Jak nastartovat vědu? Izrael se vyšvihl díky soukromým investicím

Je to osmimilionová země, kterou z poloviny zabírá poušť. Má jen sedmdesátiletou historii a ze všech stran je obklopena státy s jiným náboženstvím i kulturou. Přesto se Izraeli podařilo stát se za posledních dvacet let Mekkou vědy a výzkumu. Dnes je země technologickým gigantem, v němž si výzkum objednávají na klíč nejvýznamnější firmy světa. Hlavní město Tel Aviv je hned po americkém Silicon Valley druhým nejvýznamnějším světovým centrem výzkumu a vývoje.

V zemi nyní sídlí třináct tisíc technologických společností a například v akciovém indexu Nasdaq je kotováno téměř sto izraelských firem. Svá centra vývoje sem umístili takoví obři jako Intel, Microsoft, Apple, Google nebo IBM. V Izraeli působí už přes pět tisíc start-upů ze všech oblastí, od IT a webových aplikací přes biotechnologie až po sociální start-upy zaměřené na pomoc handicapovaným a seniorům. Venture kapitálové investice do nich každým rokem rostou: z necelých dvou miliard dolarů v roce 2012 se vyšplhaly na loňských téměř pět miliard, tedy 124 miliard korun.

A jak to židovský stát dělá? Ne tím, že by vláda posílala do vědy víc peněz. Naopak. Podle Izraele klíčem není hnát do vědy víc státních prostředků, ale financovat ji chytře. Tak, aby se výzkum rozhýbal a zaplatil sám. „Je velmi důležité pochopit, jakou roli má partnerství veřejných a soukromých financí. Každá strana dělá to, co umí nejlépe, a nesnaží se navzájem zastupovat,“ vysvětluje Avi Hasson, šéf Izraelské inovační agentury, ve svém sídle poblíž Tel-Avivu.

Pobídky a výhody pro inovátory i andělské investory

Vtip je v tom, že Izrael investuje do výzkumu a vývoje 4,3 procenta HDP, což je nejvíce na světě. Pro představu: Česká republika investuje zhruba dvě procenta HDP, a i to je nad průměrem ostatních států Evropské unie. Na druhou stranu podíl veřejných peněz, které posílá do vědy přímo izraelská vláda, je naopak jeden z nejnižších. Hlavní část investic jsou peníze soukromých firem a propracovaný systém vládních pobídek tak, aby se vědcům a firmám vývoj v Izraeli vyplatil.

„Vytváříme takové daňové podmínky, aby se tady líbilo investorům, podnikatelům i mezinárodním společnostem. V Izraeli máme takzvaný Angels Law (andělský zákon), který přináší daňové zvýhodnění andělským investorům (bohatí jedinci, kteří investují do start-upů − pozn. red.),“ podotýká Hasson.

Vláda též zavedla výrazné daňové zvýhodnění pro mezinárodní firmy, které si v Izraeli zaregistrují duševní vlastnictví, či výhodná víza pro mladé start-upisty, kteří přijedou do Izraele rozjet své podnikání. Jednoduše řečeno: stát podporuje soukromý kapitál, aby proudil do výzkumu a vývoje. Hodně se zaměřuje i na mezinárodní bilaterální smlouvy o spolupráci na výzkumu. Nyní jich má Izrael zhruba sedmdesát se zeměmi po celém světě, od Chile přes Japonsko až po Kanadu.

„Naše vláda není tím, kdo high-tech vývoj vede. Nevolí odvětví, kam pošle peníze. Jenom přeměňuje duševní vlastnictví na produkt a tvoří tak ekonomický zisk," upozorňuje Hasson.

Do české vědy jde stále více peněz, jenže na jak dlouho?

Spolupráci s Izraelem chce posilovat i Česká republika. Oba státy chtějí více společných projektů ve vědě a výzkumu, což by mohlo přispět i k modernizaci českého průmyslu. Koncem dubna se na tom shodli při jednání v Praze vicepremiér pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) a izraelský velvyslanec v Česku Daniel Meron. Zájem o spolupráci má zejména mladoboleslavská automobilka Škoda Auto a možnosti jsou i v elektronizaci zdravotnictví.

Česko jako takové dává na vědu a výzkum stále více peněz. Podle dat ČSÚ za posledních deset let vzrostly celkové výdaje v oblasti téměř 2,5krát, a to z 38,1 miliard v roce 2005 na 88,7 miliard v roce 2015. Podíl těchto výdajů na HDP byl nad průměrem zemí EU a poprvé dosáhl hranice dvou procent před třemi lety. Regionálně je přitom nejúspěšnější Jihomoravský kraj, protože je v něm nejvíce inovačních center a univerzit zároveň. V absolutních číslech je sice Praha stále dominantní, ovšem dynamika vývoje je vyšší na jižní Moravě, především v její metropoli Brně. Za posledních sedm let tam investice rostly rychleji než v hlavním městě či ve středních Čechách.

