Studie „Vysokoškolské poradenství v ČR. Mezi strategií a realitou“ nabízí ucelenější pohled na současný stav poradenství v tuzemsku, ale neopomíjí ani úvahy nad úlohou univerzit či potřebu neustálé rekvalifikace v současné společnosti. Vznikla ve spolupráci Centra pro studium vysokého školství (CSVŠ) s Nadací Friedricha Eberta.
Pro vznik studie se ukázalo jako rozhodující uspořádání dvou mezinárodních workshopů k poradenství v letech 2020 a 2021. Kromě zahraničních hostů se jich zúčastnili také členové Asociace vysokoškolských poradců (AVŠP). Především jejich názory na současný stav a výzvy vysokoškolského poradenství v ČR napomohly téma uchopit a porovnat s prezentovanou zahraniční praxí. Od toho byl jen krůček k formulování hlavní teze celé studie, že poradenství na vysokých školách představuje důležitého činitele v procesu zajišťování kvality a zvyšování efektivity terciárního vzdělávání. Jednotlivé školy by právě proto měly oblasti poradenství věnovat zvýšenou pozornost. S tím také souvisí jejich schopnost dostát svým vzdělávacím cílům, kdy se bez jasné koncepce rozvoje a financování poradenských center neobejdou. Tento předpoklad koresponduje s aktuálním vyzněním Strategického záměru MŠMT pro oblast vysokých škol (SZ), který studie obsáhle komentuje:
„Vize aktuálního Strategického záměru dobře ilustrují, jak se změnilo vnímání vysokoškolského prostředí za posledních 30 let. Hlavním úkolem vysokých škol již podle vizí není jen pouhá nabídka studia s možností osvojení si specializovaného vědění, které studujícím umožní v jasně definovaném časovém rozmezí získat konkrétní kvalifikaci posvěcenou ziskem diplomu. Nároky kladené na současné vysoké školy jsou daleko širší, než je možná na první pohled zřejmé. Lépe než o škole jako takové se dá hovořit o prostředí, které studující formuje nejen po stránce vědomostní, ale i osobnostní a charakterové. Vysokoškolské studium je nyní nahlíženo jako klíčové životní období, kdy studující navazují osobní a profesní vztahy, začleňují se do občanské společnosti a zásadním způsobem dotvářejí svoji identitu.
I samotné vědomosti již nestojí v popředí, ale čerstvý absolvent se nyní může prokázat konkrétními kompetencemi, schopnostmi a dovednostmi. Ty mu mají posléze usnadnit vstup na stále fragmentovanější pracovní trh, kde jsou sice nadále poptávány konkrétní pozice, ale to, co dotyčný dělá a jak to dělá, se úměrně proměňuje v čase a prostoru.
Stále více se tak ke slovu dostává celoživotní vzdělávání jako prostředek neustálé rekvalifikace, kterou vyžaduje měnící se pracovní náplň. Dlouhodobě pranýřovaná akademičnost výuky ustupuje do pozadí a důraz se klade na praktické využití osvojovaných poznatků, po kterém volají nejen zaměstnavatelé, a to zpravidla kvůli svým relativně úzce vymezeným zájmům o předpřipravené absolventy, ale především ho vyžadují samotní studenti – chtějí se učit prakticky a užitečně, aby se dobře uplatnili na trhu práce.
Studijní cyklus se tak nenápadně rozšiřuje o oblast následného uplatnění. Vysokoškolské studium není pouhým zakončením klasické vzdělávací vertikály od mateřské přes základní a střední až k vysoké škole, nýbrž předpokladem dalšího profesního rozvoje. Diplom tím pádem již neznamená úspěšné završení jisté vzdělávací dráhy, ale je projevem schopnosti absolventa přijímat výzvy pracovního života, flexibilně na ně reagovat a dále se vzdělávat. Jistě chvalitebný posun.
Jakou roli v něm ale hraje vysokoškolské poradenství?
Naprosto zásadní. Bez dobře nastavené poradenské struktury se stanovených rozvojových vizí, tak jak je prezentuje SZ, bude dosahovat jen stěží. Poradenství svojí nabídkou pokrývá celý studijní cyklus – uchazečům pomáhá se správnou volbou oboru, pak s následnou adaptací na studijní každodennost, v průběhu studia jim usnadňuje zdolávat nepředvídatelné překážky, ale i rozvíjet jejich kompetence. Kromě jiného jim také nabízí kariérní poradenství a spolupracuje s absolventy na mentorské bázi. Nesmíme opomenout ani psychologické a duchovní poradenství či poradenství pro studenty se speciálními potřebami.
