Mladí lidé se o veřejné dění zajímají, přímo do politiky ale vstupují jen minimálně. Jedním z důvodů je nedostatečná motivace. Mají většinou pocit, že jejich hlas nic nezmění. Podle výkonné ředitelky iniciativy Díky, že můžem Báry Stárek je pro mladé lidi nejdůležitější nástroj aktivismus jako takový. Uvedla to v rámci panelové diskuze na konferenci SYRI v Senátu, která se týkala právě tématu mladých lidí ve společnosti. Jako příklad zmínila rok 1989, Milion chvilek pro demokracii nebo iniciativu Fridays for Future.
„Všichni bychom měli začít změnou mind setu. Dlouhodobě je nastavený tak, že se bavíme o mladých bez nich. Jsou debaty o budoucnosti o vzdělávání a mladí tam nejsou zahrnuti. Je to základní bod. Často se také ozývají slovíčka musíme je nutit, přemluvit. Tento agresivní jazyk nepomáhá k tomu, aby se dobrovolně zapojili. Musíme změnit, jak se s mladými bavíme i v tomto kontextu,“ uvedla Stárek v rámci debaty, které mimo jiné hledala řešení problému.
Podle ní je důležité, aby většinová společnost nebagatelizovala názor mladých lidí. „Měli bychom jim naslouchat a vytvářet změny tak, aby jim dávaly smysl. Změnit konotaci o mladých a nebavit se o nich jako o sněhových vločkách ale jako o generaci, která je empatická,“ uvedla Stárek, která by ráda snížila volební hranici. Do té doby by se ale podle ní měla zlepšit občanská gramotnost, což je především úkol škol.
Podle Petry Guasti ze SYRI, která debatu moderovala, panuje ve veřejném prostoru řada mýtů. Jedním z nich je tvrzení, že se mladí nezajímají o politiku a nechodí k volbám. Přitom loni volební účast ve věkové skupině 18–29 let poprvé vyrovnala nebo i mírně překonala celostátní průměr. Také neplatí tvrzení, že mladí lidé volí protestně nebo antisystémově, protože většina podporuje demokratické a liberálně orientované strany. Mladí mají dokonce k demokracii nejpozitivnější vztah ze všech skupin, ale zároveň je mezi nimi i nejvíce pochybujících. Dvě třetiny z respondentů cítí, že jejich generace není v politice zastoupena. Podle Guasti to znamená, že chtějí více demokracie, než jí mají teď.
„Dnes jsme neviděli generaci, která je pasivní, apatická nebo radikalizovaná. Viděli jsme generaci, která chce být slyšena, má konkrétní obavy, priority i návrhy – ale nemá k dispozici kanály, jak své názory prosadit. Úkolem nás všech – ve školství, politice i občanské společnosti, na univerzitách – je tyto kanály otevřít, udržet a chránit. Nejde jen o „zastupování mladých“, ale především o spoluutváření demokracie s mladými,“ uvedla na konferenci Guasti.
Mladé lidi se už nyní snaží více zapojovat ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které má už nezávislý Panel mládeže. Vedoucí Oddělení politiky mládeže MŠMT Jana Ticháčková v Senátu zmínila, že resort chce k podobnému kroku motivovat i další ministerstva. Cílem je mladé motivovat k větší aktivitě. „Na lokální úrovni mají poradní orgány velký smysl. Ne všechny ale fungují ideálně,“ uvedla Ticháčková a jako problém zmínila kontinuitu lokálních parlamentů.
Debata se hodně točila i o zájmu politických stran o mladé lidi. Politolog Aleš Michal zmínil rezervy, které systém má. Strany podle něj zajímá především volební výsledek. „Vstupuje do toho také zakódovaná obava, že v některých zemích pozorujeme trend, kdy mladí lidé nadproporčně volí radikální strany. Tento trend ale není dlouhodobý. Je to věc, která může mít specifickou podobu v různých zemích,“ uvedl Michal.
Podle Báry Stárek mladí lidé mají chuť vstoupit do politiky, ale většina politických stran tento potenciál využít nechce. „Cítíme určitou frustraci, špatnou náladu, která má dopad na participaci jako takovou. Pokud mají mladí pocit, že nemohou nic změnit, tak neudělají ten krok, aby se angažovali,“ uvedla Stárek. Mladí lidé podle ní mají pocit, že jejich hlas nic nezmění a pokud nebudou cítit, že mohou udělat pozitivní změnu, tak se nezapojí. Další problémem je fakt, že jim chybí idoly. V posledních parlamentních volbách se dostali do Sněmovny jen 3 lidé mladší 30 let.
Odborníci debatovali i o roli vzdělávacích institucí. Vedoucí Ústavu pedagogických věd FF Masarykovy univerzity Roman Švaříček zmínil, že škola by měla posilovat sociální soudržnost. Mladí si totiž stěžují na tlak na výkon. „Stálo by za to se více věnovat kooperativní výuce,“ uvedl Švaříček. Tato změna bude ale podle něj složitá a měli by se na ní podílet i rodiče.