Posilovat svou akademickou integritu, přemýšlet o problematických situacích dřív, než nastanou, či nahlédnout na problematickou situaci z nového úhlu umožňuje Dilemma game, tedy hra na dilemata. Před osmi lety vznikla na univerzitě v Rotterdamu a nyní má díky týmu vedenému Masarykovou univerzitou také svou českou verzi. K dispozici je všem, kdo vedou kurzy akademického psaní, školí zaměstnance a zaměstnankyně nebo se jinak zabývají etikou či akademickou integritou na veřejných vysokých školách v Česku.
Opsat diplomovou práci nebo část vědeckého článku? Tak to samozřejmě nikdy!
Vynechat jméno spolupracovníka pod společným článkem? To by mě nikdy nenapadlo!
A co když mě kolegyně a kamarádka v jedné osobě požádá o názor na svůj článek, který se nápadně podobá nedávno publikované studii? To je jasné, upozorním ji na to. Ale co když i přes moje upozornění článek pošle k vydání a časopis mě následně osloví s žádostí o recenzi? Jak se zachovám?
„Jsou různé typy akademického zločinu. Od špatně proškoleného studenta, který chybuje omylem, přes toho, který si pod ekonomickým nebo psychologickým tlakem zkusil ulehčit práci, až po závažné přestupky páchané seniorními akademiky. Tam už o omylu nebo omluvě nemůže být řeči. Už kvůli důsledkům, které s sebou takový zločin nese,“ říká nederlandistka a současně manažerka pro kvalitu z rektorátu Masarykovy univerzity Irena Kozmanová, která se právě tématům sociálního bezpečí a akademické etiky věnuje.
Cesta na šikmou plochu přitom nemusí být nijak složitá. U zrodu špatné volby může být nedostatek času, nedomyšlení následků či jen touha si ve složitém životním období trochu zjednodušit práci. Dobrým nástrojem pro posilování morálního kompasu či akademické integrity je Dilemma game. Hra, která v diskuzi s dalšími hrajícími pomáhá řešit dilemata, která můžou v určité fázi studia nebo akademické kariéry potkat prakticky kohokoliv.
Anglicky i online, česká verze jen pro živé hráče s lektorem. „Má to dobrý důvod…“
Hru vytvořili na univerzitě v Rotterdamu před osmi lety a ve formátu otevřeného zdroje je hra dostupná ke stažení zdarma v angličtině. Obsahuje 75 akademických dilemat z různých oblastí vědeckého života. Ke každému dilematu patří i čtyři návrhy řešení. Od covidu existuje dokonce aplikace pro mobilní telefony, která umožňuje hrát individuálně.
Dosud museli zájemci v Česku hrát s anglickou variantou hry, nyní je díky spolupráci vysokých škol na projektech k akademické etice k dispozici i český překlad s didaktickými tipy od českých lektorů a lektorek.
Dílo není pouze přesným překladem z anglické verze. Pracovní skupina totiž narazila při práci s překladem na nečekaný problém. Angličtina u řady slov nerozlišuje mužský a ženský rod. Například označení „dean“ tak může stejně směrovat k děkanovi jako děkance. Český překlad ale musel některý z rodů zvolit, což často vedlo k nečekaným efektům.
Během pilotních workshopů lektoři a lektorky například pozorovali, že účastníci a účastnice danou situaci vnímají mnohdy odlišně, pokud v té či oné roli vystupuje muž, nebo žena. Při editaci finální verze bylo tedy potřeba zohlednit i tento aspekt.
Česká verze vznikla pouze pro původní karetní hru, překlad aplikace se nechystá. Funkce lektora či lektorky, kteří hru a s ní spojenou diskuzi moderují, je podle autorského týmu překladu totiž zcela klíčová.
