Pracovní trh zaplňují roboti. Bude potřeba je globálně zdanit

Globální pracovní trh začíná čelit masivní robotizaci, což s sebou přináší i otázky, jak tyto roboty zdanit. Důvodem je jednoduchý předpoklad, že čím méně lidí bude v budoucnu pracovat, tím více se budou snižovat příjmy státních rozpočtů. Místo aby lidé do rozpočtů aktivně přispívali, stane se část z nich naopak příjemcem sociálních podpor.

Jak navrhnout zdanění tak, aby bylo spravedlivé a přínosné, nad tím přemýšlí i Pavel Semerád z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Jako hlavní věc zdůrazňuje potřebu globálního řešení, v opačném případě je velmi pravděpodobné, že i v této oblasti vzniknou daňové ráje.

Rozveďte úvahu, proč vůbec o zdanění uvažovat?
Důvodem je skutečnost, že v nejbližší době - odhaduje se, že do roku 2030 – bude 30 až 40 procent dnešních pracovních míst nahrazeno roboty. Předpokládejme, že vzniknou i nová místa, ale lidem, kteří přijdou o práci, může trvat déle, než se této změně přizpůsobí a část z nich se možná ani nebude chtít rekvalifikovat. Je proto nutné už teď přemýšlet, jak kompenzovat tento výpadek na straně státního rozpočtu.

O co všechno stát přijde, když část pracovníků nahradí roboti?
Zaměstnanci odvádějí pravidelně zdravotní a sociální pojištění. Stejně tak za své zaměstnance odvádí zdravotní a sociální pojištění zaměstnavatel. Pokud tedy zaměstnanci ztratí práci, stát o toto pojištění přijde. Kromě toho přijde i o daň z příjmů. Již dnes sice nízkopříjmoví zaměstnanci díky různým daňovým úlevám tuto daň neplatí, takže to na první pohled nemusí vypadat tak vážně, ale nezapomínejme na to, že nezaměstnaní pobírají sociální dávky a podporu v nezaměstnanosti. A tady se už bavíme o výrazném navýšení deficitu veřejných financí. 

Které pracovní pozice roboti ohrožují?
Netroufám si odhadnout, koho to postihne víc a koho méně. Lidé si obvykle představí robota jako stroj, který něco vyrábí, ale v Průmyslu 4.0 dochází i k automatizaci některých služeb a tohoto sektoru se to dotkne také. V bankovnictví se například používají roboti pro schvalování půjček, protože nepodléhají emocím. Úředník se může nechat ovlivnit, roboti ale mají striktně nastavená pravidla a bez empatie rozhodnou o tom, jestli vám půjčku poskytnou. V marketingu se používají chatboti. Mnohdy ani nevíte, že si píšete s robotem, který podle klíčových slov nabízí předem definovanou odpověď. Předpokládá se, že robotizace postihne obory, které jsou rutinní a je pro ně možné vytvořit algoritmus. V těchto oborech roboti časem člověka nahradí.

U kterých oborů to zatím moc nehrozí?
Studie ukazují, že je to zatím oblast sociálních služeb. V takové práci je potřeba cit a emoce. Robot si s vámi může povídat a může se od vás učit, ale empatii ještě tolik neumí.

Vyjmenoval jste poměrně široké využití robotů. Jak posoudit, co je robot a co ještě robot není? Podle čeho se takový robot bude zdaňovat?
To bude obrovský problém, zatím to totiž říct neumíme. Kritériem by mohly být čipy, mikroprocesory, objem paměti či množství toho, co robot vytvoří. Půjde o novou daň, o které se mluví teprve posledních pět, maximálně deset let.

Když se povede definovat, co je robot, jaké jsou potom možnosti formy zdanění?
Mluví se o navýšení sazby daně z příjmů fyzických a právnických osob. Podnik by tak platil vyšší procento ze základu daně. Tohle opatření ale nemusí být účinné, protože základ daně lze i v mezích zákona optimalizovat, tedy snížit. Další možností je, že by se zrušily odpisy u zařízení definovaných jako roboti. Také by se při pořízení mohla navýšit sazba DPH a plátce by neměl nárok na odpočet. Řeší se také, zda nenavýšit sazbu daně z přidané hodnoty u výrobků a služeb produkovaných roboty. I tyhle varianty ale jsou administrativně náročné a postihly by plošně celý trh. My se spíš přikláníme k samostatné dani z robotů, která však musí být zavedena celosvětově. Pokud by se zaváděla jen lokálně, vzniknou daňové ráje a výroba by se přesunula do těchto států.

