Diplomka z Keni, zn. na zakázku. Lidé už se za podvody ani nestydí, varuje Lancaster

Firmy, které nabízejí psaní prací na zakázku, inkasují miliony dolarů každý rok. A v době pandemie se jejich obrat zvýšil. Vydělávají na tom, že studující podvádějí a zároveň tak snižují kvalitu vysokého školství, popisuje Thomas Lancaster, autor pojmu contract cheating, informatik a vědec zabývající se akademickou etikou a komerčním contract cheatingem na prestižní Imperial College London. 

Read the interview in English here.

„Reklama těch, kteří nabízejí práce na zakázku, je dravější, neskrývají se jako dřív. Přispěla k tomu i pandemie, která přesunula výuku a zkoušení do virtuálního prostředí,“ říká Thomas Lancaster.

V pandemii totiž odpadla možnost nejen konzultace, ale také možnost kontroly. A studující začali mnohonásobně více využívat různé online služby, které jim práci ulehčí – mnohdy až příliš. A přinášejí s sebou i řadu rizik. 

„Ti, kteří jich využijí, mohou být snadno vydíratelní, přijít o peníze a jejich práce může mít velmi nízkou úroveň,“ shrnuje Lancaster a upozorňuje, že do hry se stále více dostávají i nové formy jako umělá inteligence.

Využívání komerčních firem, které poskytují contract cheating, se podle vás v poslední době velmi rozmohlo. Co jste vypozorovali?
Zabývám se contract cheatingem už přes 15 let, není to tedy nic úplně nového. V posledních pěti letech se ale z contract cheatingu stal rozsáhlý mezinárodní průmysl, z velké části fungující v angličtině, v níž je také nejpropracovanější. A to logicky především proto, že nemusíte mít sídlo v zemi, v níž studují ti, pro něž píšete. Stačí, že je jejich akademický kurz v angličtině. Student, řekněme, v Anglii si tak může najmout autora, který je v Keni, a hotovou práci dostane za mnohem nižší cenu, než kterou by zaplatil někomu, kdo pracuje přímo tady. (Podle Financial Times se Keňa stala hlavním centrem globálního contract cheatingu – pozn. red.)

Všimli jsme si také toho, že čím dál více studentů ví o tom, že si práci na zakázku může nechat napsat. Studenti se teď spolu o contract cheatingu baví, to by je před 10 nebo 15 lety ani nenapadlo. Myslím, že většina studentů o takovém podvádění neuvažuje, ale je vidět, že o této možnosti vědí.

A dokonce i lidé, kteří na zakázku práce píší, rádi mluví o tom, co dělají, přestože byste řekla, že nebudou chtít mluvit o práci pro průmysl, který je postaven na pomoci studentům oklamat jejich učitele. 

Vážně?
Potkal jsem lidi, kteří to, že pro tyto firmy pracují, považovali za zcela legitimní. Že je zcela v pořádku pomoci budoucímu zdravotníkovi – který je jednou může ošetřovat – získat titul, který si nezaslouží. Hrdě si uváděli v životopise nebo profilu na LinkedInu, že ovládají akademické psaní, stejně jako bych si dal do životopisu já, že jsem akademik, nebo vy, že jste novinářka. Stejnou míru legitimity najednou dávají tomu, že umožňují studentům podvádět. Další velkou změnou je rozmach marketingu v této oblasti. Firmy používají všechny možné sociální sítě, zaznamenali jsme případy, kdy získávaly telefonní čísla studentů, aby jim posílaly esemesky nebo je kontaktovaly přes WhatsApp. Ať už používají jakýkoli způsob, snaží se oslovit studenty ve chvíli, když jsou bezradní, třeba mají při psaní práce nějaké aktuální potíže – a jsou tedy velmi zranitelní. Navíc jakmile si jednou studenti tyto služby koupí, zůstanou na jejich seznamu. A firma se je snaží udržet, chce, aby těchto služeb využívali opakovaně. Snaží se prostě fungovat jako legitimní byznys.

