Kryptomnézie: když si student nepamatuje zdroj a opisuje nevědomky

Nedělají si průběžný poznámkový aparát. Drobně upraví původní text, změní stylistiku a považují myšlenku již za svou. Nebo dokonce zapomenou, že myšlenka není jejich vlastní. Takové jsou podle Heleny Vorlové z Akademické knihovny Jihočeské univerzity nejčastější a často nechtěné chyby těch, kteří píší akademické práce. 

Přehrajte si víc článků v našem podcastu v iOSu, Androidu, Spotify a dalších.

Úkolem knihovny není plagiátorství odhalovat, ale zajistit prevenci, aby k němu pokud možno nedocházelo. „A jak správně citovat a vyhnout se, byť nechtěnému, opisování, je něco, s čím studujícím poradit umíme, ať už formou seminářů, nebo individuálně,“ říká ředitelka Akademické knihovny Jihočeské univerzity Helena Vorlová.

Co je vlastně považováno za plagiát? Co říkáte studentům a studentkám?
Nejklasičtějším příkladem je překopírování textu bez uvedení zdroje, ale známe i jiné druhy plagiátorství. Často se jedná o drobné úpravy původního textu, přehazování slov ve větě, používání synonym, spojování různých textů dohromady a tak podobně. Nejčastější je asi neúmyslné plagiátorství, kdy student neví, jak má zdroj správně citovat, nebo si průběžně nedělá poznámkový aparát, takže mu nějaká citace z textu vypadne. Prohřeškem je také neoznačení citací a parafrází v textu a uvedení zdrojů až v soupisu použité literatury. Chybí pak možnost ověření uvedených myšlenek v původním textu. Zvláštním druhem plagiátorství je takzvaná kryptomnézie, kdy si student nepamatuje zdroj, z něhož určitou myšlenku čerpal, a uvede ji jako vlastní. Pokud si student není jistý původem myšlenky, tak by ji raději neměl použít. 

Studující často zmiňují, že jejich hlavním problémem je obava z plagiátorství a správné citování. Jak jim v kurzech vysvětlujete, proč se musí citovat a proč jsou citace tak důležité?
Na začátku každého kurzu studující upozorňujeme, že povinnost citovat vychází z autorského zákona. Konkrétně z § 31 Citace. Zákon neuvádí konkrétní citační normu, pouze říká, že citace tam musí být. Dále je tu etický aspekt práce s použitou literaturou, kam například patří povinnost citovat všechny použité zdroje a naopak neuvádět zdroje, které v práci nebyly použity. Důležitá je také možnost zpětného ověření myšlenek. Odkazy na literaturu musí umožnit její zpětné dohledání. Správným uvedením citací také student prokazuje, že se orientuje v tématu a že umí pracovat s literaturou. My studující učíme především citační normy a citační pravidla. 

Plagiátorství může být úmyslné i neúmyslné. Předpokládám, že na vaše kurzy chodí pouze studenti a studentky, kteří se plagiátorství dopouštět nechtějí. Co jim na kurzech doporučujete?
Aby co nejvíc citovali. Jakmile použijí myšlenku někoho jiného, vždy musí uvést jeho jméno. Naopak citovat nemusí všeobecně známá fakta. Je ovšem tenká linie, co je ještě všeobecně známý fakt a co už ne. Jakákoliv citace je tedy dobrá, určitě tím nic nezkazíte. To, že uděláte citaci technicky špatně, není považováno za plagiátorství. Maximálně vás na ni váš vyučující upozorní a vy ji opravíte. Citujte tedy co nejvíc už v seminárních pracích, protože až budete psát kvalifikační práci, bude to pro vás už rutina. Studentům také doporučujeme, aby si průběžně dělali poznámkový aparát, citovali hned od začátku a vždy s knihou v ruce. Častou chybou je, že si nedělají průběžné poznámky a soupis literatury nechávají na konec. 

Výuka citací se zdá být jako strohé téma. Snažíte se studentům a studentkám nějak přiblížit, abyste je definicemi neodradila?
Snažím se do našich kurzů dávat příklady ze života. Uvádím mediálně známé případy plagiátorství. Dávám konkrétní příklady ze života studentů, abych jim téma co nejvíce přiblížila. V závěru každého kurzu studenti dostanou odkazy na další zdroje k tématu. Poskytnu i prezentaci. Většina studentů je ráda, že si nemusí psát poznámky. 

Můžete uvést některý ze zmíněných konkrétních příkladů, které říkáte studujícím, a další časté chyby, se kterými se setkáváte?
Studenti třeba opíší pasáž z knihy, nepoznamenají si potřebné bibliografické údaje a knihu vrátí do knihovny. Na konci musí informace složitě dohledávat z katalogu. Hrozí přitom, že se třeba zpětně nemusí trefit do správného roku vydání, ISBN a podobně. Používají alternativní způsoby značení přebíraných pasáží v rozepsané práci. Citované pasáže označují barevně, případně jiným typem písma, místo vkládání odkazů do textu. Při formátování práce do finální verze pak o poznámky přijdou a musí pro celou práci citace z knih dohledávat zpětně, což zabere spoustu času. Kopírují bibliografické citace z jiných zdrojů a soupis literatury je pak poskládaný z různých stylů. Takto vytvořený soupis literatury je vyučujícím rychle rozpoznán. 

