Nová studie v Nature ukazuje, že i způsob, jakým o věcech mluvíme, formuje realitu. Výzkum vedený Zbyňkem Dubským, Markétou Votoupalovou a Alžbětou Vítkovou z Vysoké školy ekonomické v Praze se zaměřil na to, jak evropští politici a média komunikovali o evropském Green Dealu a plánu Fit for 55 v letech 2019–2022. Konkrétně porovnali rétoriku v Česku a ve Švédsku během prvních let zavádění Zelené dohody.
„Česko a Švédsko jsou země s protikladným postojem k rozvoji obnovitelných zdrojů energie a ochraně klimatu: Česko má vysokou závislost na uhlí, energeticky náročný průmysl a nižší podíl obnovitelných zdrojů, zatímco Švédsko se vyznačuje velmi ‚zeleným‘ energetickým mixem, menší závislostí na fosilních palivech a důrazem na klimatické cíle,“ uvádí k tématu Dubský. „Obě země se však ke Green Dealu postavily jako k nezbytné součásti evropské klimatické politiky. Rozdílný je jen způsob, jakým Green Deal komunikují v politice a médiích.“
Když ceny rozhodují: český pohled na zelenou budoucnost
Na rozdíl od Švédska, kde se o Green Dealu intenzivně diskutovalo v médiích už od jeho představení, se téma Zelené dohody v Česku objevilo v médiích výrazněji až v létě 2021, kdy Evropská komise představila balíček Fit for 55. „Český politický slovník kolem Green Dealu byl od začátku plný slov jako ‚průmysl‘, ‚cena‘, ‚zdroj‘, ‚firma‘,“ říká Votoupalová. „Převažoval argument finanční zátěže – že opatření Green Dealu nesmí poškodit běžné lidi ani podniky. Politici napříč stranami zdůrazňovali potřebu uznání jaderné energie a přechodného využívání plynu jako ‚udržitelných‘ zdrojů.“
Česká debata byla často pragmatická a spíše opatrná. Pravidelně zaznívaly argumenty o ztrátě konkurenceschopnosti a časté byly obavy, že pokud se ke stejně přísným klimatickým cílům nepřipojí největší znečišťovatelé jako Čína či USA, Evropa ztratí ekonomickou výhodu zároveň bez viditelného pozitivního efektu na klima.
Švédsko: lídr, který chce jít ještě dál
Na severu Evropy se příběh vyvíjel jinak. Švédský diskurz o Green Dealu měl od začátku pozitivní a odhodlaný tón. Dominovala slova jako ‚klima‘, ‚emise‘, ‚životní prostředí‘ a ‚příležitost‘. Namísto obav z finanční zátěže se prosazoval směr lídrovství – přesvědčení, že Švédsko a EU by měly jít příkladem světu.
„Švédská rétorika vnímá finanční náklady na udržitelnost jako investici, jejíž odklad by znamenal ještě vyšší výdaje v budoucnosti,“ říká Votoupalová. „Švédsko má už dnes velmi zelený energetický mix a vidí v Green Dealu příležitost posílit svou ekonomiku, například prostřednictvím dodávek surovin a technologií pro energetickou transformaci. Zajímavé také je, že švédská vláda odmítala požadavky na nové klimatické fondy z EU. Podle ní by jen zpomalily přechod na čistou energii.”
Společné body a zásadní rozdíly
Navzdory odlišným rámcům se v obou zemích objevila podobná témata: energetika, doprava, průmysl, finance či zemědělství. Rozdíly však byly v akcentu: v Česku se kladl důraz na ceny, energetickou soběstačnost a ochranu průmyslu, zatímco ve Švédsku byl v popředí důraz na klimatické cíle, inovace a vedoucí roli v globálním úsilí.
„Dalším zajímavým rozdílem byla otázka bezpečnosti,“ dodává Votoupalová. „Po ruské invazi na Ukrajinu se v Česku krátce objevil argument o energetické nezávislosti jako součásti národní bezpečnosti. Ve Švédsku se tento bezpečnostní rámec prakticky neobjevil – i po roce 2022 zůstal důraz na klimatické a environmentální hledisko.“
Změny vlád i pandemie – Green Deal zůstává
Výzkumníci si všimli také vlivu vnitropolitických změn. V Česku vláda Andreje Babiše často kritizovala Green Deal, ale rétorika se měnila podle publika: v Bruselu smířlivější, doma tvrdší. Kabinet Petra Fialy byl otevřenější, přesto zachoval požadavky na zohlednění národních specifik.
Ve Švédsku se ani po výměně premiérů nezměnil základní tón: Green Deal byl vítán, někdy dokonce vnímán jako málo ambiciózní. „Přestože se posunuly důrazy v argumentaci v obou zemích, ani pandemie COVID-19 či válka na Ukrajině zásadně nezměnily celkovou podporu Green Dealu,“ konstatuje Dubský.
Co to znamená pro budoucnost?
Výzkum naznačil, že Green Deal se stal novou normou v obou zemích – jak v politickém, tak i v mediálním diskurzu. „Otevřené odmítání zaznívá jen od okrajových politických sil. Rozdíl je v tom, že Česko mluví o opatrnosti a potřebě přizpůsobit cíle národním podmínkám, zatímco Švédsko prosazuje rychlejší a odvážnější postup,“ uzavírá Dubský.