Když zmiňujete legitimitu: britská vláda nedávno oznámila, že v Anglii budou tyto firmy zakázány. Myslíte, že to pomůže, aby nedostávaly kredit, který mít nemají?
Zpráva, že vláda zakáže v Anglii fungování těchto firem, je velmi pozitivní. Je navíc pravděpodobné, že se tento zákaz brzy rozšíří i pro zbytek Spojeného království. Velkou výhodou je, že dává studentům jasný signál: Tyto stránky nefungují legitimně a neměli byste je používat. Nyní jsou totiž možná neetické, ale jinak zcela legální a nic jim nebrání v jejich činnosti. Hlavní přínos nové legislativy ale vidím v tom, že se znesnadní činnost firmám, které v Anglii inzerují poskytování contract cheatingu. Dnes už totiž není mnoho firem, které by přímo prováděly contract cheating a měly sídlo v Anglii. Studenti neuvidí reklamy na Googlu, Facebooku nebo jiných online platformách. To by tedy mělo snížit viditelnost contract cheatingu a také by to mělo zabránit reklamním firmám vydělávat spoustu peněz propagací těchto velmi pochybných služeb. Na druhou stranu si ale nemyslím, že legislativa sama o sobě problém contract cheatingu vyřeší.

Máte na mysli třeba případ, když firmy jen změní názvy webových stránek, ale dál fungují? 
Ano, například. Zůstávají také problémy typu, co se stane, když studenti půjdou za nekomerčním poskytovatelem, jako je někdo z rodiny, nebo co se stane, když se obrátí na firmu, která má sídlo mimo Anglii. Potřebujeme tedy mnoho různých cest, jak přistupovat k řešení contract cheatingu, a jednou z nich je vzdělávání. Musíme zajistit, aby studenti měli pocit, že jsou dostatečně vybaveni udělat svou práci sami, aby rozuměli tomu, co mají napsat, zdrojovali a hlavně aby ocenili, že hlavní výhodou vlastního psaní je, že budou dobře připraveni na své zaměstnání, které vyžaduje vysokou kvalifikaci. Jako učitelé se proto musíme snažit dávat zajímavější úkoly, které studenti chtějí plnit, u kterých budou mít pocit, že z nich budou mít prospěch, a rádi si je doplní do svého portfolia.

Mluvíte o větší motivaci těch, kteří studují. Neztrácíme ale trochu ze zřetele jejich zodpovědnost?
Souhlasím s tím, že osoba, která si napsanou práci kupuje, musí převzít určitou míru odpovědnosti. Ale naší povinností je spolupracovat se studenty, se studentskými organizacemi, abychom byli všichni na stejné lodi. Poslední věc, kterou bych chtěl, je, aby to bylo vnímáno jako nějaká bitva mezi studujícími a těmi, co je učí. Ve skutečnosti totiž chceme to samé. Studenti nechtějí, aby někdo získal kvalifikaci, kterou si nezaslouží. Konečně, rád bych si myslel, že když se dva studující budou jednou ucházet o stejné místo – a jeden svou práci psal sám a druhý využil nejrůznější zkratky —, tak ten, který práci sám napsal, místo nakonec dostane. Nebude to ten, kdo podváděl.

Doufejme, že tomu tak opravdu bude.
Samozřejmě tomu tak nemusí být vždy, ale to je jen další důvod, proč potřebujeme mít studující na své straně. Musíme se také ujistit, že všechny naše univerzitní procesy jsou dostatečně aktuální a contract cheatingu předcházejí. Že máme postupy, jak jej identifikovat, když už k němu dojde. A když už tyto procesy máme, nesmíme mít pocit, že začít takový případ řešit přinese jen hodně práce navíc, a nakonec to nechat být. V zásadě, pokud mají lidé pocit, že nebudou přistiženi, pobídne je to obrátit se na některou z firem a nechat si práci napsat. Je tedy třeba komplexní přístup. Zákon nám vyřeší hlavně reklamní stránku věci, ale contract cheatingu nás zcela nezbaví, jak jsme koneckonců viděli i ve studiích, na kterých jsem se podílel.