Proto studenty a studentky učíte pracovat s citačním manažerem?
Ano, citační manažery jsou pro ně úžasnými pomocníky, navíc je mají hrazené univerzitou. Mohou si v nich od začátku vést poznámkový aparát, vkládat části textu a anotace, systémy jsou propojené na náš katalog a databáze. Výhodou našeho citačního manažeru je, že student může vkládat citace rovnou do wordu.

Už název jednoho z vašich seminářů „Jak citovat a nezbláznit se“ naznačuje, že citační normy nejsou pro studující asi nic příjemného.
Bývá to pro mnohé kámen úrazu. Studenti se občas snaží citování obcházet, protože je to nepříjemná „piplačka“ na závěr. Někteří dokonce tvrdí, že citacemi a poznámkovým aparátem strávili více času než samotnou prací. Ale po čase zjistí, že to není žádná věda. Kdo si není jistý, se může poradit s vedoucím práce, protože každá fakulta může mít jiné citační zvyklosti. Nebo se podívejte na práce starších kolegů, které byly úspěšně obhájené. 

Kde je vlastně hranice plagiátorství?
Kolegové z Mendelovy univerzity uvádějí, že za plagiátorství jsou považovány i parafráze bez uvedení zdroje. Na ty se studenti našich seminářů také často ptají, ze začátku si s nimi příliš neumějí poradit. Mají pocit, že když přeformulují myšlenku vlastními slovy, tak už je jejich a nemusí citovat. To je častá chyba. Je třeba znát rozdíl mezi citací, citátem a parafrází. Citát je převzatý text, ve kterém se nesmí nic měnit, byť by tam byla gramatická chyba. Dává se do uvozovek nebo ho píšeme kurzivou. Parafráze se oproti tomu nedává do uvozovek ani se neodlišuje jiným typem písmem. Můžete ji uvést nějakou větou. Myslete při tom na čtenáře, ten musí vždy poznat, kde začíná myšlenka někoho jiného a končí ta vaše. Citujte tak, aby byl dokument dohledatelný, protože čtenář vaší práce si třeba bude chtít o tématu rozšířit obzory a měl by jednoduše vyhledat literaturu.

Antiplagiátorské systémy, například u nás hojně používaný Theses, jsou schopny odhalit shodné textové řetězce, jak je to ale v případě parafrází?
Je to složité. Ale existují velmi sofistikované antiplagiátorské systémy, univerzita momentálně uvažuje o nákupu jednoho z nich, který umí pracovat i s cizojazyčnými texty. Žádný systém pochopitelně nevyhodnotí, jestli se jedná o plagiát, pouze upozorní na textovou shodu. Je pak na vyučujícím, aby ji posoudil, případně na etické komisi. 

Co ještě, kromě parafrází, zajímá studenty a studentky na vašich seminářích?
Často mají obavu z používání obrázků, tabulek a dalších netextových zdrojů, jako jsou mapy, fotografie, ale třeba i divadelní představení nebo rozhlasové vysílání. To vše jsou zdroje jako jakékoliv jiné. Mohu je citovat podobně jako monografii nebo internetový zdroj. Opět platí, že lepší citovat nějak než vůbec.  

Máte pocit, že studující odcházejí ze semináře a mají jasno, nebo jim naopak všechny ty normy ještě více zatěžkají hlavu?
Asi mají ještě více zavařenou hlavu, ale my jim říkáme, že i když si po dnešní hodině nezapamatují vše, knihovna je jim k dispozici a mohou se sem vždycky přijít poradit. Máme vlastní kurzy, nabízíme i individuální konzultace pro skupinky studentů. Kromě toho se zaměstnanci knihovny personálně podílí na Bakalářském semináři pro studenty 1. ročníků bakalářského studia Ekonomické fakulty JU a také zajišťují výuku předmětu Informační zdroje v přírodních vědách na Přírodovědecké fakultě, který je povinný. Všechny naše školení či přednášky se snažíme šít cílové skupině na míru, i když témata se dost opakují. 

Na jaře jste pořádali online webináře v rámci projektu akademické integrity. Jaký byl o ně na zájem? A plánujete v nich pokračovat?
Zájem byl, dokonce nejen mezi studenty, zúčastnilo se i několik pedagogů. V květnu se konaly dva semináře, kam se přihlásilo 150 lidí, v dubnu jsme měli 350 lidí ve třech seminářích. Účastníci se například dozvěděli, jak vytvořit bibliografickou citaci v citačním manažeru. Na začátku zimního semestru se konaly další semináře, tentokrát už v prezenční formě. V nich jsme se zaměřili na praktické věci, jako je citační manažer nebo práce s licencemi Creative Commons, které například umožňují autorské dílo kreativně upravovat a dále šířit, aniž byste porušovali autorský zákon. 

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v magazínu Journal JU.