Stát univerzity málo využívá a je to škoda, říká nový předseda ČKR Bareš

Novým předsedou České konference rektorů byl zvolen rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. Funkční období mu začíná začátkem srpna, je na dva roky, tedy do 31. 7. 2023. Jaké má s organizací plány a na co by se měly české vysoké školy zaměřit, nastiňuje v exkluzivním rozhovoru pro Universitas.

Ve funkci Martin Bareš střídá Petra Skleničku, rektora České zemědělské univerzity v Praze. „Budu mimo jiné usilovat o větší zapojení vysokých škol do celospolečenského života. S tím souvisí i silnější implementace výsledků a závěrů jednotlivých výzkumů do společnosti,“ říká nový předseda České konference rektorů (ČKR), tedy organizace, která vystupuje jako reprezentant vysokých škol na klíčových jednáních, například při vyjednávání o rozpočtu vysokých škol a podobně. 

Co pro vás zvolení do čela ČKR znamená?
Zvolení do čela České konference rektorů pro mě představuje další výzvu, neboť nastupující předseda ČKR se bude podílet na řadě strategických rozhodnutí v mnoha oblastech, která jdou daleko za hranice jedné univerzity: dopady koronavirové krize na veřejné rozpočty, prioritizace výzkumných témat diskutovaných na evropské úrovni, nové hodnocení vědy a výzkumu dle M17+, internacionalizace. A to vše orámováno narůstající demografickou křivkou 18–-19letých, kteří budou vstupovat do terciárního vzdělávání a budou se ptát, zda a jak jim náš stát umožní se vzdělávat. Jsou to náročná témata, neexistují jednoduchá řešení, ale je to výzva a velmi se na ni těším. Věřím, že podobně jako se nám daří dosahovat konsenzu na půdě Masarykovy univerzity, dokážeme jej nalézat nejen uvnitř ČKR, ale mezi všemi důležitými aktéry.

Dále bych chtěl říct, že předseda ČKR rovněž reprezentuje celou organizaci v zahraničí a v souvislosti s probíhající evropskou debatou o roli univerzit v době pandemie a době „postcovidové“ bude také vstupovat do těchto diskusí. Rád bych zde navázal na spolupráci mezi EUA (European University Association) a Evropskou komisí, kde jsem se v rámci jedné z pracovních skupin podílel na strategii mezinárodní spolupráce ve výzkumu. Je nutné si neustále připomínat, že české univerzitní prostředí není odtrženo od mezinárodního a vývoj v EU je naprosto zásadní z hlediska financování výzkumu, vzdělávání, hledání nových forem mobilit apod. 

Ve svém vystoupení po zvolení předsedou ČKR jste uvedl, že by české vysoké školy měly usilovat o větší zapojení do celospolečenského života. Co pro to z pozice předsedy ČKR můžete udělat?
České vysoké školy se dlouhodobě zapojují do celospolečenského života, aniž si to společnost výrazněji uvědomuje. Univerzity se každodenně podílejí na vzdělávání statisíců mladých lidí, kteří si v rámci svého studia formují své postoje, názory, zvyšují svůj rozhled a svou kvalifikaci, připravují se na řadu odborností a kvalitní vykonávání svých budoucích profesí. Univerzity svým výzkumem dále přispívají ke zlepšení každodenního života. První a druhá role univerzit se ve světle koronakrize (a nejen zde) promítá do společnosti: do jejího technologického rozvoje a porozumění tomuto rozvoji, otázek klimatické změny, hledání východisek z krize důvěry ve veřejné instituce apod. Univerzity disponují nejlepší intelektuální kapacitou v tom smyslu, abychom z existujících hrozeb a rizik dokázali udělat výhodu – ať už prostřednictvím výzkumu, nebo vzdělávání. Myslím, že stát v tomto směru univerzity málo využívá a je to k jeho škodě. Politická reprezentace jako celek si tyto souvislosti zjevně naplno neuvědomuje, což se nejlépe ukazuje, když se podíváme, kolik procent HDP v naší zemi vydáváme na výzkum a vysokoškolské vzdělávání. Přitom na to, jak jsme malá země, máme špičkový výzkum v řadě oblastí a často jsme paradoxně více zajímaví pro zahraniční partnery a instituce než pro naši veřejnou správu. 