Zjistili jste, jak vlastně takové firmy fungují?
Jsou velmi sofistikované. Není nic neobvyklého, když firmy provozují padesát a více webových stránek, jejichž názvy se jen mírně liší. Jednou je to adresa s .co.uk, která vypadá, že je provozovaná ve Spojeném království, jindy jde o verzi s .com pro USA a takto přidávají kódy dalších zemí. Tyto firmy se snaží, aby to vypadalo, že působí v různých zemích, ale když si zkusíte otevřít adresu, pod níž inzerují, už o firmě nenajdete nic, nebo vidíte jen mailovou adresu. Nic víc. Setkáte se také s firmami, které mají verze webů pro různé obory. Může existovat stránka cílená pouze na studenty ošetřovatelství nebo určená jen pro studenty práv, s drobnými rozdíly v obrázcích: třeba verze pro zdravotníky je s fotkami spokojeně vypadajících britských sester. Často ale, když se na tyto obrázky podíváte pozorně, zjistíte, že se na nich vůbec nenosí typ uniforem, jaký by nosila britská sestra. 

Něco jiného než psaní na zakázku je sdílení souborů přes web Chegg. Přesto jste ve své poslední studii z února napsal, že právě tento web přispěl k nárůstu online podvádění a contract cheatingu, a slíbil jste vše dál sledovat. Máte nová data, jestli nárůst přes Chegg pokračuje?
Ano, o Cheggu jsme v únoru s Codrinem Cotarlanem publikovali článek v International Journal for Educational Integrity. Codrin je student u nás na katedře informatiky na Imperial College v Londýně. Mimochodem bylo skvělé pracovat se studentem na studii týkající se akademického podvádění. A myslím, že pro Codrina bylo také přínosné, že se jeho práce objevila v tak důležitém textu. 

Zjistili jsme, že existuje web, Chegg, kde došlo během pandemie – v době, kdy se většina kurzů přesunula do online prostředí – k masivnímu nárůstu dotazů, téměř o 200 procent v porovnání se stejným obdobím v předchozím roce. A mnoho z těchto žádostí vypadalo jako domácí úkoly nebo otázky ke zkoušce. Když se učení přesouvalo online, studenti začali stále víc hledat pomoc na internetu. Důvodem mohlo být i to, že jim školy nezajistily potřebnou podporu nebo že jejich práce nikdo z univerzity najednou nekontroloval, nikdo s nimi nekonzultoval. V létě jsme se proto ke zkoumání Cheggu vrátili, tentokrát s jiným studentem. Ještě nemáme zpracována všechna data, ale z toho, co jsme viděli, využívání Cheggu stále roste. Takže i když se mnoho studentů alespoň částečně vrátilo k prezenčnímu studiu, stále považují weby jako Chegg za velmi užitečné.

Zdá se, že si na ně studenti trochu zvykli...
Ano, ale je to něco trochu jiného než contract cheating, jak jej známe za posledních 15 let. Chegg funguje jinak, zejména proto, že když někdo položí otázku, stejnou odpověď využije mnoho dalších lidí. Pokud je navíc dotaz zodpovězený velmi rychle, jako otázka ke zkoušce z matematiky, studenti se mohou domluvit a koupí si odpovědi dohromady, jindy si zaplatí předplatné, a tak mohou velmi rychle najít odpověď, kterou při zkoušce mohou jen trochu přeformulovat nebo rovnou zkopírovat. A mají tak připraveno něco, co je docela obtížné odhalit… Dotazy jsou totiž často zveřejňovány jako obrázky, a ne text, a tak je nereálné, aby vše učitel prohledával a své otázky tam našel. Mluvíme tady o tisícovkách dotazů, které Cheggem prochází každý den. To je pro celou akademickou obec velmi znepokojivé.

V únorové studii jste napsal, že Chegg nedělá nic pro to, aby eliminoval contract cheating. Proti tomu se v Cheggu ostře ohradili, jejich vedoucí pro akademické vztahy označila vaše zjištění za příliš zjednodušená a prohlásila, že „Chegg rozhodně není stránka určená k podvádění a je navržena tak, aby podporovala učení studentů“.
Je to velmi těžké takto komentovat. Proto jsem se k celé věci snažil přistupovat jako výzkumník, pozorovat, co se děje, a snažit se k tomu sbírat data.

