Už nyní chybí v Česku stovky učitelů. A na pedagogických fakultách je nedostatek i těch, kteří by budoucí kantory měli vzdělávat. Není se moc čemu divit: Pedagogové na univerzitách dostávají třeba jen 22 tisíc korun. Nejhorší situace je na Plzeňsku.
Silné nasazení, mimořádně náročné požadavky na kvalifikaci, ale plat hluboko pod průměrem. Učitelé si v Česku stěžují na nízké platy dlouho. Hodně nahlas se ale začínají ozývat i vysokoškolští učitelé z pedagogických fakult.
„Neutěšená situace kolem výše mezd se týká učitelů v regionálním školství, tedy v mateřských, základních a středních školách, a rovněž pedagogů na pedagogických fakultách,“ upozorňuje Miroslav Randa, předseda Asociace děkanů pedagogických fakult a děkan Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.
Dotuje mě manžel
Příkladem je třeba třiačtyřicetiletá Gabriela Kavalířová, která nyní učí na plzeňské pedagogické fakultě budoucí učitele tělocviku středních, základních a mateřských škol. Přestože si ve svém oboru tělovýchovy udělala na Karlově Univerzitě titul Ph.D. a má coby učitelka mnohaletou praxi, její plat činí 22 tisíc hrubého.
„Už šestnáct let učím a jsem pořád na stejném platu,“ říká Kavalířová. „Vnímám to jako velký problém. Když třeba vidím billboardy, že prodavačka v Lidlu je na tom platově daleko lépe než já, je to celkem demotivující,“ podotýká Kavalířová.
Některé semestry učí i dvaadvacet hodin týdně a k tomu vede řadu bakalářských a diplomových prací. Z oboru nechce odejít jen díky tomu, že je, jak říká, srdcař. „My tělocvikáři pro to žijeme. Finančně to ale zvládám jen díky tomu, že nás živí manžel,“ přiznává Kavalířová.
Právě na ZČU v Plzni je situace kolem platů učitelů na pedagogických fakultách nejhorší. Plzeň má podle Randy nejnižší mzdy akademických pracovníků ze všech devíti pedagogických fakult v Česku. „Na naší fakultě je měsíční tarifní plat odborného asistenta bez vědecké hodnosti 22 100 korun, tedy přesně na hranici zaručené mzdy,“ podotýká Randa.
A je to také výrazně pod průměrnou mzdou, která v Plzeňském kraji činila v prvním čtvrtletí letošního roku třicet tisíc korun.
Fond F? Místo pomoci jen záchranná brzda
Ministerstvo školství se do určité míry snaží situaci řešit přidáváním na platech z takzvaného Fondu F, což je fond vzdělávací politiky, ze kterého pedagogům přisypávalo v minulých dvou letech. Loni v něm bylo kolem sto šedesáti milionů korun na praktickou výuku a na zvýšení platů učitelů pedagogických fakult, kde je problém obzvlášť tíživý.
„Tím, že ministerstvo fond F zřídilo, zatáhlo z mého pohledu za záchrannou brzdu a zabránilo totálnímu rozkladu přípravy učitelů. Záchranná brzda ovšem není a nemůže být systémovým řešením,“ kontruje Randa.
Pedagogové proto volají po systémovém, dlouhodobém řešení problému s platy, nikoli po jednorázové, poměrně nejisté záplatě.
Rozdíly mezi kraji i školami
Akademickou obec pedagogických fakult tvoří odborní asistenti, docenti a profesoři. Průměrný plat na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni činil jen 29 tisíc korun hrubého, včetně prostředků z fondu F.
Platy učitelů v jednotlivých letech a krajích přitom kolísají. Například na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci byl v roce 2016 průměrný plat vědecko-pedagogického pracovníka 33 944 korun, loni už činil 43 309 korun a letos od ledna do dubna zase klesl na 35 621 korun.
„Vychýlení v roce 2017 odpovídá tomu, že MŠMT poskytlo pedagogickým fakultám v rámci Fondu vzdělávací politiky poměrně značné prostředky na zlepšení mzdových podmínek,“ vysvětluje Jan Picek, děkan liberecké pedagogické fakulty.
„Ze setkání a z rozhovorů s děkany ostatních pedagogických fakult soudím, že situace není na všech pedagogických fakultách v Česku stejná a že i mezi nimi jsou značné rozdíly. Rozhodně ale aspoň některé pedagogické fakulty na tom nejsou opravdu finančně příliš dobře,“ říká Picek.
Jedním z důvodů je podle něj financování podle koeficientu ekonomické náročnosti, takzvaného KEN, pomocí něhož se finance na jednotlivé obory rozpočítávají. KEN všech učitelských programů je 1,2, což je nízká finanční náročnost. „Možná se to na první pohled nezdá, ale zajištění výuky učitelství pro 1.stupeň základních škol je poměrně finančně náročné, nicméně KEN tomu bohužel neodpovídá,“ upozorňuje Picek.