A pokud jde o tzv. třetí roli univerzit, myslím, že v poslední době není viditelnějšího příkladu, než je jejich zapojení do řešení koronavirové krize: od dobrovolnické pomoci, poskytnutí výzkumných infrastruktur pro testování přes odpovědné a velmi flexibilní chování od samotného počátku epidemie, často navzdory nepříliš „čitelným“ protiepidemickým vládním opatřením. Koronavirová epidemie ukázala významnou občanskou solidaritu a prohloubila ji; v těchto dnech např. pomáhají desítky dobrovolníků nejen z Masarykovy univerzity v oblastech jižní Moravy zasažených tornádem.

Samotná ČKR by se podle vašich slov měla stát autonomní sebevědomou platformou, která aktivně vstupuje do celospolečenské debaty. Jak toho lze dosáhnout?
ČKR by měla více přispívat k utváření prostředí spolupráce a důvěry mezi klíčovými partnery a jednat sebevědomě se všemi relevantními státními a veřejnými úřady a autoritami (MŠMT, MF, Úřad vlády ČR a další). Dále je podle mě zapotřebí posílit roli ČKR při tvorbě vzdělávacích a výzkumných politik, více se angažovat např. v Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) nebo při tvorbě strategií grantových agentur. Měli bychom umět předkládat důležitá témata, která by jinak zůstala bez větší pozornosti politické reprezentace, protože se třeba v danou chvíli nejeví jako politicky zajímavá či atraktivní. Ale vzdělávání, kvalitní výzkum, společenská zodpovědnost – to vše jsou témata nejen pro ČKR, ale pro celou naši zemi, která užívá slogan: „The Country for the Future“. Zemí budoucnosti se ale nestaneme tím, že upřednostníme aplikovaný výzkum před základním výzkumem; je zapotřebí vést seriózní diskusi a vyvážit strategii kvalitního, mezinárodně kompetitivního výzkumu. Občas v médiích čteme o naší zemi jako o „montovně“; s jistou nadsázkou bych řekl, že se nesmíme stát „akademickou montovnou“.

Role předsedy ČKR se ujímáte od srpna, bude to pro fungování platformy znamenat nějakou zásadní změnu?
Předsednictvo ČKR je složeno z předsedy a pěti místopředsedů. Volby dopadly tak, že personální obměna je padesátiprocentní. Ze stávajícího předsednictva zůstávají Jiří Málek (Univerzita Pardubice), Jitka Němcová (Vysoká škola zdravotnická Praha) a Jindřich Vybíral (Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze). Kromě mě budou novými členy vedení Vladimír Sedlařík (Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně) a Pavel Tuleja (Slezská univerzita v Opavě). Lze tedy očekávat kombinaci kontinuity a nových námětů; s některými jsem vystoupil v rámci představení svých předvolebních programových priorit. Rozhodně chci využít zkušeností svých kolegyň a kolegů v ČKR; na tomto místě bych chtěl velmi poděkovat za práci končícímu předsednictvu ČKR v čele s Petrem Skleničkou, jehož mandát předsedy byl zásadně ovlivněn koronavirovou krizí. Rád bych věřil, že nejtěžší fázi pandemie již máme za sebou a budeme se moci potkávat osobně, což je pro hlubší strategické diskuse velmi důležité. ČKR chápu jako aktivně komunikující těleso, jak směrem dovnitř, tak ven, přičemž musí jít o komunikaci srozumitelnou, konstruktivní, rychlou a apolitickou. Apolitickou ve smyslu stranické politiky, nikoliv ve smyslu společné péče o věci veřejné a kvalitu veřejného prostoru. 

Jak změnu pocítí běžní akademici a akademičky na vysokých školách, které ČKR sdružuje?
ČKR nemá pravomoc vstupovat do řízení jednotlivých autonomních univerzit a vysokých škol. Chci hledat shodu ohledně zásadních otázek českého vysokého školství, které se týkají financování, legislativy a personální politiky. Jako předseda budu vstupovat do diskusí s Národním akreditačním úřadem, který by měl reflektovat dynamický vývoj na vysokých školách nejen v důsledku koronavirové situace, ale třeba také rozsahu autonomie v rámci institucionální akreditace atp. 

