Statisíce PET lahví po maratonu, tuny odpadu na Everestu. Jak na udržitelnější sport?

Sama se v soukromém životě snaží co nejvíce chovat podle zásad udržitelnosti, a toto téma si vybrala i pro svoji diplomovou práci. Zuzana Levá, čerstvá absolventka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK (FTVS UK), v ní popisuje řadu příkladů, jak se lze i ve sportu chovat zodpovědněji.

Článek vyšel původně v magazínu UK Forum.

Její práce na téma problematiky udržitelného rozvoje ve sportu byla oceněna jako nejlepší diplomová práce studentů FTVS UK za rok 2021. „Udržitelnost se pojí s mým životem už delší dobu a během studia mi chybělo hlubší uchopení této problematiky ve sportu. A čím více jsem se tím zabývala, tak jsem stále víc na něco narážela. Měla jsem pocit, že v našem prostředí není toto téma dobře popsané a uchopené. Proto mě napadlo věnovat se tomu v diplomové práci a pokusit se problematiku prozkoumat více do hloubky. A téma nějak pojmout a přenést do češtiny,“ líčí Zuzana Levá.

Po maratonu i 350 tisíc odhozených PET lahví

Drtivá většina zdrojů o udržitelnosti ve sportu totiž existuje pouze v angličtině nebo jiných jazycích. „Západní země jsou mnohem dál už jen v samotné mentalitě a přemýšlení nad touto problematikou. Nejen ve sportu ale celkově už mají udržitelnost v sobě jaksi zakořeněnou. A vlastně také díky tomu to dokázali prosadit i do sportovního prostředí,“ vysvětluje Zuzana.

Udržitelnost má tři základní pilíře, jejichž cílem je vzájemná rovnováha: ekonomický pilíř, sociální pilíř a ekologický pilíř. „Speciálně ve sportu je významná sociální udržitelnost, protože se sportem je spojován pojem fair play a sport dokáže podpořit jedince bez ohledu na jejich národnost, věk, pohlaví a další rysy. Zároveň sport dokáže edukovat, informovat, podpořit a motivovat,“ vyjmenovává Zuzana Levá.

Problematickým pro sportovní prostředí je fakt, že při pořádání velkých událostí produkuje mnoho negativních aspektů, které jsou v rozporu s trvale udržitelným rozvojem. Pro příklady není třeba chodit daleko: po Londýnském maratonu v roce 2019 za sebou zanechali běžci na trase závodu 350 tisíc plastových lahví, olympijské hry nebo mistrovství světa ve fotbale během svého konání vyprodukují 3,4 milionů (respektive 2,75 milionu) tun CO2. A negativní dopad mohou mít i soukromé pohybové aktivity.

Zvyšující se popularita výstupů na horu Mount Everest zatěžuje místní prostředí tak, že jen v roce 2019 zde museli po lezcích likvidovat jedenáct tun sportovních pomůcek a odpadu.

„Sportovní organizace však věnují udržitelnosti stále větší a větší pozornost. Mezinárodní olympijský výbor (MOV), Evropská fotbalová asociace (UEFA), Mezinárodní hokejová federace (IIHF) či Mezinárodní florbalová federace (IFF) mají poměrně propracovaný systém, jak řešit všechny tři pilíře udržitelného rozvoje,“ tvrdí Levá.

Vedení IIHF například poskytuje zaměstnancům příspěvky na městskou hromadnou dopravu, energie pro kanceláře je získávána ze sta procent zeleného zdroje, zaměstnanci využívají znovupoužitelné lahve pro vodu ze stojanů, a od roku 2018 získávají všichni delegáti IIHF dokumenty jen v elektronické podobě.

Recyklované sedačky, LED žárovky i dobíječky

Udržitelnost si bere za svou stadion v italském městečku Pontedera, kde se hraje regionální fotbalová soutěž. Stadion má 3000 sedadel a všechna jsou vyrobena z recyklovaných plastů z lokálních zdrojů, všude jsou instalovány LED žárovky. Nejekologičtějším fotbalovým místem světa se chce stát New Lawn Stadium v britském Nailsworthu. Většina sportoviště s kapacitou 5000 míst k sezení byla vyrobena ze dřeva, chystají se dobíjecí místa pro elektromobily a pro cyklisty má být vybudována nová cyklostezka.