Nebudeme se tedy pouštět do spekulací.
Byl bych rád, kdyby se Chegg více snažil, aby zabránil studentům pokládat otázky, které mají na zkouškách. Stačila by přitom jednoduchá opatření, jako je například časové zpoždění mezi zveřejněním otázky a tím, kdy student uvidí odpověď. To by během zkouškového, tedy vcelku krátkého, období eliminovalo použití Cheggu. Pokud odpovědi studenti používají při psaní domácích úkolů, mohou na ně přece bez problémů počkat mnohem déle. Rád bych si myslel, že Chegg toto bude řešit, je to přece obrovská a zavedená firma, která takový druh práce nepotřebuje. Nicméně i když je Chegg velmi úspěšný byznys v oblasti vzdělávacích technologií, jeho výdělek závisí také na důvěře investorů. Bohužel to, co tato naše studie, založená na objektivních důkazech, ukázala, se potvrdilo i v práci mnoha mých dalších kolegů nejen v Británii, ale i po celém světě. Ti také zaznamenali velký nárůst počtu případů akademického podvádění založeného na otázkách a odpovědích zveřejněných na Cheggu. Není to tedy něco, co bychom mohli jen tak ignorovat, protože je to zcela evidentní hrozba pro naše akademické standardy.

Našli jste nějaké podobné stránky, jako je Chegg?
Nechci tady nutně poskytovat nějaký seznam takových stránek. Existuje mnoho webů, které fungují pouze v konkrétních zemích, setkáváme se ale také se stránkami, které jsou jen jakýmisi online archivy různých učebních materiálů. Ty se v mnoha ohledech příliš neliší od toho, jak studenti už dříve v průběhu let shromažďovali své vlastní zdroje, jako jsme to například viděli v případě bratrstev na univerzitách ve Spojených státech, která tak pomáhala svým členům. Studenti, jakmile vstoupili do bratrstva, dostali přístup k archivu zkouškových otázek a odpovědí. To, co nyní vidíme na mnoha webech, je stejný proces, ale fungující online. Jen v mnohem větší míře a velmi snadno dostupné odkudkoli z celého světa. 

S dalším naším studentem jsme nedávno zkoumali Reddit, což je obrovská online komunita se spoustou fór, kde mohou lidé diskutovat o čemkoli, co je zajímá. Na evropské konferenci o akademické etice a plagiátorství, která se letos konala online, jsme o tom prezentovali studii. Na subredditech jsme objevili spoustu nabídek nazývaných jako pomoc s domácími úkoly. Kdokoli mohl položit dotaz a dobrovolníci mu na něj odpověděli. A opět jsme zaznamenali nárůst těchto dotazů během pandemie. Některé odpovědi byly poskytovány zdarma, ale vyskytla se i fóra, na nichž dotazovatelé kontaktovali ty, kteří odpovědi psali. Reddit samozřejmě není jen něco, co by bylo zneužíváno, většina diskusí je velmi přínosná, nicméně i zde se může objevit podvádění.

Myslíte, že by se z toho mohl lehko stát obchod?
Ano, je to další forma contract cheatingu, další způsob, kterého studenti mohou využít. Stávalo se také, že dotazy se pokládaly na Redditu, ale další diskuse už pak směřovala do uzavřených fór v Discordu, kde se nedá nic dohledat. Student tak může komunikovat přímo s autorem odpovědí, odevzdat je a předstírat, že jde o jeho práci. Tady je opravdu důležité dodat, že používání těchto stránek s sebou nese i velké riziko. Spousta těchto služeb požaduje, abyste zaplatili způsobem, který je velmi těžko vystopovatelný nebo obtížný zvrátit, například použitím kryptoměny. To znamená, že peníze, pokud nedostanete nic zpět nebo dostanete něco, co prostě není na dostatečné úrovni, už zpátky nezískáte. Můžete se ocitnout i v situaci, kdy se osoba, kterou jste si najali, rozhodne, že od vás chce více peněz. A když je nezaplatíte, vyhrožuje, že váš podvod nahlásí na vaší univerzitě. Takže bych opravdu upozornil studenty, aby si dvakrát rozmysleli, než se pokusí takto podvádět, a pokud mají problémy se svými úkoly, aby se nejdříve obrátili na svou univerzitu.

