Projekt Unilead je největší společnou snahou českých vysokých škol fungovat šetrněji, zeleněji, udržitelněji. Petr Petera z VŠE v Praze vedl skupinu, která se zabývala strategií a strategickým partnerstvím, tedy tématem, jež všechna ostatní zastřešuje a určuje. Bez tohoto pevného rámce by se jednotlivé kroky smrskly jen na nahodilé aktivity bez valného dopadu.
„České univerzity si stále více uvědomují význam udržitelného rozvoje, ale míra jeho integrace do strategií a do univerzitního života se liší. Plné začlenění udržitelnosti do všech oblastí, tedy do vzdělávání, výzkumu, provozu a třetí role univerzit, zůstává pro univerzity stále výzvou,“ říká Petera.
Co jsou to strategie udržitelnosti a jak moc jsou v projektu Unilead důležité?
Z hlediska projektu Unilead II je to velmi důležitá otázka, protože tvorba strategií pro jednotlivé oblasti byla v roce 2023 stanovena jako jeden z hlavních cílů projektu. Strategie je plán navržený tak, aby vedl k dosažení konkrétního dlouhodobého cíle nebo souboru cílů. Tedy strategie určuje, čeho a proč má být dosaženo. Kromě identifikace cílů strategie obvykle také určují priority a zdroje potřebné k tomu, abychom cílů mohli dosáhnout. Další klíčovou součástí strategií jsou také měřítka výkonnosti, která umožňují stanovit, jak úspěšně se nám daří cíle plnit.
Jaké konkrétní cíle mají strategie udržitelnosti?
Často mezi ně patří například snížení emisí skleníkových plynů, podíl obnovitelných zdrojů energie, ale i měřítka z oblasti sociální problematiky. V návaznosti na strategie se pak obvykle připravují akční plány, které jsou konkrétnější a podrobnější, mají kratší časový horizont. Vymezují zcela konkrétní kroky. Z praktického hlediska bývá ale hranice mezi strategiemi a akčními plány spíše neostrá – cíle stanovené ve strategiích bývají velmi konkrétní a součástí strategií mohou být akční plány. Když tohle všechno propojíme s udržitelností, můžeme říci, že strategie udržitelného rozvoje univerzity je dlouhodobý plán, který univerzita přijímá, aby si osvojila principy a cíle udržitelného rozvoje do všech svých činností. No a když mluvím o cílech udržitelného rozvoje, přímo odkazuji na takzvané SDGs neboli Sustainability Development Goals, které byly přijaty v roce 2015 na následujících 15 let, tedy na období 2015–2030. K tomuto vlastně odkazuje i název projektu Unilead neboli University Leaders in SDGs.
Proč je strategie udržitelnosti pro univerzity důležitá?
Je velmi důležitá, protože jinak hrozí, že udržitelný rozvoj bude univerzita řešit nesystematicky, že pozornost věnuje třeba jen několika nejviditelnějším aspektům. Cílovým stavem by měla být plná integrace strategie udržitelného rozvoje do celkové strategie univerzity.
Jak ty strategie konkrétně vypadají? Je to nějaké prohlášení nebo dokument?
Strategie udržitelného rozvoje na mnohých univerzitách, a to i na těch prestižních zahraničních, často existují jako samostatný dokument. To je ale myslím spíše dočasný jev spojený s tím, že začleňování principů udržitelného rozvoje do života univerzit je proces, který po určitou dobu potřebuje samostatnou viditelnost, a to i kvůli alokaci zdrojů. Je to ale komplexní problém, některé prestižní univerzity mají oddělenou strategii udržitelného rozvoje dlouhodobě a rozumím i přednostem takového řešení.
Vaše skupina se věnuje i takzvaným strategickým partnerstvím. Co si pod tím představit?
Strategické partnerství na univerzitách je o spolupráci s externími organizacemi s cílem vytvořit synergii mezi akademickým světem a širší společností. Výsledkem této synergie by mělo být dosažení společných cílů v oblastech inovací, výzkumu a vzdělávání. Když toto spojíme s udržitelným rozvojem, bude se jednat o plnění cílů udržitelného rozvoje.
Jak konkrétně vypadá dobře navázané partnerství a dobře postavená strategie?
Mezi strategiemi a strategickými partnerstvími existuje úzký vztah. Strategická partnerství jsou jedním z významných nástrojů pro uskutečňování strategie univerzity. Dobře navázané partnerství by mělo být založené na vzájemném porozumění, respektu a společných hodnotách a cílech. Předpokladem úspěchu takového partnerství je, aby obě strany přispívaly svými silnými stránkami, tedy univerzita obvykle poskytne teoretické znalosti a výzkumné schopnosti a průmyslový partner praktické zkušenosti, přístup k novým technologiím a tak dále. Základem dobré strategie je pak kvalitní a transparentní vymezení cílů a cest jejich dosažení, a to v oblastech provozu, výuky, vědy a výzkumu a třetí role univerzit. Měla by také být stanovena zmíněná měřítka pro sledování a hodnocení plnění jednotlivých cílů. Na úrovni strategie či akčních plánů by měly být stanoveny i iniciativy, akce, projekty a investice potřebné pro dosažení cílů.
Co školám takové strategie a partnerství mohou přinést?
Například mohou pomoci univerzitě snižovat její environmentální dopady, usnadnit přístup k moderním technologiím, připravovat studenty na kariéru v oblasti udržitelnosti. Obecně lze říci, že znalosti a dovednosti z oblasti udržitelného rozvoje jsou dnes potřebné pro většinu profesí a význam takovýchto znalostí stále poroste. V neposlední řadě může docházet k posilování vazeb mezi univerzitou a místní komunitou a ke zvyšování prestiže univerzity.
