Předávání znalostí a zkušeností dospělým lidem je náročná disciplína. Jak si s ní poradili ti, kteří na začátku tohoto akademického roku obdrželi Cenu rektora Masarykovy univerzity pro vynikající pedagogy a Cenu rektora MU za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost?
Článek původně vyšel v Magazínu M.
Michal Veselý z Ústavu matematiky a statistiky přírodovědecké fakulty přednáší v předmětech zaměřených na matematickou analýzu a studující u něj pozitivně hodnotí poutavost a přehlednost výkladu i vhodné kombinování teorie s řešením příkladů. Jeho recept na kvalitní výuku spočívá v pečlivé přípravě.
„Jsem vyučujícím matematických předmětů, což značí mnohá specifika. V rámci přípravy výuky věnuji velké množství času výrobě a především kontrole různorodých podkladů (skript, prezentací, videonahrávek, komentovaných poznámek, řešených i neřešených příkladů vhodných za domácí úkol). Krása matematiky totiž tkví mimo jiné v tom, co bych nazval schopností jejího ‚samoobjasňování‘. Pokud věnujete dostatečný prostor a pozornost psaní textů, jsou i mírně nadprůměrní studenti schopni jen jejich samostudiem pochopit souvislosti a provázanost drtivé většiny partií matematiky, výjimečně i aplikovatelnost a přesahy probírané látky, které nejsou zahrnuty do daných textů,“ říká Veselý.
Čím větší svědomitost je přítomna u výroby podkladů a při chystání přednášek a cvičení, tím větší je podle něj pravděpodobnost, že studenti a studentky dokážou porozumět souvislostem a odhalit smysl probíraného učiva (či alespoň uvěřit, že to má hlubší smysl). „Z toho pramení největší šance, že se někdo z nich nadchne pro náš obor. Zároveň se však snažím o upřímnost. Je důležité, aby studenti znali reálné využití a již známé a prokázané aplikace, bez přehánění či nadhodnocování významu toho, co probíráme.“
Dalibor Vobořil působí v Psychologickém ústavu filozofické fakulty a studující na jeho kurzech oceňují přehledné struktury přednášek, srozumitelný a vtipný výklad s nenásilným zapojením publika do výuky. Jeho doporučení jak studující zaujmout spočívá v přesvědčení, že výuka je prostor pro setkání, sdílení, otázky a hledání souvislostí.
„Naši studenti bývají vysoce motivovaní a výuka je tak přirozeně vzájemně obohacujícím setkáním lidí se stejným zájmem. Určitě pomáhá propojovat látku s konkrétními příklady z jejich i mé každodenní zkušenosti – s něčím známým a představitelným – a tyto zážitky vztahovat k probíraným tématům. Důležité je ukazovat použitelnost teorií a jejich význam pro profesi, kterou si zvolili. Podstatný je průběžný kontakt se skupinou a reagování na její pozornost; pokud myšlenkami odcházejí, je potřeba je vrátit,“ popisuje.
Výuce podle něj prospívá rytmus a občasný moment odlehčení či překvapení: „Jak lapidárně poznamenal profesor Svoboda před třiceti lety: ‚Každých 20 minut musí přijít vtip, nebo vám usnou.‘ Akademicky řečeno jde o přirozené procesy oscilace pozornosti. Stejně důležitá je atmosféra důvěry, v níž se studenti nebojí ptát. Neexistují ‚hloupé‘ otázky – mohou ukázat, kde je třeba látku podat jinak, nebo odhalí nečekané souvislosti, podnítí debatu. Výuka je místo setkání a čas pro sdílení, otázky a hledání souvislostí, vědomí, že to celé dává smysl.“
Marie Budíková působí také v Ústavu matematiky a statistiky přírodovědecké fakulty a získala cenu za dlouhodobou vynikající pedagogickou činnost při výuce statistiky a pravděpodobnosti a při přípravě budoucích středoškolských učitelů matematiky. Jak dokáže přesvědčit studující, že statistiky není nuda?
„Můj ‚recept‘ stojí na propojení teorie s reálnými situacemi v praxi a na otevřené komunikaci s posluchači. Snažím se ukazovat, že statistika není jen soubor vzorců, ale nástroj pro porozumění světu a procesům, které se v něm odehrávají, a pro kvalifikované rozhodování. Ve výuce proto kladu důraz nejen na výpočty, ale především na interpretaci výsledků a rozvoj kritického myšlení,“ říká.
Zároveň je přesvědčena, že dobrý vyučující musí mít studující rád a přistupovat k nim s respektem. „Jedině tak vzniká prostředí, ve kterém se nebojí ptát a dělat chyby, které jsou přirozenou součástí učení. Nejvíc mě těší chvíle, kdy studenti zjistí, že se nemusejí bát udělat chybu a začnou nad úlohami přemýšlet samostatně. Takové prostředí často vede i k hlubší spolupráci se studenty, například při vedení závěrečných prací. Nadšení je totiž přenosné – pokud učitel sám vnímá smysl svého oboru, studenti to velmi rychle poznají.“
Vladimír Jůva z Katedry tělesné výchovy a společenských věd fakulty sportovních studií se již více než čtyřicet let věnuje výuce pedagogických disciplín, zejména obecné pedagogice, didaktice a pedagogice sportu. Jako kvalitní vnímá výuku zaměřenou na studující a také neustále aktualizovanou.
„Domnívám se, a vždy mne potěší, když mi mé pocity potvrdí studující v předmětových anketách nebo i absolventky a absolventi naší alma mater při neformálních rozhovorech, že je podstatné vycházet z orientace výuky na studující, ze snahy utvářet pozitivní emocionální prožitky, z úsilí vhodně ilustrovat teoretické koncepty aktuálními příklady a z osobního zaujetí. Nejde tedy o nic nového, co by nedoporučovala současná didaktika pro vysokoškolské učitele,“ podotýká.
Univerzitní vzdělávání především chápe jako pomáhání studujícím v jejich profesním i osobnostním rozvoji. „Jednoduše řečeno, jako vyučující jsem tu primárně pro ně a současně se snažím utvářet kolegiální, respektující a partnerský vztah, ve kterém se můžeme vzájemně obohacovat. Také si často připomínám tezi, že ani pro univerzitní výuku neexistuje jednoduchá kuchařka, a tedy ani stále platné „recepty“. Nejenom studující, ale především globální podmínky se dnes dramaticky mění. Proto se snažím vyučovaná témata stále aktualizovat, ale současně i propojovat s jejich historickými a filozofickými kořeny.“
Michal Brandejs působí na Katedře počítačových systémů a komunikací fakulty informatiky. Hlavní těžiště jeho výuky spočívá v inženýrských předmětech zaměřených na principy fungování výpočetní techniky, Unix a služby počítačových sítí.
„Na výuce mě nejvíc baví možnost směřovat k praktickým výstupům, které mají konkrétní využití. Věřím, že právě to studenty také motivuje, protože vidí výsledky své práce. Myslím, že se mi daří tuto radost z tvorby propojit na obou stranách – u mě i u nich. Propojení je opravdu velmi úzké. Na fakultě informatiky už více než 25 let vyvíjíme Informační systém MU, který je neoddělitelně spojený s výukou. Díky tomu mohu své zkušenosti z vedení Centra výpočetní techniky přenášet přímo do pedagogické činnosti – studenti tak vidí, jak teoretické poznatky fungují v praxi,“ říká.