Mnohým firmám se roboti už vyplatí, některým nikoliv. Co ovlivní rychlost robotizace?
Dělali jsme si modelovou studii, co je výhodnější. Zda člověk, nebo robot. Vyšlo nám, že robot je výhodnější, jsou na něj nižší náklady. Rozdíl je mezi 70 až 90 procenty. To je pro firmu velká konkurenční výhoda. Předpokládá to ale samozřejmě vyšší počáteční investici. Pokud přistoupí k robotizaci jedna firma, musí se přidat v daném oboru další, aby dokázaly být i nadále konkurenceschopné. Pak se rozběhne masivní proces nahrazování lidské práce roboty. Ti navíc dokážou pracovat ve ztížených podmínkách. Už dnes se na příklad uvažuje o tom, že roboti budou ve vesmíru těžit nerostné suroviny a osidlovat vzdálené planety.

Máte představu, jak se na zdaňování robotů tváří firmy?
Bill Gates, zakladatel společnosti Microsoft, v roce 2017 mluvil o tom, že by se roboti měli zdaňovat. Firmy o tom vědí. Samozřejmě se tomu budou bránit, ale z pohledu lidstva moc variant není. Roboti budou využíváni mnohem masivněji, lidstvo je chce a potřebuje, aby mohlo žít pohodlnější život, ale je otázka, jak budeme průběžně doplňovat veřejné rozpočty. Stát z něčeho musí financovat poskytování zdravotní a sociální péče a bude muset z něčeho vyplácet důchody. Myslím, že je tedy logické, že se zdanění nevyhnou ani velké technologické firmy, které sbírají o lidech spoustu dat a používají je k dosahování zisků.

Diskutuje se zdanění robotů už na mezinárodní úrovni?
Zatím ne, řeší se to jen na lokální státní úrovni. Najít jednotné řešení nebude jednoduché a je otázka, kdo by měl jednání organizovat. Možná OSN, která spojuje více než 190 států. Určitě budou některé státy proti a je otázka, jak je přesvědčit. Sankce budou vytvářet jen nerovnosti a komplikovat vzájemné vztahy mezi státy. Dobrá by byla situace, pokud by se ke zdanění odhodlaly státy G7. Pak je pravděpodobné, že se přidají postupně další. Pokud se ale rozhodne Čína či USA, že zdanění nepodpoří a budou ho bojkotovat, bude velký problém najít společné řešení. Pak zbudou jen ta polovičatá.

Vidíte nějaký horizont, do kdy je to potřeba vyřešit?
Zcela určitě se to musí vyřešit do roku 2050. Do té doby plno pracovních míst zanikne. Je tomu potřeba přizpůsobit nejen daňový systém, ale i školství. Je potřeba motivovat lidi, aby se byli ochotni vzdělávat po celý život. Pořád v nás totiž přetrvává pocit, že člověk má jedno zaměstnání či obor celý život, ale není tomu tak. Lidé mění a budou měnit pracovní místa a do budoucna se z nich, obrazně řečeno, stanou samostatné jednotky, které se budou slučovat s ostatními pro jeden projekt, pak se rozejdou a zase budou dělat s jinými něco jiného.

V Česku a ve státech s podobným demografickým rozložením ten problém ale přijde ještě dřív?
V Česku už bude problém po roce 2040, možná 2045, kdy do důchodu odejdou populačně silné ročníky a je otázkou, jak je stát bude financovat. A jestli přijdou o práci další lidé kvůli robotům, bude to velmi kritické. Chci se vyhnout slovu státní bankrot, ale bez změny budeme mít obrovský deficit státního rozpočtu. Přitom je potřeba zajistit lidem alespoň nějaký důchod, který zajistí jejich důstojné žití. Rozhodně to ale nebude ten standard, na který jsme dnes zvyklí.