Hned první den coby rektor ČVUT vyhlásil Michal Pěchouček nový program lákající na školu mladé profesory a profesorky ze zahraničí. Polovinu jeho nového týmu tvoří prorektoři a prorektorky, kteří přišli na školu zvenčí, z neakademické sféry. A ještě před nástupem do funkce představil novou rozpočtovou metodiku. „Nejsem vůbec rozkoukávací typ,“ komentuje s úsměvem svoje tempo odborník přes umělou inteligenci. Jeho cílem je, aby se AI naučili efektivně používat všichni vyučující a aby se běžným pracovním jazykem na ČVUT stala angličtina. Chce totiž největší českou techniku otevřít – zahraničním studujícím, vyučujícím i firmám.
Ve třiapadesáti už si mohl dát klidně nohy nahoru a odpočívat: byl z něj uznávaný profesor s kariérními zářezy nejen na akademické půdě, ale i v byznysu. Už před boomem umělé inteligence spoluzaložil a úspěšně prodal startup Cognitive Security, pak Michal Pěchouček působil jako technický ředitel v Avastu – a souběžně s tím celých pětadvacet let vedl Centrum umělé inteligence na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Místo toho vzal další výzvu: od února je rektorem ČVUT v Praze.
Ve firmě musí podle Pěchoučka člověk sledovat obchodní cíle, kdežto na univerzitě může pracovat nezávisle a svobodně. „Sám rozhodujete o tom, co je ten zajímavý problém. A navíc v bádání můžete podporovat studenty, což je skvělé,“ vysvětluje, co ho na novou pozici lákalo.
Ve funkci jste od začátku února. Co už jste za tu dobu stihl?
Musím říct, že je to velká jízda. Těch příležitostí starat se o školu a měnit ji k lepšímu jsem měl již víc než dost. První den ve funkci jsem vyhlásil program ČVUT Starting Grant na podporu zakládání výzkumných skupin pro mladé profesory přicházející ze zahraničí. Je to inovativní program, který pomáhá ČVUT zvyšovat úroveň a zlepšovat své místo mezi světovou špičkou. Jsou tam prostředky pro deset nových výzkumných skupin a já doufám, že bude o program zájem. Měl jsem také možnost na akademickém senátu prezentovat svůj tým prorektorů. Mám skvělé prorektory, jsou to lidé z poloviny z prostředí mimo ČVUT. Tedy můj závazek akademické obci, že budu otevírat univerzitu veřejnosti, se mi daří naplňovat. Senát souhlasil se všemi kandidáty na prorektory, kteří pocházejí z vně ČVUT, což je perfektní zpráva. Také se mi ještě před nástupem do funkce podařilo schválit inovovanou metodiku sestavování rozpočtu, což je něco, co na ČVUT většinou trvalo několik měsíců.
V čem je ta metodika inovovaná?
Inovace spočívá v tom, že jsem si v rozpočtu dokázal vyhradit finance na zmíněný ČVUT Starting Grant. Na ČVUT byla primárně tradice rektora, který nemá vlastní rozvojovou iniciativu. Tahle metodika je jiná v tom, že umožňuje rektorovi mít své vlastní rozvojové projekty, které realizují jeho program a jeho vizi.
Stihl jste toho za těch pár dní docela dost. Takže fáze rozkoukávání netrvala dlouho…
Já vůbec nejsem rozkoukávací typ.
O vašem nástupu se v médiích píše jako o revoluci na ČVUT, vy i vaši prorektoři přicházíte z byznysu, navíc z AI scény. Vnímáte to také tak?
Já mám vůči slovu revoluce velký respekt a představuji si pod ním něco trochu jiného. Je to projev akademické samosprávy, kdy autonomně spravovaná univerzita dokázala udělat rozhodnutí, které není tradiční, je kontrariánní. Většinou univerzity, když si mohly vybrat mezi cestou ke změně a k postupnému zlepšování, vybraly si spíše postupné zlepšování. Tedy že se takhle akademický senát rozhodl, beru s velkou pokorou, jsem za to vděčný a jsem rád, že mám mandát tu školu změnit.
V jakých směrech změnit?