„Cíleně v českém prostředí propagujeme původní hru s kartami, která je založená na interakci živých hráčů a lektora. Zpětná vazba od ostatních hrajících a diskuze nad možnými řešeními je pro přemýšlení o dilematech zcela zásadní, tento rozměr aplikace postrádá. Na řadě univerzit u nás už vyučující i lektoři a lektorky Dilemma game používají, díky překladu do češtiny bude ale dostupnější pro více lidí. Hlavně k ní ale bude dostupná komunita lektorů a lektorek, kteří budou moci sdílet zkušenosti a lépe produkt přizpůsobovat českému prostředí,“ přibližuje Kozmanová.
Komunita vzniká. „Nemělo by jít o nadstavbu, ale o základní nástroj“
Základem této komunity se mohou stát i lidé, kteří se na začátku října sešli v Brně na společném workshopu a představení české varianty Dilemma game. Kromě samotného hraní hry sem zástupkyně a zástupci vysokých škol z celého Česka přijeli debatovat o možném využití Dilemma game, o dalších tématech, která by měla pokrývat dilemata budoucí, i způsobech, jak nejlépe poskytovat hrajícím zpětnou vazbu.
Mezi hrajícími jsou akademici, ombudsmanky, kontaktní osoby, manažerky z odborů kvality, personálních oddělení i zástupci z rektorátů univerzit. „Aby mohla instituce kvalitně fungovat, musí zajišťovat nejen kvalitní vzdělávací činnost, vědu a výzkum, ale i kvalitní prostředí. Nejde o žádný benefit, ale naprostou samozřejmost, akademická etika a integrita jsou základem pro důvěru, na níž můžeme stavět hodnoty pro studující, zaměstnance i vědeckou obec,“ konstatuje na úvod workshopu Kateřina Oleksíková, ředitelka Odboru pro kvalitu Masarykovy univerzity, který workshop pořádá.
A ochránkyně práv téže školy Eva Janovičová doplňuje: „Témata akademické integrity je důležité otevírat a pracovat s nimi třeba i touto zajímavou formou. Hra je zajímavější, než klikat v počítači nebo si o etice jen číst. Vzdělávat akademickou obec včas je velkou pomocí pro naši ombudsmanskou práci. V praxi totiž vidíme, že řada doktorandů i školitelů nemá dostatečné povědomí o tom, jak se chovat například v publikační etice.“
Čím delší diskuze, tím více vrstev odkrýváme
Do hry se pouštíme v malých tří- až čtyřčlenných týmech. Dostáváme několik dilemat, hlasovací kartičky a jednoduchý záznamový arch. Vše v originální grafice, kterou pro českou verzi vytvořila Alžběta Moravcová. Dilemata mají všechny skupinky stejná – abychom si o nich pak mohli společně povídat. Každé dilema nabízí kromě samotného popisu situace i čtyři možná řešení – rozhodovat se můžeme pomocí kartiček označených písmeny A až D.
Držitelka první karty se vžívá do situace a vypráví v první osobě: „Před měsícem jsem byla na skleničce s jedním kolegou. Velmi dobře jsme si popovídali o oblasti našeho výzkumu a já jsem se podělila o některé své nápady. Nyní jsem začala studovat literaturu k tématu a zjistila jsem, že tentýž kolega využil mých myšlenek a napsal na toto téma článek. Když ho s tím konfrontuji, tvrdí, že mé nápady neukradl, ale že vznikly na základě našeho společného brainstormingu. Co udělám?“
Situaci můžeme vyřešit čtyřmi způsoby, každý z nich je označený jedním písmenem. Buď můžu kolegovi pohrozit, že pokud článek nestáhne, předám záležitost vedoucí katedry. Další možností je obrátit se na univerzitní poradkyni pro integritu a řídit se jejími radami. Mohu také kolegovi říci, že situaci akceptuji, když mě uvede jako druhou autorku. Nebo se se situací smířím, řeknu si, že jsem byla příliš pomalá, a zapřísahám se, že už nikdy nebudu o svých nápadech mluvit předtím, než je sama publikuji.
