Výzkum v oblasti médií, komunikace a žurnalistiky čelí výzvám spojeným s rizikem oborové uzavřenosti, institucionálními tlaky na výkon a rychlým technologickým vývojem a trendy. Na zahajovací debatě Evropské komunikační konference v Brně to zdůraznili přední evropští mediální výzkumníci. Tématu se ve své keynote přednášce věnovala i Lenka Waschková Císařová z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.
Jedním z hlavních témat debaty, kterou moderovala Monika Metyková z Univerzity v Sussexu, byla potřeba opustit izolovaná oborová „sila“ a otevřít komunikační výzkum širší mezioborové spolupráci. Přestože mediální vědci běžně přejímají teorie a metodologické přístupy ze sousedních disciplín, společné projekty s odborníky z jiných oborů zůstávají spíše výjimkou.
Příčinou jsou často institucionální překážky, například grantové systémy, hodnocení zaměřené na co nejvyšší citovanost studií i konzervativní přístup vědeckých časopisů. „Recenzenti stále považují exkluzivní užívání vnitrooborových teorií a konceptů za známku specializace a odbornosti vědce. V akademickém systému, kde jsou granty nezbytné pro rozvoj kariéry, navíc může být interdisciplinarita vnímána jako riskantní krok,“ řekla Sandra Banjac z Univerzity v Groningenu.
Diskutující však zdůraznili, že všudypřítomnost komunikace ve společnosti si žádá odvahu překračovat oborové hranice a spolupracovat nejen v rámci společenských a humanitních věd, ale i s přírodními či technickými obory. Místo obav ze ztráty oborové identity může právě rozmanitost a schopnost propojovat různé kontexty komunikační výzkum zásadně posílit.
Cílem by měla být zdrženlivost
V souvislosti s překotným rozvojem umělé inteligence se debata věnovala reaktivitě výzkumu, která sice zvyšuje viditelnost oboru, přináší však i rizika. „Pokud se mediální výzkum bude soustředit pouze na analýzu nových technologií či vysvětlování krizí, domnívám se, že je tu reálné riziko ztráty intelektuální autonomie. Tím mám na mysli, že naši výzkumnou agendu budou udávat vnější aktéři na úkor naší akademické volby,“ prohlásil Michael Bosetta z Lundské univerzity.
Klíčem ke stabilní budoucnosti oboru by mohla být orientace na teoretické mechanismy a dlouhodobou udržitelnost poznání. Zatímco popis konkrétních jevů a médií rychle zastarává, zkoumání obecných teoretických procesů poskytuje trvalé poznatky přenositelné napříč časem i technologiemi. Výzkum by se proto neměl nechat strhnout krátkodobými módními vlnami, ale budovat teoretické základy platné i pro budoucí generace vědců.
Výzkum v oblasti komunikace čelí také vnitřním systémovým tlakům akademického prostředí, které upřednostňuje neustálý kvantitativní růst – vyžaduje vice publikací, více grantových prostředků a větší objemy dat. V přetíženém prostředí hrozí, že si výzkumníci pod časovým tlakem budou volit cestu nejmenšího odporu a známé metodologické postupy namísto objevné a nejisté vědecké práce.
Odpovědí na tento trend by mělo být rozvíjení institucionální zdrženlivosti a dostatečnosti. „Zdrženlivost, to znamená zastavit se a zeptat se: ‚Opravdu se musím vrhnout do zkoumání této nové technologie? Opravdu potřebuji sbírat další data, jen protože na to mám peníze? Opravdu potřebujeme sedm speciálních čísel věnovaných téhle nové platformě?‘“ polemizovala Emilija Gagrčin z Univerzity Brémy.
Zdrženlivost ovšem nemůže zůstat pouze osobní ctností jednotlivých vědců, protože by vedla k jejich penalizaci v soutěžním akademickém systému. Musí se stát normou zakotvenou v recenzních řízeních, grantových komisích a hodnotících orgánech institucí.
Mediální periferie ve středu zájmu
Žurnalistická a mediální studia čelí výzvě překonat zaměření na dominantní centra a věnovat pozornost periferním aktérům i opomíjeným tématům. Lenka Waschková Císařová ve své keynote přednášce zdůraznila, že okrajová žurnalistická témata, periferní lokality a dlouhodobě opomíjení aktéři nejsou pouhými doplňky k centrům, ale klíčovými prvky udržujícími celý mediální systém v chodu. Přijetí perspektivy periferie umožňuje odhalit slepá místa oboru a porozumět mocenským asymetriím.
Pro žurnalistická a mediální studia představuje tento přístup výzvu k trvalé proměně výzkumných praktik. Mediální vědci by neměli vnímat periferní témata, lokality a aktéry pouze jako krátkodobý výzkumný trend, ale jako stálý analytický zdroj pro posílení plurality a komplexity oboru. „Musíme nahradit pevnost mostem – uznat a zesílit opomíjené hlasy v žurnalistice i jejím výzkumu a plně je začlenit do teoretického uvažování,“ uvedla Waschková Císařová z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.
Zkoumání periferních aktérů podle ní nabízí potenciál pro celou žurnalistickou praxi i výzkum. Působení mimo hlavní proud přináší větší míru profesní svobody a prostoru pro kreativitu, vyžaduje však aktivní budování vnitřní odolnosti a systémové udržitelnosti. Zkušenosti těchto aktérů tak mohou sloužit jako inspirativní příklad pro centra.
Evropská komunikační konference, kterou pořádala Evropská asociace komunikačního výzkumu a vzdělávání (ECREA), se konala 8. až 11. září 2026 v Brně a zúčastnilo se jí více než 1 500 mediálních výzkumníků z celého světa. Organizaci konference zajišťovaly vědkyně z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity a Národního institutu SYRI.