Posunout ji směrem ke kvalitě. Chtěl bych najít cesty, nové metodiky rozdělování finančních prostředků a řízení lidských zdrojů tak, abychom dokázali akcentovat kvalitu vědecké práce, tvůrčí práce, vzdělávací činnosti a kvalitu spolupráce s průmyslem. Druhý velký akcent je otevření se. Díky své autonomii mají vysoké školy tendenci se uzavírat a dívat se samy do sebe. Moje vize je školu otevřít. Chci, aby to byla instituce, která se zajímá o to, co je pro společnost důležité, s velkou pokorou se dívá na trendy práce a nachází způsob, jak rozvíjet kariéry mladých lidí, aby opravdu měli smysluplná a úspěšná zaměstnání. Aby se škola zabývala tím, jakým způsobem se dají podporovat inovace, technologický transfer průmyslu. A v neposlední řadě je to otevření se univerzity zahraničí. Internacionalizace univerzity je klíčová věc, chci vytvořit prostředí, které bude zajímavé pro studenty, vědce, profesory i akademiky, již přicházejí za zahraničí a nemluví česky. Otevření se těmto lidem je pro ČVUT ohromná příležitost, jak se zlepšit.
Až dosud ČVUT internacionalizaci dělala z vašeho pohledu tedy jak? Dobře, nebo špatně?
Má velkou výhodu, že je v Praze, v kosmopolitním městě. Je to škola, kde spousta navrátivších se vědců ze zahraničí internacionalizaci vytváří. Ale nejsou tu žádné centrální programy a centrální tlak od rektora pro to, aby se škola internacionalizovala. Sice internacionalizuje úspěšně, ale vlastně trochu bez ohledu na to, co dělá rektorát a rektor. Já chci změnit pravidla přijímání zaměstnanců, pravidla získávání profesorských pozic a habilitací tak, abychom tu internacionalizaci posílili. Jeden ze způsobů je práce s angličtinou do té míry, aby anglicky mluvící profesor, který nemluví česky, nebyl systémem na ČVUT nijak diskriminovaný, aby se mohl stát členem různých vědeckých rad, senátu a dalších vnitřních orgánů školy. Dnes jsou procesy na univerzitě hodně v češtině, takže ti, kteří neumí česky, nemají stejné možnosti jako ti, kteří česky umí. To je něco, s čím mohu pomoci já jako rektor, to se zespoda moc měnit nedá.
Jak chcete konkrétně angličtinu zavádět?
Konkrétně to může znamenat třeba to, že si do vědecké rady navrhnu někoho, kdo nemluví česky. Tím pádem se celá vědecká rada musí přizpůsobit a musí jednat v angličtině, jiná možnost není. A například administrativní podpora profesorů na katedrách a fakultách by také měla být v angličtině. Když někdo potřebuje, aby mu paní asistentka vyúčtovala služební cestu, měla by být schopna to udělat, aniž by vyžadovala češtinu.
Co je v současnosti největší slabina ČVUT?
ČVUT má o hodně větší potenciál ve spolupráci s průmyslem. V inovacích, transferu technologií, aplikovaném výzkumu, toho může udělat o mnoho víc. Spousta lidí se tu sice snaží o aplikovaný výzkum, ale nemáme žádné metriky a metodologie o tom, jak posuzovat kvalitu transferu technologií. A také, jak ho institucionálně a strukturálně podporovat. Máme dobré metriky a metody, jak posuzovat kvalitu základního výzkumu a jak ho zlepšovat, ale nemáme podobné metriky pro výzkum aplikovaný. Další výzvou pro ČVUT je mobilita.
Chtěl bych, aby naši zaměstnanci a zaměstnankyně byli více ochotni trávit čas v zahraničí, abychom brali jako naprosto přirozené a žádoucí, že ten, kdo absolvuje doktorát na ČVUT, nějakou dobu bude pracovat někde jinde než na ČVUT. Aby se z doktoranda nestal rovnou asistent zde na stejné škole. Říká se tomu akademický inbreeding. Všichni, kdo na ČVUT pracují, by měli mít pestré kariéry. Inbreeding je něco, co nás diskvalifikuje, když se porovnáváme s univerzitami v první stovce světových univerzitních žebříčků.
Co jsou naopak silné stránky ČVUT?
Jsou tu výzkumné týmy a témata, ve kterých jsme na absolutní světové špičce. Takových univerzit v Česku moc není. Máme tu týmy, které vyhrávají ve srovnání s nejlepšími univerzitami na světě. Málo se ví, že například v rozpoznávání obrazu jsme pátá nejlepší univerzita na světě, v robotice jsme na desátém místě. Máme tu lidi, kteří opravdu ve světě vědy něco znamenají. Úkolem rektora je, aby dokázal na excelenci stavět a skokově zvýšit počet zaměstnanců, kteří pracují a dosahují nadprůměrných výsledků.
Třeba právě i přizváním pracovníků a pracovnic ze zahraničí?