Každý z nás vybere jedno řešení, kartičku se zvoleným písmenem položíme zatím rubem vzhůru před sebe. Postupně pak svá řešení odhalujeme a vysvětlujeme, co nás k jejich volbě vedlo. Zatímco já hledám radu u poradkyně pro integritu, spoluhráčka kolegu rovnou vyzve, aby její jméno uvedl v článku. V naší čtyřčlenné skupině se objevují hned tři různá řešení. Zapíšeme je do archu a diskutujeme. Shodujeme se, že mít na situaci náhled někoho dalšího je uklidňující, protože člověk na rozhodování není sám. Zazní ale také znepokojující otázky. Je to morální varianta? Má smysl hrozit vyšší instancí? A jak bych vůbec svůj nárok dokázala?
Naše debata povzbuzení nepotřebuje, ale pokud by se dilema řešilo v méně komunikativní skupině, mají lektorky k dispozici i doplňující otázky, které nabízejí jiné zajímavé úhly pohledu na problém. Kdo ze situace vychází nejvíce poškozen? Jak by tento problém řešil třeba právník? Jakou radu by vám dala vaše nejlepší kamarádka?
Po diskuzi následuje nová volba řešení. Je vidět, že diskuze zasela pochybnosti, protože někteří z nás volí odlišně než v prvním kole. Právě to je podle lektorek přínosem hraní Dilemma game naživo.
„Zásadní je si uvědomit, že obvykle není jen jedno správné řešení. Je ale důležité identifikovat řešení jednoznačně nevhodná, a i taková se ve hře záměrně objevují. Právě diskuze, do níž všichni hrající přinášejí svou životní i pracovní zkušenost, ukazuje mnohovrstevnatost situace i možnosti jejího řešení,“ říká k tomu Radka Římanová, která hru hraje se svými studujícími na pražské filozofické fakultě a v Brně dnes hostuje jako spolulektorka.
A právě diskuze a úhel pohledu vycházející z odlišné životní zkušenosti nás nejefektivněji učí, jak o problémech přemýšlet, co vše lze při rozhodování vzít v potaz. V debatě narážíme i na problém, že mnohá etická dilemata z vysokoškolského prostředí jsou příliš subtilní na to, aby je bylo možné dostatečně ošetřit předpisy či zákony, nebo dokonce jejich pomocí rozhodnout. „Právě v takový moment pak v praxi potřebujeme ty kompetence, které ve hře trénujeme, a to nejvíce u vedoucích pracovníků,“ dodává Kozmanová.
Hrát by měli studující, vyučující i vedoucí
Samotná hra pro naši skupinu sice končí, diskuze ale pokračuje. V debatě se shodujeme na tom, že Dilemma game může být přínosem pro různé skupiny akademické veřejnosti. Účastnice workshopu navrhují, že by rozhodně měla rozšířit aktivity při seznamovacích pobytech studujících prvních ročníků, že se výborně hodí pro školení doktorandů, hrát ji mohou i zaměstnanci jednotlivých kateder.
Další rozměr do situace rozhodně přidá, když se hry budou ve skupinách účastnit i lidé na různých vedoucích pozicích. Padne dokonce návrh využívat hru při výběrových řízeních.
Dilemma game se rozhodně chystá využívat Hana Cisovská, která na pedagogické fakultě Ostravské univerzity vyučuje dramatickou výchovu. „Je příjemné, že se jedná o hru, která má jednoduchá pravidla, jejichž vysvětlování nezabere mnoho času. Bude záležet na tom, kdo do hry vstupuje a jak dokáže lidi vtáhnout do problému. Určitě uvažuji o tom, že bych vytvořila vlastní dilemata pro studenty v prvním ročníku na adaptačním pobytu,“ uvažuje.
Cisovská má zkušenosti s „divadlem fórum“, formou interaktivního divadla, kterou založil brazilský divadelní režisér Augusto Boal. Představení se obvykle zabývá například nějakou sociální nespravedlností, problematickou situací. Kromě herců ale do děje vstupují i diváci. Mají za úkol například vyměnit v rolích herce, změnit způsob jejich chování.