Za jednu z nejudržitelnějších budov světa vůbec je považován Olympijský dům v Lausanne. „Výstavba budovy byla z 95 procent upcyklována materiálem, který se již nacházel přímo v místě stavby. Energii získává ze solárních panelů na střeše, pro splachování toalet a zavlažování travnatých ploch je nainstalován sběrný systém dešťové vody. Zaměstnanci jsou povzbuzováni k využívání jízdních kol, nebo sdílení automobilů,“ prozrazuje Levá.

Ekologičtější koňská show s energií z trusu

Za dobrý příklad organizace velké sportovní akce pak zmiňuje Helsinki International Horse Show z roku 2019. „V cateringu byly upřednostněny lokální zdroje a dodavatelé, a organizátoři apelovali na návštěvníky, aby si přinesli vlastní lahve na nápoje, které si plnili z přistavených cisteren s pitnou vodou. Především pak představili unikátní způsob výroby elektřiny s pomocí koňského trusu. Na místě bylo sesbíráno přes 135 tun hnoje, jež byl využit pro výrobu 150 megawatthodin energie čili veškerá energie spotřebovaná pro tuto čtyřdenní událost,“ říká absolventka FTVS UK.

Další možností, jak se chovat ve sportu ekologicky, je opětovné používání sportovního vybavení. Florbal má program Stick With It!, který se zaměřuje na sběr a opětovné použití vybavení (hole, míčky a lahve na pití), jež opravuje a rozdává lidem, kteří by si nové nemohli dovolit. Nezisková organizace RecycleBalls už od roku 2017 zrecyklovala přes 20 milionů tenisových míčků. Společnost Old Balls se zase zaměřuje na použité basketbalové a ragbyové míče – buď je recykluje nebo upcykluje (výroba nových produktů jako ledvinek či čepicí) a následně daruje potřebným lidem. „Významnou funkci z hlediska udržitelnosti masových sportovních akcí plní dobrovolníci, s čímž máme v České republice bohaté zkušenosti. Pro příklad můžeme uvést Olympijské festivaly v Praze a Brně, které by bez dobrovolníků vůbec nemohly existovat,“ říká Zuzana Levá, jež se sama na organizaci festivalu v ČR podílela.

„Na jaře a v létě jsem měla příležitost spolupracovat s Českým olympijským výborem (ČOV) a spolu s kolegy vytvořit na Olympijských festivalech speciální zónu udržitelnosti. Tam jsme návštěvníky informovali o udržitelném rozvoji a představovali jim produkty, jež mohou vzniknout z odpadových materiálů vyprodukovaných ve sportu - například staré bannery, skateboardy či tenisové rakety. Snažili jsme se ukázat, že lze poměrně snadno některé materiály upravit a znovu použít - například jako houpačku ze starého skateboardu,“ dodává.

Jako velkou výhodu těchto akcí vnímá možnost edukovat návštěvníky o smyslu udržitelnosti: „Nejprve se vždy lidé o té myšlence musejí dozvědět. Klíčové je pak pochopit, že člověk nemusí být v udržitelnosti dokonalý, ale každý dílčí pozitivní krok může vést k velké změně a může mít vliv na další lidi z vašeho okolí. Není třeba někoho nutit, nejlepší je být dobrým příkladem.“

Toho se snaží držet i ve svém soukromí. „Myslím, že spoustu věcí ode mě mé okolí už pochytilo. Samozřejmě se někdy také nevyvaruji poznámky, když se mi něco nelíbí, ale snažím se nikomu nic nevnucovat. Raději třeba upeču dobrou buchtu z lokálních zdrojů a z bezobalových obchodů,“ usmívá se Zuzana Levá.