Štěňata ani morčata nejsou hračky. Nekupujte je bez rozmyslu

Nejdříve přijdou rozzářené oči a radost dětí, když se pod stromečkem objeví košík se čtyřnohým kamarádem. Brzy se ale ukáže, že je to kromě zábavy také závazek na mnoho let. Pokud navíc nezkušený majitel nezvládá základní postupy výchovy zvířete, roste napětí a dostavují se spíše negativní reakce. „Pokud si nejste jisti, že budete v následujících letech ochotni něco slevit ze svých nároků na jinou zábavu, pak raději o rozšíření rodinného kruhu o domácího mazlíčka neuvažujte,“ píše v komentáři profesor Veterinární a farmaceutické univerzity Zdeněk Knotek.

V době před Vánoci a oslavami vstupu do nového roku je opakovaně diskutována otázka darování zvířat. Klasickým obrazem, téměř dle scénáře rodinného filmu, jsou rozzářené oči dětí nebo partnera, když se pod stromečkem objeví košík a z něj vykukuje střapatý čtyřnohý kamarád – nový člen rodiny. Nejlépe koťátko nebo štěně. Nebo taky králík, morče, křeček a činčila. Jsou to jistě krásné chvíle, plné štěstí a radosti.

Leč biologické zákony jsou nesmlouvavé a velmi záhy se ukáže, že se ten malý tvor potřebuje napít a vyžaduje pravidelné krmení. Následně pak potřebuje se stejnou naléhavostí i produkty svého metabolizmu odložit. První dny je to radost a příjemná zábava. Navíc mláďata v tomto období svého života víc spí, než pobíhají. Takže péče o ně se nemusí zdát zprvu náročná ani složitá. Vše se však během několika týdnů změní. Původně milý drobný kamarád si činí stále vyšší nároky na příjem i výdej a novopečený majitel si záhy uvědomí, že to není zábava na pár dní, ale spíše služba na mnoho let. Pokud navíc nezkušený majitel nezvládá elementární postupy výchovy mladého jedince, roste napětí a dostavují se spíše negativní reakce.

Tato situace se opakuje každý rok. Štěňata ani koťata nebo králíci a morčata nejsou hračkami na baterii, které lze vypnout a odložit. Jsou to živí tvorové se všemi nároky na dobrou péči. Na respektování pravidel dodržování welfare, neboli pohody zvířat. Mezi ta patří i právo na poskytnutí přirozeného pohybu a podpory možnosti realizace mnoha přirozených projevů. Unáhlený nákup psů, koček a drobných savců a jejich neuvážené darování dětem je velkou chybou a je nutno před ní opět varovat. Nový zvířecí člen rodiny může teoreticky „patřit“ dětem, ale ve skutečnosti za něj přebírají plnou zodpovědnost osoby dospělé, tedy rodiče.

Pokud jste si jisti, že budete v následujících 5, 15 až 20 letech ochotni něco slevit ze svých nároků na jinou zábavu, například na doposud pravidelné cestování, nebo jste smíření s tím, že omezíte dny totálně nabité pracovním i jiným programem, potom lze uvažovat o rozšíření rodinného kruhu o psa, kočku, fretku, králíka, morče, činčilu nebo křečka. Děti mají mnoho dalších zájmů a povinností a nakonec jsou to vždy rodiče, na které péče o zvířata připadne.

Novinka: exotická zvířata za nízké ceny

Česká republika není známa jen největším počtem chovaných psů a koček na hlavu jednoho občana. Je to rovněž země s letitou tradicí chovu jiných, v mnoha případech kuriózních a exotických druhů zvířat. Od akvarijních ryb, přes různé druhy obojživelníků a plazů až k ptákům a drobným savcům. V polovině minulého století představovali čeští (tehdy českoslovenští) chovatelé exotických druhů zvířat neoficiální špičku v celé Evropě, s ohledem na druhové zastoupení exotických zvířat.