Pocítí obměnu vedení také samotní studenti a studentky?
Chci více spolupracovat s Radou vysokých škol, včetně její studentské komory. Rád bych se více podílel na celostátní strategii doktorského studia, což je jeden ze zásadních bodů strategického záměru ministerstva školství; rovněž zde chci nabídnout své osobní zahraniční zkušenosti. Budu podporovat rozvoj univerzitního sportu, sdílení kulturních akcí a např. zkušeností Masarykovy univerzity v oblasti udržitelného rozvoje, kterou jsme zahrnuli do našeho vlastního strategického záměru. A samozřejmě pokud se podaří – a to se musí podařit, je-li náš stát předvídavý a moudrý – zohlednit počty přijímaných studentů na vysoké školy v souvislosti s vývojem demografické křivky, pak to pocítí nejen studenti, ale také jejich rodiče a celá společnost. 

Do funkce nastoupíte v situaci, kdy bylo české vysoké školství postiženo omezeními v důsledku pandemie covid-19 jako jedno z nejdéle uzavřených v Evropě. Jaké je z toho pro vysoké školy ponaučení a co si z toho lze odnést do budoucna?
Dopady koronavirové epidemie jsou nejen zdravotní, finanční, ale také legislativní, sociální, psychologické a bohužel se s nimi budeme vypořádávat několik let. Statistiky zemřelých jsou velmi smutné; když jsem viděl, jak se neurologická klinika, na které působím, do značné míry musela přeorientovat z péče o pacienty trpící Parkinsonovou nemocí, epilepsií či roztroušenou sklerózou na pacienty se SARS-CoV-2, s nutností podpory intenzivní péče, o jednotkách intenzivní péče nemluvě, pak mi nezbývá než doufat, že tento děsivý scénář z první poloviny roku 2021 se již nebude opakovat. Naše školy byly zavřené nejdéle v celé Evropě – a to je věc, kterou už nesmíme dopustit. A mám na mysli jak školy základní a střední, tak školy vysoké. Ovšem odnášíme si i dobré příklady a dobré zkušenosti: např. jsme si uvědomili, jak významná je role vědy a výzkumu pro společnost, jak můžeme i v dobách „nekoronavirových“ využívat prvků distanční výuky nebo jak lze třeba do obhajob disertačních prací více zapojit zahraniční experty. A také jak důležitá je role základního výzkumu a jak klíčové a zásadní se ukazuje být propojování světů přírodních a společensko-humanitních oborů a disciplín. 

Vedle ČKR máme i Radu vysokých škol (RVŠ). Jaká bude role ČKR ve vztahu k RVŠ?
Rada vysokých škol je přirozeným partnerem a spojencem pro diskusi a řešení důležitých otázek vysokoškolské politiky. Již jsem v kontaktu s předsedou RVŠ Milanem Pospíšilem; byl jsem také přítomen poslednímu jednání předsednictva RVŠ. 

V roce 2019 byla Masarykova univerzita, jíž jste rektorem, u založení Asociace výzkumných univerzit, jaká bude role této asociace? Bude s ní ČKR spolupracovat?
Rozhodně ano, Asociace výzkumných univerzit může být zdrojem zajímavých námětů v oblasti kvality doktorského studia, prosazování co nejširší internacionalizace, spolupráce s Akademií věd ČR a např. sladění kritérií pro habilitační či jmenovací řízení. Od 1. července 2021 je nově předsedou Asociace výzkumných univerzit Vojtěch Petráček, rektor ČVUT, tedy hlas „technických“ vysokých škol. 

Jak jsme již několikrát zmínili, velkou výzvou pro všechny vysoké školy v Česku je rostoucí demografická křivka osmnáctiletých a devatenáctiletých věkových skupin, která dle údajů ČSÚ poroste až do roku 2028. Jak by se na to měly české vysoké školy připravit?
Jak je vidět z našeho rozhovoru, problematika demografické křivky se prolíná několika odpověďmi, což jen ukazuje na její důležitost. Tedy strategie a příprava zde není jen na vysokých školách, ale především na státních autoritách. Je třeba se opravdu hluboce zamyslet nad tím, zda a jak navýšit počty studentů a v jakých studijních programech. A toto rozhodnutí musí být učiněno co nejrychleji, protože vysoké školy se tomu musí přizpůsobit kapacitně, pokud jde o počty pedagogů, místa na kolejích a podobně.