V jediném dni na inspekci v několika zemích. I tak lítal Baťa

Na dosud nezpracované téma, totiž dálkové obchodní cesty Tomáše Bati a jeho spolupracovníků, se zaměřuje nová kniha „Baťa létá z Otrokovic“. Výpravy to byly skutečně progresivní, dobový tisk je popisoval třeba jako „nejdelší a nejctižádostivější cestu, jaká kdy byla letadlem podniknuta“. Publikaci vydává Nakladatelství Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, autorem je historik Jan Herman.

„V roce 1929 bylo zlínské letiště naproti nemocnice přestěhováno do Otrokovic, protože již nedostačovalo svou kapacitou. Odtud se pak létalo do celého světa,“ vypráví Jan Herman. Některé lety byly obzvlášť významné, například slavná cesta Tomáše Bati do Indie na přelomu let 1931 a 1932, díky níž začala firma velkým tempem podnikat v Indii a v celé jihovýchodní Asii. Noviny ji tehdy popisovaly jako „nejdelší a nejctižádostivější cestu, jaká kdy byla letadlem podniknuta.“

Po Evropě se u Baťů cestovalo zcela běžně, piloti byli připraveni vzlétnout prakticky kdykoli. Díky tomu mohl zástupce firmy v jednom dni provést inspekční kontroly i v několika prodejnách v různých zemích. I v tomto směru byla firma Baťa výjimečná. „Prozatím nevím o žádné jiné firmě u nás ani ve světě, která by leteckou dopravu v té době využívala takto intenzivně,“ doplňuje historik.

Vzhledem k tomu, že letectví bylo ve 30. letech minulého století ještě v začátcích byly dálkové lety v té době skutečně unikátní. „Nesly s sebou spoustu potíží. Piloti tehdy neměli k dispozici vysílačky, natož navigace, orientovali se podle papírových map a podle orientačních bodů v krajině, které viděli pod sebou. Létalo se ve výšce tři až čtyři tisíce metrů a pouze ve dne, noční lety by byly příliš riskantní. Piloti si také netroufali létat nad oceány, a problematické byly i přelety hor.“ Firma měla k dispozici výkonnější i subtilnější stroje: Fokkery, Lockheedy, ale i menší stroje. „Dnes bychom rozhodně netipovali, že se takovým letadlem dá absolvovat let dlouhý tisíce kilometrů,“ konstatuje Herman.

Delší obchodní lety byly často záměrně plánovány tak, aby začínaly nebo končily v den 1. Máje právě na letišti v Otrokovicích. Letce i posádku tam oslavovalo vedení firmy společně se zaměstnanci. Není divu, že byli dáváni ostatním za příklad: museli překonat různá časová pásma, vyrovnat se s rozdílnými klimatickými podmínkami, byli ohroženi tropickými nemocemi a podobně.

Baťovští manažeři navíc během dlouhých letů neztráceli čas a pracovali i na palubě, kam si s sebou brali psací stroje.

Tomáš Baťa bezpečnosti letecké dopravy velmi důvěřoval. „Šéfova smrt byla proto pro všechny obrovským šokem. Přesto se na letectví nezanevřelo a management firmy i po Tomášově smrti létal dál,“ uzavírá Jan Herman.

Kniha je bohatě doplněna fotografiemi, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány. Je možné ji zakoupit v Knihovně UTB v budově rektorátu na nám. T. G. Masaryka 5555, Zlín, anebo si ji objednat prostřednictvím webových stánek nakladatelství.