Ano, ale nechci otevírat univerzitu jen lidem se zahraniční zkušeností, ale i lidem s průmyslovou zkušeností. Připadá mi velmi zajímavé, když člověk se zkušenostmi z technologické práce v průmyslu má chuť a odvahu přijít učit a věnovat se pedagogice, i když bude vůči zkušeným akademikům v nevýhodě. Škola by měla vytvořit mechanismy, jak se tito odborníci z průmyslu mohou zapojit a participovat na výuce.
Jste manažer nebo inovátor v průmyslové firmě, máte vysoký plat, slibně nakročenou kariéru… Co pro vás může být motivací, abyste to všechno pustil a šel učit na vysokou školu?
Vysoká škola nenabízí pouze výukovou, ale i vědeckou práci. Profesor na vysoké škole musí umět ty věci dělat obě, profesor na ČVUT musí být dobrý učitel i dobrý vědec. A to je vzrušující. Jste placeni ne za to, že tady sestavujete nějaký produkt, ale že bádáte, hledáte hranici poznání, díváte se na to nejnovější, nejvíce vzrušující ve světě technologií. A škola vám za to ještě posílá plat a umožňuje vám to dělat společně se studenty. Práce profesora na špičkové univerzitě je velmi odměňující a dává lidem ohromnou tvůrčí svobodu. Pracoval jsem v korporaci i na univerzitě a v korporátu vaše aktivita musí následovat obchodní cíle společnosti. Kdežto na univerzitě pracujete nezávisle a sama se rozhodujete o tom, co je ten zajímavý problém, ta challenge, které se chcete věnovat. A navíc podporujete studenty. Je to skvělé!
Při vašem nástupu do pozice rektora se v médiích psalo, že děkani budou vaší opozicí. Je to tak? Jaký máte s děkany vztah?
Pak to není žurnalistika, ale dojmologie. Univerzita funguje na partnerství děkanů a rektora. Rozhodně neplatí, že bych byl s děkany ve sporu. Mám to velké štěstí, že mých osm děkanů jsou skvělí lidé, podporuji je v jejich vizi a oni podporují mne v mojí. Je pro mě radost trávit s nimi čas a nechat se jimi inspirovat.
Státní rozpočet je napjatý, letos jde na vysoké školství méně, než kolik si školy představovaly. Co na to říkáte a budete o financích pro ČVUT ještě vyjednávat?
To je těžká otázka. Už teď vím, že financí nebude dost v poměru k tomu, co od nás společnost očekává. Jsme extrémně podfinancováni. Společnost si opravdu myslí, že jsme schopni vychovávat ty úplně nejlepší odborníky, kteří můžou proměnit český průmysl a pomůžou Česku stát se ekonomickým tygrem. Ale dotace jak na výuku, tak na vědu tomu vůbec neodpovídá. Řešit efektivitu vzdělávacího procesu tím, že budeme platit lidem málo, je chiméra, to vůbec nefunguje. Zneužíváme nadšence a nemáme prostor pro to, abychom třídili kvalitu. Vidím to jako velký problém a budu o tom s pány rektory i s ministry mluvit. Ale nechci vyargumentovat víc peněz pro ČVUT, ale pro univerzitní sektor jako takový.
Čeho byste na ČVUT chtěl dosáhnout do dvou let?
Dostat se do situace, že ČVUT bude vyhledávaným partnerem pro průmyslovou spolupráci. Že odborná průmyslová veřejnost si uvědomí hodnotu spolupráce ČVUT na technologickém vývoji, na velkých vědeckovýzkumných projektech. A že objem prostředků, které ČVUT získá z průmyslové spolupráce, se výrazně zvýší.
A to se nyní neděje?
Děje, ale málo. Jsme vnímáni jako instituce, která produkuje absolventy. Ano, to my děláme, ale máme i výjimečné vědce, profesory, technology, již mají skvělé nápady a mohou vymýšlet inovace, které tu ještě nejsou a přispívat tak ke zvyšování efektivity české ekonomiky.
Co si myslíte o žebříčcích vysokých škol? Jsou pro vás důležitým ukazatelem?
Nezlepšuji školu kvůli žebříčkům, ale kvůli budování kvality, excelence a přitažlivosti pro studenty a profesory. Chci, aby ČVUT byla školou první volby. Pravda ale je, že externích metrik kvality vysoké školy moc není a žebříčky patří mezi externí indikátory. I když mohu polemizovat o jejich kvalitě, moc jiných indikátorů nemám. Nemohu zvyšovat cenu akcie ČVUT, neobchoduje se na burze. Žebříčky jsou odrazem toho, jak je ČVUT vnímána zvenčí. A to je důležité, proto se jimi zabývám, analyzuji je a můj tým nachází cesty, jak se v žebříčcích posunout. Pro mě je důležitý žebříček QS, a to konkrétně QS v oboru Engineering and technology (ČVUT je aktuálně na 189. místě z 551 škol, pozn. red.), a tam mám plán, jak umístění ČVUT zlepšit.