Tyto problémy, výrazně zesílené pandemií, nejspíš hned tak neodezní. V posledních týdnech v Evropě počet případů covidu rychle stoupá, někde už dochází k uzávěrám a vypadá to, že univerzity budou čelit, ne-li přímo online, ale alespoň hybridním modelům učení a výuky. Jaké jsou podle vás nyní největší hrozby?
Nemyslím, že by se výuka někdy vrátila k tomu, jak to bylo před pandemií, a neměli bychom proto zůstat bez jakýchkoliv plánů. Když pandemie covidu začala, univerzity se musely velmi rychle přizpůsobit. Musely okamžitě přesunout výuku online a neměly čas na přípravu nebo přemýšlení o tom, jak nejlépe učit studenty. Snažily se jen nějak udržet kontinuitu. Bohužel to vypadá, že jsme pandemii ještě neporazili, všichni ale máme mnohem více času přemýšlet o tom, jak nastavit kvalitní online výuku, aby studenti získali co nejlepší zkušenosti, a jaké úkoly by v tomto typu prostředí dobře fungovaly. 

Není možné jen vzít to, co jsme dělali před pandemií, aniž bychom se ujistili, že to funguje. Jednoduše zadat online zkoušku a nechat studenty bez dozoru není pro nikoho moc dobré řešení. Měli bychom si uvědomit, že online výuka většině studentů a také akademikům přináší i výhody, do jisté míry dává lidem mnohem větší flexibilitu, jak se učit. Ale také to, že stejně jako byla pro akademiky online výuka náročná, ani studentům nutně nemusí vyhovovat učit se stále online, což mimochodem docela chápu, většina z nás potřebuje kontakt a příležitost pracovat tváří v tvář. Pokud se s tímto nevypořádáme, studenti budou hledat odpovědi na své otázky jinde a typy firem, o nichž jsme mluvili, toho využijí. Protože prostě budou vypadat, že jsou pro ně tím správným řešením ve správný čas.

Na fakultě pracujete také jako výzkumník, informatik. Kde vidíte roli technologií v oblasti contract cheatingu?
Jednou z nejvíce znepokojujících oblastí je velmi rychlý nástup technologií, kterým většina akademiků nerozumí, ale neví o nich příliš mnoho ani většina studentů. Jedná se zejména o umělou inteligenci. Pro mnohé z nás je umělá inteligence jen černá skříňka: něco do ní z jedné strany vložíte a na druhém konci něco získáte.

Problém je, že umělá inteligence je postupně velmi výkonná. Dnes už bez problémů můžete získat esej vygenerovaný pomocí automatických nástrojů. Jeho kvalita nemusí být v tuto chvíli oslnivá – viděl jsem teď pár příkladů –, ale každým dnem se to zlepšuje, jak roste množství dat, která učí tyto automatické systémy, a jak společnosti investují desítky milionů do zlepšení svých technologií používaných k automatickému psaní. Samozřejmě, tyto investice nemíří přímo na psaní esejů, mohou být zaměřeny na psaní webových stránek nebo čehokoli dalšího, co se čte. Úroveň akademického psaní zpracovaného pomocí umělé inteligence se tedy zlepšuje dokonce i v tom, jak se trefí do zadaného tématu. Někdy v esejích, jež generují, doplňují rovnou i velmi slušně udělané odkazy. Studenti by tak mohli vše nakombinovat: takto generované eseje vzít, přinést si jako draft do kurzů akademického psaní, které pořádají jejich univerzity, a skončit s něčím docela obstojným, aniž by museli vyvinout velké úsilí. Existují také automatické překladače, které se za posledních několik let tolik zlepšily, že si studenti na zadané téma mohou prostě jen někde najít text v jiném jazyce a ten automaticky přeložit do angličtiny. Protože pak vypadá docela jinak než původní text, nejsme ho schopni dohledat. Toho si musí být univerzity také vědomy.