Záběr je opravdu široký. Z 26 českých veřejných vysokých škol má nějakou formu poradenství 21 z nich. To, co nejvíce ohrožuje stabilitu většiny poradenských center, je jejich neukotvené financování a jistá legislativní vágnost, co se jejich činnosti týče. Jistě není bez zajímavosti, že i když stát ve spolupráci se zástupci veřejných vysokých škol usiluje o co nejefektivnější nastavení vysokoškolského studia, aby odpovídalo jeho strategickým záměrům, nechává poradenskou oblast téměř bez povšimnutí.“ (Vysokoškolské poradenství v ČR, s. 6)
Strategii rozvoje vysokého školství z pera MŠMT nechybí ambice nastavit parametry pro systém terciárního vzdělávání, který bude do roku 2030 schopen vyprodukovat podíl VŠ absolventů ve věkové kohortě 30–34 let ve výši 35 %. Aby se toho dalo dosáhnout, je potřeba změnit celkový přístup ke studiu jako takovému a k vnímání jeho náročnosti:
„Obecnou náročnost vysokoškolského studia ve srovnání se středoškolskou podobou výuky si v SZ připouští i MŠMT. Zároveň však řešení s tím spojených výzev odsouvá na vedlejší kolej a soustředí se především na organizaci studia směrem k získávání potřebných kompetencí, zavádění distančních forem či uznávání výsledků předchozího učení. Pod strohým označením Další významná témata ve vysokém školství se tak hovoří o snižování nesouladu mezi studijní připraveností maturantů a očekáváním vysokých škol, o potírání různých forem bariér bránících ve studiu (sociální, ekonomické, kulturní, geografické, zdravotní apod.) či o posilování sociální integrace studujících. Mezi ně patří i péče o duševní zdraví studujících a akademiků, stejně tak podpora studujících se specifickými potřebami. Je zřejmé, že tyto aspekty a jejich případná nedostatečná reflexe ze strany vysokých škol mohou představovat zásadní překážku pro úspěšné dokončení studia. Studující s problémy jen velmi těžko ocení například nově nastavenou praktickou orientaci jimi studovaného oboru, která jim umožní si interaktivní formou osvojit potřebné vědomosti a kompetence. V tomto bodě jim bude atraktivní pojetí studia více méně lhostejné, pokud nebudou schopni zvládnout své problémy. Je na čase začít brát poradenství jako pevnou součást studijního cyklu, a ne pouze jako podporu pro ty, co sešli na scestí a nejsou s to vlastními silami čelit studijní každodennosti. Právě vnímání poradenství jako něčeho, co potřebují ti, kteří to ‚nezvládají‘, vede k jeho stigmatizaci a vnímání jako projevu selhání.“ (Vysokoškolské poradenství v ČR, s. 7)
Právě dobře nastavené poradenství, které je respektované napříč všemi strukturami školy, je schopné tyto problémy podchytit a kanalizovat. Bohužel v tomto bodě se často střetává s realitou financování vysokých škol, kdy se poradenská centra mnohdy nacházejí na chvostu potravního řetězce, i když by měla patřit mezi premianty. Až příliš často jsou odkázána na projektové financování:
„Projektové financování lze v nejlepším případě považovat pouze za možnost, jak financovat doplňkové činnosti nebo rozvíjet nové a experimentální poradenské postupy. Nelze ale očekávat, že díky projektům vznikne robustní a trvale udržitelná poradenská infrastruktura, která bude schopna se bez dostatečného objemu finančních prostředků dále rozvíjet tak, aby to umožňovalo naplňovat vzdělávací strategické záměry jednotlivých škol, a tím i ministerstva. Je na čase si položit otázku, kolik stojí udržitelnost efektivního vysokoškolského vzdělávacího systému a nakolik jsou kontinuální investice do poradenské činnosti pro jeho udržení žádoucí. Většina lidí by byla možná překvapena, jak by systémové investice do poradenství významně snížily bariéry v přístupu k vysokoškolskému vzdělávání, odbouraly nerovnosti a navýšily kvóty úspěšnosti absolventů.“ (Vysokoškolské poradenství v ČR, s. 12)
Efektivní poradenství = efektivní vysoké školství
Poradenství by již dávno nemělo být pouhou povinností, kterou školy ze zákona musí naplňovat. Naopak by se mu měla věnovat zvýšená pozornost. Ve zkratce se dá říci, že efektivní poradenství znamená efektivní vysoké školství.
Aktuální výzvy v oblasti poradenství shrnul dubnový workshop, kde byla studie oficiálně představena. Jako reakce na představení studie zazněly požadavky po lepším legislativním ukotvení poradenství, které je dosud poměrně vágní. Od toho si poradenská komunita slibuje také jasnější vymezení svého financování – například zahrnutí financování poradenství do příspěvku vysokým školám.
Dalším tématem je také nastavení poradenství pro akademické pracovníky – především jeho hrazení ze strany školy, která ho často od poradenského centra požaduje bez toho, aniž by tuto činnost výrazně zohlednila ve financování jeho aktivit. Důležitou výzvou do budoucna bude také stále větší profesionalizace poradenských center a nastavení profesního kompetenčního rámce pro poradce. První kroky v tomto směru bezpochyby podnikne aktuálně schválený CRP – projekt konsorcia 19 vysokých škol, který se zaměřuje na dlouhodobý rozvoj poradenských aktivit. Držme palce, ať tato aktivita nezapadne a je naopak tou pověstnou první vlaštovkou, která orámuje zvýšený zájem o oblast poradenství ze strany škol i MŠMT.
Celý text studie v elektronické podobě naleznete zde: https://www.csvs.cz/studie/
Studie je k dispozici také v tištěné podobě. Případné objednávky směřujte na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Studie vám bude následně zdarma zaslána. Minimální objednávka je 10 ks. Nabídka platí do vyčerpání nákladu.