Jak na tom jsou české univerzity s otázkou udržitelných strategií?
České univerzity si stále více uvědomují význam udržitelného rozvoje, ale míra jeho integrace do strategií a do univerzitního života se liší. Mnohé z univerzit již začlenily aspekty udržitelnosti do svých výukových programů a operací a téměř všechny univerzity realizují alespoň některé iniciativy v oblasti udržitelného rozvoje. Nicméně, plná integrace udržitelnosti do všech oblastí, tedy do vzdělávání, výzkumu, provozu a třetí role univerzit, zůstává výzvou.
Dělají české vysoké školy nějaké chyby při integraci strategií?
Nemyslím, že by dělaly nějaké specifické chyby. Určitě bych ale varoval před tím, aby udržitelný rozvoj vnímaly jen jako doplňkovou nebo sekundární prioritu. To by bránilo jeho začlenění jako klíčového prvku celkové strategie univerzity. Také bych varoval před redukcionistickým přístupem, který by akcentoval jen některá témata. A v neposlední řadě je třeba se vyvarovat toho, aby se pozornost příliš zaměřovala na viditelné, ale nepodstatné iniciativy.
Můžete dát příklad?
Třeba že univerzita nainstaluje několik solárních panelů na střechu jedné budovy, ale nezavádí žádné další systematické energetické úspory nebo udržitelné praktiky v rámci celého kampusu.
Které české univerzity jsou se strategiemi udržitelnosti zatím nejdál?
Strategii udržitelného rozvoje zveřejnila Univerzita Karlova. Tato strategie pokrývá všechny klíčové oblasti, o kterých jsem hovořil, tedy řízení a organizaci, provozní aspekty, vzdělávání, vědu a výzkum a třetí roli. Je také zajímavé, že pokrývá období do roku 2030 a je tak časově v souladu s platností cílů SDGs. Tímto způsobem postupuje i mnoho dalších univerzit, zahraničních i českých. Dále strategii udržitelného rozvoje zveřejňují například Masarykova univerzita, Univerzita Palackého v Olomouci a Česká zemědělská univerzita. A připravuje ji několik dalších univerzit.
Jaká konkrétní doporučení jste pro školy jako součást Unilead vytvořili?
Pracovní skupina Strategie sloužila v Unilead II především jako podpora ostatních pracovních skupin z hlediska metodického. Stanovili jsme principy, které by strategie měly respektovat, a strukturální prvky, které by měly obsahovat. Mimo jiné jsme doporučili, aby strategie byly vytvořeny jako generické, tedy aby mohly sloužit jako inspirace pro tvorbu strategií konkrétních, mnohdy velmi odlišných univerzit. Ostatní pracovní skupiny pak pomocí námi daných doporučení tvořily strategie pro své oblasti. A dále jsme zpracovávali jejich oponentury. Není snadné uvést jedno či dvě konkrétní doporučení, protože na vytvořených strategiích je cenná právě jejich ucelenost. Ovšem navržené generické strategie nabízejí inspiraci, pokud jde o vazbu na konkrétní SDGs, zdůrazňují význam zapojení a participace stakeholderů a přinášejí také celou řadu konkrétních cílů a měřítek jejich plnění.
Co bude teď následovat dál? Budou školy ta doporučení implementovat?
Věřím, že výstupy Unilead II jsou velmi kvalitní a rozsáhlé a neuměl bych si vysvětlit, pokud by nedošlo k jejich využití. Současně je třeba říci, že rozhodnutí ohledně využití, či nevyužití výstupů projektu Unilead II je plně na jednotlivých univerzitách. Předpokládám ovšem značnou variabilitu, pokud jde o rozsah a formu, v jaké budou konkrétní univerzity své strategie tvořit.
Jak se strategie řeší na univerzitách v zahraničí? Můžete dát pár příkladů dobré praxe?
Stejně jako v případě univerzit v Česku, i v zahraničí se přístupy jednotlivých univerzit, a to i těch prestižních, liší. Některé univerzity samostatnou strategii udržitelného rozvoje nemají a tuto problematiku plně integrují do celkového strategického záměru, jiné univerzity publikují relativně samostatné strategie zaměřené na zcela konkrétní oblasti. Nicméně udržitelný rozvoj je na prestižních zahraničních univerzitách centrálním tématem. Při hledání příkladů dobré praxe bych určitě doporučil vyjít ze žebříčků hodnotících univerzity dle jejich přístupu k udržitelnému rozvoji. Takové žebříčky jsou třeba QS World University Rankings: Sustainability, People & Planet’s University League, STARS (Sustainability Tracking Assessment & Rating System) nebo UI GreenMetric a Times Higher Education Impact Rankings. Z evropských univerzit bych jako inspirativní uvedl například The University of Manchester, Lund University, Uppsala University či ETH Zurich. Řekl bych, že klíčové myšlenky strategií těchto univerzit zahrnují komplexní přístup ke snižování uhlíkové stopy, integraci udržitelnosti do vzdělávacích a výzkumných programů a zapojení širší komunity do iniciativ v oblasti udržitelného rozvoje. Například prvně zmíněná Univerzita v Manchesteru poskytuje místním zemědělcům a výrobcům potravin přístup k univerzitním zařízením, například k laboratořím, technologiím a zásobám rostlin. Díky tomu pak mohou zemědělci zlepšovat své zemědělské postupy. Dalším příkladem dobré praxe pocházejícím z této univerzity je podrobné strategické uchopení emisí Scope 3, tedy emisí vznikajících jako nepřímý důsledek činnosti univerzity. Univerzita se rovněž zavázala k dosažení nulových čistých emisí tohoto typu do konce roku 2050.