Poodhalíte jak?
Soustředěním se na citovanost našeho výzkumu. Výsledky našeho výzkumu musí být užitečné i pro ostatní vědce. V citovanosti výzkumu ovšem zaostáváme za univerzitami, které nás inspirují. A také chci zvýšit počet kvalitních vědeckých výsledků na hlavu. Máme relativně skvělé vědce, kteří mají perfektní výkon, ale také spoustu akademiků, kteří mají velmi podprůměrný výkon. Žebříčky měří také internacionalizaci, a když se porovnáme s technickými školami v Drážďanech a Mnichově, přitažlivost těchto technik pro zahraniční vědce a studenty je výrazně vyšší.
Nový předseda ČKR nadnesl myšlenku, že by se studijní programy měly utvářet nikoli podle zájmu studujících, kteří stále více vyhledávají humanitní obory, z nichž pak těžko hledají pracovní uplatnění, ale podle potřeb státu. Tím by se zajistil dostatečný počet absolventů a absolventek technických oborů. Co si o tom myslíte?
Asi vás překvapím, ale já oceňuji humanitní vzdělání. Úroveň humanitního vzdělání nás jako společnost definuje úplně stejně jako úroveň vzdělání technického. Důvěřoval bych nezávislosti svobodného rozhodování studentů a jejich rodičů a nechtěl bych, aby toto rozhodování přebíral stát. Plánování toho, co bychom měli dělat s lidským potenciálem, není naše středoevropská tradice. Já jsem Husákovo dítě a jsem rád, že o tom, co budu studovat, jsem se mohl rozhodnout sám. Stát by měl spíše zvedat zájem o technické obory primárně tím, že bude podporovat technické školy v jejich kvalitě. Pokud je v nějakém oboru nedostatek absolventů, jako třeba u lékařů či učitelů, umím si představit jednorázové opatření, které namotivuje školy, aby navýšily kapacitu v konkrétních oborech. A pokud je budoucností České republiky jaderná energie, je v bezpečnostním zájmu státu, abychom měli víc jaderných inženýrů. Takže v tomhle vysoké školy mohou pomoci. Ale to jsou spíše výjimečné případy, strukturálně to podle mého názoru není dobrý nápad.
Jednou z vašich priorit je zavádění digitalizace do výuky. Jak konkrétně by to mělo vypadat?
Relevance ČVUT bude záviset na tom, do jak velké míry budou její vědci ochotni pro svou práci používat umělou inteligenci. Je to podobné jako v programování. Dnes už programátoři, kteří nepoužívají AI, v podstatě nejsou potřeba, protože svou práci dělají pomalu. I vědci začnou v brzké době používat pro svou práci AI modely a AI agenty. Můžou jim pomáhat číst a vyhodnocovat vědecké články, vytáhnout z nich důležitá data. Druhé zrychlení práce je v místě experimentů – chemické, inženýrské a fyzikální pokusy se dají automatizovat pomocí umělé inteligence. Ukazuje se to již dnes ve vývoji léků. Pomoci může také při automatizovaném programování. A v neposlední řadě i v prezentaci výsledků, sepisování reportů, článků. A pátá disciplína je sepisování grantových přihlášek. Nejúspěšnější univerzity v Evropě v získávání Horizont grantů mají speciální AI modely trénované na datech předchozích úspěšných přihlášek.
Stojíte za nadačním fondem Matika Česku, který podporuje učitele a učitelky matematiky. Co si myslíte o výuce matematiky v českém školství?
V Česku není problém špatná znalost matematiky, ale nechuť k matematice. A je to velká škoda, protože je to diskriminující. Lidé, kteří mají zájem o matematiku, o strukturální uvažování, nějak vnímají čísla a ve škole se naučili mít k nim pozitivní vztah, jsou svobodnější. Dokážou se lépe rozhodovat, jsou méně manipulovatelní, systematičtí a úspěšnější na trhu práce.
Jak to tedy udělat, abychom dětem na základních školách matematiku neznechucovali?
Prostřednictvím pravidelné a inspirující výuky matematiky lidmi, kteří věří v její léčebné účinky na naši duši. Díky učitelům a učitelkám, kteří mají tento předmět rádi a hlavně mají dost času, aby se mohli soustředit na přípravu. Je důležité, aby se tito srdcaři mohli zabývat technologickými trendy a přemýšlet, jak se propisují do schopností dětí abstraktně myslet, a nemuseli si přivydělávat jako prompt inženýři.