Neposune se nakonec kvůli umělé inteligenci hranice mezi tím, co je a co není contract cheating? Překladače nebo automatické korektory používají dnes přece i profesionální překladatelé.
Myslím, že ano a výrazně. Musíme se přizpůsobit změnám, které technologie přinášejí, a přemýšlet, jak to vše začlenit do vzdělávání. Ne proti tomu bojovat.

Během své kariéry jsem zažil, jak se celý vzdělávací systém proměňuje. Jako student jsem byl nadšený, že půjdu na univerzitu a dostanu se k nové technologii, o které jsem slyšel, k internetu. Zároveň jsem si musel na přednáškách dělat vlastní poznámky. Kdybych byl nemocný, musel bych doufat, že si někdo jiný udělal slušné poznámky a bude ochotný se o ně se mnou podělit. Pokud jsem něčemu nerozuměl, musel jsem vyrazit do knihovny a snažit se najít knihu, která by mi vše vysvětlila jiným způsobem, nebo si koupit nějakou učebnici. Vzdělávání je dnes mnohem lepší, než bylo. Vše je pro studenty dostupnější, očekáváte, že vždy někde najdete pomoc. Problém ale nastává, když se technologie zneužívají, nebo plně nerozumíte tomu, jak je použít, aniž byste porušila pravidla. 

Proč?
Vezměte si třeba psaní. Samozřejmě ne každý dobře píše a často je velmi těžké určit hranici mezi něčím, co bylo vytvořeno počítačem, něčím, co jste si nechala někde napsat, a něčím, co jste napsali sami, jen se vám to nepovedlo. Ten poslední případ si myslím, že by měl být oceněn, i když vzdělávání samozřejmě není o tom, abyste dostávali známky za snahu. Ale co se pak stane, když student, který spoléhal na automatické psaní, začne pracovat? Nemáme připravovat studenty právě na jejich budoucí kariéru? To není přece úplná novinka. Třeba v novinařině přece už léta sledujeme používání automatizovaných zpráv, když se informuje o sportovních utkáních nebo o změnách cen akcií. Jak tedy k tomuto problému přistupovat? Musíme se ptát, zda studenti rozumí tomu, co napsali.

Největší problém vidím v tom, že oblast akademické etiky se stále proměňuje. Ve chvíli, kdy se snažíme zavést nějaká opatření proti jednomu druhu podvádění, objeví se nový. Vidím to v průběhu své kariéry. Začal jsem pracovat na odhalování plagiátorství, studenti zjišťovali, že nemohou jen tak kopírovat z internetu. Pak se stal mnohem větším problémem contract cheating. Viděli jsme to třeba u zkoušek. Studenti vždy dokázali propašovat své poznámky a opisovat z nich, ale najednou jsme viděli technologie, kdy studenti mají v uchu miniaturní sluchátko a někoho venku online a ten s nimi může během zkoušky komunikovat a radit jim. 

Pak jsou tu lidé, kteří pracují na technologiích, které si sotva dokážeme představit – například metaverzum (jedna z definic popisuje metaverzum jako budoucí podobu internetu, v němž budou sdílené virtuální prostory propojené do jednoho nekonečného virtuálního vesmíru a v němž se bude moci virtuálně potkávat nekonečné množství lidí – pozn. red.). Jak už jsem řekl, nikdy nebudeme mít jedno ideální řešení, jak zastavit podvádění. Ale potřebujeme, aby se zapojila celá akademická komunita a byla připravena a ochotna se přizpůsobit. Stále znám lidi, kteří si nikdy nezvykli na to, že internet je všude ve vzdělávání – a mně to připadá jako ta nejpřirozenější věc na světě. Potřebujeme, aby učitelé převzali odpovědnost a zajistili, že studenti jsou vybaveni pro budoucnost. Potřebujeme, aby studenti byli na svou práci hrdí a pracovali, jak nejlépe umí. Nejlepším řešením, které mám, je pracovat se studenty jako s rovnocennými a vysoce kvalitními partnery. Abychom se společně připravili na neznámou budoucnost.