Nová virtuální třída pomáhá učitelům pedagogiky

Západočeská univerzita v Plzni chce nalákat více středoškoláků ke studiu pedagogiky. Výuku zde nově obohatí unikátní 3D trenažér. Ten dokáže simulovat nejen tabuli, ale i žáky v lavicích. Nápad na virtuální třídu vznikl při práci na jiné pomůcce, totiž virtuální hospodě. A chystají se i rozšíření pro jednotlivé obory, který umožní studentům učitelství virtuálně vyučovat.

V lavici sedí několik žáků. Učitel vykládá, děti reagují. Když něco není jasné, pro názornost to pedagog nakreslí na tabuli. Vypadá to jako běžná hodina, jen s tím rozdílem, že se odehrává ve virtuálním světě a žáky i místnost vytvořil počítač. Jen učitel je reálný, do třídy se dostal pomocí 3D brýlí a prostorové projekce.

Unikátní trenažér, který pracuje s 3D realitou, je určený studentům učitelství na pedagogických fakultách. Vytvořili jej odborníci na virtuální realitu z Fakulty strojní Západočeské univerzity ve spolupráci s didaktiky pedagogické fakulty téže školy.

„V České republice jedinečný projekt má studenty učitelství připravit na praxi ve školách a obecně posílit praktickou část studia,“ říká mluvčí univerzity Šárka Stará.

Jak na rušivé a drzé

Uživatel nasadí 3D brýle, do obou rukou uchopí speciální ovladače a ocitne se ve virtuálním modelu třídy základní školy. Žáci sedí v lavicích, učitel k nim mluví a oni na něj reagují, hlásí se a povídají si mezi sebou. A nejde jen o nějaké jednoduché počítačové simulace, virtuální žák umí při výuce rušit stejně jako živý. Virtuální žáci, avataři, totiž mluví ústy pedagoga – didaktika, případně spolužáků toho, kdo právě ve virtuální třídě vyučuje.

„Didaktik tedy může studenta cíleně postavit do situace, kdy žáci kladou otázky, které mají třídu spíše pobavit, odvádí pozornost vyučujícího od tématu hodiny, baví se mezi sebou a podobně. Na studentovi učitelství je tedy nejen to, aby žákům ve virtuální třídě poutavě přiblížil stanovenou učební látku, ale také aby dokázal v problematické situaci správně zareagovat,“ popisuje Stará. To, jak se mu to podařilo, pak hodnotí jeho spolužáci, kteří jeho výkon sledují na projekčním plátně.

Ve třídě je také tabule, na kterou může uživatel psát poznámky, a mapa světa. „Tato pilotní verze se na pedagogické fakultě zatím využívá během výuky didaktiky u budoucích učitelů geografie,“ dodává Stará. Pilotní studie se účastní deset studentů prvního ročníku učitelství geografie. Jejich úkolem je ve virtuální třídě prezentovat krátký výklad zaměřený na vybrané kritické místo učební látky zeměpisu. Z výuky ale těží i spolužáci, kteří zrovna brýle nasazené nemají. Výklad svého kolegy ve 3D třídě poslouchají, na projekčním plátně vidí, jak právě ve virtuální třídě vyučuje, i obraz, který on vidí v 3D brýlích.

Nápad z virtuální hospody

S nápadem počítačové třídy přišla didaktička Lucie Rohlíková, když prezentovala jiný projekt, simulaci rizikového prostředí pro závislé, kterému se říká virtuální hospoda. Virtuální prostředí zde slouží jako podpůrná léčba u lidí, kteří se při léčbě závislosti na alkoholu připravují na přechod z léčebny do běžného života.

„Virtuální třída nemá ambici nahrazovat praxe studentů ve školách, ale studenty na praxe připravit a jejich zkušenosti s reálnou výukou následně rozšiřovat,“ vysvětluje Pavel Mentlík, vedoucí oddělení geověd z Fakulty pedagogické ZČU. „Aplikace tak výrazně přispěje k posílení praktické výuky budoucích učitelů. Jejich příprava bude více zaměřena na řešení situací, se kterými se setkají při výkonu svého povolání,“ dodává.