„Tyto příběhy v sobě často dilemata obsahují, protože hrdina se musí rozhodnout, jak se zachová. Zda se má například vzbouřit a jaké to pro něj bude mít následky. Dilemma game může být pro některé lidi příjemnější než samotná dramatizace, nemusí vstupovat do žádné role, nemusí hrát. Dilemata jsou formulovaná v ich formě, což je přínosné pro vcítění se do situace, a člověk pak za tuto roli může pouze mluvit,“ konstatuje Cisovská.
Ombudsmanka Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích Veronika Mayerová zvažuje využití českého překladu hry pro pomocné vědecké síly.
„Někteří studenti běžného studia nám ve vyšších ročnících pomáhají jako ‚pomvědi‘. Řada z nich se později stane doktorandy a někteří si chtějí zkusit, jak vypadá vědecká práce. Právě pro ně by Dilemma game byla skvělá zkušenost. Měli by šanci nahlédnout i na tu druhou stranu rozhodování, z vedoucí pozice, kterou zatím ještě neměli možnost zažít,“ vysvětluje Mayerová.
U studujících ale ve svých úvahách rozhodně nezůstává. „Byla bych velmi ráda, kdyby se zapojili i vedoucí kateder a ředitelé ústavů. Těším se, že navrhnu akademikům, aby se do hry zapojili zaměstnanci na různých úrovních. A nejen akademičtí pracovníci, ale třeba i projektoví manažeři. Diskuzi o dilematech by dalo úplně nový rozměr, kdyby svůj náhled poskytli lidé z různých částí hierarchie,“ plánuje.
Zpětná vazba od lektorujících bude mít jednotnou formu
Zásadním benefitem českého překladu má být vznikající komunita lektorů a lektorek Dilemma game, kteří spolu budou sdílet zkušenosti. Kromě setkávání a společného přemýšlení připravil pořadatelský tým i formulář, kam lektor po skončení hry zaznamená své postřehy, vlastní zkušenosti nebo nové perspektivy, které se v průběhu hry objevily. Výstupy pak mezi sebou budou lektoři sdílet.
„Cílem tohoto materiálu je zjednodušit lektorům přípravu. Kdo se bude na hru teprve připravovat, může se podívat, jak se vybraná dilemata hrála jinde. Zároveň mezi sebou budeme sdílet odkazy na zajímavé články, dokumenty a zdroje informací, které se dilemat týkají,“ doplňuje Irena Kozmanová.
Její tým už nyní plánuje další krok. Zatímco překlad pracuje s původní sadou 75 dilemat vytvořených v Nizozemsku, v plánu je vytvořit sadu dilemat šitou na míru českému akademickému prostředí. Současná sada pracuje zejména s tématy originality, publikačních zásad, připisování zásluh či autorství a klíčovou roli v nich hrají hierarchické vztahy. Naopak jen velmi okrajově se ale věnuje třeba tématu sociálního bezpečí, po němž je ale v českém prostředí v současnosti silná poptávka.
„Novou sadu dilemat bude vytvářet malá pracovní skupina, budeme ale oslovovat další respondenty, kteří nám pomohou s novým obsahem. Počítáme s větším zohledněním humanitních oborů, specifiky různých typů škol, ale také se zařazením aktuálních témat, jako je třeba umělá inteligence,“ přiblížila vedoucí týmu.
V současné době je cílem týmu mít na každé veřejné vysoké škole v Česku kontaktní osobu, která bude mít hru u sebe, včetně její fyzické „krabičkové“ podoby, a bude proškolena, aby mohla fungovat jako konzultant nebo supervizor. Na ni se pak budou moci obracet případní další zájemci a zájemkyně, kteří by ji chtěli hrát s některou skupinou studujících nebo zaměstnanců a zaměstnankyň univerzity.