání. Jak již dříve uvedl náměstek Miller, ani Národní akreditační úřad nevidí v účasti firem na doktorandských studijních programech zásadní překážky.
„Je však nezbytné, aby probíhala dobře nastavená komunikace mezi firmou a univerzitou a aby obě strany byly schopné najít funkční model spolupráce. V současnosti je zásadní rozšířit povědomí o možnostech průmyslových doktorátů, jak mezi vysoké školy, tak mezi firmy, a objasnit přínosy tohoto typu studia pro všechny zúčastněné,“ připomíná Langšádlová.
Momentálně je v meziresortním připomínkovém řízení vysokoškolský zákon, jehož je Langšádlová gestorkou a jedná s MŠMT o zařazení připomínky týkající se ukončení doktorandského studia. V praxi by tato změna znamenala výrazný posun směrem k transferu poznatků z průběhu celého studia do praxe.
„Změna mění způsob ukončení studia ve prospěch aplikace výsledků splňujících podmínky novosti, kreativity, systematičnosti a opakovatelnosti. O dalších krocích jednáme se zástupci MŠMT tak, abychom byli schopni jak univerzitám, tak firmám předat informace o této možnosti studia,“ ujišťuje Langšádlová.
Mělo by se myslet i na neprůmyslové doktorandy a doktorandky
Česká asociace doktorandek a doktorandů (ČAD) zastává názor, že plán průmyslových doktorátů v českém provedení s sebou přináší pozitiva ohledně dalšího směřování absolventů a absolventek.
Podle předsedkyně ČAD Šárky Lojdové bude vyhovovat těm, kdo se orientují primárně prakticky. Vyvstávají však podle ní důležité otázky, na něž je třeba nalézt odpověď. „Nejčastěji zaznívají obavy týkající se duševního vlastnictví a patentů, ale jsou tady i otázky další vztahující se k akademické práci, publikační činnosti a parametrům disertační práce. U zahraničního modelu profesního doktorátu se podmínky od toho akademického liší: neklade se takový důraz na publikace, ale spíše na navrhování a aplikaci praktických řešení. Má-li se absolvent vydat cestou výzkumu v průmyslu, případně jít do státní správy či neziskového sektoru, je ke zvážení, jaký objem publikací po něm požadovat,“ zamýšlí se Lojdová.
Na otázku, jestli průmyslové doktoráty skutečně zmírní šedesátiprocentní neúspěšnost doktorských studií, Lojdová nemá jednoznačnou odpověď. Dokončení doktorátu v termínu se totiž podle ní odvíjí od zázemí, kterého se doktorandům dostává. Skutečnost, že mají lidé, kteří dělají výzkum v soukromém sektoru, pracovní smlouvy, k tomuto přispívá – mají nejen důstojnější příjem, ale také jistoty vyplývající z pracovněprávního vztahu.
„Nemělo by to ale vést k tomu, že se veškerá zodpovědnost přenese na průmysl, respektive že se podmínky doktorského studia v Česku zlepší pouze těm, jejichž výzkum bude spolufinancovat soukromý sektor. Myslet by se mělo i na ty, kdo se věnují tématům, která nejsou pro průmysl tak atraktivní,“ apeluje Lojdová.
Firmy průmyslové doktoráty vítají
Jednou z firem, která se o zavedení průmyslových doktorátů v Česku živě zajímá a účastní se debat na toto téma, je průmyslový gigant Siemens. Vladimír Kulla, ředitel Siemens Advanta pro Evropu a Českou republiku, zasedl také u únorového kulatého stolu na Úřadu vlády. Siemens Advanta je součást Siemensu, která má na starosti výzkum a vývoj.
Kulla si myslí, že řada firem včetně Siemensu má v České republice vývojová a kompetenční centra, která se logicky pro průmyslové doktoráty nabízejí. „Přesto jsme stále na začátku cesty. Doufám, že povede správným směrem. Pro úspěšné fungování této formy postgraduálního vzdělávání je důležité, aby byla přínosná pro všechny zúčastněné – firmy, akademická pracoviště i doktorandy,“ míní Kulla. Doktorandy by prý v Siemensu přivítali rádi, ale současný zákon o vysokých školách pojem průmyslové doktoráty vůbec nezná. Pro efektivnější provázání průmyslu a univerzit by bylo podle Kully nutné některé věci nejdřív legislativně upravit, například pracovní právo, obchodní právo, právo ochrany duševního vlastnictví a podobně.
„Pokud by pravidla pro průmyslové doktoráty vyhovovala našim právním požadavkům a firemním procesům, jistě by se v Siemensu našel dostatek témat, která by pro všechny zúčastněné byla zajímavá a přínosná,“ ujišťuje Kulla.
Pozitivně se k nápadu průmyslových doktorátů staví i energetická Veolia. Podle Ondřeje Beneše, technického a obchodního ředitele divize Voda.cz ve Veolii, jsou průmyslové doktoráty cesta správným směrem. „Osobně se účastním Vědecké rady Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha a téma zlepšení podmínek a zvýšení zájmu o doktorskou činnost často diskutujeme. Průmyslový doktorát by toto studium určitě zatraktivnil,“ je přesvědčen Beneš. Dodává, že myšlenka přímého zapojení průmyslového doktoranda či doktorandky je z pohledu Veolie velmi zajímavá a mohla by mimo jiné omezit množství času, které aktuálně doktorand tráví na vysoké škole například výukou.
„Tento efekt může ale být zase negativní pro samotné vysoké školy, takže je třeba ho důkladně zvážit. Co se týče zázemí, jsme již dlouhodobě zvyklí na činnost vysokoškoláků, ať v podobě krátkodobých, či dlouhodobých stáží. Máme flexibilní pracovní místa, výpočetní techniku a můžeme také poskytnout praktické zkušenosti s provozem,“ slibuje Beneš.
Podobně i Škoda Auto průmyslové doktoráty velmi podporuje. Jak sdělila mluvčí Martina Špittová, mladoboleslavská automobilka vítá doktorandy, kteří mají zájem o praxi v průmyslu. Určitý typ průmyslových doktorátů už nyní v závodu realizují. V současnosti mají v škodováckém doktorandském programu 32 doktorských studujících z univerzit z celé České republiky, v jednom případě jde o studenta z Košic. Spolupráce s nimi má formu DPČ, dohody o pracovní činnosti.
„Doktorandi u nás využívají poloviční úvazek, což je maximum, které mohou odpracovat. Spolupráce je flexibilní, je možné v měsíci odpracovat i méně, a to především s ohledem na jejich povinnosti na univerzitě,“ vysvětluje Špittová. Podmínkou pro navázání spolupráce se škodovkou je psaní disertační práce na téma prospěšné pro Škoda Auto. Vedoucí disertační práce je vždy zástupce z univerzity, Škoda Auto ale nabízí doktorandům mentora, který je jim průběžně k dispozici. „Nejvíce doktorandů máme v oblasti technického vývoje. V oblasti výroby máme také velký počet doktorandů, zde jde především o témata zabývající se optickým měřením, 3D tiskem, bezpečností baterií nebo obráběním,“ dodává Špittová.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.