Výuka pomocí virtuální třídy není vhodná pro každého, někomu se může při pohybu v 3D prostou dělat špatně. V takovém případě se zapojí jako pozorovatel. „I když menší část studentů při práci ve virtuální třídě trpí příznaky nemoci z virtuální reality, takzvanou cybersickness, a nemůže se naplno soustředit, je i pro ně výuka ve virtuální třídě přínosem. Mohou se díky ní účastnit hodin didaktiky v roli reflektujícího hodnotitele a kolegy,“ dodává Petr Hořejší z Fakulty strojní.

O učitelství klesá zájem

Aplikace z plzeňské ZČU je aktuální i díky tomu, že na pedagogické fakulty se hlásí poměrně málo uchazečů. Jak ukázal předloňský průzkum pro Univerzitu Karlovu, mezi středoškoláky ve třetích a čtvrtých ročnících uvažuje o zápisu na pedagogickou fakultu jen čtvrtina. Pro mnohé je pedagogická fakulta jen záložní plán, pokud se nedostanou na jinou vysokou školu. Moderní 3D aplikace by mohla studium pedagogiky zatraktivnit, protože posiluje praktickou stránku studia učitelství.

„Když si student na trenažéru osvojí, jak na určité typy chování může reagovat, pak je to jistě vklad do jeho přípravy: nejspíš se i v kontaktu se skutečnými žáky setká s řadou problémů, které poznal se žáky virtuálními, a to mu dodá jistotu třeba i pro řešení dalších problémů, které neměl možnost poznat ani na trenažéru,“ podotýká Michal Nedělka, děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Uvažuje dokonce, že by si podobný trenažér také pořídili. „Až budou známy první výsledky této technologie, budeme o ní s pomocí kvalifikovaných odborníků diskutovat a uvažovat. Zavedení každé technologie je totiž třeba všestranně analyzovat a zohledňovat zkušenosti s nimi. Vždyť na základě prvních zkušeností může dojít k výrazným úpravám a změnám. Tím spíš si ale musíme vážit těch, kdo se stávají průkopníky v ověřování pilotních verzí takových technologií,“ dodává Nedělka.

Podle Bohumila Kartouse z Informačního centra o vzdělávání EDUin je plzeňská aplikace zajímavý způsob, jak využít technologii ve vzdělávání. S rozvojem virtuálního prostředí podle něj jistě přijde řada takových pokusů, které umožní dětem i dospělým rychlý přenos do prostředí, do nějž není tak jednoduché se dostat, například do nemocnice nebo jaderné elektrárny.

„Nicméně zrovna v přípravě učitelů se domnívám, že by bylo mnohem prospěšnější pro budoucí učitele i žáky, pokud budou adepti této profese trávit více času se skutečnými dětmi ve skutečných třídách,“ myslí si Kartous. Dodává, že pokud skutečně chtějí pedagogické a další fakulty připravovat odpovědně učitele, nutně musejí své studijní programy postavit na mnohem větším propojení s praxí a realitou škol. „Jestliže prognózy o vývoji na trhu práce říkají, že vzdělávání je perspektivní oblastí budoucnosti, na rozdíl od mnoha aktivit podléhajících vlivu automatizace a digitalizace, pak je to proto, že jde o činnost postavenou na přímé mezilidské interakci. Nikoliv virtuální,“ shrnuje Kartous.

Aplikace pro češtináře i biology

Tvůrci aplikace ji chtějí do budoucna ještě rozšířit. V současné době může učitel ve virtuální třídě používat bílou tabuli, na kterou lze psát a kreslit, a mapu světa s ukazovátkem. V učebně je i další typické školní vybavení, například skříň, koš na odpadky, poličky, dataprojektor nebo globus.

Autoři do budoucna plánují, že ve třídě bude k dispozici více pomůcek a vyučující si k výstupu bude moci nahrát vlastní schéma, obrázek či elektronickou prezentaci. Aplikace se v budoucnu přizpůsobí i pro učitele dalších předmětů. V příštím roce uvažují tvůrci o oborových didaktikách geografie, biologie, informatiky, historie, českého jazyka a dalších.

Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.