Jednalo se o zájmové skupiny chovatelů, kteří se pravidelně scházeli na svých fórech, kde si vyměňovali nejen zkušenosti, ale i vzácné druhy zvířat. Dovoz ohrožených druhů nebyl příliš pečlivě ani kvalitně kontrolován. Jednalo o chovatele, kteří měli díky omezeným možnostem volného cestování velký zájem na vytvoření kvalitních podmínek pro zvířata, která pak úspěšně odchovávali a nabízeli ke směně za jiné druhy nebo peníze. Situace v současné době je zcela jiná. Přes vyžadované dodržování mezinárodních úmluv o obchodování se zvířaty, především omezení dovozu ohrožených druhů zvířat, je nabídka neobvykle široká. Ceny jsou v mnoha případech velmi nízké.

To vše má za následek, že si pro zajištění podmínek chovu komplikované a náročné druhy exotických zvířat pořizují i naprostí začátečníci. Obchodníci nabízejí v kamenných obchodech, na burzách nebo přes internet širokou škálu vzácných, v mnoha případech i zcela nevhodných exotických druhů plazů, ptáků i drobných savců. Výjimkou nejsou ani případy, kdy jsou dovezeny druhy, o jejichž zařazení na seznam ohrožených druhů se zatím jen jedná. Přesto, že se výrazně zlepšila kontrolní činnost státních orgánů, které dbají na dodržování mezinárodních dohod a úmluv o ochraně druhů, situace v České republice není vůbec příznivá. Kvanta zvířat dovážených ze zahraničí neklesají a obchodní nabídka je neuvěřitelně pestrá. A, na rozdíl od některých dalších zemí v Evropě, jsou ceny takových zvířat velmi nízké.

V tomto století se tedy objevuje zcela nový fenomén, pestrá nabídka exotických druhů zvířat za velmi příznivé ceny. Do chovu exotických druhů plazů, ptáků nebo drobných savců se již nepouštějí jen vysloveně motivovaní lidé s opravdovým zájmem o chov, respektující alespoň základní požadavky pro úspěšný chov. Hlavní chovatelský proud představují laici, kteří si zvláštní druhy zvířat pořizují v podstatě pro zábavu. Smutným faktem je i ta skutečnost, že přestože existuje bohatá nabídka kvalitní odborné literatury i pro začínající chovatele a mnohé informace lze čerpat i z internetových stránek, převážná většina chovatelů nezná ani základní požadavky na správný chov. Kromě toho se objevuje i nový problém.

Někteří chovatelé, kteří postupně získali potřebné zkušenosti a exotické druhy jsou ochotni rozmnožovat, odchovávat a opakovaně dodávat na trh, zcela rezignovali na zodpovědnost a ztratili zcela zájem o to, aby se jimi nabízené náročné druhy dostaly jen do dobrých podmínek. Zcela nevhodné podmínky chovu jsou příčinou velkého množství exotických zvířat, která neprospívají a podléhají klasickým nemocem. Pro veterinární lékaře jsou potom případy vážných chronických onemocnění u plazů, ptáků anebo drobných savců výzvou k nesnadné léčbě, která ani nemusí být úspěšná. Pokud se zvířata podaří ještě zachránit, mají v mnoha případech i celoživotní následky a některé komplikace se mohou i opakovat. Přesto, že v České republice konečně platí, že na zvířata již oficiálně není nahlíženo jen jako na věc, v běžné praxi se stále setkáváme spíše s opačným postojem. Volně žijící (divoká) zvířata v naší přírodě jsou chráněna a jejich domácí chov pro zábavu nebo potěšení je v rozporu s platnými zákony. Naproti tomu jen s těžko pochopitelnou pomalostí a neochotou se zdlouhavě zvažuje omezení až případně úplný zákaz dovozu exotických zvířat získaných ve volné přírodě pro účely soukromých chovů. Podmínky na prosperujících farmách v České republice nebo v zahraničí jsou vzdálené podmínkám přirozeným.

Řešením je zásadní zákaz dovozu všech exotických druhů zvířat. Povolení jakýchkoliv výjimek nemá smysl, neboť touto cestou se již v minulosti všechny snahy o nápravu setkaly s minimálním efektem. Současně je nutné zvýšení odborné úrovně a intenzity kontroly v chovných zřízeních, která náš trh oficiálně zásobují. Třetím, neméně významným krokem k nápravě, je zodpovědné rozhodování před, nikoliv až po, nákupu exotického druhu. Zde je zodpovědnost na každém občanovi, zda zvolí uvážený přístup nebo pouze bezhlavě podlehne trikům trhu. To platí nejen, ale zejména, v době předvánoční.