„Ze zkušenosti na naší univerzitě bych se také domníval, že studenti učitelství v řadě případů podstupují více hodin přímé výuky než studenti odborných programů,“ říká Picek.
Nedávno při přípravě akreditací dělali u nich na fakultě srovnání. Vysoký počet hodin, které musí absolvovat studenti učitelství 1. stupně základní školy ho zaskočil. „Je poté zřejmé, že je potřeba většího počtu pedagogů a že finanční rentabilita výuky je nižší než u jiných neučitelských oborů,“ vysvětluje Picek.
Na granty nedosáhnou
Práce a složení vyučujících bývá navíc na pedagogických fakultách jiné. Nepanuje tu takový důraz na vědu, takže vzniká méně publikací a dalších vědeckých výstupů, za které by se zapsaly RIV body a za ně pak peníze. „Není tu také mnoho vědců, kteří získávají prestižní vědecké granty a tomu odpovídající další mzdové prostředky,“ dodává děkan Picek.
Například na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové (UHK) v loňském roce brali učitelé průměrný plat 32 338 korun, což bylo skoro o 6 tisíc více než v roce 2016. „Tohoto navýšení jsme ale dosáhli pouze díky zvláštnímu příspěvku MŠMT z Fondu F určeného na zvýšení mezd na pedagogických fakult v celém Česku. Začala se tak řešit veliká krize tohoto segmentu, protože pedagogické fakulty nemohou konkurovat jiným fakultám například ve vědeckém výkonu,“ upozorňuje děkan hradecké fakulty František Vaníček.
Chybí angličtináři, češtináři a matematikáři
Vychází přitom najevo závažný problém, který kvůli nízkým platům hrozí. Mzdy na většině pedagogických fakult se totiž dostaly často pod úroveň mezd v regionálním školství.
„Pedagogové nám tak začali odcházet za lepší mzdou. A děje se to i nyní. Tento trend je třeba urychleně zastavit. Vždyť kvalitní příprava budoucích učitelů je základním předpokladem kvalitního systému celého školství,“ varuje Vaníček.
Pokud se nestane něco zásadního, systém školství se podle děkanů do několika let dostane do velikých problémů. Podle údajů Pedagogické fakulty UHK je již nyní kvalifikovaných učitelů pouze 75 % a hrozí, že toto číslo bude s dalšími odchody učitelů dále klesat.
„Proto je třeba reformu financování školství spojit také s navýšením mzdových prostředků pro učitele budoucích učitelů, tedy pro pedagogické fakulty,“ navrhuje Vaníček.
Například v Plzeňském kraji je podle průzkumu, který si nechala Asociace děkanů pedagogických fakult udělat loni na podzim, průměrný věk všech pedagogů středních škol padesát let. Více než polovina pedagogů byla dokonce starší než 50 let.
Plzeňský kraj byl na tom špatně i co do počtu chybějících učitelů. V současnosti jich tam chybí přes sedm set. Největší poptávka je přitom po angličtinářích, matematikářích a češtinářích.
Děkani pedagogických fakult o situaci jednají s ministerstvem školství. Vaníček se z jednoho takového jednání na půdě parlamentu vrátil na konci května. „MŠMT si kritickou situaci plně uvědomuje a pomáhá nám. V letošním roce dostávají pedagogické fakulty prostřednictvím Fondu F finance navíc – můžeme tak navýšit platy akademiků na alespoň přijatelnou výši,“ plánuje Vaníček.
Nicméně učitelé z jeho fakulty potřebují mít jistotu, že zvýšené platy přetrvají i nadále a že stejně jako v regionálním školství porostou platy i na pedagogických fakultách. „Tím hlavním problémem je tedy nejistota a nestabilita celého systému. Stačí se podívat, jak často se střídají ministři a ministryně školství. A každý má pak na chod resortu, a tím i na eventuální podporu pedagogických fakult, jiný názor,“ posteskl si Vaníček.
Ministerstvo: posíláme několik forem podpory
MŠMT se hájí tím, že o problému ví a že se snaží situaci s platy učitelů, kteří vychovávají budoucí učitele, zlepšit. „Dlouhodobě podporujeme pedagogické studijní programy různými druhy opatření, která cílí jak na pedagogy, tak na studenty těchto programů,“ říká mluvčí ministerstva Adéla Klimešová.
Letos je ve fondu F, který děkani pokládají za nesystémový, ale představuje alespoň nějakou formu platového přilepšení učitelů pedagogických fakult, 160 milionů korun a z toho 95 milionů určených na platy. Tedy stejné peníze jako loni.
„Další podpora pedagogickým fakultám je poskytována z prostředků Operačního programu Výzkum, vývoj a vzdělávání,“ upozorňuje Klimešová. Do výzvy se zapojily všechny pedagogické fakulty a podaly si projekty za téměř 400 milionů korun. Výzva se zaměřuje na podporu praxí studentů, tedy budoucích učitelů, a na rozvoj kompetencí vysokoškolských pedagogů, kteří vzdělávají budoucí učitele.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.