Na pomyslném žebříčku zemí EU s nejvyšší intenzitou výzkumu a vývoje byla Česká republika v roce 2015 na desátém místě těsně za Nizozemskem, ale před Irskem a Velkou Británií.

Ale pozor: za velmi dobrým umístěním stojí fakt, že Česko nezískává hlavní podíl financí ze soukromého sektoru, podobně jako například Izrael, ale především díky dotacím z EU. A to je zdroj časově omezený. V letech 2011 a 2012 rostly výdaje na výzkum a vývoj díky intenzivnějšímu čerpání dotací ze zdrojů nejvíc, od roku 2012 k nim přibyly zdroje soukromé, především z firem pod zahraniční kontrolou.

Firmy, které by výzkum rozhýbaly a přenesly do praxe, Česku chybí

Ovšem zatímco v Česku jde na výzkum a vývoj v soukromých firmách zhruba jedno procento HDP, v Německu, Rakousku a například v USA je to kolem dvou procent a v Izraeli jsou to 3,47 procenta (ČSÚ, 2015). Jinými slovy, výzkum v České republice platí z velké části stát a zůstává v rukou státních vědeckých institucí a na univerzitách, místo aby jej rozhýbaly a přenesly do praxe soukromé firmy.

„V objemu financí a v dosažených výsledcích snese Česká republika srovnání se západním světem. Je ale třeba do systému více zapojit soukromé subjekty,“ podotýká proděkan pro vědu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Zdeněk Dvořák. Dodává, že především aplikovaný výzkum by měly platit soukromé instituce. „Ba co více, soukromé subjekty by se měly podílet, a také se v malé míře podílí, na financování základního výzkumu. Zde jsou obrovské rezervy, kdy nejen korporátní peníze, ale i zdroje z nadací či trustů by měly být podstatným pilířem financování vědy, tak jako například v USA,“ připomíná Dvořák.

Podle předsedkyně Grantové agentury Alice Valkárové má systém financování vědy svou setrvačnost, která hraje velkou roli. „Západní země sklízejí ovoce toho, jakou pozornost věnovaly vědě před třiceti, padesáti lety,“ říká Valkárová. Dodává, že pokud česká věda získá více rozumných investic, může se to projevit třeba až za dvacet let. „Vědci v zahraničí si budou muset všimnout, že v Česku se dělá dobrá věda, a začít přicházet k nám. a to nejenom již etablovaní vědci, ale především kvalitní lidé na počátku své kariéry,“ doufá Valkárová.

RIV body se míjí účinkem, hodnotit by mohli zahraniční odborníci

Velmi diskutovaný je mezi vědci i akademiky také systém financování vědy prostřednictvím takzvaných RIV bodů, který v Česku funguje od roku 2004. Hodnocení vědeckých výstupů provádí Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace a takzvané RIV body jsou jedním z kritérií pro přerozdělování finanční podpory.

Jenže paušální hodnocení bývá kritizováno za to, že nezohledňuje kvalitu výsledků a že se body, a tedy i finance, získávají za obrovský objem výsledků (i pouhých skript či metodických příruček), které ale nemají s kvalitní vědou příliš společného.

„Princip financování podle RIV bodů byl ve svých počátcích asi lepší než nic, ale dávno se přežil. Protože jsou vědci velmi inovativní lidé, vedlo to k tomu, že začali mnohem více publikovat, což by bylo v pořádku, pokud by ve všech těch publikacích měli co sdělit. Pokud se ale článek rozdělí na dva, protože se za dva články získá více bodů než za jeden, není to určitě to, čeho se chtělo dosáhnout,“ upozorňuje Valkárová.

Dodává, že v úvahu by měly připadat další parametry vědecké práce daného vědce nebo pracoviště, například mezinárodní spolupráce, počet zvaných přednášek na prestižních konferencích, organizování mezinárodních konferencí v Česku, výchova studentů magisterského a doktorského studia a podobně. Navrhuje hodnocení pracoviště systémem peer review, tedy zahraničními posuzovateli. „Tito posuzovatelé ale mají být vybíráni zcela nezávisle, ne tedy na základě už předešlých kontaktů zahraničního experta s daným pracovištěm. Je třeba se ovšem smířit s tím, že dokonalý systém hodnocení vědy ještě nikdo nevymyslel, a to hlavně proto, že jak je daný výzkum hodnotný, se ukáže třeba až po desítkách let,“ připomíná Valkárová.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.